Stránky

úterý 4. dubna 2017

Maurícius a jeho nádherné pláže, hory a Port Louis

Johni mě dlouhodlouze objímá a než odejde, líbne mě do vlasů a na bříško. Ještě jednou pro jistotu kontroluju čas odletu do Paříže a vydávám se směrem k dlouhé frontě. Poprvé letím s břichem sama. A poprvé sama tak daleko. Dostala jsem totiž milé pozvání od Attitude Hotels a Modrý Maurícius na týdenní blogtrip. A ohromně se těšim!!

Z celé skupiny blogerů a instagramerů doletím do Paříže jako poslední. Jak se sluší a patří se představím, s někým se obejmu, protože tak se to prý u nich dělá a mám radost, že vypadají všichni přívětivě. Tyhle  občas náhodně složené skupinky influencerů můžou totiž být velmi rozmanité a vy nikdy nevíte, na koho natrefíte. Sice jsme oba s Johnim pilně studovali všechny jejich instagramové a blogové profily, ale z těch poznáte prdlajs. Mám z nich radost a těším se.

Naše maurícijské dobrodružství může začít. 



Den první

Probouzím se jako princezna rozvalená na třech sedačkách v letadle. Sundavám si růžovou masku, kterou mám už dobrých pět let a jdu se projít. Je něco kolem sedmé ráno a letadlo se začíná pomalu probouzet. Někdo je ještě v říši snů, jiní mlaskají na své partnery, aby přestali chrápat. Musím čůrací misi stihnout ještě předtím, než si všichni vzpomenou, že se jim chce taky čůrat. Čistím si zuby a připadám si jako ve filmu. Chvilku přemýšlím, kde asi mají kamery, když natáčí podobné letadlové scény. Dobře, dobře. Musíte vzít v potaz, že jsem rozespalá a moc mi to nemyslí. 

Jasně, že na to mají studio a rejža s celým štábem se nemačkají v kabince jedna krát dva. 

Procházím zpátky letadlem na svoje místo a tam už na mě čeká snídaně. Miluju letadlový snídaně, i když mají sebegumovější pečivo, sladký džusy v krabičkách a podivný marmelády. Na snídání v letadle je totiž něco kouzelnýho, co se nedá popsat. Slupnu ji jak malinu a přitom se střídavě koukám z okýnka a na další díl Přátel. Je zrovna o tom, jak Monica a Chandler letí na líbánky a vyžadují první třídu. Hehe. A já si vzpomenu na to, jak mi Johni ještě před odletem připomínal, ať se určitě nezapomenu zeptat, jestli nemají náhodou nějaká volná lepší volná místa v letadle. Volně přeloženo - volná místa v první třídě. Kladl mi na srdce, ať na paní za přepážkou vystrčím břicho, aby pochopila situaci. A já se na trojsedačce 42 směju sama sobě, když si vybavím tu situaci. Na tu paní za přepážkou jsem totiž ani neviděla, protože ta přepážka měla metr dvacet přinejmenším a špulit břicho tedy vůbec nemělo význam. První třídu jsem nedostala, ale trojsedačku ano, a to byla, dámy a pánové, lepší výhra než bublinky vpředu. 

Dvanáctihodinový let jsem skoro celý prospala a bylo mi skvěle. 
A to jsem se ho tak bála.

A rady paní doktorky, abych se pravidelně procházela, hodně pila a měla kompresní ponožky, jsem dodržela na víc než sto procent.


Po dvanácti hodinách přistáváme na Mauríciu. Maurícius vás okouzlí hned z letadla. Je plný zelených džunglí, olemovaný tyrkysovými plážemi a okořeněný  vysokými horami, jak z Jurského parku. Po necelé hodince v mikrobusu přijíždíme do hotelu The Ravenala a než se otevřou dveře mikrobusu, už slyšíme hlasité bubnování. Vítají nás místní nádherné tanečnice. Tak jestli jsem si připadala při čištění zubů v letadle jak ve filmu, tak nevím, k čemu popsat tenhle moment. Čeká na nás také celá místní delegace. Do jedné ruky dostáváme na osvěžení studený ručník a do druhé chlazenou vodu s třtinovým cukrem ovoněnou citrónovou trávou. V tom si všimnu, že na ručníku je vyšité moje jméno. Páni, co ještě přijde, usmívám se od ucha k uchu a všechno se snažím pro vás dokumentovat


Nevím, nad čím se rozplývat dřív, jestli nad hotelovým lobby, tanečnicemi, nádherným prostředím nebo ručníkem. Postupně nás po jednom odvedli do našich pokojů a já jsem si připadala trochu jako blogerská princezna. 

Zdroj: www.kuoni.co.uk
www.mauricius.co.za
Výhled z pokoje
.
Měli jsme jen chvilinku na to, užít si ten nádhernej pokoj s výhledem na pláž (já zjistila, že jsem ho nestačila ani pořádně vyfotit...ach jo), dát si sprchu a čekala nás, tedy spíš ostatní, ochutnávka maurícijských rumů na pláži. Nádherně zapadalo sluníčko, mně nosili jedno virgin mojito s maracujou za druhým, vyprávělo se a seznamovalo a bylo to nádherný uvítání. Když se pak začalo pomalu stmívat, uvedli nás k dlouhému stolu na řece Citron (no není to nejlepší jméno řeky?), která obtéká hotel. Tam na nás za doprovodu kytarového vystoupení čekala naprosto famózní večeře. Já vyměnila seafood se smutnejma očima za maso a klasicky se už od prvního chodu nejvíc těšila na dezert. Nádhernej první večer. A laťku tedy nasadili pěkně vysoko. Prošli jsme se do pokoje po pláži a já už se za pár minut uvelebila v tý nádherný obrovský posteli a spala jako mimino až do rána.


Den druhý


Otevírám oči a už se nemůžu dočkat, až rozhrnu ty závěsy. Mám obrovskou chuť rozběhnout se po pláži až do moře. Meteleskum bleskum se převlíkám do plavek a jdu se (a mimiho) poprvé ponořit do moře. Je hedvábné a teplé. A přesně takové, jak jsem ho v deštivých březnových dnech v Praze vysnila. Hodím na sebe černé šaty s holými zády a štráduju si to na snídani. Ta je v písku a než se stihnu rozkoukat, už mi někdo skládá ubrousek na klín. Nemůžu se nabažit toho klidného výhledu. Mohla bych tam jen tak sedět třeba i hodiny. Servíruje se omeleta, plnej talíř ovoce, káva nebo čaj a v chlazených barech opodál si můžete dát domácí namíchané jogurty, zeleninu, sýry, nebo müsli. 

Nádhera. Tečka. 


Po snídani vyrážíme na náš první výlet. A to rovnou prozkoumat hlavní město Maurícia - Port Louis. Projíždíme kolem obrovských zelených hor, nad kterými je vidět prudký slejvák, který jemně nakoukne i do Port Louis. Je to trochu legrační, protože my jsme zrovna tou dobou pod místní deštníkovou atrakcí, tak nám malá-obří sprcha vlastně zas až tolik nevadí.


Port Louis je velmi různorodé. Na jedné straně v něm najdete možná trochu kýčovitou nákupní zónu, o pár kroků dál vás mile překvapí staré město, trhy s rybami, ovocem a zeleninou, kde téměř nenajdete turistu. My jsme moderní část prolétli, na trzích jsme se ale vydrželi potulovat snad několik hodin.


Na rybím a masném trhu mi zrovna do smíchu nebylo. Byl tam nejhorší vzduch v historii snad všech rybích trhů, které jsem kdy navštívila. Nevím, jestli mě víc překvapilo to, že vedle masa ležely zapálené cigarety, nebo, že se uprostřed trhů v uličkách projížděli lidé na motorkách. Zkrátka a dobře to bylo takové ideální místo pro těhotnou :) 

Ale zážitek to byl vskutku unikátní. 
No, podívejte se sami.


Po trzích jsme se prošli do čínské čtvrti a navštívili malinkatý kouzelný obchůdek, ve kterém pracuje jedna paní, která zásobuje celý ostrov čínskými sušenkami štěstí. No, není to rozkošný? Akorát se jí moc rozkošný nezdálo, když jsme tam chtěli všichni nakouknout...  

Oběd se podával v místní zaprášeném a zapadlém Cafe Shanghai, které jen tak nějaký turista nenajde. A až na cosi co vypadalo jako rybí oči a chutnalo to jako rybí pudink, byla ostatní jídla vynikající. Především pak místní nudle. Povšimněte si rovněž místního street artu, který vzniká vždycky tradičně při festivalu pouličního umění a vznikají z něj vskutku velkolepé věci. Malby jsou téměř na každém kroku, tak jsem zvědavá, kam budou malovat příští rok.


Návštěva místního muzea fotografie Clic Clac Kodak (Clic Clac Kodak se prý říká na Mauríciu místo "sýr") přišla vhod, protože už jsem začínala být unavená a trochu mi těžklo břicho. Z mého snění mě ale vytrhnul samotný majitel a velevážený maurícijský fotorgaf. Ten nám nejprve zapáleně vyprávěl o vzniku celého muzea a o jeho fotografické kariéře. Taky nám ukazoval album, na který byl tak mile pyšný, protože v něm byly fotografie britské královny Alžběty, která Maurícius před několika lety navštívila. A po té si z naší skupiny vybral toho šťastlivce, kterého vyfotil na jeden z nejstarších fotoaparátů, který v muzeu byl. Byl to ten obrovský stroj, u kterého jste se museli schovat pod závěs a fotografovaná osoba se nesměla několik minut pohnout, když aparát snímal. 

A hádejte, koho si vybral. 
Ano! Trefa do černého. 

Posadil mě na židli a namířil na mě dvě prudká světla. Podstatné je zmínit i to, že už předtím bylo v muzeu asi čtyřicet stupňů. Všichni se nahrnuli za ten velký fotoaparát a já tam seděla a nesměla se hýbat. Takže jsem jenom slyšela z každé strany: "Tereza, don't move!" "Don't move!". Když mi začínal stékat čůrek potu po zádech, tak mi to ještě zas tolik nevadilo. Po pár nekonečných minutách jsem ale začala cítit kapky potu i na obličeji a začal mi trochu docházet dech z toho nehybného pózování, které trvalo snad několik desítek minut. Ale nechtěla jsem tu velkolepou fotografii přeci zkazit... tak jsem seděla a modlila se, abych neomdlela. Konečně něco cvaklo, pak to bouchlo a pak všichni obdivovali můj portrét s rozteklým obličejem. Na ten portrét si prý budu muset ale počkat jeden měsíc, jako to bývalo za starých časů. Pak si to všichni ještě chtěli taky vyzkoušet, takže jsem tam seděla a nehybně pózovala, a to nepřeháním, dobrou třičtvrtě hodinu. Hrdinka, prý :)

Muzeum bylo nádherné a plné starých fotoaparátů, kamer a fotografií. Až se třeba jednou do Port Louis vydáte, určitě se tam zastavte a moc ode mě pozdravujte.


Další zastávka byl vyhlášený místní mikro pivovar. Schovali jsme se na chvilku před sluníčkem a objednali i pár tapas, který zmizely pod nosem. A pak přišel další adrenalinový zážitek. Vyjeli jsme se podívat na západ slunce na vyhlídku nad městem zvanou Citadelle. Tam bylo nádherně. Někoho napadlo, že by bylo skvělé vyfotit se na střeše našeho mikrobusu. Já se pro jistotu místního pana řidiče několikrát zeptala, jestli má opravdu ruční brzdu, protože při představě, že se ten mikrobus s námi všemi rozjede z toho prudkého kopce, mi bylo trochu nevolno. Nicméně to dopadlo dobře. Vylezla jsem, zapózovala a byla zase první dole :)


Něco málo před půlnocí jsem po vynikající večeři upadla do peřin a uznala, že tohle byl jeden z nejintenzivnějších dní za poslední dobu. Stihla jsem si přečíst program na druhý den a poslala pusu do Prahy. 

Maurícius mě uchvátil a za mě můžu určitě doporučit. Ostrov je divoký a přitom má nádherné a klidné pláže. Kvůli francouzské, holandské a britské kolonizaci si nebudete připadat "tal daleko", přitom má všechny atributy exotiky. Je bezpečný a nemusíte se tam očkovat. A můžete ho objevovat do aleluja, protože nabízí celou řadu nádherných míst k prozkoumání. 

Tak se můžete těšit na další dny. Čekal nás výlet katamaránem, potápění, večeře u místní rodiny, kde jsme jedli z banánových listů, nebo škola vaření místních specialit. 

Krásný, sice někde možná trochu upršený, den
Vaše TerezaInOslo 

Cesta na Maurícius - sponzorovaná Attitude Hotels a cestovní kanceláří Modrý Maurícius
.

14 komentářů:

  1. Páni Terezko, ty máš tedy veliké štěstí :-) Úžasné vyprávění! Těším se na další dny.

    OdpovědětVymazat
  2. Ten výhled z pokoje je prostě boží! A závidím ti, že jsi poznala Jeeru - mého instagramového oblíbence :) Moc ti tyhle výlety přeju!

    OdpovědětVymazat
  3. Perfektný článok a fotky! Vidno, že ste si to tam krásne užili! A vyzeráte skvele, ako vždy :)

    Lost in Denmark

    OdpovědětVymazat
  4. Ty fotky jsou doopravdy nádherné - Je to sen se tam jednou podívat :)
    Ejnets in Lisboa

    OdpovědětVymazat
  5. Terezko mám radost,že si s mimíkem užíváte a jsem rád,že jsem Váš blog před několika dny objevil,díky,mějte fajn.

    OdpovědětVymazat
  6. Na Mauritiu jsem kromě všech jeho krás zaznamenala mimořádný jev, na ostrově vedle sebe v klidu žijí
    obyvatelé různého vyznání. Blízko hinduistického chrámu stojí katolický kostel nebo mešita, nikdo s tím nemá problém.

    OdpovědětVymazat
  7. Nádhera, musela sis tohle kouzelné místo opravdu užít! A ty fotky? :-) Kouzlo! Jsi skvělá fotografka :-)

    OdpovědětVymazat
  8. ahoj Terezko, vypadá to fantasticky!!!.... nedala bys prosím odkazy na stránky blogerů, kteří tam byli s tebou? bylo by zajímavé si přečíst o tomto výletu z různých úhlů pohledu :-) předem děkuji Verca.

    OdpovědětVymazat
  9. ahoj Terezko, vypadá to fantasticky!!!.... nedala bys prosím odkazy na stránky blogerů, kteří tam byli s tebou? bylo by zajímavé si přečíst o tomto výletu z různých úhlů pohledu :-) předem děkuji Verca.

    OdpovědětVymazat