Stránky

pondělí 30. listopadu 2015

FRESH NEWS: Náš adventní brunch a eukalyptus na věnci

Nádherný první advent vám přeji. Doufám, že jste si ho užili v obležení těch, které milujete. Dělali jste přesně to, co vám srdce napovídalo a pořádně jste si odpočali. Já psala články, prohrabávala jsem se fotkama, četla, pekla cupcaky (v devět večer :) a lenošila (jo a pracovala, ale pšššššššššššt :) ... 

Adventní věnec je u nás kapitola sama pro sebe. Kapitola, na kterou se vždycky těšim!

Kdybych mohla, nalistovala bych na tu kapitolu hned na jaře. Jenže to nejde! Miluju to. U nás doma to byla vždycky nádherná tradice, kdy jsme ho vyráběly všechny holky spolu. Připomíná mi to dětství, zahradu, ty Vánoce, kdy jsem ještě věřila na Ježíška, že vážně u nás nahoře zvoní zvonečkem a vůbec. Jo a taky jsem poměrně dost dlouho věřila na to, že jmelí na Štědrý den vždycky zezlátne :) Někdy tedy i zkošatělo. To pak naši vysvětlili tou celou kouzelnou transformací a trochu se u toho zapotily :)

Ten loňský adventní byl nahý a severský. Článek o něm TADY. Letos jsem ho zabalila do dánské jedle a okořenila eukalyptem. Oooooh, eukaluptus :) Bylo to jedno krásné odpoledne, kdy jsme se sešly s holkama v salonu Rolland, kde už pro nás bylo všechno přichystané - veškeré ingredience a my jsme mohly jen vybírat, tvořit, povídat, pojídat dortíky a nasávat tu nádhernou vůni jehličí. 

Děkuju Martině z MatFlowers za milé pozvání.

neděle 29. listopadu 2015

Recept na Banana Bread s borůvkama a mandlovýma pilinama

Jestli jsem v životě byla někdy dobrá v pečení, tak možná tak spontánně uhňácaných banánových chlebíků. Ty jsou totiž tak jednoduché, že se na nich nedá nic zkazit. A navíc do nich můžete přihodit, co vám zrovna přijde pod ruku a co máte rádi. Já miluju ty mrkvovo - banánové, nebo čokoládovo - banánové,  s borůvkama, se sušeným ovocem, s kouskama čokolády, nebo prostě jen banánovo - banánové. Jsou hnedka hotové a nemusíte do nich sypat několik hrnků cukru, aby byly slaďounké. Já to vždycky tak trochu sypu od oka, ale nějaký ten recept jsem pro vás vykouzlila. 

Ten dnešní bude na hedvábný Banana Bread s borůvkama a mandlovýma pilinama 



sobota 28. listopadu 2015

Co jsem se rozhodla odvést s sebou z Norska do Prahy... losos, ani čokoláda to ale není

Když jsem se před pár měsíci usadila do sedačky v letadle na pravidelné lince Oslo - Praha, trhlo mě u srdce... Ze zadu a úplně jen tak mě přepadly myšlenky, co to jen dělám...? Vždyť jsem v Norsku tak neuvěřitelně šťastná. Konečně jsem se naučila jazyk. Našla si přátele. Můj oblíbený květinář mi dává pugety jen tak a pán, který prodává v rybárně, má náš apetit po těch letech prokouknutý. Už jsem vychytala nejlepší běžecké trasy kolem fjordu a taky to, kde mají nejlepší kávu. Jsem vážně já ta holka bláznivá, že tohle všechno opouštím? Ano i ne.



Život vám chystá velké výzvy a je jen na vás, jestli na ně kývnete.

středa 25. listopadu 2015

Blogerka Roku 2015, jedno obrovské DĚKUJU! a nejoblíbenější blogerky roku

Otevírám oči. Jenom ale tak trochu, aby se neřeklo. Je tma. Venku projíždí auta a sem tam nějaká tramvaj a já cítím ten nádherný teplý pocit štěstí, který mi proudí tělem. Nemůžu spát. Zase. Je asi pět hodin ráno. 
.
Trochu tápu a přeju si, aby se mi ten včerejší večer jenom nezdál. Rázem by totiž vyhrál Sen Roku 2015.
.
.

pondělí 23. listopadu 2015

Jak jsem přednášela o blogování a zasekla se u kampaně #IChooseGreen

Vycházím na podpatcích pár schodů do takové té kopule, ze které máte výhled na celé Václavské náměstí. Ti moji staří dobří přátelé motýlí mi tančí v břiše a já se neuřitelně těším, až to vypukne. Otevřou se dveře do nádherné obrovské místnosti a na mě se rázem přilepí přes čtyřicet očí. 

Cuknou mi koutky do úsměvu "těší mě" a za chvíli jdu na to: moje první přednáška na workshopu pro blogerky.


Jak jsem se stala novopečenou tetou

To bylo radosti, růžové, šišlání, "ochání", když se Mie před pár (tý)dny narodila. A co udělala česká novopečená teta? Nejdřív jsme bouchli bublinky, pak koupili letenky na sever a já si pomalu začala uvědomovat svoji roli kmotry. 

To není jen tak :)

A protože jste se mě velmi zaujatě ptali u fotek na Sociálních sítích, rozhodla jsem se vám to naservírovat na blog. Chtěli jsme přivést něco, co bude darováno s láskou, příběhem a myšlenkou... Já měla jasno a konečně jsem našla pádný důvod jít znovu do hračkářství Hugo Chodí Bos, které mě před rokem tam očarovalo! Adélu (paní majitelku) už znám nějaký ten pátek a je prostě skvělá. Když se jí narodil syn Hugo (teda prý dcera Žofie :)), chyběly jí na trhu takové ty klasické české hračky. Nelenila a otevřela si svůj obchod. A já takové lidi moc obdivuju a ohromně moc jim fandím. A navíc to Adéla dělá skvěle. A tenhle skvost jsem si prostě nemohla nechat pro sebe. Když otevřete dveře do dětského (vlastně někdy i dospěláckého království), najdete tam přesné takové hračky, které si všichni pamatujeme z dětství. Přesně takové ty, které byste chtěli jednou koupit těm vaším dětem. Ručně vyráběné, s nádherným příběhem... No, pokochejte se sami :)



čtvrtek 19. listopadu 2015

Skvěle náročný listopad a jeden den plný ženské krásy

Dny se krátí, listů na stromech už moc nezbývá, my jsme se ještě ani nevzpamatovali z tréninkového kempu a už jen pár týdnů a my zase letíme na sever. Listopad je skvěle náročný měsíc a vidíte to, já jen tak tak ukradnu chvilku, abych vám to mohla všechno napsat... A plány na dalších pár dní? V sobotu hostuju na jednom blogovém workshopu, v úterý je Blogerka Roku (pořád nemám co na sebe), ve středu přednáším v Gentle Women business clubu o Elite Bloggers a do toho ještě pár milých eventů. Čeká mě vánoční pečení s Ivetou Fabešovou, na které se nesmírně těším a hned zítra vázání adventních věnců.
A já už teď nevím, na co se mám těšit víc :)
Na co byste se nejvíc těšili vy?

A protože jsem vám nikdy ještě nepsala, jak takové blogerské eventy probíhají - dneska vás na jeden vytáhnu. Chcete? Nese název "You are Bellissima" a byl o ženské kráse - vnitřní i vnější.

(zleva) Já, Dominika (DomByDom), Dominika (DBlog), Nikola (Brixhauz), Kristý (World Needs Blondes)

neděle 15. listopadu 2015

FRESH NEWS: Nedělní radosti a vděčnosti

My jsme dorazili po celém dni v hale vyšťavení a já se vrhám ještě na přípravu jedné choreo na zítra...  jsme unavení, ale zároveň plní neuvěřitelné pozitivní energie. Takové té, která vás nenechá sedět v tramvaji v klidu. Takové té, která s vaším životem dělá divy. Takové té, kterou všichni milujeme, a které je sakra málo. 

Milujeme trénování a máme obrovskou radost ze všech těch, kteří dřou jako o život a dávají do toho kus sebe. Já už si ani nedokážu představit, že bych v hale vydržela makat víc než 7 hodin denně... a dneska jsem si s gymnastama dala posilování na břicho a málem jsem vypustila duši. 

Někdy mám pocit, že to byla právě gymnastika, která ze mě udělala člověka, kterým jsem dnes. Je to drsnej svět. Někdy vám o tom napíšu víc :)


pátek 13. listopadu 2015

FRESH NEWS: Pár těch instagramových, severských, nabitých energií a dobrou náladou

Tak my jsme odpočatí, nadýchaní čerstvého vzduchu, vyprocházkovaní po pláži, napucnutí norskýma lahodama, vynávštěvovaní (to je slovo! :), ofoukaní a plní té správné severské pozitivní energie. Zrovna teď se cpeme pálivýma nudlema se třema papričkama a za chvíli padáme do peřin. Dneska jsme letěli už brzo ráno, a protože nebylo lepší spojení - letěli jsme s tříhodinovým přestupem v Bergenu. A jestli byste se někdy chtěli podívat do Bergenu, tak bacha -  Bergen je nejdeštivějším městem Norska (někde se uvádí, že i Evropy) a prší tam v průměru 213 dní /rok. My jsme v Bergenu byli třikrát a pršelo dvakrát :) Klíží se mi oči a chci skočit do tý postele plný polštářů... 

Vy se zatím můžete pokochat pár momentkama... 

Procházka po zásnubní pláži nesmí nikdy chybět :)

středa 11. listopadu 2015

Na skok na severu a moje rozjímání nad uplynulými čtyřmi měsíci

Tak tenhle článek píšu už asi napopáté. Vždycky ho buď nestihnu dopsat, nebo u něj usnu, nebo se rozsvítí signál "připoutejte se", protože přistáváme, nebo mě vytáhne moje svědomí, že psát budu moct doma až do aleluja - užívat norské pohody, rodiny, sladkých boller, šmejdení po Aker Brygge, praskání krbu, procházek po pláži, ňuchňání neteřinky, focení nekonečně nádherné krajiny, hraní domina a karet s Johniho babičkou, která už byla v Praze asi sedmkrát a pamatuje si úplně všechny kostely a mosty, ... ťeď už jsem zapomněla začátek té věty... jo, to všechno nebudu moct. 


sobota 7. listopadu 2015

ABOUT ME vol. 4


Vyčerpaná, ovíněná a zahrabaná ve voňavých polštářích mhouřím oči do počítače na pohodlném kanapi v bytě. Ten se nachází ve staré továrně na čokoládu. A jestli jste se hned chtěli zeptat, jestli to tu všude voní čokoládu, tak vás musím trochu zklamat, ale i tak je to tu boží. 

Ležím tu teď v půjčeném tričku z koncertu Red Hot Chili Peppers a fascinovaně koukám na norské reklamy a připadám si jakoby mi bylo zase 12. Úplně se mi vrátil ten pocit, jak mě vždycky Skandinávie neuvěřitelně přitahovala. Až mě z toho pohledu vyruší zaťukání mého druhého já, které utrousí: "Vždyť jsi tu čtyři roky žila, tak co blbneš?" Čtyři, nebo dvacet, já v tomhle budu vždycky stejná.

Když se podívám na to blonďatý kuře, které si to jednoho deštivého dne naivně štrádovalo s úsměvem od ucha k uchu z vlakového nádraží Oslo S v roce 2011 - vlastně se na tom kuřeti zas tolik nezměnilo. Je to pořád ta snící Tereza, která asi nikdy nebude tak moc dospělá, jak by si představovala. A šťastná? Šťastná a pokorná je právě teď.
.


úterý 3. listopadu 2015

Je to pravda odvěká, lyže dělaj člověka

Začalo to nevinně. Ostatně jako téměř všechno. Začítám se do emailu Veroniky Š. a začínal slovy: “v hlavě jsem ti psala už několikrát, teď poprvé naostro :-) A rovnou ti po norsky tykám, protože mi přijde, že už se známe věky.” Pořád nic neobvyklého, až do chvíle, kdy Veru píše “Ale abys věděla, tak i já mám pro tebe něco úžasného! Nominovala jsem tě totiž jako možnou ambasadorku lyží AK.” Cože? Nikdy v životě jsem o AK lyžích neslyšela, takže zběsile ťukám do Google: KA lyže... a jediné, co nacházím je: INSTRUKTOR/KA LYŽOVÁNÍ ... Brumlám si sama pro sebe: “No, to teda nevim, co je to za lyže...” až mi dojde, že blondýna jsem tady já a po prokliku na AK lyže už se dějou jiné zázraky.

Skáče mi tu, že na nich jezdí olympijská medailistka v Alpském lyžování paní Olga Charvátová-Křížová (ZOH 1984 Sarajevo), nebo třeba i nějaká Madonna. A po prvním prokliku se to děje. Wow... to nevypadá na normální lyže – to je přímo designový skvost. Pak ale přišel ten vnitřní zákeřný hlas mého racionálního já: “Terino, víš jak to vždycky je, když je něco hezký, ne? Ty designový skvosty jsou většinou pěkný šunty...” Zabírám se do hlubšího googlování a zapojuju i většinu naší domácnosti – rozuměj Johna Erika. Ten chvíli nedutá a pak řekne zase něco moudrého: “Hm... but Tereza, you have to say yes, this looks like crazy good skis.” A když Johni něco řekne, je to ve většině případů pravda. To už si pamatuju.


pondělí 2. listopadu 2015

Ten článek, kterým jsem především já pochopila smysl mého blogování

Mám obrovskou potřebu s vámi něco sdílet a možná i trochu vysvětlit. Celý den mi to vrtá hlavou. Jaký je ten pravý důvod, proč mi na "tom" záleží.

Vždyť já už vás tu mám a jste nejlepší čtenáři, které by si blogerka kdy mohla přát...

Od minulého roku se hodně změnilo. Na blog po loňském vyhlášení zavítalo během pár hodin tisíce lidí. Kdybyste mě viděli, jako malá holka jsem zářila a měla tak obrovskou radost, že vás to baví, že se "nakazíte" a vyprdnete se na to nekonečné snění do polštářů a rozhodnete se jednat. Nikdy jsem si ale vlastně neuvědomila, kolik vás tu je. Když přiletěl první virtuální kop anonymního zákeřníka, celá jsem se rozklepala... co to je? Najednou mi začalo být nepříjemné, kolik "cizích" lidí, kteří tu jsou poprvé, se mi tu hrabe v myšlenkách. Připadala jsem si jako nahá. Jako kdyby mě někdo postavil před celou třídu, co třídu, rovnou školu lidí, kteří na mě mohli pokřikovat, co jim zrovna na jazyku přistálo. Dostala jsem strach. Na tvrdo jsem se bála, že mi z toho bylo studno. A to tu teď neříkám kvůli tomu, abych si pochlebovala a klepala si tu virtuálně po zádech, jakej jsem borec. Ruku na srdce - spousta lidí si přečetlo začátek článku a už se tu nikdy neukázali. Ale ti, kteří se prokousali tou "nádherou" a "cukrovou vatou" k těm drsnějším částem opravdového života, zůstali se mnou až do teď. 
 
To jste vy a já vám za to moc děkuju. 

 

neděle 1. listopadu 2015

FRESH NEWS: Děkuju :)))

Nádherný nedělní večer. Mám obrovskou radost a na srdci jedno velké 

DĚKUJU

Dostali jste mě vaší podporou a hlasy do finále :)) a mně buší srdce jako loni... Psaní blogu je mojí velkou láskou a dneska jsem si na živo zažila, jaké to je setkat se osobně s jednou z vás a splnit jí malý sen. O tom si ještě přečtete později. A to je ta moje motivace :) Není to nikdo jiný, než vy :) Děkuju, že tu jste. Děkuju, že mě čtete. 

Kdyby byla soutěž Čtenáři roku - vy byste ji definitivně vyhráli!