Stránky

čtvrtek 7. července 2016

Jak jsem se včera rozbrečela v IKEA

Nakukujeme do roztomilých minibytů, ve kterých na vás dýchají severský dlouhý večery. Jsme tu trochu jako doma. Nepřijeli jsme nakupovat serepetičky, ale cíleně okouknout nábytek na terásku a pro koše na tříděný odpad. Konečně mám na ně totiž krásný bílý velký šuplík, do kterého se ukázkově vejdou a nemusí být všechny poschovávané všude možně po bytě. Po tom, co slupneme mandlovýho slaďocha (rozuměj vynikající dortík z mandlí a čokolády), jdeme do příslušné sekce. Jsem jako v království. V ruce držím několik košů různých velikostí, malé, velké, s dírama, bez, s víkem a postupně do nich házím barevné pytlíky různých barev. Jsem jako utržená ze řetězu.

Asi by mě nikdy nenapadlo, že budu tak ohromně nadšená z úplně obyčejných košů, ale světe div se.

Zdroj. IKEA.no


A v tom se to stane... Směrem ke mně přichází matka s dcerou. Úplně normální situace. Dívce může být tak kolem šestnácti. Je to milá blondýnka, má krásné modré oči a vypadá, že jí prázdniny baví.  Před ní si to štráduje její maminka a udává tempo a směr nákupu. Vypadá sympaticky. Má světlé vlasy stažené do uhlazeného culíku, brýle bez obroučků a boty na menším podpatku. Dívka se na chvíli dívá na stěnu, kde jsou všechna ta možná řešení třídění odpadu zábavně vystavená. Otočí se a řekne: “Mami, možná bychom mohli začít taky už třídit, co?” Se mnou to pohne, a kdybych byla roztleskávačkou, udělala bych piruetku s těma třásněma, protože tohle je, dámy a pánové, důvod k oslavě. Je to jako, když zasadíte myšlenku, která právě naklíčila. Jenže, to ještě netušíte, co se stane potom. Máma, ta “dosud-se-mi-zdála-celkem-sympatická” paní, jí v mžiku odsekává s tónem, který vám dá pohlavek, jen kolem vás proletí: “A kam si asi tak myslíš, že bysme to dali. Nemáme na to místo.... ” Tečka. Tím veškerá konverzace skončí. Je hrobové ticho. V celém švédském domě se všechno zastaví. A kdyby to všichni lidi slyšeli, co právě ta máma vyřkla, začali by nevěřícně kroutit hlavou. Já jsem konsternovaná. “Proboha, co to je!!!”, lomcuje to se mnou. Jen zaraženě koukám na záda dívky a matky, které odcházejí a já naprosto nezvládám situaci. V hlavě se mi honí asi milión argumentů a vět, které jsem měla bývala říct. 

Ten první, co mi v hlavě křičí je: “To byl ale vážně hloupej argument, to jste musela slyšet i vy sama...”

Johni na mě kouká a naprosto nechápe, co se stalo. Já ostatně taky ne. Jak může ta osoba s tak neuvěřitelně drsným tónem hlasu zničit zárodek něčeho tak dobrého? Johni se mě už asi popátý zeptá, jestli bych mu mohla vysvětlit, co se mi stalo. Začínám mu líčit situaci, a když popisuju, jak dívenka dostala nafrak naprosto přihlouplým argumentem, tečou mi slzy po tváři. Ach jo. "Skvělý Terezo, kdybys byla pohotová mohla bys změnit alespoň tak málo", nadávám sama sobě. Teď tu stojíš a bulíš, jak malá holka. A to zase né. Tohle takhle nenechám. Já tu slečnu blogem najdu. A nejen ji. I všechny ty mámy, který si myslí, že na třídění odpadu nemají místo, čas, energii...

Sepsala jsem pro vás tedy sedm výmluv, na který vám neskočim:

1. Nebudu třídit, nemáme na to doma místo. 
Nemusíte hned na to vymezovat jeden celý šuplík, pro začátek vám postačí pár skrýší na papír, plasty, sklo, zbytky jídla do kompostu. Začít můžete okamžitě.

2. Nebudu třídit, kontejnery máme moc daleko.
Aktuální průměrná vzdálenost nejbližšího kontejneru pro vás na tříděný opad je 97 metrů.

3. Nebudu třídit, nebaví mě to. 
Tak na to se bohužel nedá nic říct, snad jen, že vás to bavit nemusí, ale jednou bude :)

4. Nebudu třídit, nemá to smysl, stejně to všechno skončí na jedné skládce.
Některé vozy sváží několik kontejnerů najednou, nikdy však nemíchají jednotlivé materiály dohromady.

5. Nebudu třídit, tím, že budu třídit sám, stejně nic nezměním.
69% plastových obalů je v ČR recyklováno a využito. Z 50 pet lahví se například může vyrobit nová fleecová bunda. I kdybych třídila sama, pořád to má smysl.

6. Nebudu třídit, zabere to hrozně času.
A zkuste si představit, kolik času trávíte denně na sociálních sítích. Opravdu nemáte čas cestou do práce vzít do ruky dvě tašky, které cestou vyhodíte do kontejnerů?

7. Nebudu třídit, nevidím v tom smysl.
Průměrná česká rodina vytřídí za rok 26.9 kg plastu a 45,7 kg papíru. Pořád v tom nevidíte smysl, když si představíte, kolik rodin žije v České republice?

A i kdybych pohla jen s jedním jediným z vás, budu tady doma soukromě oslavovat :)
Tak krásný den a sdílejte, mluvte o tom, třeba tu dívenku společnými silami najdeme. DĚKUJU!
.
Všechna fakta z článku jsou z www.jaktridit.cz

Vaše TerezaInOslo

44 komentářů:

  1. Ty jo, to je fakt smutný. My třídili i na koleji, kde jsme měli jednu malou místnost a chodbičku-zkrátka na papír a plast jsme si pověsili 2 tašky na topení a házeli to tam. A teď v bytě 1kk taky třídíme a koše na tříděný odpad bylo to první, co jsme si do bytu vezli :D Navíc mi přijde, že když člověk třídí, tak ten koš se směsným pak vynáší méně, tudíž to je nakonec méně práce. Pevně doufám, že postoj lidí se změní a třídění odpadu a celkově zájem o životní prostředí a celkově prostor kolem nás se zvýší. A držím palce, ať se ta mladá uvědomělá slečna najde :)

    OdpovědětVymazat
  2. Smutny to je.Ja tridim uz pekne dlouho a moje holky 2 a 4 uz taky!

    OdpovědětVymazat
  3. Dobré ráno,
    my třídíme už dlouho, dokonce jsme od města před lety dostali 3 tašky (modrou,žlutou, zelenou), takže je to hned o něco snadnější a kdo chce, tak si na ně doma vždy místo najde. Dokonce už i naše malá (2,5roku) nosí automaticky papír a petky do příslušných tašek. Krásně se tak naučila i správné barvy :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den Terezko...máte podporu jedné Ostravačky, která učí třídit celou rodinu. Někdy skřípu zubama (když se mne můj 13 letý puboš stále ptá ...a mami tohle patří kam?),ale snažím se být trpělivá. Dospělý syn už to má nastavené správně. Dokonce i mé tchány (je jim přes 70) jsem naučila třídit a to je super. Ona slečna to v sobě má (pokud vím, tak se to děti učí už ve školce). To přijde. Podle stále plných popelnic na tříděný odpad to vypadá, že uvědomělých lidí přibývá. Mějte krásný zbytek týdne. Z Ostravy zdraví Radka S.

    OdpovědětVymazat
  5. Na třídění mi pro nedostatek místa stačí papírová taška (z Billa nebo Lidl), pověšená na topení (přiznávám, že to estetické není, ale nejsem až takový hnidopich). Odkládáme do ní sklo, papír a plasty, protože jiné kontejnery na tříděný odpad v naší obci nejsou. Z tašky to pak přímo u konejnerů roztřídíme při vyhazování.

    OdpovědětVymazat
  6. Terezko, vim, znam to, mym oborem je ochrana zivotniho prostredi, jsem ekologicky manazer a jedna treba z mych praci je strategie ekologicke vychovy v Praze....kolik ja casu probrecela po jednani s uciteli, rodici, mamazery, mesty, nejsem zarputila ekolozka, neprivazuji se, ale kdybych citila, ze je to potreba udelam to, zatim se oboru venuji 20 let, nahoru dolu mam pocity, ale globalne se to zlepsuje, musime menit deti a oni pak postupne zmeni rodice, treba ta holka se nevzda, zkusi to znovu doma rici, koupi prvni kos aspon k sobe do pokojiku, rekne to tatovi, ale co vime urcite, ona tridit bude, na koleji, v prvnim svem pronajmu...a to je super a kazdy clanek, blog navic o kompostovani, jidle bez obalu, trideni nam vsem pomaha...ja se casto v takovych situacich neudrzim a pronesu casto poznamku dost hlasite:) a moje dve deti ji casto zopakuji....takze zamackni slzu, nebo spis pust to a urcite zas napis neco pro ty co se jeste nerozhodly, posunes je dal...tak zas nekdy v eko.kadernictvi:))))) J.

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Terezo, chápu, že Vás to šokovalo, byla bych úplně stejně zaskočená.. My třídíme snad odjakživa, a to máme kontejnery rozhodně dál než ve Vašem článku. I pro naše děti je to úplně normální, uměly třídit dřív než mluvit a i dnes se sedmiletá dcera ptá, když si není jistá, kam to má hodit, protože ví, že u nás třídíme.Nemáme ani žádné sofistikované prostory, na plasty například starší proutěný koš s víkem, který jsem natřela na bílo a ještě nám dělá v kuchyni parádu.. Výše zmíněné body jsou opravdu jen výmluvy, které mají zakrýt to, že je to někomu úplně jedno.. Ale snad se zmíněná slečna nenechá odradit a kdyby nic jiného, bude třídit sama, až bude mít svoji domácnost.. Pěkné dny, Milena V.

    OdpovědětVymazat
  8. Tohle u nás doma taky nezavedu, už jsem to vzdala, klasické výmluvy a pak mi řeknou, že to mám dělat sama a bla, bla... Což bych samozřejmě i dělala, ale prostě nemám sil, když mi to neustále sabotují jak mohou. No, prostě přesně ty výmluvy výše... Těším se do svého, až si zavedu svá vlastní pravidla. Mimochodem, byla jsem zvyklá, že se na část bloggerek z Elite Bloggers koukám ze samotných stránek EB, teď už asi 2 dny nefungují, tak se chci zeptat, co se stalo... :) Magdaléna

    OdpovědětVymazat
  9. Terezko, moc krásný článek a hodně pravdivý, protože většina domácností to tak skutečně má a odpad netřídí. Rodina mého přítele taktéž. Důvod? Kontejnery jsou moc daleko! Tzn. nejsou přímo před barákem jako ostatní popelnice. Moji rodiče je také nemají před domem, ale jezdí kolem autem, takže když se jim nechce chodit pěšky, naloží odpad do auta a odvezou. V dnešní době, kdy téměř každý jezdí autem, tak naložit odpad do kufru a cestou ho někde vyhodit, to je opravdu to nejmenší. My doma odpad třídíme a moc se těším, až si do nového bytu pořídíme také novou výbavu z Ikea na třídění odpadu. Dokonce se mi líbí, že i vesnice, či některá města zavádí popelnice na bio odpad. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Naštěstí žiji ve městě, které na třídění odpadu dost dbá. Máme kontejnery zapuštěné do země na každém rohu, což je výborné pro lidi s pidi kuchyněmi jako máme my:-). Každý kdo požádá, dostane od města zapůjčený bio kontejner, který se zdarma vyváží co 14 dní, dostali jsme barevné tašky na tříděný odpad, do škol a školek chodí přednášet lidé se sběrných surovin a děti chodí k nim na exkurze aby viděly, jak se s tříděným odpadem dále nakládá. No a v neposlední řadě se u nás díky vybraným penězům za vytříděný odpad snížily poplatky za odvoz komunálního odpadu, to už je myslím dost velký argument i pro zapřísáhlé netřídiče a ono jim nakonec stejně nezbývá než třídit, protože se frekvence svozu normálních popelnic snížila. Za naši 4 člennou rodinu mohu říct, že dříve jsme s odpadky chodili snad každý den a teď když poctivě třídíme, tak do obyčejné popelnice jdeme tak maximálně 2x týdně. Jo a ještě se na třídění papíru podílejí i školy, které pořádají 2x ročně sběr a za výtěžek z prodeje sponzorují děti v Africe. Takže když se chce, tak to jde:-). Mějte se. Jiřina

    OdpovědětVymazat
  11. Začali jsme třídit nedávno, asi před půl rokem, nakoplo nás hlavně to, kolik směsného odpadu jsme vyhazovali a taky to, že v našem bydlišti se naskytla možnost popelnic na tříděný odpad do každého domu. Nevěřila bych, kolik papíru, ale hlavně plastu se vytřídí. Je to neskutečné. Popelnice na plast je plná hned, zato tu na směsný odpad je nutné vyvézt tak max. 1x za měsíc, někdy ani to ne. Zatím tedy třídíme jen bio, papír, plast, sklo a směs, ale chceme začít třídit i kovový odpad. Člověk prostě jen nesmí být líný, jediný rozdíl v tom, když vyhazuju něco do koše je ten, že musím z těch 4 vybrat ten správný a ještě mám ze sebe dobrý pocit.

    OdpovědětVymazat
  12. Omlouvám se, ještě jednou píšu,ale napadlo mě, že se to může někomu hodit:-) Na plast mám ve spodní kuchyňské skřínce nastojato úzkou krabici o šířce necelých 20 cm, zato hlubokou těch 60 cm a vysokou až po polici, mám do ní vykrojený z vrchu otvor kudy vhazuji plast. Prostě krabici třeba od DVD postavenou nastojato, tak zabere minimum místa a vleze se do ní spousta plastu:-). Máme fakt pidi kuchyň 1,8 x 4 metry a nemáme nikde spíž, takže tam máme vše včetně zásob a i tak třídit jde. Jiřina

    OdpovědětVymazat
  13. taky mám málo místa, tak třídím do malých sáčků a cestou na bus často vyhodím a hlavně co jen to jde nakupuju bezobalově, na váhu do vlastních pytlíků, v Praze to jde snadněji http://bezobalu.org/ , na tržište si bereme košík a vlastní nádoby...moje zkušenost- kdo nemá rád sám sebe, nemyslí na sebe s láskou a nepřeje si jen to nejlepší a nevěří že to tady pro něj je, tak nemůže mít v lásce ani planetu přírodu cokoliv kohokoliv a tak když neumí s láskou se postarat o sebe, nezáleží mu ani na tom, co všechno způsobuje planetě...protože jak uvnitř tak navenek, proto na začátku zájmu o to jaký dopad mám na planetu, musí být zájem o to jaký dopad mám na sebe sama...a každý má svůj čas poznání a zrání:) dřív bych tam stála zasažená jako ty a jsme ten typ, co by za paní šel a snažil se jí vysvětlovat..a dostal by za to dávku negativní energie..už jsem životem poučená a vím, že jestli chci změnu, tak jediný co můžu, je sama být tou změnou a tím inspirací...a tak mám nejradši tyhle články u tebe, kdy ty jsi tou inspirací:) přeju ti at se ti to daří:)

    OdpovědětVymazat
  14. Snažim se doma třídit, jinak bych se ani nevešla do popelnice :-D PET lahve dávam do pytle od granulí a jednou za čas odvezeme autem...pokud teda nepřijde manžel, že udělá čistku a všechno narve do popelnice, jako minulý týden :-/ aspoň že to sklo nechal...
    On je miláček na tohle expert, popeláři k nám jezdí ve čtvrtek, manžel se vrátil ve čtvrtek brzy ráno ze služebky, viděl venku popelnici, tak si řekl: super, čtvrtek, byli tu popeláři a dal popelnici domu, nějak mu nedošlo, že je chvilka po půlnoci a ta popelnice je plná :-D

    OdpovědětVymazat
  15. Terezko, uplne ti rozumim, mne je to vudy taky lito.
    Od malička me i moji sestru rodice učili třídit. Papir,sklo,plasty,kovy, dokonce jsme rozdelovali i leskle letaky od těch co se mohou použít na podpal do kotle, aby bylo doma teplo :) Nepřišlo nam to divne, nebo trapné..prostě normalni. Dokonce u prarodičů jsme take tridili. Jakoby se domluvili a fungovalo to. Nikomu jsme to nikdy nasilim nevnucovali, ale kdyz jsem nekde na návštěvě a potrebuji neco vyhodit, zeptam se, kam mohu, zda třídí...nekdy se dockam jen zvláštního pohledu a zmohu se jen na větu "Ja jen že doma tridime, tak jsem na to zvykla.."

    Dokonce když jsem sla do spolecne domácnosti s pritelem, vubec jsme problematiku trideni neresili, nebylo to pro me důležité, automaticky jsem si myslela, ze to prostě ma stejně. A nemylila jsem se :)

    OdpovědětVymazat
  16. Tridime, sebemensi papirecek, bioodpad, vsechno. Ma to smysl! U nas v Trebici je jeden starsi pan, kterej je sice svihlej, ale chodi po namesti a z malych kosu verejneho odpsdu vybira vse plastove do trizeneho. Bozi, ma to smysl! V destinacich, ktere jsem mela moznost blize poznat, ci tam zit, me netrizeni zarazelo. Nad Tuniskem jsem se nepozastavovala, ale tuniskeho manzela na trizeni naucila a ted to velmi podporuje. Jizni Francie - kontejnery jsou, netridi nikdo. Dubai - mekka vseho moderniho a dokonalyho, netridi se. Je to hruza, rve mi to srdce hodit lahev do smesneho odpadu. Ma to smysl!

    OdpovědětVymazat
  17. Moje rodiče třídili odpad, ještě než to bylo "cool". Sice třídíme pouze papír a plasty, ale myslím, že to u nás doma stačí protože žádný sklo nevyhrazujeme, protože jediný co ze skla máme navíc jsou nádoby od okurek a marmelády a do těch dáváme pak další věci.�� Podle mě je toto základ každý správy rodiny.

    OdpovědětVymazat
  18. Terezko mluvíš mi z duše. U nás se třídil odpad vždy a maminka nám to předala jako úplnou samozřejmost. Tak jako bych nezahodila odpad na zem, tak by mi ruka upadla hodit plast do normálního odpadu. Pamatuji si ten šok když jsem byla jako malá u někoho na návštěvě, dostali jsme na svačinu jogurt, a já pak stála v kuchyni a ptala se kde mají plasty. Myslím že ani oni nezapomenou na ten vyděšeně vyčítaví obličej, ať to hodím do koše, že plasty nemají. Asi ten pohled nevědomky hážu pořád když zjistím, že někdo odpad netřídí. Ale zjišťuji, že v tu chvíli přece jen u nich zahlédnu malý výraz provinilosti, že ví, že by mohli dělat víc. O to víc mě těší, že se třídění odpadu čím dál tím víc stává samozřejmostí na každém rohu a lidé o tom začínají čím dál víc přemýšlet. :) Stejně jako tahle blonďatá slečna, která určitě jednou ve své vlastní domácnosti třídit bude, a snad nakonec inspiruje i vlastní maminku.
    Když jsem se stěhovala do Brna, první co jsme hledala bylo, kde máme nejbližší kontejnery na tříděný odpad. Jak se mi chlap smál, když jsem se rozčilovala, jak je možné, že tu není bioodpad :D

    OdpovědětVymazat
  19. Terezko úplně mi mluvíš z duše. U nás doma se třídilo snad vždy, maminka nám to předala jako úplnou samozřejmost. Stejně jako bych neodhodila odpad na zem, tak by mě ruka upadla vyhodit plast do normálního odpadu. Do dnes si pamatuji šok, když jsem jako malá byla někde na návštěvě, dostali jsme na svačinu jogurt, a já stála v kuchyni a ptala se kde mají plasty. Asi ani oni nezapomenou na ten vyčítavě udivený výraz co jsem měla po jejich odpovědi, ať to hodím do koše, že plasty nemají. Asi mám tenhle výraz podvědomě stále, když zjistím, že někdo netřídí. A zároveň v té chvíli u nich vidím záblesk studu, vědí, že by mohli dělat víc. Ale moc mě těší, že třídění odpadu se stává čím dál tím větší samozřejmostí na každém rohu a lidé o tom začínají čím dál tím víc přemýšlet. Stejně jako tahle mladá blondýnka. Věřím, že až bude mít vlastní domácnost určitě třídit bude a snad nakonec předá dost odvahy i vlastní mamince.
    Když jsem se stěhovala do Brna první co jsem zjišťovala bylo, kde máme kontejnery na tříděný odpad. A jak se mi muž smál, když jsem se rozčilovala, že tu není bioodpad. :D

    OdpovědětVymazat
  20. Já jsem z vesnice a snažíme se třídit alespoň trošku. Teda já třídím za celou rodinu. Nosím do pytlů krabice od mléka, pet lahve, třídím i papír a zbytky rostlin dáváme do zvláštní popelnice nebo do kompostu, zbytky jídla dáváme babičce pro slepice. Jen mě mrzí, že tady všude se nemůžeme vzdát igelitových sáčků - a že jich z obchodu vždy doneseme...Doufam, ze jak opravime domecek, tak to bude jeste lepsi.

    OdpovědětVymazat
  21. Měla jsem ten samý problém doma, chtěla jsem začít třídit, ale byly tu jen samé výmluvy. Především ta, že na to není místo aj. Tak jsem začala s pomalým nátlakem, citováním z článků. Postupně jsem zaváděla nové a nové tašky. A dnes (zhruba dva roky od nátlaku) třídíme doma plasty, papír, sklo, hliník, kovy, textil. Stálo mě to hodně usílí, ale postupně jsem přidávala kategorie a dnes všichni vidí výsledek v téměř prázdné popelnici, kde je pouze bio odpad. Někteří rodiče prostě neradi změny, tak se na ně musí pomalu a trpělivě. Nakonec to vždy jde. :))

    OdpovědětVymazat
  22. Terezko, také jsme doma nikdy neměli moc místa, ale jde to. Stačí mít místo jednoho koše 2 - jeden na směsný a druhý dohromady na všechny plasty, papír, sklo atd - ten je obrovský a jednou za čas ho vytřídíme, děti pomáhají a společně to všechno odneseme cestou do parku/na procházku. Nic strašného a baví nás to:) Krásný den, iva

    OdpovědětVymazat
  23. To je moc zajímavý článek. Co se třídění týče, třídili jsme vždycky nicméně až ve své první práci jsem se k tomu dostala "pořádně". Aktuálně doma rozšiřuju náš "třídící" koutek. Jak já jsem tancovala radostí, když nám kousek od baráku přistavili kontejner na hliník (s kterým jsem si do té doby nevěděla rady) a k tomu taky kontejner na "krabicové" obaly. Třídím ráda a snažím se svědomitě. Můj chlap je v téhle disciplíně trošku "horší" (ale pšššt) a když se mu prostě nechce mrskne petku do směsi. A já se pak rozčiluju, dávám mu dlouhé přednášky o tom, jak máme koš na ten plast a nakonec směsný odpad přebírám a připadám si jak bezdomovec :D.
    Třídění odpadnu má z mého pohledu určitě smysl a je potřeba to předávat dál. A výmluvy typu "není místo/čas/..." jsou hloupost. V bývalé práci jsme učili třídit i naše klienty (což byly osoby s mentálním postižením) a jak jim to šlo a nás to všechny náramně bavilo :).

    A holčině, kterou jsi v Ikea potkala, fandím i když ji neznám. Hezký den, Jitka

    OdpovědětVymazat
  24. Bože! Co to je tohle? Jenom řeči a výmluvy městských lidí! Pocházím z vesnice, kde se nikdy nemluvilo o třídění odpadu, ale automaticky se to provádělo, vlastně nic se nevyhodilo, pamatuji si i dobu, kdy jsme popelnici vůbec neměli. Zbytky jídla šly psovi nebo kočkám, odpad z kuchyně prasatům, skořápky zpět slepicím, každý kousek papíru se schovával na podpal, popel z kamen se pak ukládal na kompost nebo do kbelíku na posyp cestiček v zimě, mlíko se kupovalo ve skeněných lahvích, které se odváděly zpět, plastové lahve nebyly a nikomu nechyběly, protože voda se brala ze studny. Vše tak automatické, že se nad tím nikdo nepozastavovat. Divit jsme se začala, až když jsem přišla do velkého města na univerzitu. A divím se dodnes! Petra

    OdpovědětVymazat
  25. Ahoj,

    Terez tvůj blog sleduju dlouho a ráda, ale nad tímto článkem kroutím hlavou. Třídění naprosto chápu, podporuji, plním, ale ikdyž jsem si článek přečetla víckrát, tak jsem to pořád nepobrala a to jsem taky dost citlivka. Podle nadpisu jsem měla dojem, že se něco stalo, ale brečet kvůli tomu, že paní odmítá třídit odpad? Really? Chápu, že asi každý reaguje jinak, asi bych si taky v hlavě něco jako, s prominutím, "kráva".. Nepíšu tohle jako nějaký "hejt", spíš mě mrzí, že je to takové trochu zavádějící.. jsem z toho taková zmatená a trošku se mi mění pohled na blog, ikdyž je to tvůj osobní a můžeš si na něj psát co chceš! Protože jsi upřímná a milá (aspoň tak působíš skrz net) tak jsem si říkala, že to přece jen taky upřímně napíšu. Tento blog jsem vnímala jako inspiraci, ale teď mi to teda nepřijde moc konstruktivní a jsem taková zklamaná.. Market

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to jen jeden článek..
      Navíc osobně, a to i z vlastní zkušenosti by mě dost mrzelo, že se nad tím ani nezamyslela. Mrzelo by mě to i z pohledu té dívky, že jí hloupě odsekla a nedala žádný prostor pro realizování jejího nápadu ;)

      Vymazat
    2. Podle mě nejde jen o třídění. Jde o to, že místo aby paní podporovala dobré nápady a dobré úmysly své 16 leté dcery tak je okamžitě zadupe do země a to je podle mě hrozně špatná výchova! Maminka by ji měla v takových věcech podporovat. Málo puberťáku by se o něco takového zajímalo. Vypadá, že mladá slečna bude dost chytrá a zajímavá a její maminka místo podpory jí srazí negativními argumenty.
      Aspoň tohle v tom vidím já a je mi z toho taky dost smutno, že takhle se u nás vychovává.

      Vymazat
  26. jasne, uz vidim jak si brecela tyjo😀tak to ses hodne labilni

    OdpovědětVymazat
  27. Ahoj Terez,

    upřímně mě pobavil důvod číslo 2. Kontejnery mám daleko :D Bohužel u nás na vesnici to není úplně zas tolik k smíchu. Schválně jsem si zadávala na mapy, jak daleko mám nejbližší kontejnery a vyšlo mi že 850 m(asi bydlím špatně :D). To už je vzdálenost, která (občas i časově) mě ne vždy láká k podniknutí výpravy.
    Ale! to neznamená, že by se u nás netřídilo, prostě se to kupí do doby než se někdo rozhodne vyrazit na vycházku nebo se to při příležitosti výjezdu autem vyhodí vše najednou.:)

    Rozhodně třídit jde i když nejsou kontejnery přímo na rohu :)

    OdpovědětVymazat
  28. Základ není třídění, ale nenakupování zbytečností. K čemu mít doma X speciálních plastových nádob made-in-china, když stačí stará papírová taška na tříděný papír a igelitka na plasty; tašky stačí vysypat do třídících popelnic a pokud jsou čisté a nepotrhané, zase odnést domů a použít opakovaně.
    A mimochodem serepetičky z ikea - nad těmi bych zase brečela já: nechápu nákupy za účelem "zútulnění domova" kupou svícnů, rámečků, květináčů a přehozů s tím, že ty věci přijdou vyhodit hned, jak vyjde z módy měděná barva a nastoupí mentolová.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi tak. Mně nepřijde nijak úžasné, že (viz výše) batole nosí plastové lahve do plastů a učí se barvy podle víček. Svým dětem jsem vysvětlila, že plastová lahev s pitím jo, výjimečně, třeba na výletě, když dojde pití ve vlastní flašce, nebo třeba lahev koly na večírek, kde jsou milovníci koly. Jinak nevidím důvod nosit si domů vodu v plastu, stačí úplně, když je v plastu mléko, jogurt, tvaroh a další základní potraviny. I tak je toho až dost.
      A plakat nad ekologií v chrámu konzumu, čili v IKEA mi taky přijde...no, úsměvné ne, spíš k pláči. Jojo, sklenička Made in China za devět korun je neodolatelná...
      Lea

      Vymazat
  29. Terezko, je to nepříjemné a smutné... to určitě... ale co je pozitivní, je přístup té mladé slečny, která by odpad třídila ráda... roste nám uvědomělá generace a to je moc dobře (často slýchávám jak jsou mladí strašní, nevděční, sobečtí, líní, atd., přestože já absolutně tyto názory nesdílím, slečna z Ikei je jasným důkazem, že to tak úplně není pravda a já mám radost)... i já se snažím třídit odpad a vést k tomu i své dítko...

    OdpovědětVymazat
  30. Něco podobného bylo u nás doma.. Já Vás tedy zasvětím do situace- Je mi patnáct a už pár let se snažím třídit, a hlavně do toho zahrnout i svoji rodinu. Když naši pořizovali novou kuchyň, koupili (mimochodem na můj vkus velmi předražené) odpadkové koše. Jeden větší a dva menší. Já v přesvědčení, že udělám dobrou věc- že přinutím zbytek svojí rodiny třídit jsem udělala malý plakátek, kde jsem barevně vyznačila jednotlivé koše, který na co je a co kam patří. Dala jsem si opravdu záležet a vysvětlila jsem to rodičům. Třídilo se asi týden, poté se všechny tři najednou začaly používat na smíšený odpad, protože pokaždé někdo něco hodil vedle. Po čase máma pořídila jeden velký koš na vše. Díky Bohu jsme odjakživa třídily alespoň pet flašky, noviny, sešity, skleněné lahve a někdy i věci na kompost. Sama se to snažím nevábně napravovat tím, že z košů vytahuji plastové obaly. Kdybych to nedělala pro nic, tak alespoň pro svůj lepší pocit. Stále ale doufám, že to k něčemu vede.

    OdpovědětVymazat
  31. Ja svoji maminku naucila tridit asi ve svych ctyrech letech. Uz jako mimino jsem trpela na ruzny ekzemy a vyrazky nicmene jsem vzdycky rada vytvarnicila a co muze byt lepsim zdrojem materialu nez odpadkovy kos, ze ano. Kdyz me mama po desaty nachytala po pas zaboredou v kosi, zacla tridit a umyvat obaly :-D

    OdpovědětVymazat
  32. Článek je docela populistický a úsměvný... napíšu svoji zkušenost s tříděním. Třídili jsme všechno, už dlouho, poctivě jsme vymývala kelímky od jogurtů atd. Až mi jednou přišla přišla obsílka na přestupkové řízení na odbor životního prostředí. tam jsem se dozvěděla, že pomocí fotopasti mě vyfotili, jak jsem položila igelitovou tašku plnou plastového odpadu vedle úplně narvaného kontejneru na plasty. Úplně vážně mi sdělili, že mi hrozí pokuta 30.000 Kč. Takže když půjdete cestou na autobus s taškami plastů a toto se Vám stane, kam tašky dáte????? Tenkrát jsem byla tak naštvaná, že jsem schválně netřídila nic, všechno do jednoho.....Stejně jsme doma zase časem třídit začali, protože mi to nedá. Ale když z okna vidím sousedy, jak nesou náruč plastových lahví nebo papíru (takže doma třídí) a hodí to do šedivého kontejneru, tak pochyby stále jsou.....

    OdpovědětVymazat
  33. Začala jsem v nové práci a když jsem tam byla přes dva týdny, nahromadily se mi papíry na stole. Zeptala jsem se proto, kde můžu najít koš na papír. Odpovědí mi bylo zachechtání se ostatních a krátká odpověď od šéfa, že něco takovýho nemaji. Tak sem se zvedla, zeptala, kde tady najdu volnou papírovou krabici, položila jí vedle odpadkové ho koše a bylo to. A od té doby třídí všichni v kanceláři. Tak uvidíme jak dlouho to vydrží. Není to nic složitého, bohužel to mnoho lidí ani nenapadne.

    OdpovědětVymazat
  34. Nedávno mě popadl amok. Máme chatu (táta má chatu, ale spíš na jablka, ředkvičky a jiné plody zahrady a já hospodařím uvnitř) a nahromadila se tam kupa odpadků. Zase ne, že by to bylo tak, že se všude válely po zemi, ale zkrátka sem posbírala kolem koše asi 12 petek, 1 skleněnou lahev, spoustu papírů (ten ale většinou sami recyklujeme, když topíme apod) a směsný odpad. Lahve jsem sešmajdala, všechno rodělila do pytlů a cestou domů (my máme od chaty popelnice fakt asi kilák) jsem byla šťastná, že si to hezky roztřídim. V tom mym opojení mě přítel zpražil. Víš, že to všechno končí na jedné hromadě? A já řikám jak jako vždyť pro to jezdí zvlášť a jak to víš a on, že jeho táta hledal na skládce mobil, když si myslel, že ho omylem vyhodil do koše, a že na naší skládce opravdu leží věci jako jedna velká směs :( Takže mě to zasáhlo, ale třídím dál, protože jsem si říkala, že jsou to nepoužitelně zbytky. Oh. Kéžby :(

    OdpovědětVymazat
  35. My se třídit snažíme a kdo u nás v baráku netřídí, tak za něj to vytřídí někdo jiný... Máme v paneláku takového pána, co je trošku padlý na hlavu, ale naštěstí v dobrým směru a nikoho neohrožuje....a prolízá popelnice v okolí a třídí odpad :)
    PS: jsi jedna velká motivace!
    eM.

    OdpovědětVymazat
  36. A ja som si myslela, že triedenie odpadu je už štandard. Už pár rokov máme v chodbe zavesené na stene tie výklopné boxy z ikeii. Vyzerá to na stene úplne normálne, triedime automaticky, deti sa už ani nepýtajú čo kam patrí. Naše mesto vždy v januári rozdáva do schránky kalendár, v ktorom je vyznačené kedy berú aký druh odpadu a tak stačí vynosiť vrecia z pivnice pred bránu a hotovo. Všetci v našej štvrti to robia. Ja osobne nepoznám nikoho kto odpad netriedi. Lenka

    OdpovědětVymazat
  37. Chápu a souhlasím. Stačí tak málo, a přesto se najdou jidé, kteří se k tomu staví lhostejně. Myslím si ale, že situace s tříděním odpadu je dnes mnohem lepší než byla před pár lety a doufám, že se to bude jen a jen zlepšovat. :)

    OdpovědětVymazat
  38. Udivuje mě, že lidé, které znám a kteří jsou narození v Německu, netřídí. Vždyť to je tahoun EU, celého světa a pořádku vůbec. Říkali cosi o tom, že se to stejně dává do jednoho. Tak nevím, jestli tomu tak u nich je. Každopádně jsem v Německu měla super detailní brožuru co se kam hází. Měli hezky řešené plasty. I plechovky se tam dávaly. Alobal taky. Vtipné bylo, že se třídí jen v určité dny a hodiny ;) Kdyby jste při nedělním nebo večerním klidu mrskli sklenici od marmeláry do kontejneru, nebyl by z vás nikdo nadšenej. Zato v ČR už lidi neví co by a klidně i hodinu před půlnocí se vyděšeně proberu z počínajícího spánku, když nějaký chytrák vhazuje láhve od vína do kontejneru vedle našeho domu.

    OdpovědětVymazat
  39. Ano, třídit odpad je důležité. Ještě důležitější ale je, uvědomit si, co dělá s naší planetou "výroba" masa a dalších živočišných produktů. Ano, bohužel výroba. V souvislosti s živými tvory je to naprosto nemístné, přesto se to tak oficiálně nazývá. Něco si o tom Terezko přečti, protože živočišné produkty ti zjevně problém nedělají. Doporučuji např. knížku "Jíst zvířata".

    OdpovědětVymazat
  40. Třídím už od dob kolejí, jak už někdo výše psal. Třídili jsme na bytě se spolubydlícími, v mini bytě s málo prostorem, syn od roka umí roztřídit velkou většinu materiálů úplně sám a považuje to za naprosto přirozenou činnost. Už i rodiče jsem nakazila. Ale vidím spoustu známých, kteří na to kašlou nebo třídí max.petky a to mě drtí. Jenže už dávno vím, že si na to každý musí přijít sám, nutit je k ničemu.. Nově asi půl roku můžeme třídit bioodpad a to je obří rozdíl ve směsném :)

    OdpovědětVymazat
  41. Vyhodil jsem omylem doklady do tříděného papíru,co mám dělat?

    OdpovědětVymazat