Stránky

středa 27. ledna 2016

Jak jsem byla narozeninovým překvapením

Sedím u kulatého stolku a nervózně listuju černým menu s dortíkama. Tam a zpátky. Několikrát za sebou. A zase. Několikrát se přistihnu, že už do něj ani nekoukám, ale pozoruju každého, kdo se jenom mihne u dveří. Vypadám jako trapný špión z béčkové komedie.

Jsem totiž narozeninový dárek. A řeknu vám, že jsem z toho mírně nervózní.

Fakt. Nemůžu pod stolem složit nohy, tak je pořád přehazuju sem a tam až si z toho zatrhnu punčochu. Paráda. Nervozní narozeninový dárek se zatrženou punčochou. Snažím se tvářit přívětivě, ale nemám ponětí na koho vůbec čekám. Jediné co vím je to, že přijde někdo, kdo o mně neví. Před pár týdny mi totiž dorazil tento email:

"Ahoj Terezo,

moje přítelkyně je tvou velkou fanynkou. Proto bych jí jako překvapení k narozeninám chtěl domluvit nějaké setkání s tebou..." 

Neváhám ani chvilku, odpovídám a v hloubi duše se ohromně těším.


neděle 24. ledna 2016

FRESH NEWS: Nedělní brunch

Po nedělním běhu to chce pořádnou snídani šampiónů :)



sobota 23. ledna 2016

Zachumelené sobotní ráno a tři klíčová slova úspěchu

Probouzím se do zasněženého rána. Okna jsou zasypaná hordou sněhu a všude je bílo. Nádherně bílo. Johni je zahrabanej do peřin a já se snažím vymotat z jeho pevného objetí. Moc to nejde, vždycky mě ještě silněji přitiskne k sobě a ze spaní zamumlá: "Don't go...". Ale musím. Mám před sebou perný den - vymýšlení choreografie, psaní dalších kapitol a musím se připravit na "tomunebudetevěřit" návštěvy, které nás přijdou navštívit do hubu. Líbnu ho na čelo a věřte mi, že kdybych nemusela, zůstanu tam ještě pár hodin a spokojeně se tetelím v té láskou vyhřáté posteli. 

Sobotní rána mají být pohodová... no jo, jenže když žijete ten svůj sen, musíte toho pro něj taky hodně obětovat. Nejen ta sobotní rána.



pátek 22. ledna 2016

FRESH NEWS: Našla jsem ji, tu spokojenou holku v Praze

Tak na rovinu, jo? Ty první měsíce v Praze byly dost krušný... hledala jsem sama sebe, tu holku, co má ráda norskou pohodu, ale zároveň chce něco víc. 

Ukázat světu, že to jde. Že štěstí je všude. 
Nejenom v Norsku.

A je jedno, jestli bydlíte v baráčku s výhledem na fjord (v tom jsem teda ještě nikdy nebydlela), nebo v mini podkrovním bytě na Plzeňský (v tom už ano :).


středa 20. ledna 2016

Úterní natáčení a proč jsem radši chtěla být letící labutí

Je nádherné zmrzlé modrobílé úterý. Klidné odpoledne. Od plného soustředení na hory pracovních emailů mě jen tak něco neodtrhne. Možná jen tak letící stádo (můžu vůbec napsat stádo?, možná spíš houf, partička... Terezo... dokonči větu!) labutí. Letí sakra vysoko nad Vltavou. Zvládnou to vůbec? Labutí ladnost zmizela jak pára nad hrncem. Spíš to vypadá, že jedné z nich se už vážně nechce a raději by to doplula. Ségry jí ale nenechaj. Bojuj, holka! Natahují dlouhé krky a já na to celé divadlo fascinovaně koukám a v duchu si plánuju, jak vám to jednou vyfotím. Taková labutí neladná letecká show..., když v tom mě přeruší zvonek. Ten zvuk zní jako kdyby někdo tahal malou holku za uši a ta chuděra vydávala naprosto nepopsatelný kvílivý zvuk. Zmateně se rozhlídnu kolem sebe a vyděšený pohled přištane na Johnim... ještě dopoledne jsem mu (jako "znalec" :) říkala, že se určitě zpozdí. Protože takové natáčení, to se vždycky chtě nechtě natáhne. 

Vykouknu z okna a tam několik aut naštosovaných na chodníku a spousta lidí s kamerama, mikrofonama. Všichni pobíhají sem a tam. Já taky začínám pobíhat sem a tam. Hah... na co jsem to zase kývla? Sbíhám dolů. Jen co otevřu dveře, už mi na šatech přistane port a štrádujeme si to zase nahoru do našeho druhého patra. Tentokrát už s celým štábem. 

Jdou na mě mdloby... Chci být radši letící labutí.
 

neděle 17. ledna 2016

FRESH NEWS: Snídaně tak trochu jinak

Snídaňové dýchánky. To je naše. Dnešní inspirace na barevné chlebíky různých druhů. Na tomhle je skvělé, že můžete nechat tu vaši gurmánskou fantazii řádit. On vám ten váš mlsný jazýček už poradí. 

Tak dobrou chuť. 
A jak říká Pavel Maurer - "Nejezte blbě!"




sobota 16. ledna 2016

Mých 5 nejoblíbenějších filmů severské kinematografie

Pamatuju si to jako dneska. Je to pár let zpátky, co vyrážíme do kina na film Kon-Tiki.  Já se trochu klepu - možná zimou, možná nervozitou. Jdu totiž poprvé na norský film v norském znění a nevím, jestli z toho vůbec budu něco mít. Přetahujeme se o popcorn, já tu slanost splachuju doma uvařeným čajem s medem a citrónem v tumbleru (nikdy si v kině nekupuju pití - z principu) a těším se. Fakt! Johni mi mačká ruku a pod fousama se modlí, abych si to užila. 

Dobře to dopadlo. Po sto čtrnácti minutách obplouvání světa s hezounem Thorem Heyerdahlem se mi po jejich přistání ulevilo. Přežili to a já taky. 


středa 13. ledna 2016

Náladu na prd spláchne horká čokoláda

A když je to všechno na prd - uvařte si horkou čokoládu, pořádnou lžíci vanilkové k tomu, zasypat mraženýma brusinkama a ozdobit naší starou dobrou rozmarnou rozmarýnou. A je jedno, jestli to je ve čtvrtek ráno, nebo v neděli večer.

Každý má někdy náladu na prd. Bojovat s ní umí jen málokdo. 

úterý 12. ledna 2016

OLD NEWS: Kdoulovec hlavní hvězdou zasněženého pátku

Tereza se zase do něčeho zamilovala. Jmenuje se Kdoulovec japonský a mezi opadavými keři je to štramák. Hledala květinu, kterou jsem zase vyšantročila na Pinterestu. Kdoulovec zachránil situaci, protože magnólie zkrátka a dobře neměli. 

Tak co na něj říkáte? No není k ukoukání? 

čtvrtek 7. ledna 2016

DIY: Není poleno jako poleno

Přemýšleli jste někdy nad tím, že některé věci jsou ještě krásnější, protože jsou vyrobené vašema rukama? Čím dál častěji slyším kolem sebe, jak se lidé rádi vracejí k manuální činnosti, protože je uklidňuje... tak se ptám...

Kdy jste naposledy byli tvořiví? 
Kdy jste naposledy něco vyrobili rukama? 
A jakou jste z toho měli radost? 


středa 6. ledna 2016

Praha a zanicnasvětěbychnevyměnila přátele VERSUS nádherné klidné Norsko


Sníh mi křupe pod unavenýma nohama. Procházím se ospalou a zasněženou Prahou domů a v duchu poskakuju štěstím.  Miluju, když se s holkama potkáte v šest hodin odpoledne na nevinný kafe a domů dorazíte mírně ovínění v půl jedné ráno. Je mi nádherně. Možná mě trochu nadnáší to výborné jihoafrické víno, možná se ještě v duchu směju těm otřepaným historkám z gymplu, které s každým rokem nabírají grády. Vyrostly jsme. Posbíraly tituly. Probrečely spolu bolavé momenty a rozchody. Oslavily spolu několik desítek narozenin. Spadly z barových židlí. Někdo dokonce několikrát. Propařily pár koncertů. Jely několikrát spolu vodu a strávily několik desítek večerů hraním Aktivit. Procestovaly půlku světa. Každá zvlášť. A zase se všechny potkaly ve staré dobré Praze....

Zavírají se mi víčka... ještě předtím, než se nechám unášet říší snů vám ale pošlu pár mých oblíbených fotek z novoročního výletu na Skulder, aby to nevypršelo do neznáma. To ticho. Ta příroda. Ten klid. A zase a znovu si uvědomuju, jak si nechci už nikdy vybírat. 

Stará dobrá Praha a mé zanicnasvětebychnevyměnila přátele versus nádherné a klidné Norsko?



pondělí 4. ledna 2016

FRESH NEWS: Fresh začátek roku a k tomu je za potřebí jen ...

... pořádnej naducanej diář, kterej bude na konci roku umolousanej od všeho toho třímání a pekelného plánování. Diář, do kterého se budou psát ty nejtajnější projekty a recepty na meruňkovou marmeládu, abyste to do léta nezapoměli. Diář, který bude roky uchovávat lístky do divadla, nebo i ty na naprosto otřesný výstavy, účty od kávy, které si myslíte, že vám někdy k něčemu budou a prostě takové ty naprosto nepotřebné skvosty vašeho každodenního života. Ty vám pak jednou budou připomínat, kolik nádherného času jste toho roku prožili. A že toho bude. 

Tak se těšte. Plánujte. Užívejte si. Buďte blázniví a nebojte se. Ono to nějak dopadne. I když to třeba teď nevypadá úplně dobře. 




sobota 2. ledna 2016

Poslední den v roce dvatisícepatnáct...

...  byl zkrátka parádní a přesně podle našich představ. A podle našich představ by přeci měl být i náš život, nebo ne? A moje jediná rada do nového roku? 


Srovnejte si konečně ten váš život a žijte ho tak, jak ho chcete vy, ne tak, jak se od vás očekává!