Stránky

úterý 28. června 2016

Islandská fotbalová glosa

Běžně nekomentuji fotbalové ani politické události. Nejsem na to dostatečně sečtělá, kvalifikovaná, sofistikovaná a už vůbec ne uvědomělá, ale dnešní islandskou fotbalovou glosu si odpustit nemůžu. John Erik má rád fotbal. Tečka. A taky má v sobě vikingské kořeny a severskou krev. Dokážete  si tedy představit, jak prožíval dnešní zápas Velká Británie versus Island. Jeho nejoblíbenějším fotbalovým klubem je Liverpool a za těch pár let, co spolu bok po boku usínáme, se mě snaží o stávající situaci Liverpoolu neusle informovat. Horká čokoláda se šlehačkou a marshmallows se u nás podává zásadně jen v liverpoolském hrnečku, který hlásá "You'll  Never Walk Alone". To kdybych náhodou zapomněla slova hymny, až ji bude Johni s plnou pusou marshmallows roztomile falešně a totálně mimo rytmus zpívat a nabádat mě, ať se přidám. Když venku mrzne, chodí se na procházky pouze a jen v liverpoolský šále, která mi ale vůbec nevadí, protože vypadá jako ta z Nebelvíru. A ještě jedna fotbalová perla - v Oslu už jsme byli na několika rande v Liverpool klubu. 

To vždycky, když chci Johnimu udělat famózní radost a potřebuju nahnat body do Manželky Roku. 




Johni na to jde od lesa a má celkem promyšlený tah, který jsem už za těch pár let prokoukla. Nechám ho ale ve sladké nevědomosti. Tak pšššt... Už pochopil, že aby mě samotná hra strhla, muselo by být celý hřiště posetý sedmikráskama. Což se stane málokdy, takže Johni vždycky před zápasem tahá z rukávu historky a zajímavosti o samotných hráčích. Kdo chodí s jakou blogerkou, zpěvačkou, kolik a jaký mají děti (vždycky fandím těm, kteří mají cool děti s legračníma vlasama :), kam se kdo přestěhoval, co vystudoval, kdo byl zubařem... a vůbec, všechno, čeho bych se alespoň trochu mohla chytit jako tonoucí stébla. Už bych ani nespočítala kolikrát jsme spolu probírali rozdíl mezi Champions League a Premier League. Vždycky si v tom na sezónu udělám pořádek (a podle mimotechnických pomůcek si zapamatuju i jména hráčů), ale po sezóně jsem jak tabula rasa. Hlava jedna maková. Nedejbože, když zase někoho prodaj - to je úplný konec.

Dnešní večer jsme strávili na kanapi u televize a fandili. Islandu. Na Johniho se po zápasu nemohlo asi tak tři minuty mluvit. Musel prý podle jeho slov strávit situaci. To já ji strávila celkem rychle. Statusy na facebooku naskákaly jak krupička po pomerančích a já to těm Islanďanům přála. Né, že né. Mám je ráda. Mám totiž pár islandských kamarádek. Všechny jsou roztomile islandsky zvláštní a já vždycky vyzvídám ty jejich historky, jak podivný je na Islandu randit.

Věděli jste, že když jsou Islanďani na rande, použijí jednu aplikaci, aby zjistili, jestli nejsou náhodou vzdálení příbuzní? V praxi to funguje tak, že jdete na rande, sednete si na bar, otočíte k sobě telefony, spustíte aplikaci, a když se ukáže, že jste příbuzní, odpískáte to. 
Tedy doufám, že to odpískaj.

A aby toho nebylo málo - Johni někde v médiích vyštrachal poměrně zábavné počty. Tak bedlivě čtěte. Jeden Rakušan, jménem Volker Plass, na Twitteru počítal a počítal, až se dopočítal k této rovnici, že na Islandu je celkem
.
  • 334 319 lidí
  • - 170 503 žen
  • - 40 141 mužů pod 18 let
  • - 85 670 mužů starších 35 let
  • - 24 775 obézních mužů
  • - 788 zaneprázdněných lovců velryb 
  • - 320 výzkumníků-hdačů sopečných erupcí 
  • - 2 856 střihačů ovcí (je právě vrchol sezóny)
  • - 23 zajatých ředitelů bank
  • - 189 můžu s jednou nohou 
  • - 265 slepců
  • - 8 781 fanoušků na stadionu
  • - 1 doktor, 1 kuchař a 1 masér islandského národního teamu
  • - 2 trenéři islandského národní teamu
  • = 23 islandských mužů a to jsou ti v národním teamu :))

Tak to byl můj úplně první fotbalový vtípek a doufám, že právě mužská část publika ho ocení a konečně třeba taky virtuálně zamává.

Tak hezký začátek dne a ať zažijete někdy tu islandskou fotbalovou euforii.

Vaše TerezaInOslo
    

pondělí 27. června 2016

Pár dní božského odpočinku

Nádherná relaxační hudba se mísí s bubnováním deště na střechu. Probudili jsme se do pěkně zakaboněného dne a vůbec nám to nevadí. Po těch třicítkách je konečně den jako malovanej pro relaxaci ve Spa. Sedíme ani nedutáme v tiché relaxační místnosti, kde to naprosto kouzelně voní. Už jsme stihli několik saun, jednu vířivou vanu a pár fialkovejch limonád. Johni totiž za mnou přijel v sobotu večer. A jak já se na něj těšila.



pátek 24. června 2016

Wings for Life - jak jsem běžela svůj první běžecký závod


(8.květen 2016) Zatažené závěsy. Měkká postel. Načechrané polštáře. Tady něco nehraje. V tom se na mě rozsvítí fosforeskující tričko s velkým nápisem “Wings for Life” a moment ospalé zmatenosti je tatam. 
.
Město: Bratislava
Hodina: osmá ranní
Čin: běh Wings for Life

Krásný event pro dobrou věc, který mě dokázal posledních čtrnáct dní vytáhnout skoro každé ráno z postele. Nejsem zrovna běžecký typ a nikdy jsem nebyla. Tak by se možná hodilo představit to málo z mé běžecké historie. 


čtvrtek 23. června 2016

Jak trávím čas sama se sebou

Probouzím se trochu zmatená. Vypadá to, že jsem nezatáhla ty dlouhé těžké závěsy úplně dokonale a sluníčko mi svítí do tváře. Lenost mě přemáhá a hrabu se zpátky do polštářů. Mám nakázáno chrnět a lenošit až do té doby, než mě to začne ale úplně nudit. Jen tak někoho neposlouchám, ale Johniho příkazy o odpočinku si beru k srdci vždycky. Tedy téměř vždycky. Když už mi kolem půl osmé cinkne asi pátý email, zjistím, že jsem selhala i v tom. Příště si vypnu zvonění. "Ne, nedívej se na ně, Terezo!" Hrabu se znovu do svého peřinového království. Usínám... 

V tom mi vystřelí ruka, sejmu pár knížek ze stolu, sklenička, ze které už před pár hodinami vyprchaly poslední bublinky Prosecca to jen tak tak ustála a já to beru jako znamení, že jsem první den dotáhla na půl osmou. To je moje finále. Jde se běhat. To je totiž můj nejlepší relax. Mrknu na teplotu a bez váhání pro dnešek postačí kraťasy a sportovní podprsenka. Vybíhám k Brněnské přehradě. Po kilometru vyndavám sluchátka a poslouchám přírodu a ticho. Božsky dokonalé. Vůně čerstvě posekané trávy, nikde nikdo, jen můj dech a pot.

Můj první den o samotě, v lesích u přehrady, právě začíná. 



pondělí 20. června 2016

Starý dobrý víkend v norském stylu

Krásné pondělní ráno. Jak jste si užili víkend? Ten náš byl jako za starých norských časů. V pátek večer Johni připravoval jedno z jeho nejoblíbenějších jídel taco. Norové taco milují a dokonce vytvořili nový termín, který se běžně v norštipoužívá "fredagstaco" - páteční taco. Podle studie norského VG jí taco každý pátek přes 400.000 Norů, 8,2% populace. Každý pátek. Každý!

Dokážete si představit, že jíte každý pátek úplně stejné jídlo?


pátek 17. června 2016

Očista dočista rozhodně nebyla brnkačka


Cestou do práce vyzvedávám brčálově zelenou taštičku, ve které se právě teď nachází strava na můj dnešní den. Ohromně se těším. Sice jsem v očistách a půstech úplný benjamín, ale na svojí první očistu jsem připravená! 

 Bude to brnkačka! 
(jsem si tehdá ještě zarytě myslela...)



čtvrtek 16. června 2016

Kam v Praze na nejromantičtější a zároveň nejstrašidelnější procházku?

Praha - moje srdeční záležitost. Trochu jsem se obávala, že až se do Prahy z Osla přestěhujeme, už mi nebudou v břiše bouřlivě lítat motýli tak, jako když to pro mě bylo oproti severu tak nevšední. Že už při procházkách starými zapadlými uličkami neucítím to něco, kvůli čemu do Prahy proudili umělci z celé Evropy. To, co se noblesně nazývá genius loci. Genius loci ale nezevšední. Nemusíte se bát. Praha totiž vždy měla něco navíc, a když se necháte, bude ve vás vyvolávat roztodivné bohulibé pocity až do aleluja. 

Tak pojďte, zvu vás na kukandu do Nového Světa.


úterý 14. června 2016

Když je svatba plná lásky a upřímnosti

O víkendu jsme byly na svatbě Terezky a Radana. V kouzelném Plumlově, kde na vás dýchne klid a volnost rozběhnout se jen tak po poli a skotačit jak malá holka. S Terezkou jsme se seznámily před skoro čtyřmi roky v Oslu. Přes blog. Tenkrát jsem v Oslu moc Češek neznala a ani jsem je nijak aktivně nevyhledávala. Ani nevím proč... Daly jsme si sraz na Aker Brygge. Byl podzim a ponuro a dost rychle se setmělo. Ale hned po tom prvním kafi v jedné z těch kaváren, kde dělají nejlepší mrkvový dort (Bergshaven se jmenuje), mi došlo, že mi ta spřízněná duše tolik chyběla. Bavily mě historky o tom, jak obě sdílíme strach z Norštiny, jak máme skvělé přítele (tohle téma jsme spolu mohly probírat do aleluja :) a jak nám rve srdce, když přepočítáváme ceny potravin v supermarketu. Snily jsme společně o tom, že jednou bude líp a tak nějak jsme vedle sebe proplouvaly životem na severu. A postupně na sebe nabalovaly další české bojovnice. Ty se na severu objevovaly celkem náhodně. Každá s jiným příběhem, ale velmi podobnými začátky. Jedním slovem byly všechny tak roztomile vyjukané. A řeknu vám, že kdyby mě někdo v těch mých začátcích přibral do tak fajn party, pořádně by se mi tenkrát asi ulevilo. O Terezce a nás Oslo-girls ale ještě někdy jindy :) Jsem teď plná nádherné svatby, kterou bych s vámi chtěla dneska sdílet.

Byla kouzelná, upřímná, plná lásky a jejich!


pondělí 6. června 2016

Jsem toho plná a chci to vykřičet do světa

Je pozdní odpoledne. Přes nádherné voňavé pivoňky sleduju uloudané náplavkové návštěvníky. Trochu jim závidím. Ale jen trochu. Protože vím, že kdybych chtěla, můžu se jít loudat s nima. Po celém dni v práci ale usedám k počítači a chci se zase chvilku věnovat vám. Mým nejoblíbenějším. Pořád dost bojuju s časem a už mi z toho jde hlava kolem, protože mi ale vážně přijde, že v plánování naprosto selhávám.

A teď nevím, jestli jsem na sebe až moc drsná, nebo se prostě musím naučit říkat ne. 
Co myslíte vy? Vy vždycky víte :) 

Když jsem se uvelebila na zemi, vzpomněla jsem si, jak báječně moc času jsem měla ten minulý květen. A že bych si možná tak trochu přála ukrojit kus toho času. Strčila bych ho do kapsy a vždycky, když bych zase nestíhala, trochu bych si kousla. No řekněte sami, jak báječná je tohle představa.