Stránky

pondělí 28. listopadu 2016

FRESH NEWS:První vánoční idylka

Krásný podvečer, ráno, odpoledne, 

jsme doma a je nám adventně. Příjezdy domů miluju. Dýchne na mě to naše, ten náš malinký rozkošný domov, kde se dějou velké věci. Měla jsem v plánu vám sepsat Kajmanské ostrovy, jenže mě přemohla lenost a cestovní únava. Přiznávám se bez mučení.Stihla jsem akorát tak na chvilku vyběhnout do centra a koupit světýlka a pár vánočních drobností, se kterýma jsem pak doma čarovala a kouzlila adventno. Johni mě zabalil do deky, objednali jsme naší oblíbenou asijskou a jen tak jsme byli. Plní všech těch zážitků, ošlehání oceánem a Johni se zlomeným nosem. To, když na Bahamách skákal salto na pláži a trefil něco betonového zakutáleného. My ale budeme říkat, že se pral se žralokem, tak pssssssst, jo? :)

Chtěla bych psát dál, ale neúprosně mi padají víčka, tak vám přeji krásný první advent 
a posílám malou inspiraci na vánoční zákoutí.


pátek 25. listopadu 2016

Tereza In Jamaica

Probouzím se a už už se nemůžu dočkat, až zase otevřu dveře na balkón. V hlavě mi zpívá Bob Marley, vedle něho pobíhá Usain Bolt a Kokosy na sněhu se koulujou a chechtaj opodál, protože se, dámy a pánové, právě pluje směr Jamajka. Budím Johniho letmou pusou, pak druhou, pak s ním cloumám ze strany na stranu, protože už ji vidím z dálky. Mám tu vždycky po ránu tak obrovský množství energie. To bude nejspíš tím vzduchem. Pevně doufám, že mi to vydrží až do Prahy. A taky doufám, že se nevzbudím v šest ráno a nepůjdu ještě celá rozespalá otevřít dveře na ten zasněžený balkón v Praze. Hehe :) 

Johni se mnou zas tak velké nadšení nesdílí, jenom mumlá, že se těší na ty vodopády. John Erik má totiž klasicky nastudované všechny destinace, a kdyby tu měli metro jako mají v NYC, hned by mě po něm prováděl, jakoby tam žil dvacet let.  Já toho o Jamajce věděla pramálo, ale byla to láska na první pohled. Hornatý ostrov plný stromů a palem, obklopený tyrkysem. Nádhera! Pokaždé, když připlouváme k další a další destinaci, představuju si, jak byli asi natěšení ti, co vůbec netušili, kam připlují. Ti, co třeba Jamajku neznali z Internetu, ale jen z vyprávění. Trochu jim možná závidím tu krásnou nevědomost. Někdy by bodla i nám, generaci přehlcené informacemi a možná i zbytečnými detaily. 

Někdy je totiž ten moment překvapení na celém tom cestování nejkrásnější. 

středa 23. listopadu 2016

Tereza in Bahamas vol. 1

Je šestá ranní a já rozlepuju oči. Hrabu se z obrovský postele plný polštářů, rozplétám se z Johniho obejmutí a ještě celá uzívaná otevírám dveře na balkón. Nahé tělo mi pohladí karibský větřík a já nás ještě na pár minut nechám uspat tím uklidňujícím šploucháním oceánu. Plujeme někde mezi Turks & Caicos, kousek od Kuby směrem na Bahamy. Ani nevím proč, ale na Bahamy jsem měla zálusk už od prvního dne, kdy jsme věděli, že pojedeme. Možná za to může ten název, který je až nesmyslně profláknutý. Skoro jako každé ráno se jdu proběhnout do fitka, dám si sprchu a vytáhnu brouka od knížky. Ládujeme se snídaní a za obrovskými okny, které jsou od podlahy až ke stropu prosklené, pozorujeme, jak se pomalounkou blížíme k Nassau. Nad průměrnou černou kávou a kroziánem (rozuměj croissant) plánujeme, kam bychom e chtěli vydat příště. Spouštíme kotvy, procházíme palubní kontrolou a šup: "Welcome to Bahamas, beatiful people!" Procházíme centrem, které je příjemně klidné. Mají tu zas ty rozkošný domečky. Všechny vypadají jako pocukrované karibské chaloupky z perníku, které jsou polité jahodovou a šmoulovou cukrovou polevou. Zdá se, že sladce růžová a tyrkysově modrá patří k těm nejoblíbenějším. Všichni se na nás culí a smějí, zdraví nás a vřele nás vítají na jejich ostrově. 

Bahamčani (říká se jim vůbec takhle?) se zatím zcela jednoznačně drží na prvním místě nejpřívětivějších místních obyvatel. 
.


sobota 19. listopadu 2016

Tereza In Turks&Caicos

Běžím. Obličej mi zdobí kapičky průsvitného potu, které znamenají, že dnešní trénink stál za to. V uších mi bubnuje hudba, usmívám se na ostatní "závodníky" (závodí se tady v tom, kolik dezertů tu kdo spořádá a pak, kdo je nejrychleji vyběhá :). Najednou se přede mnou začne vybarvovat do krásy to, co celých několik desítek minut vypadalo jako šmouha obrovitánských štětcem na oceánu. Páni, jako z filmu s dobrým koncem o trosečníkovi. Jsme tady. Hello Turks&Caicos. Ostrůvek lemuje voda průzračná jako gin s nádechem tyrkysu a je posetej perfektníma palmama. Zpomaluju běžící pás, dýchám a podle mě se uculuju na celý kolo, jak se těšim na dnešek. Protáhnu se u velkých zrcadel, kde už vymizely všechny ty cvičenky Kayly a pozoruju tu nádheru, ke které se pomalinku blížíme. 

Tak takhle podle mě vypadá moje představa ráje.


středa 16. listopadu 2016

Tereza In Puerto Rico

Nos mi olízne vůně Karibiku a já se ženu polo-nahá na balkon. Naše loď se líně pohupuje po modré vodě a my přijíždíme do přístavu San Juan v Puerto Rico. Bude to naše puertoriková premiéra a já už evidentně nemohla dospat. Zato lodní hosté dospávají ve velkém včerejší řádění v italských barvách. Včera jsme se dočetli v lodních novinách, které každý den dostáváme do pokojů, že téma večera je Itálie. Celá loď se tedy povinně nebo možná až po víně (?) vyšňořila do zelené, červené a bílé barvy. K večeři se podávalo tiramissu, které se zapíjelo limoncello. Skáču Johnimu po hlavě a tahám ho z postele. Mám tu vždycky po ránu tolik energie, jako nikdy. A to je vážení půl šesté. Dobře, dobře, tak trochu to možná bude i tím jet-lagem... 



úterý 15. listopadu 2016

Tereza In Miami

Někde hluboko v peřinách nás budík vytrhne z medvědího spánku. Je půl čtvrté ráno a my jsme po dvou hodinách spánku kupodivu čilí jako nikdy. Tělem nám pumpuje natěšenost a fakt, že je venku tma tmoucí a zima jako když praští, je nám šumák. Balíme poslední nutnosti, já se asi sedmkrát hloupě zeptám: "Máme všechno?" a Johni odpoví na první tři, pak už se mi jenom směje.

Jestli jsem si někdy představovala dovolenou snů, tak její itinerář by vypadal přesně takhle - plavba po Karibiku.



čtvrtek 10. listopadu 2016

Vyhlašuju válku virtuální realitě aneb zase jednou jsem se rozčílila v tramvaji

Je podzimní den. Úplně normální podzimní den. Ráno vyjde slunce. Lidé jdou do práce. Snílci píší v kavárnách. Děti zlobí. Čaj se vaří stejně rychle jako včera a cibule štípe v nose. Všedně všední den, až na to, že se stane něco nevšedního.

Něco, co mi ještě dlouho nedá spát. 
A něco, co s vámi prostě musím sdílet.
.

pondělí 7. listopadu 2016

FRESH NEWS: Na víkend v pohádce plné dýní

Podzimní víkend v Europa parku se pomalu ale jistě stává naší velmi oblíbenou novou tradicí a já se těšim až ukradnu chviličku, abych vám napsala, co je tam nejlepší a kdy se tam třeba vydat. Zatím se podívejte na fotky z našeho víkendu čas od času sem třeba jukněte. Třeba už tu článek bude :)


sobota 5. listopadu 2016

Chcete nakouknout do mé podkrovní pracovny?

Vítejte. Tak tady je to místo. To, na kterém vznikají články. Je to jedno z nejoblíbenějších míst v celém bytě. Moje podkrovní zákoutí, do kterého mě Johni chodí čas od času lípnout pusu na čelo. Někdy ho i přistihnu, že tu stojí ve dveřích a pozoruje mě. Vždycky je pak tak roztomile vyděšenej, že jsem ho přistihla při činu :) Voní tu čaj, hoří tu svíčky. A já se tetelím radostí, už když sem vycházím schody.

Je to totiž proměněný sen a v nich se žije úplně nejlíp. To vy ale přece víte. 




čtvrtek 3. listopadu 2016

FRESH NEWS: Tréninková euforie

Právě jsem se sama se sebou v mysli poprala. Mám to napsat. Nemám to napsat. A zase vyhrálo to moje bláznivé já. To, které dělá blbiny a je mu jedno, že mi zítra bude chybět hodina spánku. To, které mě tehdá nechalo nastoupit do letadla na Mistrovství Norska. To, které mě vždycky postrčí, když jde do tuhého. 

A myslím, že to bylo i to "já", které mě nechalo napsat první článek na blog. 

Celé město usíná a TerezaInOslo po tom, co už dávno odeslala pusy na dobrou noc na Ořechovku i do Norska, se hrabe z polštářů a otevírá počítač... aby vám napsala, jak neuvěřitelně nabíjející je pohyb. O to vás nemůžu připravit. To prostě musíte zažít. Miluju to vaše nadšení, když jsem vás vytáhla běhat. Tak co takhle si sbalit do práce legíny a vyrazit: na kolo, do lesa, na taneční lekci.?

Vaše tělo potřebuje pohyb. Vaše srdce potřebuje pohyb. Vaše pleť potřebuje pohyb. Vaše nálada potřebuje pohyb. Váš žaludek potřebuje pohyb. Vyběhněte. Vyjděte. Vytáhněte kamarádku, děti, maminku a dejte si do těla. Bude vám skvěle. Po ránu se vám bude skvěle vstávat. Jídlo vám bude chutnat jako nikdy předtím. A budete na sebe pyšní. 

Já tuhle euforii zažívám právě teď a chci ji poslat dál.


Tohle je fotka z toho našeho dnešního p/focení. Blbinky, blbinky, na to nás užije. Únavou padám. Je něco po půlnoci a bytem voní oprentěné kapustičky. Celé tělo mě příjemně bolí a já se těšim na ty vaše nádherný okamžiky únavy a euforie po cvičení. 

Budu na vás myslet. To dáte a bude vám skvěle!
Tužme se! Konec hlášení.
Vaše TerezaInOslo

úterý 1. listopadu 2016

Jak na ideální ráno

Miluju rána. U nás doma jsem to byla vždycky já, která ze dvou blonďatých sester tahala ospalý rodiče z vyhřátý postele. Na ránech miluju snad úplně všechno. To, že teď na podzim můžu psát na zamlžené sklo terasy klišé vzkazy. To, že všechna hudba zní tak nějak krásněji, když plní ospalý byt. To, že je horká voda tak nějak na těle příjemnější. A to, že se po ranním protažení cítím božsky. Miluju i to, že mám pocit, že jsem dostala zase novou šanci. Že vlastně tak trochu začínám na novo. 

Že to, co se nepovedlo, se vypařilo pod řasami v říši snů, a že si vlastně můžu dneska tak trochu dělat, co se mi zachce.