Stránky

čtvrtek 28. dubna 2016

FRESH NEWS: Překvapení dne

Uprostřed schůzky zvoní zvonek a do hubu nám vpluje nádherná květina, ve které najdu vzkaz. Jsem jak v Jiříkově vidění. Ve vzkazu stojí "Pro hezčí den, čtenářka Jitka". 

Wow. Jedno obrovské DĚKUJU letí Jitce.




středa 27. dubna 2016

Večerní dýchánek a jedno moje "tajemství" na krásnou pleť

Včerejší odpoledne jsem se cpala cupcakama v jednom mini obchůdku, který má nádherná žárovková světla, jednoho kostlivce, pár průhledných baněk a spoustu božsky vonících krémů. Tipuju, že ty baňky jsou podobné originálům, které před skoro dvě stě lety byly v té zapadlé newyorské uličce, kde pan Kiehl otevřel první lékárnu.

Doma mám produktů na péči o pleť tak malounko, že bych je skoro spočítala
na prstech jedné ruky, o to je to zajímavější. 


pondělí 25. dubna 2016

FRESH NEWS: Pošli úsměv dál

Vybíhám. Potřebuji to jako sůl. Moje tělo mi poslední dobou připadá jako takový ten karamelový pudink, který se třese, když ho nesete ke stolu návštěvě. Teple se oblékám. Dneska vyhrály zebra legíny, vyteplená bunda a čelenka. Pod tu schovávám sluchátka a po pár krocích mi Spotify vybere písníčky na míru podle mé rychlosti. Nechávám se unášet. Nemám plán. Vím jen, že chci běžet starou Prahou. Podél vody, chci potkat labutě, podívat se na Hrad, oběhnout pár rozkvetlých třešní, jabloní, nějakou tu magnolii, vyběhnout pár schodů a užít si tu večerní atmosféru rozjařeného města. Běží se nádherně a s každým krokem vím, jak ohromně moc mě zase ten další nabíjí. Potkávám pár osamělých běžců, kteří jsou ponoření do toho jejich večerního světa. 

Vždycky jim koukám do očí a na ty, kteří mi to opětujou, se pousměju. Téměř vždycky se usmějí zpátky a mě to mile polechtá. 


Zkoušeli jste to někdy? Zkuste. Ucítíte tu krásnou sounáležitost k někomu, koho jste vlastně nikdy neviděli. Žijeme obklopení tolika lidmi, kteří jsou nám tolik cizí, tak proč to nezkusit prolomit. 

Tak zítra očekávám, že se všichni běžci budou usmívat, protože se to ponese světem jako taková milá úsměvová lavina. Hehe.


Jsem zahrabaná v peřinách a svaly na celém těle mě šimrají a děkuji. Jak já zítra nebudu moct sejít schody z ložnice. Uf.

Krásnou dobrou noc 
Vaše TerezaInOslo

neděle 24. dubna 2016

Květinové písmenko, loudavý víkend a princezna "E"

Sedím zkroucená na nepohodlné průhledné židli u průhledného stolu. Venku se smráká a Johni připravuje večeři. Hrají mi tu Night Beds. Čas od času si brouknu taky. Taková moje nedělní idyla na psaní blogu. Za chvíli se Johni zeptá, kolik papriček do té dnešní. A já už mám připravenou vždycky stejnou odpověď - "akorát" (to znamená totiž v češtině i v norštině to samé :). Johnimu se klasicky zase utrhne ruka. Už znám ten jeho trik.

Těším se na domácí pizzu. Těším se na tu domácí pohodu.  
Připomíná mi naše dlouhé norské večery.

Víkend byl plný fotografování (hned v sobotu jsme měli v hubu workshop o flat-lay a produktových fotografií od Adriany a Jaroslava Holubových) a taky byl plný návštěv princezny.  Dneska jsme si s Johnim střihli bezhlavé courání po Praze vynikající zelňačku a čaj s kapkou pepře, vášnidiskuze o firmě a kam pojedeme v létě a spousta dalších milých momentů. A pro vás mám z toho víkendového lenošení pár fotek. 


čtvrtek 21. dubna 2016

FRESH NEWS: Matfyzačka? Blogerka? Startupistka? Novátorka?

Tak která z nich jsem já? Milá zmínka v časopise Marie Claire po boku úžasných žen, které posouvají svět technologií kupředu. Škoda, že jsem neměla tu čest se se všemi poznat osobně. 

Bylo to snad nejkratší focení v historii všech focení :)

Sfoukli jsme to za necelých patnáct minut. Šaty, make-up, šup na značku a po pěti fotkách jsme to měli. Paráda.


úterý 19. dubna 2016

Babyshower pro Baru aneb není sladká pusinka jako sladká pusinka

Dneska se narodila. Moje neteřinka. Sluníčko s dolíčkama. Vypadá tak rozumně a roztomile zároveň. Pořád mi nejde na mysl, jak někdo může vypadat rozumně a roztomile zároveň. Ona je na světě pár hodin a umí to. Všichni jsou v pořádku a já se nemůžu dočkat, až ji budu učit rošťárny, salta a vezmeme ji na první školní prázdniny na sever. Snad se nám tam nezamiluje. To by se od tety teda naučila věci.

Myslím, že právě dneska přišel ten správný čas na článek o jednom milém odpoledni, kdy jsme princeznu i maminku oslavovali. 

Pořád se nemůžu přestat usmívat a myslet na ni. 

(odpoledne, někdy před dvěma týdny)
Na tajňáka pozoruju z okna, jak se nejdřív valí rozkošné břicho a chvilku za ním blondýnka. Moje ségra. Nádherná. Už od malička jsem věděla, že Baru bude těhule jako z magazínu. My, rádoby sudičky, čekáme. Myslím, že jsme se chopily rolí "překvapitelek" celkem zručně.  

Rozkazy zněly jasně: Nasadit květinové čelenky, utišit rozdováděné prcky na koberci a mírumilovně vybafnout..., hlavaby nám z toho těhule neporodila.


sobota 16. dubna 2016

Start-Up měsíce - duben - čelenky BJEŽ.CZ


Stalo se to loni. Byl jeden úplně normální květnový den. Byla jsem v Oslu a tuším, že jsem buď někde běhala, psala blog post, nebo snídala. To už nevím, a ani to není v tomhle případě zásadní informace. Zásadní informace je však to, že jedním odžným kliknutím se do změti Internetů rozletěl jeden nevinný, poměrně dlouhý a krásný email plný naděje. Někde přistál a chvíli tam ležel. Pár minut na to ho rozkliknu a pomalu se začítám. S každým slovem ale zrychluji, protože je napínavější a napínavější a já se těšim, jak malá holka, jak příběh Bětky dopadne.

Je mi to hned jasný. Bětka za to může. 

Může za to, že ve mně už skoro rok uzrávala idea "chci-umět-nakopnout-české-start-upy". To by totiž bylo něco. Mít takovou moc někoho popostrčit blíž k jeho snu. 

Vždycky bavily příběhy o lidech, kteří se rozhodli do toho šlápnout. Hodili se do vody příležitostí. S sebou si k nápadu sbalili píli, kapku štěstí a hordu odvahy. Měsíce plynuly, my rozjeli EB a je to tady. Ideu jsme přetvořili v projekt v rámci Elite Bloggers, který jsme pojmenovali Český Start-Up měsíce. A ten dubnový je právě paní ten Bětky a jmenuje se



Jeden nádherný den v Oslu objektivem

Dneska vás nechám trochu fantazírovat po svém... já jsem před chvilinkou dorazila do Kleppe, Johniho rodného městečka, a tady už jsou přípravy na zítřejší křtiny v plném proudu. Chtěla bych tenhle krásný čas strávit s mojí norskou rodinou, tak jsem pro vás zatím připravila "pár" fotografií z dnešního dne.
.
Oslo bylo úžasné, plné, nádherné a polechtalo mi mé nádherné i drsné vzpomínky 
na život na severu.




čtvrtek 14. dubna 2016

Jeden post z nebe

Ve tmě tmoucí někde nad Německem sedí holka ve vytahaných béžových kalhotech a v té nejpohodlnější květinové mikině. Tu ráno v rychlosti vzala ze sušáku, když dobalovala poslední nezbytnosti. Jak s ní mávla, květy zavoněly. Kéž by.

Klapka: "Směr Oslo - po stodevadesátésedmé". Poloprázdné letadlo, až mi je to líto. Poloprázdná letadla by zkrátka a dobře neměla létat. Vždycky bych je vyplnila těmi, kteří by někam letět chtěli. Jen si to představte. Někdo vám odpoledne zavolá. "Veroniko, tady letiště Václava Havla, máme tu dnes poloprázné letadlo do Londýna, nechtěla byste letět? Máme vás na seznamu "chtivých cestovatelů do Londýna."

No, neříkejte, že to není rozkošně naivní nápad.
Jeden takový à la TerezaInOslo.

Trochu se mi zavírají oči, ale spát nebudu. Letadlový čas je totiž vzácný. O něco málo vzácnější než ten snídaňový. Můžete v něm vymyslet spoustu rošťáren. Takhle v nebi vás totiž nic nedrží při zemi. Byla by škoda ho zmeškat. Tečka. Konec debaty.

Já se rozhodla si ho užít dosyta. A dopadlo to tak, že tak trochu vypadám jako blázen, co nevydrží v klidu sedět. Už jsem poslouchala hudbu. Četla knihu. Koukala z okna a rekapitulovala téměř všechny mé lety. Odpověděla jsem na několik emailů, udělala autorizaci jednoho článku, nahrála fotky do počítače. Četla jsem můj oblíbený letadlový časopis N, ve kterém jsem se mimojiné dozvěděla, že konzumace avokáda v Norsku vzrostla za posledních 5 let o 16%. Nebo i to, že nizozemská společnost staví vznášející se farmu na vodě, na které budou žít krávy v mnohem lepších podmínkách. Dyzajnér celého projektu, jistý pan Wingerden, se totiž domnívá, že rychlost urbanizace je natolik rychlá, že lidé žijí dál a dál od produkce potravin a chce to změnit. Tak jestli někdy budou tenhle projekt plout i na Vltavě, tak to mě podrž. Dojít si pro čerstvé mléko do přístavu.

Zatímco já si do sytosti užívám vzáceného letadlového času, John Erik předává naše poslední krabice a klavír (moment štěstí, kdy si Tereza vzpomněla na to, že bude mít v Praze konečně po letech zase klavír). Milí lidé existují. Milí Češi existují. Dobráci. Nebo možná laskavci se jim říká. Místo objednávání převozu našich pár švestek v krabicích (za několik desítek tisíc) k nám z nebe spadnul jeden milý pán, který nám je do Prahy dopraví. Za nic. Prostě jen tak, aby nám pomohl. 

Jsem přímo okouzlená lidskou laskavostí a dobrotou. A tedy někde v koutku duše doufám, že ty krabice ještě někdy uvidím. 

Do Osla se letí finálně předat byt a oslavit křtiny malé Mie. Johniho neteře. V Norsku jsou křtiny jeden z nejdůležitějších životních eventů. Sejde se celá rodina v domečku, kde se servírujou po domácku napečené dorty a překapávané kafe. Dávají se stříbrné lžičky zabalené v kýčovitých balících papírech. Lžičky se s velkou grácií předají, aby je někdo hned zabalil do papíru a nadobro zůstaly zapomenuté ve spodním šuplíku. Kmotry a kmotrové si užívají moment důležitosti a všichni ostatní se dojímají nad roztomilostí miminek v bílých dlouhých miminkovských róbách. Těším se na tu milou slavnost. Těšim se na čerstvý vzduch. Těším se na norské snídaně a kávičky s holkama. A těšim se na mého Johnina.

Krásný večer, nebo ráno. 
Vaše TerezaInThePlaneToOslo

neděle 10. dubna 2016

Upršená lenošivá sobota

Dnešní den se dá několika slovy popsat jako uloudaný, lenošivý, upršený, pohodový a milý. Rozhodli jsme se s Johnim, že na dnešek nebudeme dělat žádné plány. Je to první sobota po dlouhé době, kdy nic nemusíme. A já si ji hodlala užít jen tak. Počítač i sociální sítě jsem pro dnešek nechala jen tak žít svým vlastním životem a bylo to moc prima. Taková mikro offline očista občas bodne. Počasí nám taky trochu nahrálo do karet. A přišlo mi, že i ten déšť se dneska tak trochu loudal. Na okně byly kapky ledabyle poházený a celé město, jakoby se zpomalilo. My v posteli koukali na filmy a já se v pravé poledne (!) rozhodla nachystat druhou snídani. Ano, slyšíte dobře. V pravé poledne a druhou...  A vůbec se za to nestydim. Ba naopak. Někdy to zkuste taky. 

Bylo nám totiž dobře. Jen tak. Spolu.



čtvrtek 7. dubna 2016

FRESH NEWS: Babyshower pro moji Barunku

Jedno něžné naladění na slibovaný článek, na který mermomocí hledám alespoň jednu chvilku. Zase to nechci odfláknout, rozumíte, taková babyshower pro moji milovanou Barunku a malou princeznu, se nedá jen tak ošulit pár fotkama. Tak než bude ten sáhodlouhý ártikl, zatím vám tu přidám pár fotek z toho kouzelného večera plného pusinek a miminek. 

Baby Girl To Be Born Soon and I can't wait!




neděle 3. dubna 2016

FRESH NEWS: Co udělat s dvaceti minutama v Brně

Doma. Konečně. Johni voní s večeří a já mám chvilinku před tím, než si nacpu bříško a upadnu tuhá do peřin po celodenním trénování. Vstávání v pět ráno o neděli by se mělo regulérně zakázat.

Když jsme po sedmi hodinách vylezli z tělocvičny, praštilo nás do nosu jaro. 

Ta vůně je nezaměnitelná a tak moc mi chyběla. Měla jsem jen pár minut na Brno, než mi jel autobus zpátky do Prahy a nemohla jsem si nechat ujít tolik opěvovanou kavárnu Skøg. A řeknu vám, že jsem na ní tedy byla pěkně natěšená a už jsem si vymalovala tu představu o dokonalé brněnské kavárně tak idylicky, že jsem se bála za ní. Obstála. Naprosto!



pátek 1. dubna 2016

FRESH NEWS: Den na horách plný focení

Pátek odpoledne a já mám jen chvilinku před naší páteční "Coffee hour" s blogerkama v hubu. A protože jsem plná zážitků ze včerejšího dne, chtěla jsem vám sem lupnout pár fotek z naprosto úchvatného dne plného focení pro Kari Traa. Vyjížděli jsme sakra brzo ráno a vrátili se sakra pozdě večer, ale byla to paráda. Jeli jsme do Pece pod Sněžkou, kde jsme hledali poslední kousky sněhu a našli. Dokonce i vyšlo sluníčko. My jsme tentokrát fotili novou kolekci podzim a zima a máme se tedy na co těšit. Jednoznačně nejlepší je termoprádlo a nové retro čelenky a čepice. Už pár let víte, jak mě takhle norská značka neuvěřitelně baví a já se těšim, až chvíli už budu mít zelenou a budu vám moct ukázat jaké fotky vyšly z našeho letního focení. 

Celý průběh včerejšího focení můžete sledovat i na Snapchatu TEREZAINOSLO.