Stránky

úterý 15. listopadu 2016

Tereza In Miami

Někde hluboko v peřinách nás budík vytrhne z medvědího spánku. Je půl čtvrté ráno a my jsme po dvou hodinách spánku kupodivu čilí jako nikdy. Tělem nám pumpuje natěšenost a fakt, že je venku tma tmoucí a zima jako když praští, je nám šumák. Balíme poslední nutnosti, já se asi sedmkrát hloupě zeptám: "Máme všechno?" a Johni odpoví na první tři, pak už se mi jenom směje.

Jestli jsem si někdy představovala dovolenou snů, tak její itinerář by vypadal přesně takhle - plavba po Karibiku.




Na letišti se zdravíme s naší skupinou výletníků, kteří taky cestují s PT Tours. Se stejnou cestovkou jsme loni pluli po Středozemním moři. Pamatujete? A já nikdy nezapomenu na ten březnový den, kdy mě pan A. kontaktoval, že by nás rádi tentokrát poslali do Karibiku. Nikdy by mě nenapadlo, když jsem psala první řádky na blog, že se mi někdy naskytne tak nádherné spolupráce, jako je tato. Kdybyste mě viděli, když jsem Johnimu četla ten email. Bylo to ještě o něco lepší, protože byl tehdy upršenej den a tak nějak se nám tehdy všechno sypalo na hlavu.Do toho nezmaru ale najednou cinknul ten email, celej den se otočil o sto osmdesát stupňů a já od té doby věřím na to, že skvělé zprávy chodí v těch nejhorších momentech. Tak, jestli zrovna máte den blbec, třeba zrovna přijde ta dobrá zpráva.

Let do Londýna prospíme jako mimina. Londýnské Heathrow je spíš než letiště, nákupním centrem exkluzivních značek. U nás ale klasicky vyhrává jídlo a usedáme do pravděpodobně velmi oblíbeného podniku. Je tam mile rušno a mají tam krásné lampičky a stolky z mramoru. Objednáváme kafe, ovocný salát s creme brulle jogurtem a je nám nádherně. Přesně tyhle momenty miluju. 

Ty, kdy se sny změní v realitu. Ty, kdy se můžete navzájem štípat až do aleluja a stejně se neprobudíte. 
A ty, kdy prostě milujete život trochu víc než obvykle.


Nasedáme do obrovského letadla a necháváme se unášet směr Miami. Uvelebíme se na sedadle 43 D a E, já vytáhnu knížky a těším se na těch skoro deset hodin letu. Miluju lítání. Vždycky jsem milovala lítání. Ve vzduchu mám totiž nespoutanou fantazii a napadají mě věci, o kterých nemám na zemi ani páru. Letadlový čas je pro mě tak trochu posvátný. Nevím proč, ale v letadle je to jeden z mála prostorů, kdy nemám výčitky, že odpočívám. A tak ohromně moc se na to vždycky těšim. V letadle se taky řeší taková milá dilemata: film, nebo knížka? Káva nebo čaj? Přátelé nebo Big Bang? Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy jedla letadlové jídlo, ale to, které donesli tady  (American Airlines) bylo přímo excelentní. Vynikající těstoviny se sýrovou omáčkou a sušenými rajčaty, za které by se nemusel stydět ani Jamie Oliver. Vrcholem večeře byla čokoládovo-čokoládová naprosto geniální zmrzlina. Všichni jsme lovili poslední kapky toho čokoládového skvostu a v tom jsme do toho vlítli. Začalo to trochu nevinně pár turbulencemi. Nikdo tomu nepřikládal velkou pozornost, to je přece v letadlech běžné. Jenže tohle úplně tak běžné nebylo. Po deseti minutách ústavičného houpání se v letadle začali lidi kolem nás modlit a polovina letadla svírala v ruce papírové pytlíky. Já se snažila nevěnovat turbulencím pozornost, ale po několika propadech letadla jsem začala mít strach. Drtila jsem Johnimu ruku a on mi šeptal do ucha, že to je v pořádku, že to jsou jenom turbulence. Všechno bylo zatím v mezích, až do doby, kdy letušce za námi ujelo pár slov a evidentně to zas tak v pořádku nebylo. Kapitán letadla za pár vteřin znovu cestující "uklidňoval", že jsme neočekávaně vlétli do místa velmi silných turbulencích, a že to bude trvat ještě dobrou půlhodinu. Ti, kteří byli už úplně zelení zezelenali ještě víc. Letadlem byly cítit postupně se naplňující pytlíky a lidé začali panikařit. Takové turbulence a propady letadla jsem ještě nikdy nezažila. Mladé Švédce tekly slzy a já si asi poprvé za svůj život v letadle bála. Tak strašně moc. Svírala jsem Johnimu ruku a odpočítávala každou minutu. Lidé kolem zvraceli synchronně do pytlíků a letušky se jim snažili ze sedadel posílat vodu s rozpuštěním práškem. 

Najednou se rozklepané letadlo uklidnilo a utichlo. 

Celé letadlo oddychlo. To muselo být slyšet až do Prahy. Bylo po všem. Konečně. Přistáváme v Miami a všechno je tak nějak intenzivnější, krásnější. Všechny kontroly proběhly bez problémů, i když tedy procedury, aby vás pustili do USA mohou být někdy zdlouhavé. Přejíždíme do krásného hotýlku přímo u Miami Beach, dáme si horkou sprchu a vyrážíme do ulic. 



Je nádherný teplý miamský večer a my máme hlad. Projdeme se po kolonádě, která je plná pompézních aut, jako kdyby v každém druhém vozil Edward Vivienn a vplujeme do jedné z restaurací. Objednáváme jeden pořádnej burger s hranolama a salát s tuňákovým steakem. Cpeme se, usrkáváme nekonečný mangový daiquiry a pozorujeme sobotní život. Na Americe mě vždycky ohromně baví to, že to všude vypadá jako z filmu. Dlouhý pláže, po kterých všichni běhají a boří se do písku, kolonáda zaplněná roztodivnými modely, světýlka a noblesní párty všude kolem. Máme ještě pořád časový posun a o půlnoci usínáme oba ve stoje. Svalíme se do obří postele a chrníme až do rána, kdy na nás čeká pořádaná americká snídaně a organizovaný výlet po Miami. 

Líbivé art deco hotýlky poseté po celé Ocean Road, zapadlá Little Havana, kde se kouří doutníky a hraje domino celé dny, emotivní prohlídka Freedom Tower, kde byla výstava věnovaná kubánských uprchlíkům. Obzvlášť silné příběhy skýtal plán Pedro Pan, který změnil život čtrnácti tisícům kubánských dětí, které stihli odvést z Kuby na Floridu. Miami mě učarovalo svou pohodovou atmosférou. A přestože jsem zarytě tvrdila, že Miami není nic pro mě, líbilo se mi. Moc. 


.
Já už padám do peřin někde v oceánu mezi Haiti, Dominikánskou republikou a Porto Ricem. Zítra nás totiž čeká první zastávka a bude to právě Porto Rico. Posílám sluníčko a teplo ke každému jednomu z vás. Mějte se nádherně. Jo a Johni zdraví. 

Vaše TerezaInMiami

PT Tours - sponsored 


Naše plavba den po dni a články:

Den 1 - Miami
Den 2 - Oceán
Den 3 - Oceán
Den 4 - Puerto Rico
Den 5 - Grand Turk
Den 6 - Oceán
Den 7 - Bahamy

Den 8 - Miami

12 komentářů:

  1. Plavba po Karibiku nás láká již nějakou dobu, vždy jsme tak nějak dali zatím přednost něčemu jinému. Věřím že i na tu plavbu jednou dojde! Užijte si to!

    Marketatrpisovska.blogspot.cz//LIFESTYLE BOOK

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je snad nejvíc nejlepší spolupráce, kterou jsi mohla dostat! :) už se těším na další články z exotických míst

    Secrets of M

    OdpovědětVymazat
  3. Ty jo terez.. Kdyby okolo mě začli zvracet lidi, tak by to byla asi moje smrt. Nesnáším zvracení, smrad a když zvrací někdo jiný.. Jsi dobrá, že jsi to zvládla takhle v pohodě;)

    OdpovědětVymazat
  4. Super trip report. Tesim se na dalsi. Uzivejte si to!

    OdpovědětVymazat
  5. Úplně na mě dýchá to teplo a sluníčko :) krásné fotky!

    Míša www.myvirtual-wardrobe.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Terezko, to je úžasné! Moc si to užívejte a těším se na fotky a zážitky! My jsme sice jeli na plavbu pouze na Bahamy, ale od té doby mám v plánu vyrazit ještě na týdenní plavbu po Karibiku. Protože je to prostě naprosto úžasný zážitek! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. To vypadá tak úžasně!!! Strašně si to užijte, já budu o takové dovolené snít. :) A krásné fotky, jako vždy.

    OdpovědětVymazat
  8. A ja som si myslela ze som jedina ktora presla od lasky k strachu z lietania! Lietala som velmi casto pocas 4 rokov v Londyne a teraz kedze zijeme na ostrove v stredomori tak sa tomu jednoducho neda vyhnut. Na moje 30 narodeniny sme sa vybrali oslavovat na Santorini, connecting flight Cyprus - Ateny - Santorini. Filmy nastavene, tak isto par epizod Big Bang v zalohe, az ked v polovici letu ma uputali nejake svetla vonku z okna a zistila som ze letime cez burku. Lietadlo sa triaslo tak ako som este nezazila a z okna som len pozerala ako okolo nas lietaju blesky. Letusky sa tak isto netvarili nadsene a pilot nas upozornovat ze to nejaku chvilu potrva. Najlepsie na tom bolo ze ta burka bola rovno nad atenami kde sme pristavali a do hodiny sme mali letiet presne tym istym smerom na Santorini. Po pol hodine objimania sa so zachodovou misou na letisku sme to s frajerom riesili drinkom (po tom co sme skoro prebookovali let na druhy den). Po tom zazitku uz lietanie nikdy nebolo ako predtym. Oh, a este bonus - pri lete Cyprus - Londyn nam do lietadla udrel blesk, sedela som pri kridle tak som videla len iskry lietat. V zivote som sa tak nebala. Na kolenach mi sedel nas 18 mesacny syn =(

    OdpovědětVymazat
  9. Tak to je super tiez by som sla...uf ale ten let...ja som este nezazila let kedy by som sa nebala-ked neratatm detstvo- a pri tomto by som sa po... a naspat sla asi lodou :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Terezko, pochulubila by ses prosím s jakou cestovkou jedete?
    Díky!

    OdpovědětVymazat