Stránky

čtvrtek 31. prosince 2015

18 zlatých (někdy i bolavých) hřebů roku 2015

UKŇOURANÝ LEDEN

Ten byl teda. Další obrovský prosincový neúspěch jsem rozdýchávala s mojí rodinou ve srubu. Tak to bych nikomu nepřála takový začátek vymodlených Vánoc. Vánoce byly nakonec parádní, já to všechno hodila za hlavu a sama se sebou jsem se s tím vypořádala.  Sakum prdum to rozhodně nebylo. Po necelých dvou týdnech jsme se vrátili s Johnim do Osla a tady co. Moje žlutá rozvrzaná židle, na které jsem proseděla většinu posledních měsíců psaním motivačních dopisů a čtením emailů: "Sorry, but bla bla bla..." Shrnuto - podtrženo - "You don't get the job..." A zase a znovu. V lednu se mi vůbec nechtělo psát. Ale vůbec. Byla jsem zklamaná z posledního a dalšího velkého nezdaru. Připadala jsem si jako ten nejneschopnější člověk pod Sluncem. Kňourala jsem si sama pro sebe. A litovala se. Vydrželo mi to pár dlouhých nudných (tý)dnů. 

Článek o tom, jak se mi nechtělo psát: TADY. Lednové Oslo je drsné. Když vysvitne sluníčko - je to nádhera. Článek s mnoha fotkami TADY.



středa 30. prosince 2015

Inspirace na pohoštění na Silvestra - jak udělat velkou parádu za málo korun

Zítra je tu poslední den v roce. Těšíte se? Pro někoho je to příležitost hodit svůj život do latě (sebe do gala?), pro jiné je to jen pomyslné číslo a nový diář. Já měla vždycky mnohem raději září. Září pro mě znamenalo nové začátky. Ten vzduch. Ta vůně. Silvestr pro mě vždycky znamenal: klasickou zimní lyžovačku (jednou mi omrzly prsty na nohou a proseděla jsem celý večer u lavóru - bylo mi asi osm a připadala jsem si fakt trapně), bublinky a milá společnost (vlastně jakákoliv společnost).

U nás se tradičně vydařil nejlíp předvečer Silvestra. Kdy nám ještě silvestrovské róby visely na ramínkách a my v teplákách hráli ty přitroublé hry, u kterých si kde kdo občas smíchy učůrnul. Ten "pravý" večer byl spíš naškrobený a s nálepkou: "Nejlepší party roku", která se málokdy vlastně povedla. Taky si pamatuju, že když jsme byli u nás na chatě (od mých pěti let do takových čtrnácti), museli jsme se všichni hromadně podílet na přípravě hromady chlebíčků s vajíčkama a kyselýma okurkama a taky uklízet dům, protože k nám přišlo nejméně dvacet lidí. My děti jsme si pak mohly taky vzít pár talířů a přesunuly jsme se do chaty pro děti. Tam se hrály sardele, divadlo a jiné prkotiny a mámy nás "nenápadně" kontrolovaly skrz okna a tátové nám nosili rychlý špunty.

Na Silvestra musí být aspoň něco hogo-fogo!



FRESH NEWS: Norský pláže jsou pro mě jedny z nejkrásnějších na světě

Procházky po plážích je jedna z mých nejoblíbenějších činností na světě. A na jednu takovou vás dneska vezmu s sebou. Tady se John Erik narodil. Na pláži strávil půlku svého mládí a teď mě tam bere vždycky, když mě chce dostat do kolen. Tak já vás vezmu s sebou, chcete?



pondělí 28. prosince 2015

FRESH NEWS: Život ve srubu

Johniho táta je ze mě nadšenej. Všechno snim a všechno vypiju. Taky aby ne :) O tom si taky loňský Vánoce do nočních hodin notovali s tím mým tátou. Akevit (tradiční skandinávský alkohol z brambor) mi vždycky zkřiví pusu, ale začínám mu přicházet na chuť. Statečná to žena jsem. Co bych pro toho svého Vikinga neudělala. 

Johniho táta si rovněž dal za úkol, že mě všechny ty jejich gurmánské klasiky naučí. 

Dneska je kuchtící lekce č. 7 Svineribbe - vepřová žebírka s krustou tuku, ke kterým patří vařené brambory a mrkev a červené zelí. Vypadá to na celkem složitý proces, tak já jdu pozorovat, co pozorovat - přiložit ruku k dílu. Jo a taky to vypadá, že se po tom asi týden nehnu, ale co :)



neděle 27. prosince 2015

FRESH NEWS: Měsíční záře nad fjordem

A jsme tady. Ve srubu. Jedno z mých nejoblíbenějších míst na světě, kde je ticho, klid, pohoda a příjemno. Už několik hodin sedíme s vínem u krbu a vyprávíme rodinné historky. V tom si všimnu toho měsíce, který svítí na fjord a zmobilizuju celou rodinu. Chvíli tady s Johniho tátou blbneme s foťákama a vzájemně si je štelujeme. Můj Olympus chudák mrznul několik desítek minut venku a já ho z obýváku štelovala. To je prostě pecka! Co řikáte?
.


Balvan na srdci, vánoční dárky a kdo mě rozplakal.

Krásné dobré ráno. Tady v domě s obrovskými skleněnými okny a výhledem na oceán ještě všichni tvrdě spí. Já si pro sebe ukradla tu vzácnou chvilku. Ležím tu v "naší" posteli zahrabaná do naňuchňaných peřin (musíme  k nám domů koupit pořádný peřiny), čas od času zívnu a zkontroluju toho anděla, který pravidelně oddechuje vedle mě. 

Je klid. Ticho. A já cítím tu nádhernou vlnu štěstí a pohody, která mi proudí v těle. 

Tohle jsou Vánoce, jak mají být. Pamatujete si ty moje loňské? Jak mi 22.12. řekli: "Sorry.. bla bla bla..." a já nedostala po pěti pohovorech práci - tenkrát jsem si myslela, že snů? To by vnitřní boj a článek o něm TADY. Chvíli mi to rvalo srdce. Ten těžký balvan. A pak? Pak jsem se na to celkem rychle úplně vykašlala a nechala život proudit dál. Neuvěřitelně se mi ulevilo, ale musela jsem na to přijít sama. 

Nikdo jiný vám ten balvan ze srdce nesundá. Tu sílu máte jen vy! 


sobota 26. prosince 2015

Jak jsme slavili Vánoce na severu, co jedí Norové k štědrovečerní večeři a tři rady pro ty, kteří mají na nějakého Nora zálusk

To jsou mi vánoční dilemata: pít gløgg s nasekanýma oříškama a rozinkama, horkou čokoládu s maršmelounama, nebo čaj s citrónem? Sedět u krbu a číst Aňu, zahrabat se do deky a koukat na vánoční slaďák, prohrabat těch milion fotek z procházky po pláži? K tomu bych si odpustila jednu poznámku. Tomu, co jsme dneska absolvovali se zdaleka nedá říkat procházka. Možná tak "procháza".

Zdrobnělina je v tomto případě absolutně nevhodná. Norové mají totiž trochu jiná měřítka. 


Pamatuju si, když jsem poprvé šla na takovou procházku s Johniho maminkou. Vyšli jsme na Preikestolen. Cca čtyřhodinový výstup příkře nahoru s několikasetmetrovým převýšením, kde se brodíte ohromnými balvany a spadlými stromy. Procházka to sice nebyla, ale bylo to božský. A já nekecám, já vážně nevěděla, že jdeme až tam. 

Tak až vás někdy nějaký Nor vezme na procházku, ujistěte se, že nevylezete až na Trolltungu. 

pondělí 21. prosince 2015

Ten nejkrásnější dárek k Vánocům (polární záři) jsem dostala od Norska...

Letíme... vznášíme se nad oblaky a plujeme do modra. Zezadu a nečekaně mě přepadně pocit s přízviskem "ten skvělej". Hluboce vydechnu a promítám si v hlavě těch pár bláznivých dní minulého týdne. Zvládli jsme to. Rozdali dárky, snědli kapra (Johni po vášnivé diskuzi, že kapr by mu nejspíš nechutnal - dostal lososa... a víte co? Toho kapra mi pak skoro celého snědl! Bouchejte šampaňský!!), stihli jsme i návštěvu norské kamarádky Marte, dotáhli jsme všechny kampaně a náruživě oslavili Vánoce s těmi nejbližšími přáteli, vysrkli horké jablko na Staromáku, přecpali se trdlem, udělali jsme noční nálet na adventní kalendář, že tam nezbyl ani drobek čokolády, vyfotili si vyzdobenou vánoční Prahu, poňuchňali miminka kamarádek, sbalili comfy clothes (dresscode na dlouhé norské večery u krbu) a čeká nás (já vlastně ani nevím kolik dní) pohody v Norsku. Jooooo :))))))))


neděle 13. prosince 2015

FRESH NEWS: Jak balancujeme životem a konečně jsme odhalili naše velké překvapení

Nádherný večer, 

vysvlíkla jsem se bleskurychle z legín, hodila sprchu a ještě před tím, než se hodím do gala jsem pro vás ukradla pár minutek. My jsme se před pár minutama vrátili z dalšího tréninkového kempu v Liberci a dneska máme nádherný důvod k oslavě. Je to totiž přesně pět let, co John Erik přiletěl do Prahy... Tak nějak jsem to věděla už tenkrát. Netrvalo mi to ani chvilku. Ale o tom zase jindy. To by totiž bylo až moc na dlouho... :)  

Balancujeme spolu životem...


.

sobota 5. prosince 2015

FRESH NEWS: Jak jsem třikrát usnula u psaní článku

Pokus č. 1 o napsání článku (středa)

Plánuju psát post večer v posteli... když se pak ve tři ráno probudím objímajíc (napsala jsem ten tvar správně?) počítač, oblečená, namalovaná - mám pocit, že mě někdo přetáhnul něčím hodně tvrdým a velkým po hlavě... dovrávorám do koupelny, leknu se sama sebe v zrcadle, abych si v zápětí vynadala, že tohle už vážně přeháním a potřebuju si někdy odpočinout. 

Ranní stretching a kávový rituál drží na nohou...