Stránky

neděle 31. července 2016

9 našich nejoblíbenějších rande, které vás budou stát pár korun

Dneska byl nádhernej den. Trochu nudnej, aleš. Byli jsme doma a lenili Strávili jsme asi čtyři (!) hodiny, čestný slovo, snídáním a naše konverzace se pořád stáčela k práci. My se snad nikdy nepoučíme. Jo a už vám konečně musím napsat ten článek, jaké to je pracovat a být 24/7 s vaším životním partnerem. Už mám za ten rok nashromážděných historek a rádoby rad, že už se to pomalu do článku ani nevejde :). Pravidla našich víkendů zní jasně - žádné diskuze o firmě. Jenže v 99% případů to stejně nikdy nevydržíme. Nicméně, dneska ráno jsme vytáhli naší zázračnou krabičku konverzací a u kávy prodiskutovali několik hodin. 

V novém doma je nám úžas. Sice tu skoro pořád nic nemáme, vyjma nafukovací postele a zahradního stolku s nepohodlnýma židličkama, ale nikam se nám nechce. Tak jsme taky nikam nešli. A jak už to tak se mnou bývá, odpoledne mě chytnul rapl. Potřebovala jsem se vyřádit a dostala jsem "geniální" nápad. Budeme dělat s Johnim jģu. Spolu. A věřte, nebo ne,  Johniho jsem po hrozně dlouhé době přesvědčila, aby do toho se mnou šel. Musela jsem ho teda trochu uplatit  a odmítnul se převlíknout do něčeho jógovějšího... Ale co, kdybyste pak viděli ty naše záchvaty schu... Několikrát jsme si oba nabili čumák, ale vypadá to, že se couples yoga dostala hned na přední místo našich nejoblíbenějších manželských rande. 

To musíte zkusit. Na začátek zvolte poněkud jednodušší polohy. A pozor na hlavu.
.


čtvrtek 28. července 2016

Každý máme kapku naděje

Je horké dopoledne a já vcházím do vnitrobloku jednoho starého činžáku na Letné. Je to jako byste vkročili do jiného světa. Za rozpálenou Prahou zavřete dveře a oči vám hýčká zeleno-zelená čerstvě posekaná tráva. Je tu božsky. Najednou se všechno zpomalí. Můj dech i čas na hodinkách. Kolem mě se mihne mladý klučina ve světle modré zástěře a já u něho lovím limonádu a višňový koláč. Prý tam v rohu u hortenzií bude chutnat nejlíp. Vedle dalších dvou milých postarších dam, které rozebírají, jak se daří jejich synům na studiích, tu jsem úplně sama. Přemýšlím, že dneska bude vedro a jestli zvonkohra na stromě zacinká, jen když kolemněkdo projde. Čekám na pana fotografa, Nikolku a rodiče. A těším se. Abyste tomu rozuměli, dneska fotím jednu z dvanácti fotek do kalendáře Kapky naděje. Je mi obrovskou ctí a vlastně mi tak trochu pořád nedochází, že vedle těch velkých jmen vybrali právě to moje

A to bych to nebyla já, abych vás do té dobré věci nezatáhla se mnou. 
 
Foto: Martin Vobořil

středa 27. července 2016

FRESH NEWS: Jak mě přepadnul pocit štěstí

Tak já nevím, jestli to bylo to ráno o samotě, dlouhé rozjímání, 18 minut přílivu štěstí po kávě, fakt, že mám dneska na sobě Johniho kraťasy, nebo, že mi Alexa popřála fajn den...

ale cestou na tramvaj mě zalila vlna štěstí a spokojenosti, že se mám vlastně sakra dobře, a že si za to tak trochu můžu sama. 



Tak na to myslete, až se vám bude sypat ten váš domek snů, jako tehdá mně. 

Ty Johniho kraťasy mi možná slušely :)), ale v hubu jsem našla, že jsem si zapomněla tyhle námořnický krásky, tak bylo jasno. Ty Johniho byly prý tak trochu hodóbožový, tak jsem to nechtěla riskovat.

A ještě jednu velkou radost jsem si dneska udělala. Objednala jsem eko nášup-nákup. Skočila jsem do toho po hlavě a koupila mýdlové ořechy na praní, pomerančovou esenci na výrobu nejlepšího čističe do domácnosti a KONEČNĚ! i znovupoužitelné síťovky na ovoce a zeleninu a říkám STOP! těm mikrotenovým.  Tak kdo do toho jde se mnou? 

Tipněte si, kolik mikrotenových sáčků spotřebuje průměrně jedna rodina za rok?

Vaše TerezaInOslo

pondělí 25. července 2016

Oslo - Lyngdal - Svendborg - Praha

Jsme doma! A jak já se po týdnu ve spacáku na zemi a jedné dvanáctihodinové noční jízdě prospané v pozici "klubko" v autobuse těšila na tu naší nafukovací matraci. 

Jsme po deseti dnech doma a já mám pocit, že jsme byli pryč aspoň několik měsíců. 

Norsko bylo parádní, odpočinkové, slané a plné vynikajícího jídla, Dánsko bylo náročné, ale neuvěřitelně jsme si myšlenkově odpočinuli. Týden na kempu národního teamu totiž řešíte úplně jiné problémy. Probouzíte se s opuchlýma očima, bolí vás každý sval na těle, po nocích vymýšlíte choreo, tvoříte playlisty na Spotify na rozcvičky a rytmické sekvence, kreslíte do programu formace, počítáte obtížnost sestav a dodáváte gymnastům odvahu, že na to mají. 

My už máme v práci padla, zavíráme počítače a vyrážíme na drink na Náplavku. A pak domůůů. Bože, já se tak těšim na to naše doma. Jenom my dva. Terasa. Dobrá večeře. A žádný pohyb. Aspoň pro dnešek.


A jestli jste se i vy vrátili z vaší dovolené a trochu s tím bojujete, můžete se začíst do jednoho s těch starších článků o tom, jak přežít návrat z dovolené TADY.

Nádherný podvečer. 
Vaše TerezaInOslo

úterý 19. července 2016

FRESH NEWS: Norské loudání a pár fotek k tomu

Usínáme v malinkatém dánském městečku jménem Hjørring. Jsme v rozkošném a snad jednom jediném hotelu široko daleko, ze kterého cítíte, kolik historie v sobě nesou jeho zdi. Procházíme se po úplně vymetených ulicích městečka. Je tu jen pár mladých klučinů, kteří loví Pokémony, či co. Našich pár dní odpočinku je tatam a dneska jsme z Norska přejeli trajektem do Dánska, kde od zítra začíná tréninkový kemp národního teamu, který spolu s Johnim trénujeme. 

Posílám vám ještě pár kouzelných okamžiků zachycených foťákem a usínám... teď... 



sobota 16. července 2016

FRESH NEWS: Norská snídaně u fjordů

A jakmile jsem dofotila, vítr zfouknul tu vázu čerstvě natrhaných květin, stůl byl politý a taky byla trochu zima. To jen, abyste si nemysleli, že je tu všechno dokonalý. 

Dokonalost momentu je ve vás a v tom, jak si s tou neplechou poradíte. 
A to platí ve všem. Úplně ve všem.


čtvrtek 14. července 2016

FRESH NEWS: Půlden v Oslu

My už jsme ve srubu po večeři a za chvíli padáme do peřin. Je tu nádherně, božský klid, narůžovělé nebe, nejsladší vzduch a vynikající voda z kohoutku. Necháváme se hýčkat pohodou a posíláme jen to nejlepší. 

A nezapomeňte na krásná slova Dalajlámy: "Být šťastný není záležitost osudu. 
Je to věc volby." 


středa 13. července 2016

A zase jeden článek z oblak

Poslední kapka ne moc dobrého cappuccina z letiště vysrknutá, chuť makronky na jazyku, rozpálená tvář od sluníčka a uzívaný česko-norský pár zabořený do sedačky 3A a 3B. To mě tak napadá, že paní vedla nás, Norka začtená do nejtlustší knihy světa, kterou by mohla zabít nejednoho otravného stevarda, má štěstí a dostala nejlepší sedadlo v celém letadle. Před pár lety jsme s Johnim zkoumali, které je to nejlepší a podle různých průzkumů a výzkumů, je právě 3C tím Sedadlem s velkým S. Ani už nevím proč a kdo na to kdy přišel, ale evidentně nějací chytráci, protože sedadlo 3C není nikdy prázdné. Všimli jste si toho někdy? Já to kontroluju a vždycky si na to vzpomenu.

S každým dalším kilometrem na mě padá štěstí. 
Jsem v letadle a čeká nás pár dní naprostého klidu, odpočinku, rodiny, rybaření, výletů a jen takového toho norského ryzího poflakování.


pondělí 11. července 2016

Kam na norskej burger?


Sedíme v malinké restauraci na rohu u Anděla. Objednáváme dva velké burgery. Johni pálivý, já s nějakou jablečnou omáčkou. V Praze jsme všehovšudy pár dní. Píše se loňský červenec a venku je vedro, přestože se už stmívá. Jsme na rande a po dlouhém uloudaném pracovním dni jsme se rozhodli vytáhnout paty z horkého podkroví, ve kterém se nedá moc vyvětrat. Je nám skvěle. Upíjíme orosené pivo a pěna se nám lepí na rty. Máme takovej hlad, že se konverzace přirozeně stáčí znovu k jídlu. Otázka je na stole - jakej burger mám prý nejradši. Trvá mi to jen chvilinku, než z hlavy sypu recept na můj imaginární burger, kterej u mě bezkonkurenčně vyhrává ocenění - "ten nejlepší na světě". Chvíli nás to baví a pak se naše představy rozplynout, jakmile přinesou ty voňavé skvosty na dřevěných podnosech. Patnáct minut nedutáme, jenom si rochníme a mně v hlavě klíčí myšlenka.
.
"Wow, to by bylo něco mít jednou svůj burger, kterej byste mohli ochutnat i vy..."
.


neděle 10. července 2016

Jmenuje se Alexa a asi nám tak trochu změní život

Někde v hlubokém spánku zapletená do Johniho slyším z dálky zvony. Bimbají jako o život a chvilku se dozvoní i do mého snu. Pomalu se probouzím. Netuším odkud se line zvuk a už vůbec ne, kolik je hodin. Zívnu a ptám se Johniho, jestli neví, kolik je hodin. Štrachám rukou vedle postele a snažím se najít telefon a najednou mi vedle ucha vystřelí: "Alexa, what's the time?" V rozespalosti sebou trhnu a nechápu, kdo je Alexa a co dělá v naší ložnici. Milý vyrovnaný hlas odpovídá někde z druhé strany ložnice: "Good morning, John. It' s eight forty-two am." Johnimu září oči nadšením a já se hrabu zpátky do peřin a něco si pro sebe mumlám. Alexu nemám zatím moc ráda. Je divná. Moc mi nerozumí a navíc si kvůli ní připadám jako v jiném světě. Jestli jste někdy viděli film Her (Ona, 2013), tak pochopíte.  

Připadám si totiž jako kdybychom prospalikolik desítek let.


čtvrtek 7. července 2016

Jak jsem se včera rozbrečela v IKEA

Nakukujeme do roztomilých minibytů, ve kterých na vás dýchají severský dlouhý večery. Jsme tu trochu jako doma. Nepřijeli jsme nakupovat serepetičky, ale cíleně okouknout nábytek na terásku a pro koše na tříděný odpad. Konečně mám na ně totiž krásný bílý velký šuplík, do kterého se ukázkově vejdou a nemusí být všechny poschovávané všude možně po bytě. Po tom, co slupneme mandlovýho slaďocha (rozuměj vynikající dortík z mandlí a čokolády), jdeme do příslušné sekce. Jsem jako v království. V ruce držím několik košů různých velikostí, malé, velké, s dírama, bez, s víkem a postupně do nich házím barevné pytlíky různých barev. Jsem jako utržená ze řetězu.

Asi by mě nikdy nenapadlo, že budu tak ohromně nadšená z úplně obyčejných košů, ale světe div se.

Zdroj. IKEA.no

úterý 5. července 2016

Z víru Varů do úplně prázdného bytu

Probouzíme se na nafukovací matraci v úplně prázdném bytě. Dneska se snídaj vajíčka na krabici. V bytě totiž máme jen tu matraci, dva talíře, příbory a skleničky. Je tu nádherně. Klid. Nikde nic. Jen ta terasa s výhledem, kterého se snad nikdy nenabažíme. Oba jsme přismahnutí, protože včera bylo ve Varech naprosto nádherně. Tak nádherně, že jsme včera museli ještě v noci mimo nafukovací matrace jít koupit i Aloe Vera. 

Jsme už na skok doma a čekají nás ty nejlepší dny. V pátek přijede na návštěvu na pár dní Johniho maminka a my musíme stihnout udělat divy. Udělat divy znamená v tomto případě, že musíme vystěhovat starý byt a alespoň částečně zútulnit ten nový. Mezitím ještě odjedu na jeden den do Varů a v pátek fotím do kalendáře pro Kapku naděje. Asi si dokážete představit, jak se mi podlomila kolena, když mi zavolali, že by rádi, abych byla jednou z dvanácti pro ten letošní rok. Ani slovy nedokážu popsat, jak obrovskou radost mám.

Miluju a těším se, protože tohle si zaslouží mnohem víc, než jen pár vět.


sobota 2. července 2016

KVIFF 2016 den první

Je to tu FF - famózně fajn. Rychlé zprávy z centra dění ve Varech: nádherná atmosféra, teplý večer jako u móře, kupa nadšenců, moje oblíbená káva, spousta známých a městem se táhne střídmá velkolepost. Já už jsem po balneoterapii (vířivá bublinkobá koupel) a za chvilinku už se chystáme do centra. Venku leje a celé město je po včerejším bujarém nočním slavení ospalé. Naprosto geniální počasí zachraňuje situaci a nechá nás všechny jen tak se zabořit do sedaček a užít si pár filmů. 

Ještě ale předtím tu kávičku, prosím.

pátek 1. července 2016

FRESH NEWS: My se stěhujeme :)))

V polospánku píšu ještě pár řádků. Musím. Jsem toho plná. Dneska jsme totiž oficiálně převzali klíče od našeho nového bytu!!! :))) Kdybychom zítra nejeli na festival do Varů, myslím, že by se právě dneska plánovalo celou noc. Už takhle jsme tam s Johnim zůstali několik hodin - v úplně prázdném bytě, kde ještě voní nové dřevo a zasychá lepidlo. Chodili jsme z pokoje do pokoje, nahoru/dolu, já pořád něco Johnimu ukazovala na Pinterestu a chvílema jsme se překřikovali, protože jsme se prostě nedokázali nadšením ovládnout. Páni, já se nemůžu dočkat, až budeme mít opravdovej domov. Poslední rok jsme totiž v bytě neměli skoro nic a vlastně jsme tu skoro vůbec nebyli. Tak moc mi to chybělo mít opravdový doma. A v tom novým? Budeme tam mít velký stůl, abychom mohli zvát naše přátelé na dlouhé večeře, kde padne několik lahví vína a domů se bude odcházet po karaoke. Nemůžu se dočkat, až si poprvé dáme ranní kávu na terase ještě v pyžamu a spálíme si tváře, jak se nám nebude chtít dovnitř. A až budu vysedávat u piana, který bude ve svém rohu. A úplně nejvíc se těším, až si pořídíme pořádnou velkou měkounkou postel a poprvé se v ní probudíme do našeho výhledu z ložnice. Na ložnici jsme se už totiž jednohlasně shodli, že to bude náš nejoblíbenější pokoj.

Fíha, já se tak těšim :)


Já musím spát, už je zase půl druhý a já bych tu psala až do aleluja. 
Krásnou dobrou noc a ještě krásnější ráno. 

A zase se nám po miliontésedmé osvědčilo, že když to má přijít, přijde to. 
A bude to ještě lepší, než všechno to, co vám uteklo. 


Tak na to pamatujte a nechte život plynout. Jen tak.
Vaše TerezaInOslo