Stránky

čtvrtek 29. října 2015

FRESH NEWS a dva poznatky: Na horách je blaze, z místní WIFI ale trochu zešedivíte

Nebýt namožených svalů a pihatého obličeje, domnívala bych, že jsem se jenom probudila ze snu. Ten ale byl. Představte si dechberoucí Tyrolské Alpy, které voní podzimem a na vrcholku ledovce Pitztal je zdobí bílý skvost. A já? Já brázdím sjezdovky, láduju se Speck Knödel Suppe, fotím ostošest, střídám AK lyže jako ponožky, ochutnávám víno z VínoKlubu a lebedím si, jaká je to na horách paráda. Jeden háček ten sen přecejenom měl - chyběla tam WIFI.


sobota 24. října 2015

ABOUT ME vol. 3

Krásné sobotní ráno. Tak takhle se u nás doma tvoří články, zatímco John Erik spí. Miluju ty moje ranní chvilky o samotě. A pak taky miluju ten moment, kdy se vkradu zpátky do postele a tak trochu i sama sobě předstírám, že jsem tu pod tou vyhřátou peřinou snila.

Na vaše přání tu máme další pokračování ABOUT ME. 

Já jsem plánovala vás trochu napínat, ale já to prostě nedokážu. A v tom asi i tkví kouzlo lifestyle blogu. Články se nedají schovávat v šuplíku. Články musí ven, jakmile jsou ještě horké. Jinak by mi samou silou ten počítač rozsekaly na kousky, jak by se snažily dostat ven. Tak snad vás bude bavit i vol. 3 :)


čtvrtek 22. října 2015

Jak se vyrovnat se smrtí toho nejbližšího aneb život jde dál a může být zase krásný

Dneska jsou to čtyři roky. V noci jsem se několikrát probudila s bušícím srdcem a slzama na tvářích. Mami, chybíš mi... Chtěla jsem s vámi sdílet článek z minulého roku... tak doufám, že taková slova zrovna někomu z vás pomůžou...

Tohle téma jsem pro vás, moji drazí, schovávala nějaký ten pátek. Respektive pár let. Nebyla jsem připravená o tom psát až do dnešního týdne. Tenhle týden to totiž byly přesně tři roky, co mi zemřel můj nejbližší člověk, moje nejmilovanější máma. A ten pravý životní boj začal právě tehdy. Tenkrát jsem zažila tu opravdovou bolest. Takovou tu, která jen tak nepřestane. Takovou tu, která vám táhne srdce dolů a vy nemůžete spát. A takovou tu, která vás někdy natolik pohltí, že vy prostě nechcete nic. 


středa 21. října 2015

ABOUT ME vol. 2

Krásný pondělní večer. My jsme včera večer zvládli jen upadnout do peřin po celém víkendu na tréninkovém kempu národního teamu v Liberci. Johni se tak skvěle učí česky. Už neřiká "přemek - salto". Pro ty, kteří nemají Instagram se můžete podívat třeba na jedno video TADY.


Tak a jestli máte chuť - můžete se zahrabat do deky a přečíst, kam mě vítr zavál od roku 2003 do roku 2009. My máme práce nad hlavu, tak jedeme trochu nonstop. Ale..

Není to od věci, si občas takhle připomenout náš život :) Zkuste to!

úterý 20. října 2015

pátek 16. října 2015

ABOUT ME vol. 1

Cpu se makaronkama, mám na sobě moje oblíbené norské termoprádlo s vločkama, venku leje jako z konve a já se ponořuju do mého dětství. Jakobych se hodila do myslánky...



Už mám pro vás první část mého životního příběhu. Jsou to takové střípky a momenty, které si z mého života vybavím. Některé jsou stěžejní, jiné naprosto banální, ale všechny mě tvoří osobou, která s vámi sdílí svůj životní příběh. 

Miluju ten pocit, že se nakazíte mou vášní snít a sny si plnit. Děkuju!


úterý 13. října 2015

Orné pole pro nový životní impuls? Když věci nejdou podle plánu a hroutí se vám svět

Nesnáším, když něco nejde podle mého plánu. Problém je v tom, že se tak stane v 90% všech mých plánů. A světe div se - to jsou ty rozhodující momenty mého života. Toho, který je tak skvěle naplánovaný, aby se záhy zhroutil. Když něco nejde podle plánu, většinou totiž zapojím svoji pravou část mozku - tu kreativní - tu odvážnou - tu, která už nemá co v dané situaci ztratit - a to se pak dějou věci. Moje mysl je ale natolik vyspělá, že mě brání tím, že na to vždycky zapomenu, takže většinou klekám a tlačím si dlaně na obličej, abych zastavila ty slzy jako hrachy, které by se záhy rozletěly po místnosti, ve které se mi zrovna zhroutil svět. A je jedno, jestli je to zrovna nad borůvkovým dortíkem.



pondělí 12. října 2015

Jak jsem se probudila ve světě šklebících se dýní a "trochusiobčasučůrnete" horských drah

Chrním. Jsme ve válce. Všude kolem nád lítají stíhačky. Pod vodou se matně míhají ponorky. Jsem vyděšená k smrti. Horlivě nám kručí v břiše. Máme oba hlad. Nálada je na to, že jsme ve válečném prostoru, ale vcelku přívětivá. Až na tu mojí. Máme pauzu na oběd a všichni se cpou řízkama. Já se na Johniho šklebím, i když vím, že to není moc moudré. Nikdy nevíme, kdy to do nás můžou našít. Jsme někde na blízkém východě. A moje památná věta: "Já jsem ti řikala, že tu nebudeme moct platit kartou..." Naše nekonečná životní debata, kdy já se snažím přesvědčit "kartousedáplatitvšude" přesvědčeného Nora... 

Johni se mnou polehounku třepe a něco říká. Já vůbec nevím co a ani jakým jazykem. Trvá mi to asi dvě vteřiny, než se probudím a uvědomím si, že je neděle a my jedeme na výlet. Na to, že je půl páté ráno, jsem až nezdravě čilá. 

Asi moje tělo podvědomě cítí, že tohle bude pohádka. A to doslova. 

Když jsme se v sobotu večer rozhodli, že v neděli se jede na výlet, zdaleka jsem netušila, že pojedeme tak daleko a do říše cukrové vaty, oranžových nabubřelých dýní, cukrkandel, které vám zalepí pusu, létajících autobusů, které troubí až vám to hladí duši, islandských velryb, které po vás plivou vodu a u toho koulej očima, jak to někdy velryby prý dělají. A abych nezapomněla - kilometrů dechberoucích a "trochusiobčasučůrnete" horských drah. 


sobota 10. října 2015

FRESH NEWS: Sobotní brunch a zašantročený příspěvek

Sobotní dopoledne. My jsme právě spořádali snídani, na které bylo nejlepší to, že byla:

- tak akorát dlouhá
- v sobotu
- naše
- obsahovala mandarinkovou bábovku (!)
- voněla podzimní náladou
- a zdobila jí květinová nádhera



pátek 9. října 2015

Květinové snění a jak jsem se stala na jedno odpoledne květinářkou

Leje jako z konve. Já dosrknu kafe a odcházím s milým úsměvem na rtech. Ten mi zmrzne, až si v taxiku uvědomím, že jsem (klasicky) zapomněla v kavárně deštník. Byl vcelku nevzhledný, s leopardím vzorem a takový vratký, ale neměla jsem jinou šanci. Musela jsem ho koupit. A vydržel mi zhruba jeden den. S těma deštníkama je to stejně prazvláštní. Jak ve společnosti kolují. Kolik my máme doma úplně cizích deštníků, které pak taky někde zapomeneme. John Erik se domnívá, že by se už deštníky neměly vůbec vyrábět. Že jich po světě koluje tak akorát a měly by se vzájemně sdílet. 

Hraju si s myšlenkou, že na téma "Deštníky kolující společností" napíšu nějakou hravou glosu.

Přijíždím na místo činu. Zapadlé. Skromné. Útulné. S nádhernou tak trochu i tajuplnou atmosférou. Místo v Šáreckém údolí. Konkrétně velký dům nesoucí jméno Villa Milada. Ze zimní zahrady se už na mě usmívají dvě milé tváře - Marcela a Klára. Vstupuju dovnitř. Úplně nejdřív mě ohromí ta nádherná a ohromující vůně. Jdu do kolen. "To jste všechno přichystaly jen pro mě?" Mermomocí tlačím slzu, která už se klasicky dere na svět. Jak já jsem na vás všechny v tu chvíli myslela. Kdybych mohla, jednu po druhé bych vás tam s sebou vtáhla. Já se nemohla vynadívat. Taková nádhera... Pomalu jsem si ani nevšimla, že na stole bylo přichystané občerstvení. Taky vůbec nebylo k zahození. Já ale měla oči jen pro ty nádherné skvostné květiny. 

 

středa 7. října 2015

FRESH NEWS: Květinový ráj a další splněný sen

Jsem neuvěřitelně šťastná a ohromně nabitá energií a musím vám sem prostě napsat. Johni sice stepuje u dveří, protože musíme každou chvíli už odejít, ale já vám to prostě musím napsat. To by jinak nešlo. Dneska jsem totiž měla možnost strávit celé odpoledne s Marcelou z květinářství Metamorphosis, která mně předávala své nádherné umění pracovat s květinami. 

Splnil se mi další sen!



neděle 4. října 2015

7 věcí, které udělají vaše ráno krásnější a váš den produktivnější

Když zvládnete naplánovat dobré ráno, a především se toho plánu držet, máte vyhráno. Celý den je pak pod tou vaší taktovkou. V posledních dnech je můj time management důležitější než kdy jindy a já se v tom času až moc podezřele  často zmítám. Udělala jsem si tedy seznam, jak by vypadalo mé ideální ráno, kdy jde všechno jako po másle.

Moje klasické ráno se ale od toho mého vysněného patřičně liší. 


sobota 3. října 2015

FRESH NEWS: Ta sobotní rána a sesterská láska

Ach ta sobotní rána, kdy sama se sebou bojuju, jestli se vyhrabu z té vyhřáté postele zaklíněná do Johniho nohou a rukou, nebo tam zůstanu až do neděle... Vylezla jsem. A svoje tělo a mysl odměnila jógou.



čtvrtek 1. října 2015

FRESH NEWS: Prý je dneska den kávy, tak k tomu mám hi-psterskou hi-storku

Procházím se Prahou. Ukradla jsem si večer sama pro sebe. Poslední dobou zjišťuju, jak mám někdy notnou potřebu být na to svoje přemýšlení o článcích, blogu, knize ale úplně sama. Do kabelky házím můj už trochu jetý zápisník, pero, knihu, pár drobných na kafe a foťák. 

Projíždím Instagram a ze všech rohů na mě potutelně pomrkávají kávy nejrůznějších velikostí a vzezření. Ah, dneska je prý Den Kávy. Tak už to vím. A prý je i Den Vegetariánství, který prý pod náporem milovníků kávy trochu ostrouhal. Škoda!