Stránky

středa 19. dubna 2017

Velikonoce v Norsku a jedna rada pro ty, kteří chtějí dokázat všechno na světě

Pozoruju z letadla ty šlehačkový mraky, které mi odpočítávají minuty klidu, než do toho zase vlítneme. Doslova. Sedm dní na severu, je sedm dní na severu. Plný klidu, lásky, odpočinku, sladkých buchtiček, kakaa, prvního severskýho sluníčka, které tak nádherně hřeje a přírody, která mě nikdy nepřestane udivovat. Jenže letos to se mnou bylo těžký. Nějak mi nešlo přepnout se do toho odpočívacího režimu. Možná to bylo proto, že jsem si naplánovala stihnout všechny resty, které jsem chtěla hodit za hlavu, ale nehodila. Možná proto, že letos ty Velikonoce utekly nějak rychleji, než jsme si mysleli. A možná to bylo proto, že těch věcí kolem nás je teď víc než zdrávo a já občas vážně nevím, kde mi hlava stojí. A to ani v Norsku o Velikonocích. Když už Johnimu promlouval do duše i jeho táta, John Erik mi schoval počítač, posadil mě do deky na sluníčko a přinesl mi knížku. 

A já tam tak seděla. Četla, střídavě kontrolovala to modromodrý moře, jestli se objeví nějaká ta vlnka, která rozbije to zrcadlo a přemýšlela o tom, proč nemůžu vypnout.




Tak ono to není žádná věda. A u mě se to dalo velmi jednoduše předpokládat. I když si všechno umím racionálně vysvětlit, stejně mě něco zezadu popohání k tomu, abych všechno stihla připravit. Firmu, knížku, blog, bydlení, pokojíček, než ten malý zázrak bude na světě. 


A vlastně jsem úplně zapomněla na to, že to nejdůležitější, co pro něj a pro nás můžu udělat je být v klidu a odpočívat.

Takže se někde uvnitř peru sama se sebou, jak na to. Občas se mi to podaří, jindy vůbec. Někdy si trhám vlasy, když si uvědomím, že už tu vlastně za tři měsíce bude a v mém kalendáři není ani jeden volný víkend na to, užít si to nicnedělání. Tak trochu jsem doufala, že mi to o Velikonocích půjde samo, jenže nešlo. Tak trochu jsem doufala, že už jsem dost dospělá na to, abych věděla, co je pro nás nejlepší a snažila jsem se to najít na procházkách na plážích. Ve vanilkovém krému v čerstvě upečených buchtičkách. Ve vlnách a kamenech. Ukryté ve velikonočním vajíčku pod čokoládou. Až jsem to našla někde hluboko sama v sobě, kde to bylo pořád, jenom zabordelený pod všemi těmi starostmi.



Nabírám ten letadlovej vzduch do plic a je mi najednou nádherně.

Prostě to přišlo až v letadle s psaním tohohle článku. Inu, jak se říká, lepší pozdě, nežli později. A já se těším do práce, na holky, na procházky, na to, až složíme kočáry a všechny ty nádhery do pokojíku, až si pořádně užiju pražské jaro, na filmový festival v Plzni, na šeříky, na Elizabethky první narozeniny a na limonády s kamarádkama, který jsem poslední dobou hodně zanedbávala. 

Pro vás mám ještě pár fotek z toho našeho velikonočního norského ráje, který byl plný opulentních snídaní, výletů, vaflí, běhu, čtení a rodiny.



I když jsem to, po čem celé Velikonoce toužila, našla až v letadle, nepustím to. A třeba tenhle článek pomůže i vám. Těm, kteří neumíme říct "A dost!" sami a potřebujeme na to nějakého dobráka, který s námi zatřese. Možná, že čím víc chceme, čím víc dřeme, čím víc si toho naložíme, tím méně nám to jde od ruky a jenom se točíme dokola a panikaříme... 

Tak já mám pro vás dámy a pánové jednu malou výzvu. Ti, kteří se domníváme, že už nemůžeme, zkusme zvolnit a připustit si, že něco prostě nestihneme... Nedokážeme totiž všechno na světě, pokud se sami nebudeme cítit dobře. A já vám slibuju, že to taky zkusím. 

Tak krásnou středu a držím vám palce. 
Vaše TerezaInOslo

14 komentářů:

  1. Teda dělat stojku v těhotenství, to bych si netroufla, i když při prvním dítěti jsem cvičila jógu a dělala dost krkolomné polohy. :) Sluší ti to. :)
    Ale odpočívat se fakt musí. Já se snažím, co to dá. Jakmile dceru odevzdám babičce, snažím se plánovat si čas tak, abych co nejvíce relaxovala. Pak už to nebude možné. :)
    Sabina
    www.blaznivamama.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Fotky jsou nádherné. Do Norska se chystám v létě a už se moc těším, jaké to bude. Přítel o tom vypraví jak o pohádce, tak jsem na to zvědavá :)

    OdpovědětVymazat
  3. Popsala si přesně můj celoživotní problém - neumím odpočívat. Jdu z práce do práce, z projektu do projektu a jediné, co mě vždy spolehlivě zastaví je nemoc nebo úraz. Letos se snažím zklidnit - víc číst, spát, procházet se. Ale je to pro mě strašně těžké. Občas ale vypnout potřebujeme všichni! Držím palce, ať tenhle stav mysli vydrží a těším se na další články!

    OdpovědětVymazat
  4. V Norsku maju Lidl (ten Pilos na stole?) :o Pokial viem nie, tak ako sa tam nabral? To je otazka a zahada hodna poriadnej severskej detektivky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi si ho dovezli z Čech? ha! :-D

      Vymazat
    2. Hlavně je to tam napsaný česky :D. Lol

      Vymazat
    3. Z takeho blizka som to nestudovala, len letmo na mobile :D Ale mile, ze taky vyznamny 'cesky' exportny produkt, nasiel si aj miesto na norskom velkonocnom stole :-) Daniela88P si master detektiv! Aspon bola sranda, nie?

      Vymazat
  5. Jogurt cestoval no a co,odpočívejme,prožívejme,užívejme si návštěvu na zemi,smějme se tomu,že se smějem a nabytou energii zkusme využít jako inteligentní madam natur.

    OdpovědětVymazat
  6. Nádhera. Vypadá to na fotografiích opravdu úžasně, to musí být ve skutečnosti balzám na duši :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Terezka, obdivujem ťa ako zvládaš byť šéfkou, manželkou, blogerkou a budúcou maminkou naraz ! V kútiku duše ti trošku závidím tú životnú energiu, mohla by si mi z nej kúsok poslať :) Verím, že niekedy je toho proste veľa, ale zároveň si myslím, že ty presne vieš ako si to všetko dokopy zmanageovať. Držím palce do budúcnosti.

    OdpovědětVymazat
  8. Krása. Moc ráda sleduji tvůj blog. Články se čtou doslova samy! Norsko muselo být podle fotek kouzelné a plné energie! :-)

    OdpovědětVymazat
  9. ..za tři měsíce maminkou..to pak ze dnenaden utneš všechno, to co ti ted nedovolí, tedy ty si nedovolíš užít si tu nádheru z fotek...to půjde najednou všeho nechat a být tu na 100% jako maminka? to pak najednou uvidíš, že nic není zas tak důležité, jen my tomu důležitost přikládáme, pro náš pocit vlastní důležitosti?...pro ten naučený vzorec- pořád něco dokazovat a tím "mít hodnotu" ...nebo jak to uděláš za ty tři měsíce?

    OdpovědětVymazat
  10. Terezko, Tvé články čtu moc ráda a vždycky se kochám krásnými fotkami. Bohužel jsem pořád v "běhu" a nestačím komentovat. Jsem teď taky těhotná a taky se sama na sebe zlobím, že neumím zastavit, že po 10 hodinách v kanceláři si říkám "Ještě dodělám tohle a jdu domů", že neumím vypnout počítač a odejít do prosluněného odpoledne třeba ve čtyři jako všichni ostatní (i ti netěhotní). Tvůj článek mi pomohl si uvědomit, že tenhle čas mi už nikdo nevrátí a trochu se obávám, že ani neocení a co je nejdůležitější, že o ten čas okrádám sebe a naší Emmu. Asi jsem tuhle výzvu potřebovala jako sůl. Hezký večer,Monča http://mishmash6.webnode.cz

    OdpovědětVymazat