Stránky

pátek 27. května 2016

Lidé umírají, ale ty nejkrásnější momenty tu budou vždy v našich srdcích

Doma. Plná vzpomínek a momentů a především pocitu vděčnosti, že můžu být součástí tak obrovské rodiny plné lásky. Sedíme v kostele, držím Johniho za ruku a v druhé ruce třímám potištěný papír, na kterém jsou slova norských písní. Venku je nádherně a do kostela prosvítá sluníčko. Kostel je ze dřeva a je na kopci v malém městečku Klepp, odkud pochází můj Johni. Hned u Kleppu je jiné malinké městečko Salte, odkud pochází jejich rodinné jméno. Je úplné ticho, občas jen vrzne stará dřevěná lavice. Sedíme mlčky dobrých patnáct minut. V tom se mladá paní boří do kláves pianina. Kostel zaplní vedle smutku i nádherné tóny, které hladí duši. Všichni se potichu nadechnou a trochu nesměle začínají zpívat.mám knedlík v krku. Johniho táta se na mě letmo pousměje a dodá mi odvahu na moji, za jiných situací tak oblíbenou, píseň: "Deg være ære, Herre over dødens makt". 

Držím slzy zuby nehty a mačkám Johnimu ruku.



pondělí 23. května 2016

FRESH NEWS z Paříže: Tak prý už mám věk vhodný na Disneyland

Miluju narozeniny a ty letošní byly zkrátka a dobře naprosto dokonalý. Děkuju! :)) My jsme teď v hotelu v Paříži, leje tu jak z konve a my se chystáme vypravit se do města na snídani. Tak jen velmi velmi rychle, co se o těch narozeninách vlastně událo. 
.
21.května 2016
Ráno přicházíme na mojí nejmilovanější Farmu na brunch a tam sedí Michal a Polly, strejda z Amériky, jak jsem ho dlouhou dobu přezdívala. Každý rok v Norsku mi bylo ohromně líto, že nemůžeme s Polly, která má narozeniny stejně jako já, slavit spolu. Tak konečně :) Usmívám se od ucha k uchu a jsem nejspokojenější pod sluncem. Dojíme brunch a jdeme se projít přes Letnou a plánujeme, jaký dneska bude program, když najednou vidím známé tváře, jak tam vysedávají na dekách. "Jééé, hele, to je Ivet", překvapivě řikám Johnimu. Ten na mě jenom mrkne s tím jeho potutelným úsměvem. Nádherný překvapení! :)))) Odpoledne pak už máme domluvené slavení všeh těch květnových narozenin s rodinou. Sluníme se na zahrádce, cpeme si břuchy a přetřásáme rodinné historky. A pak kolem sedmé sedáme do Liftaga a jedeme směr letiště - Paříž. 
.
O narozeninovém ránu jsem totiž dostala od Johniho 
obálku a jede se do Disneylandu :))
.


pátek 20. května 2016

Sama ve vinárně a kolotoč v mé hlavě

Zapadla jsem do neznámé vinárny někde v centru Prahy. Ani nevím, kde přesně jsem, nechala jsem se totiž unášet. Možná srdcem. Možná nohama. Posedávám tu a objednávám tyrolský talíř a dvě deci rosata. Připadám si tak nějak jinak. 

Tak ohromně moc mi to chybělo. 
Být sama se sebou. 



čtvrtek 19. května 2016

Jak jsme slavili národní den Norska a 8 věcí, které musíte jako správný Nor udělat 17. května

17. května je jeden z nejdůležitějších dnů pro Nory. 17. května 1814 přijalo Norsko norskou ústavu a všichni si tento den patřičně užívají. My jsme letos slavili poprvé v Praze a vydali se na průvod s Nory od Malostranského náměstí. Byla tam nádherná atmosféra, kupa mladých studentů a pár bunadů - tradičních norských krojů. A vám jsem chtěla připomenout článek o norských oslavách z minulého roku. Já už ted totiž utíkám na Kavčí Hory do pořadu Sama Doma a vy mě budete moc vidět za kolem jedné odpoledne živě.  

Budu na vás myslet. Jste to totiž vy, kteří mě tam dostali :) Děkuju!




středa 18. května 2016

John Erik má narozeniny a tak trochu se pokazilo, co mohlo

Lípnu mu pusu na tvář a hrabu se z peřin. Po špičkách scházím schody z ložnice. Úkol rána? Hlavně oslavence nevzbudit. Milujeme narozeniny a užíváme si je dosyta. A to doslova. V plánu je náš oblíbený narozeninový brunch. A co, že je normální pracovní den. Vstávám o hodinu dřív. Uzívaná nechávám rozehřát troubu na křupavou slaninku a ... pletu si knoflík na teplotu s knoflíkem na budík. Začíná tikat a já panikařím. V mžiku s ním pohnu na nulu. Drnčí tam jako o život a já se tiše směju sama sobě a své vlastní hlouposti. 

Johni spí jak mimino. Ufff... anebo tuší a předstírá?


sobota 14. května 2016

FRESH NEWS: Nedokážu si bez toho představit můj život

Ráno se nám tak nechtělo z postele. Na programu byl ale další tréninkový kemp, protože do Mistrovství Evropy zbývá už jen několik měsíců. Vcházíme do tělocvičny, celí uzívaní. Jakmile slyšíme hudbu a vidíme všechny ty gymnasty, kteří srší energií, oba pochopíme, proč ten sport tak moc milujeme. Ta atmosféra. Ti lidé. Mám k nim obrovský obdiv. A tleskám. 

A přemýšlím, co bych v životě dělala bez gymnastiky. 

Naučila mě tolik věcí. Připravila mě na tolik životních situací, které bych se nikde jinde nenaučila. Dala mi nejlepší přátele a naučila mě prohrávat. 



čtvrtek 12. května 2016

Moment vděčnosti, který mě dneska přepadnul v letadle

Vznášíme se někde nad Německem a na mě padá únava. Ani nevím čím to, možná je to tím, že ten pohled na mraky uspává. Možná je to ten pocit, že když se někam letí, bude se tam odpočívat. Tentokrát ale ani ne a hned vysvětlím proč. Jedna z výher v Blogerce roku bylo i navázání spolupráce s Tchibo blogem. Po pár milých setkání s úžasnými lidmi máme skvělý nápad, jak propojit zajímavé s užitečným. Nejvíc ze všeho mě zajímá jejich CSR program. Rozhodli se mě tedy vzít s sebou na presstrip přímo do centrály v Hamburku a celý program mi představí ten, který ho má globálně na starosti. Těším se. Zajímá mě, jak velká německá firma tuto problematiku řeší. Náš program je naplánovaný téměř na minuty a je v něm i spousta labužnických pauz. Vezmu vás sebou, chcete?


Škoda jen, že nemáme trochu víc času prohlédnout si město. Už mě zase totiž chytají cestovatelské roupy.

Když tak plujeme vzduchem, vypínám počítač, telefon a nechávám se unášet myšlenkami. Když v tom se to stane. Jen tak zezadu mě přepadne ten pocit, který miluju. Vděčnost. Vděčnost. Je nádherná. Chci jí cítit pořád, ale většinou ji k sobě ani nepustím. Slovy nemůžu vyjádřit jak moc vděčná jsem za všechny ty nádherné příležitosti, které ke mně poslední dobou přichází. Po dlouhé době jsem si zas a znovu uvědomila, jak sakramentsky velký štěstí já mám. To, o čem jsem vám tu před rokem básnila, že chci, se mi tu plní v přímém přenosu.

A teď to tu nepíšu, abych si tu sama sobě pochlebovala, ale jednoduše proto, že vím, že je to pro vás ta nejlepší možná varianta motivace.

A já vím, že vy, kteří máte blog rádi, jste se tím už několikrát nakazili. Vy, kteří si pamatujete na tu ubulenou holku, která chodila běhat, proto aby se z toho všeho toho neúspěchu nezbláznila. Vy, kteří jste po nocích se mnou prožívali pátá kola pohovorů a psali mi, že jednou to určitě vyjde. Vy, kteří jste mi fandili, když mi zrušili práci ve srubu a dodávali jste mi energii, že to jde. Vám bych tu chtěla vzkázat, že to vychází. A částečně za to můžete i vy. Děkuju! Někdy je to boj, někdy (hodně často!) to chci prostě vzdát. A i když si občas říkám, že na to nemám, blbost, mám. Stejně tak jako vy. A nepoznáte to dokud si to sami nevyzkoušíte. Je to totiž ten nejlepší pocit na světě.

Chci to poslat dál. Virtuálně. Vzduchem.

A jestli jste ve fázi, kdy už vám nestačí síly a dobíháte a vidíte všechno černo-černě, vzpomeňte si na ty moje tmavé chvilky. Jeden z nečjtenějších článků loňského roku vypovídající za všechny ty tmavé TADY.

Možná jsem až moc rozněžněná, jenže na mě to dneska v tom letadle zase tak mile padlo. Tyhle momenty miluju. Uvědomuju si, že prožívám všechny ty malé i velké momenty. Prožívám, když mi někdo pošle květinu, požádá mě o radu, řekne "klobouk dolů", přijde k nám na návštěvu s upečenou bábovkou, zavolá a zeptá se, jestli mi může pomoct, pozve mě na presstrip do Hamburku, Řecka, Tunisu, na Bali. Miluju ten pocit vděčnosti, který mě naplňuje tou nádherou, že všechna ta dřina, noci strávené v kanceláři, pláč, bezmoc, strach, hodiny strávené učením se nových věcí, nuly na účtech, se vrací a chutnají skvěle.

Krásné dobré ráno. A přeji vám, ať vás někdy zastihne ten váš moment vděčnosti.

Musíte pro něj něco ale udělat.

A teď už do peřin. Maj tu obrovskou pohodlnou postel přímo přeplněnou polštářema, tak já jdu chrnět a už se nesmírně těšim na snídani.

Děkuju, že tu jste.
Vaše TerezaInHamburg

úterý 10. května 2016

Proč nás květiny dělají šťastnějšími?

Už jste někdy někomu věnovali květinu a on vám nepoděkoval milým úsměvem? Bádáte, bádáte? Budete marně. To je totiž podle většiny průzkumů téměř nemožné.

Květiny jsou božské, nádherné, voňavé, dělají parádu 
a navíc nás dělají šťastnými. 

A já se dneska rozhodla najít pár výzkumů, které tuto mojí životní teorii potvrzují.



pondělí 9. května 2016

Jak jsme se v sobotu proběhli po brněnských podnicích a kde mají nejfotogeničtější limonády

Sobota ráno. Vyspinkaná do růžova se vrhám na poslední balení. Jedeme do Bratislavy. Na dva dny se to balí jedna radost. 

Heslo balení: pohodlně a všechno, co má adjektivum běžecké. 
Běžecké boty, běžecké legíny, běžecké čelenky, běžecké ponožky...


neděle 8. května 2016

FRESH NEWS: Dneska běžím svůj první běžecký závod. Který?

Krásné dobré ráno. 

My nejspíš touhle dobou buď pijeme ionťák, rozklusáváme se po bratislavské promenádě nebo nervózně přešlapujeme na startu. Dneska přesně v jednu hodinu odpoledne (SEČ) se totiž po celém světě běží běh Wings For Life a já jsem natěšená, protože je to můj první běžecký závod v historii a navíc je pro dobrou věc. Celý výtěžek z registrace startovného po celém světě jde na výzkum poranění míchy. 
.
Vůbec nevím, co čekat. Vůbec netuším, jestli mě to bude bavit, ale mám motýly a těším se. 
.
I kdyby to nevyšlo podle mých představ, ty poslední dny tréninků a příprav mě tak nadchly, že bych ráda, aby se z toho stal životní styl.
.
Poprvé v životě jsem si vyzkoušela jaké to je přizpůsobit tréninku i celkem radikálně můj jídelníček a párkrát jsem si pěkně hrábla na běžecké dno. Miluju ten pocit, kdy padnete unavení do postele s pocitem, že jste pro to udělali maximum. Těším se na zítřek a vy můžete běžet s námi. Když vyběhnete přesně v jednu hodinu odpoledne a nasimulujete si běh skrz aplikaci Puma Track, můžete si změřit ten váš čas se závodníky po celém světě. Půl hodiny po našem startu vypustí takzvané "catcher car", které když nás předjede - jsme ze hry venku. Tak kdo do toho půjde s námi?

Nádhernou neděli přeji a celý můj běžecký víkend můžete sledovat na Snapchatu TerezaInOslo.
.
Run! Run! Run!
It's fun! 

Vaše TerezaInOslo 
Běžím ze Puma Team (sponsored)

středa 4. května 2016

FRESH NEWS: Co budu dělat zítra od pěti odpoledne

Dnešní den začal drsně. Sprinty v dešti, kdy jsem málem vypustila duši... Už totiž zbývá jen pár dní do závodu Wings for Life v Bratislavě, který v neděli běžím. Jedu podle tréninkového plánu a poupraveného jídelníčku, který jsem řádně prodiskutovala s těmi, kteří ví, jak na to. Až bude po všem, těším se až vám o tom všem napíšu. Dneska se mi tak urputně nechtělo z postele. Ale když jsem sbíhala schody z bytu, tak jsem se skoro vznášela. Nádherný to pocit. Ten musíte zažít.

Už jsem se naučila, že mě moje tělo bude milovat a odmění, za tu ranní dřinu.
 A to vám sakra pomůže, když se vám z té vyhřáté peřiny nebude tak strašně chtít. 

Dneska bych vás chtěla pozvat na milou akci zítra 5.5. od 5 hodin odpoledne v Radlické Sportovně. Ta pozvánka! Za povšimnutí stojí především up-cycled obálka z časopisu. Skvělý nápad! Je to Launch Party projektu Second Round a já jim všem z celého srdce fandím a na zítřek se ohromně těšim!!

Zcela jistě klikněte na Facebook event TADY, kde se dočtete mnohem víc.


úterý 3. května 2016

Jak jsem chtěla poslat návrh jména do Kavárny, co hledá jméno (zn. blondýna)

Víte, že Norové vůbec neumí randit? Ani na žádná rande moc nechodí? Je to zvláštní a až nějakého Nora potkáte, schválně se ho na to zeptejte. Roztomile se bude ošívat a dojdou mu slova. Je to takové trochu tabu na severu, ostatně jako poměrně dost témat. Můj John Erik je naštěstí výjimka všech norských výjimek. A to v mnoha ohledech. Neřekla bych, že je typický Nor. Typický Nor se podle mě nerad pouští do neznámých vod, má rád mraženou pizzu Grandiosu, pije pivo jen v pátek a v sobotu (což dost dobře v Praze nejde) a dělá si neustále srandičky ze Švédů. 

Toť jen ve zkratce o stereotypech, které stejně nemám ráda.

Když včera po pár dnech Johni přiletěl ze severu (v chundelaté zimní bundě, ano v Oslu v květnu sněžilo!), vytáhla jsem ho do kavárny, co hledá jméno. Celou dobu jsem totiž celý proces stavění kavárenského snu v harampádí u Anděla sledovala a napjatě čekala, jaké jméno vyberou... dokonce jsem se přistihla, že jsem přemýšlela, jak jim nějaký návrh jména pošlu, když teda pořád neví a za pár dní se otevírá... 

Neposlala a jak jsem za to teď ráda :))



pondělí 2. května 2016

Kari Traa - jak jsme fotily s holkama novou kolekci


V jednom podkrovním bytě na Smíchově drnčí budík. Je zářijové ráno. Ani radši nechci vidět ten čas. Vymátořím se, hodím na sebe to nejpohodlnější, co doma mám, vyčistím zuby a sjedu výtahem do vylidněné ulice. Celé město ještě spí, jen tři blogerky, každá na jiném konci Prahy, vstávají. V polospánku nasedám do auta. John Erik řídí a culí se na mě. 

Je roztomile pyšnej. Mrká na mě a šeptne, aby snad nikoho 
neprobudil: "Tereza, you are going to photoshoot Kari Traa collection."




neděle 1. května 2016

FRESH NEWS: Co mě v neděli vykopalo v šest ráno z postele

Ulehám do postele s tím rozkošným pocitem, že je zítra neděle a můžu spát až do aleluja. Trochu ponocuju, poslouchám TEDTalks, posílám Johnimu "Godt Nat" zprávy a těším se na to lenivé ráno. John Erik ve čtvrtek odletěl bodovat závody do Norska a já mám celý víkend sama pro sebe. Je to najednou divný, protože běžně jsme spolu dvacetčtyři-sedm, a i když vím, že je to sakra zdravý, chybí mi tu. Cukrouš. 

V šest ráno sebou cuknu a vůbec nerozumím tomu, co se odehrálo. Nejdřív natruc nasazuju spací masku na oči, zahrabávám se do polštářů a vstávat prostě nehodlám. Po pár minutách pochopím, že nemám šanci

"Vzdávám se ti, nedělní ráno." a přemýšlím, že to moje tělo pro mě musí mít dneska nějakej ďábelskej plán.  

A tomu hodlám přijít na kloub. Mám plno energie a v hlavě oceán nápadů, ale chci se nechat unášet tou sladkou nevědomostí a věřím, že mě to donese, kam má.