Stránky

pátek 30. prosince 2016

Jak se lebedí ve srubu na samém konci Norska


Probouzím se zahrabaná v peřinách a Johni vedle mě chrupká jako roztomilej anděl, kterej zrovna spadl ze šlehačkovejch oblak. Zívnu jen tak pro radost a potichu se vkradu do obýváku. Už se nemůžu dočkat, až pozdravím beze slova ten výhled. Ten, kterej mi bere dech na Velikonoce, v létě, i v zimě. Pokaždý. A pokaždý z něj nemůžu spustit oči. Někdo říká, že se na krásnej výhled zvyká rychle a vlastně ho už po pár dnech nevnímáte tak intenzivně. Možná, že na tom ždibec pravdy je, ale není to můj případ. To já se můžu na tenhle výhled dívat až do aleluja. Třeba až do devadesáti a pořád mě bude unášet srdce. Alespoň, tak si to představuju. Celý srub ještě spí a já přikládám do kamen. Moc tomu nepomůžu, ani když se snažím ještě teplý uhlíky rozfoukat. Ale co, za chvíli hodiny stejně všechny vytáhnou z těch teplých postelí, bude se snídat a někdo přiloží za mě. Norský sýry, měkounký chleby, petrželka z venkovního květináče už se pyšní na stole a zapíjet se to všechno bude hutným mlíkem, které nechybí u žádné severské snídaně.

Miluju to tady. Tu pohodu. Ten klid. Ten pocit, že tady můžete týden chodit v papučích a vytahaných teplácích, protože ve srubu je všechno dovolený.  


středa 28. prosince 2016

Naše vánoční doma a jaké jsou Vánoce po čtyřech letech doma

Sedíme u stolu, pod nosem nám voní svíčka a venku prší. Podle počasí by to mohlo být jakékoliv ráno někdy v dubnu, ale není. Je speciální. Plné očekávání. A má kolem sebe takovou tu vánoční šmouhu. Johni se poprvé cpe vánočkou a na to, že zrovna není milovník sladkých snídaní, má zatím podle výrazu a plných tváří vánočka úspěch. Mám vždycky radost, když ho něco našeho takhle uchvátí. A to jsem vám ještě nevyprávěla o první ochutnávce bramborového salátu. Po něm přišla otázka, jestli se může dělat i jindy než o Vánocích. Jasně, že jo. Johni otevírá poslední dárek-nedárek z adventního kalendáře, já střídavě srkám kakao a čaj a je nám dobře. 

Rána Štědrého dne jsou totiž nejkrásnější. 


čtvrtek 22. prosince 2016

Nemáte ještě zabalené dárky? Mám pro vás pár tipů

O takové idylce, kterou jsme měli loni touhle dobu se mi letos může jenom zdát. Asi za to může i to, že se letos pracuje až do 23. To jsou ty roky, kdy i volné dny vyjdou na víkend. Moje milovaná vánoční činnost je vedle popíjení horký čokolády a sledování filmů jednoznačně balení dárků. 

Přichází totiž moment, kdy se můžu kreativně vyřádit. 

A protože ty letošní vám ukážu asi až 24. ráno, tak abyste mohli načerpat inspiraci, sdílím článek z minulých Vánoc. Třeba s vám zrovna bude hodit :)
 
(2015) 
V krbu to praská, za okny fučí, z rádia hrajou Rudolfa s rudým nosem a já sedím ve svých šedých punčoškách na zemi a balím dárky. Johni čte Gone girl a přetahujeme se o misku domácích kokosek. Tohle je pecka. Tohle je vánoční pohoda jak vyšitá. My se vychrněli do růžova a máme před sebou několik dní, o kterých už teď tušíme, že budou pohodlné a plné jídla a lásky.

Vzpomínám, jak jsem balila dárky loni. Udělala jsem tehdy nálet na nádherné balící papíry a stužky, razítka a jmenovky v jednom designovém norském papírnictví. Ani si nepřejte vědět, kolik mě to tehdy stálo... neví to nikdo a nikomu to neřeknu. O loňském balení si můžete přečíst TADY. U nás v rodině se vždycky na balení dával velký důraz. Je pro mě důležité, aby dotyčný viděl, že jsem do balení dala kus sebe. Špetku fantazie a hordu lásky.

Letos jsem na to šla ale trochu jinak. Uvědoměle a v souznění s přírodou.



neděle 18. prosince 2016

Mých 7 předvánočních radostí minulého týdne

Content Marketing

Válíme se v posteli. Je neděle ráno a venku mrzne. Alexa nám vyhrává jazzový koledy a my přemýšlíme, co si za chvíli dáme k snídani. Pravděpodobně vyhrajou vajíčka, protože v lednici nic jinýho asi nenajdeme. Ještě křupavej čerstvej chleba z italský pekárny se vlastně válí na kuchyňský lince. Johni sleduje biatlon a kdybychom včera neměli důležitou prezentaci pro JA Alumni, určitě bychom už mrzli s horkou čokoládou od rána v Novém Městě a fandili. Tak třeba nám to vyjde příští rok.

Miluju předvánoční dobu a tahle letošní je pro nás něčím obzvlášť kouzelná. Je pohodová. Milá. Plná přátel a návštěv. Vánočních večírků. Brunchů. Dárečků, které nám do hubu nosí páni kurýrové. Nikdy jsem netušila, že by mi/nám někdo poslal tolik nádherných dárků. Děkuju za ně. Tolik nádhery si ani nezasloužím. 

Teď už jen pár dní a my budeme u nás doma poprvé hostit Štědrovečerní hostinu a já se na tu naší dospěláckou premiéru těšim.


středa 14. prosince 2016

Tereza in Mexico

Na Mexiko jsme se těšili moc. Na potápění. Na margarity. Na sombrera. Na mexickou pohodu. Už po připlutí jsme měli jasno. Margarity počkaj, jedeme se potápět na korálový útes. Z batohu nám čouhaly ploutve a nahrálo tomu i to, že jsme cenu výletu usmlouvali skoro na půlku. Takové naše malé vítězství nad cenami pro turisty.

Ten pocit, když plujete pod hladinou, slyšíte svůj vlastní dech a tak trochu se zastaví svět, je prostě nejkrásnější.


sobota 10. prosince 2016

Bylinkový stůl v kuchyni, bříza v chodbě a to nejkrásnější obyčejné ráno

Sedím u našeho kuchyňského stolu. Nos mi šimrají bylinky a srkám ještě horký kafe. Takový ideální ráno všedho dne, kterých zas tolik moc není. Většinou chvátáme do práce a pořádně se nadechneme až v tramvaji. Ale poslední dny si  s Johnim normální rána užíváme víc než kdy jindy. Máme k tomu totiž krásnou příležitost. Vysnili jsme si náš kuchyňský stolek jednou takhle na procházce listím. Johniho přání bylo, aby se dal naplnit ledem a dalo se v něm chladit pivo pro návštěvy. Já si v něm zase představovala voňavý bylinky, který si rovnou utrhnu na pizzu, nebo těstoviny. Tak máme oboje.
Miluju ty naše manželské kompromisy. 
Miluju ta úplně běžná každodenní rána.
A miluju, když se z představy stane skutečnost.


středa 7. prosince 2016

Jak poznáte, že milujete vaší práci

Sedíme v letadle. Po těch osmi hodinách přes oceány, hory, řeky, moře, lesy, pole a louky už se těšíme domů. Mám zmrzlej nos, to je možná taková naše malá příprava na tu zimu doma.  Přistáváme, pár fanoušků pilota zatleská a já cítím ve vzduchu tu trochu nervózní atmosféru. Nad hlavou mi zmizí přeškrtnutý pás a v tu ránu se rozezní orchestr cinkajících pásů, zpráv a emailů. Pozoruju ty unavené výrazy lidí kolem nás a některým se do nich vmísí nechuť, jiným se rosí čelo. Proč? A v tom mi to dojde. Vítejte v realitě, opálení dovolenkáři. Teď se nám to všem začne sypat na hlavu a emailová schránka nás brzy sežere. 

Vezmu Johniho za ruku, zmáčknu mu ji a šeptnu: "I am so much looking forward to be back in the hub!" On na mě mrkne a víme, že máme prostě práci snů.



neděle 4. prosince 2016

Tak trochu jiný adventní kalendář

Miluju vánoční pohodu. Miluju křupavej sníh. Horkou čokoládu po procházce, kde vám mrznou uši. Miluju, když svíčky tančí do rytmu vašeho dechu a když se zakuckáte moučkovým cukrem, který právě zasněžil cukroví. Miluju vůni větviček, františků a prskavek a ještě nevychladlých perníčků. Miluju, když se vám v neděli odpoledne nikam nechce, protože jste zarochněný doma v dekách a koukáte na filmy. 

A miluju celý prosinec, kdy si ty vaše malé radůstky můžete užívat.



sobota 3. prosince 2016

Tereza In Cayman Islands

Pomalu připlouváme k azurové nádheře. Je to vždycky takové naše malé dobrodružství na balkóně, když vyhlížíme další destinaci. Na Kajmansostrovy jsme se těšili jako malí, protože je tam prý jeden z must-see výletů do Stingray city, kde jsou stovky rejnoků a vy s nimi můžete plavat a krmit je. Pamatuju si, jak mamí přijela plaváním s rejnoky naprosto unešená, když cestovali s tátou Polynésií. Jenže nám ten výlet pro nepřízeň počasí lodní společnost MSC zrušila

Tak jsme na suchu. Ale my si nějak poradíme.



čtvrtek 1. prosince 2016

Jak jsem se jednou odpoledne probudila v Tatrách

Nechávám se unášet vlakem do hor. Je skoro sedm ráno a jet lag se mnou zase zamával a nechal mě usnout až ve tři ráno. Jsem utahaná jak kotě, tak se choulim do mojí nejoblíbenější zimní bundy, na kterou se každej podzim tak těšim. Probudím se akorát tak na gulášovou polívku a najednou je všude bílo a v dálce už je vidím. 

Pyšné. Veliké. Milované Tatry.