Stránky

pátek 31. července 2015

Dětská a dospělácká radost v jednom...

Zvoní zvonek. Běžím dolů. Beru to po dvou. Trhám žlutý papír. Mám ji v ruce. Přičichávám k novým stránkám. Miluju tu vůni. Dělám to pokaždé... a pokaždé se na chvíli zasním... co kdyby jednou...

.
Cloumá se mnou dětská radost a touha. Chci vytasit piknikovou deku, v jedný ruce držet malinovou limonádu s kouskama malin, který se vám v brčku vždycky zaseknou a v té druhé tuhle zbrusu novou knihu, která se ještě na pultech ani nezabydlela. Bára Šťastná mě baví, ale to už víte. Úplně nejlepší na tom všem je, že když jsem si její první knihu koupila někdy před dvěma lety, rozplývala jsem se nad ní v jedné kavárně v Dejvicích... pamatuju si to jako dneska. Zase jsem čichala, ale trochu víc nenápadně. Ono to v kavárně není úplně na místě, že? A zase jsem snila... o té mojí knize. Na to je zase kavárna místem úplně nejlepším.

středa 29. července 2015

FRESH NEWS: Proč jsou vzkazy z jídla nejlepší?

Krásné dobré ráno, 

dneska se nám do pokoje linul ten skvěle křupavý vzduch, co vás šimrá na nose, abyste už  vylezli z té postele. Po pár vteřinách jsem zjistila, že mě nešimral vzduch, ale Sid. Ten měl jeho křupavě studený nos jen pár centimetrů od toho mého a kdo ví, jak dlouho mě takhle hypnotizoval. Tipuju sedm minut a dvacet tři sekund. Pak mi ještě uštědřil jeho velké pac, jako že jsme si na tu procházku plácli a já z toho mám škrábance, jako kdybych se v noci prala se lvem. Ranní procházky mě neuvěřitelně nabíjejí. Hodíte na sebe v polospánku to nejpohodlnější co v okolí najdete a máte dobrou půlhodinku na ranní meditaci a plánování dne. Pak šup do legín a jde se běhat.



neděle 26. července 2015

Naše plavba po Středozemním moři a tipy, které se v průvodcích nedočtete

Vzdáleně k nám doléhají tlumené hlasy a cínkání lžiček, které vyškrabávají poslední zbytky tiramisu (věděli jste, že "tirami su" znamená "vytáhni mě" nebo "zvedni mě" a ve volném překladu "rozvesel mě"? Jak trefné!) My jsme po vynikající večeři a pár sklenicích dobrého vína vymysleli (teda asi jsem to bych tak řekla vymyslela já), že právě teď je to nejkrásnější světlo na fotky, tak jsme se z večeře prostě jen tak vypařili.

Je to ten moment, kdy všichni jí a vy máte loď téměř sami pro sebe. Vyběhli jsme na zadní část paluby, mojí nejoblíbenější část lodi. A aby toho nebylo málo - Slunce nám předvedlo jeden z nejkrásnějších západů. Takový ten, který dostává grády, když sluníčko jemně zasyči jakmile se dotkne vody (to ale jen asi v mé hlavě). 


FRESH NEWS: Na procházky si zásadně beru dva šperky: Sira Sida a Sira PENa

Krásné odpoledne. My už jsme dneska na nohou hned od brzkého rána, protože jsme byli se Sidíkem objednaní na kontrolu ocásku. Johni řídil, já navigovala... takověj skvělej start nedělního rána :)) Moje navigační schopnosti jsou totiž typu: "Tady si měl zahnout..." a podobně... Vůbec, moje řidičské schopnosti jsou velice zajímavé... někdy vám o tom napíšu... :) Zkrátka a dobře - řídil Johni. Ten je v řízení premiant. Dojeli jsme, dokonce i o deset minut dřív, v kabelce jsem měla desítky ňaminek pro prdelku, kterej se chudinka klepal a bruslil po celé ordinaci. Dostali jsme instrukce, jak mu čistit poraněný ocásek, denní zábaly, čištění, prášky (není to žádná sradna mít pejska) a pak jsme ho za odměnu vytáhli na dlouhatánskou procházku do Hvězdy. Tam bylo tak nádherně. Klid. Příroda. Zpěv ptáků. Dokonce jsme i před desátou ranní stihli velký nákup. Je to tak jednoduchhý to hodit do auta a prostě jet, žádný fialový prsty se neodehrávají... :) Melounová snídaně na zahradě a teď se vrháme do práce...

Já toho psa nefénuju, já ho jenom fotím... :)




sobota 25. července 2015

FRESH NEWS: První opravdický brunch v Praze a co budeme dneska dělat

V půl šesté ráno se nám všem třem na chvilku zastavilo srdce. To, když to tak ohromně prásklo. Taková pořádná letní buřina. Najednou jsme měli něco velikého, vystrašeného, oranžového, chlupatého, co se klepalo v posteli. Sira Sida teď pár týdnů hlídáme... a je s ním dobře. Teda, když zrovna nejsou letní bouřky.


čtvrtek 23. července 2015

První článek, který je podepsaný JohniVPraze

Ahoj everyone,

tak jsem zase zpátky, a poprvé nebudu psát o jídle. Hádám, že většina z vás už ví, že teď bydlím v Praze, tak jsem si říkal, že bych vám mohl napsat, jaký to tu je.

Hned na začátku vám musím něco prozradit, protože jsem si všimnul, že hodně z vás vychvalovalo moji češtinu. Tolik bych si přál, abych si tu všechnu chválu zasloužil, ale ještě ne. Píšu anglicky a Terezka to pak všechno pro mě překládá do češtiny.

Čeština je těžká! Ale chci se ji naučit a naučím se ji. Fakt. Zatím umím jen ty “důležitý věci" jako “Ano, šéfko!” když Terezce odpovídám :) (Pozn. překladatele: hahaha) A nebo moje nejoblíbenější věta: “Já jsem nejlepší!”, kterou používám dennodenně, když se to zrovna hodí i nehodí. Taková věta se dá třeba použít, když fotím... :))



středa 22. července 2015

FRESH NEWS: Snídaně na prkýnku, meeting za chůze a jak se zabydlujeme v Praze

Krásné dobré ráno,

Další horká letní noc za námi a další perný parný den před námi. Už jsme tu zdejší, protože Johni má konečně české číslo (umí ho říct i česky :) a dokonce i tramvajenku. Pamatuju si to jako dneska, když jsem dostala norské číslo a měla tam tři kontakty :) Myslím. že nám to zabydlování v Praze celkem jde. A nechybí dokonce ani ty staré dobré naše snídaně :) (pozn. je tu nějak moc smajlíků na mé poměry :)


pondělí 20. července 2015

FRESH NEWS: Na skok v Melounovém cukru

Jak já jsem se těšila na objevování domácích kavárniček s vynikající kávou, které mají náboj a nápad. Dnešní pracovní odpoledne jsme strávili právě tady. V doprovodu domácích škvarků s růžovým pepřem a ledovou kávou s domácím slaným karamelem. A kdo mě tam poslal? No vy přeci :)  
.

neděle 19. července 2015

FRESH NEWS: Nuda v Brně není, nuda pláž ano

Krůpěje potu se lesknou na horké kůži, jemná hudba, která vám hladí duši a pomalinku slepuje to, co se v posledních dnech rozlepilo... Do toho si ještě představte déšť, který bubnuje na dřevěnou podlahu a čas od času ho přeruší hlasitý hrom... Jsme jako v jiném světě. V tom našem. Jenom my dva... Ležíme v bylinné chýši, která je nádherně provoněná a ze všech jedenácti saun je to moje favoritka. Někdo přichází a šeptá... protože nejradši relaxuju sama a bez "nakukování" do cizích životních příběhů - odebíráme se do tiché sauny... Tak pššššt... 



sobota 18. července 2015

FRESH NEWS: Proč jsme museli na víkend utéct z hektické Prahy, jak jsme se ocitli v Brně a o čem bude další článek

BRNO

Hello Brno. Slyšíme zurčet vodu z nedaleké fontánky a za pár minut se vydáváme na Brněnskou přehradu. Pojedeme parníkem na zámek Veveří a ukázat na oplátku Johnimu nádheru té mojí rodné země. Takový klasický prázdninový hic. Těším se na parník. Na Míšu, rozuměj toho vanilkového. Těším se na točenou limonádu za 3 norské. A těším se na klidný víkend. Konečně :)

PRAHA

Poslední dny byly klasicky pražské, řekla bych. Na moje "norské" poměry až trochu moc rozlítané. Praha pro mě byla poslední čtyři roky místem, kde se život plánoval na minuty. A to tak, že doslova. Vypadalo to asi tak, že jsem se pořádně na letišti nadechla, uběhla ten celý maraton pár dní a pak zase na letišti v Oslu vydechla. Odpočívání se konalo až u nás doma. Teď moje hlava trochu zápolí s tím, že takové maratony nemůžu běhat každý týden, protože v Praze bydlíme, a protože by mi z toho dřív nebo později šíblo. Ale život v Praze nás neuvěřitelně baví. Je to jiné, intenzivnější, napínavější, emotivnější, za rohem nevíme, koho zrovna potkáme a kde vlastně budeme za měsíc bydlet... 

A protože se moje články za běhu prostě psát nedají, potřebuji k tomu klid, odpočinek, chvíli na přemýšlení a reflektování minulých dnů, odjeli jsme na víkend do Brna :). Kde jsme a co tu vlastně děláme se dozvíte na blogu a pro ty zvědavější třeba i hned teď na Instagramu


STŘEDOZEMNÍ MOŘE

A protože mám konečně čas psát, chystám rozsáhlý článek o našem výletování po Středozemním moři. O tom, jak to vlastně na lodi bylo, co se nám líbilo a co bychom naopak raději oželeli, proč jsme jeli, jestli se to houpalo a jestli bychom jeli třeba jednou znovu. Článek chci napsat dokud je to ještě čerstvé a než mi sleze opálení :) To je velice důležitý bod! :))
A protože ho píšu pro vás, chtěla jsem se zeptat právě vás, co vás zajímá. Tak jestli máte něco na srdci, raději než na email to lupněte sem.
.
Zdroj: Pinterest.cz








.

středa 15. července 2015

FRESH NEWS: Norové v Praze, jak mi chutnalo portské a jak mě Praha zase dostala do kolen

"Vítejte na letišti Václava Havla v Praze" hlásí milý hlas, který se line po celém letadle. My se tetelíme radostí, i když jsme unavení až do morku kosti. Taková dovolená je skvělá věc, ale čím jsem starší, tím víc začínám rozumět těm větám našich rodičů, že by po dovolené měla následovat "podovolená". 

NOROVÉ V PRAZE

Hned na letišti jsme se potkali s naší norskou rodinou, která přiletěla z chalupy. No to zní vážně šíleně, ale stalo se neuvěřitelné. Kousek od srubu je malinkaté letiště, odkud lítá pár letadel denně a představte si, že zrovna ČSA se rozhodli zahájit lety do Prahy. No, není to osud? Řekněte sami :) Tak já teda nevím, jestli se odvážím tedy někomu někdy říct, že letíme letadlem na chatu. Ale vy mě znáte od semínka, tak vám to říct můžu, že jo :))

Miluju návštěvy, ale to vy o mně přece už dávno víte :) Je to totiž úplně jiný kafe, když vaše rodné město objevujete znovu a znovu a znovu a vlastně úplně jinak. Jsem jak malá holka, která se prochází v říši vzpomínek, emocí, nálad a všechno to prožívá znovu a mnohem intenzivněji. A navíc, když to ještě někomu můžu vyprávět... :)

Tak to teda úplně nevim, jestli sedí, ale bublina pěkná... :)

pondělí 13. července 2015

Valencie, Španělsko - to jsou zelené olivy, oranžové pomeranče a květinové závěje

Vidím blonďatou holku s pihama na nose, která se ruku v ruce courá s jedním Norem ulicemi Valencie. Pak ho zatáhne do obrovské haly, kde nakoupí olivy nejrůznějších příchutí, pálivé, zelené, s chilli a mandlema. Ujídá je z takové plastové krabičky a pecky plive decentně (někdy i nedecentně) do košů všude kolem. Přitom si pomlaskává a snaží se toho Nora, který olivám zrovna dvakrát neholduje, aby je ochutnal. To prý, aby spolu mohli sdílet další vášeň. Vedle kávové i tu olivovou.


neděle 12. července 2015

Palma de Mallorca plná palem, nádherných uliček a jednoho skvělého plážového tapas baru

Ležíme na velké posteli v malém pokoji někde uprostřed Milána. Záclony se jemně pohupují a my slyšíme ruchot milánského nedělního rána. Jsme unavení, ale dneska se ještě chystáme na pár hodin objevovat centrum. Jsme tu oba poprvé a dáváme mu hned 9 z 10 bodů. Ten mínusovej má za ty komáry... au... 10 z 10 dostala Palma de Mallorca, která si prvenství odnáší možná i proto, že jsme od ní ale vůbec nic nečekali. Její útulné uličky, milí lidé, čisto, zeleno a západ Slunce nám pěkně zamotal hlavu. Možná to bylo i tím, že jsme  v Mallorce strávili hned celý večer. Plný procházek, tapas, koktejlů a možná i proto, že se to všechno tak nějak prostě vydařilo. Všechny fotky jsou z Palmy.



čtvrtek 9. července 2015

Náš den na Cagliari, Sardinie

Aaah... jak může ten čas tolik utíkat? Chystala jsem se vám sepsat článek o našem dnu v Cagliari na Sardinii ... ale jaksi mi vůbec nezbyl čas.

Tak to dneska nechávám na vaší fantazii :)

My se musíme během pár minut hodit do gala a čeká na nás veřeře. Ňam. Tak ahoj!




středa 8. července 2015

Palermo - tajuplné, horké a plné skútrů


Loď se pomalu vznáší na modré nádheře a my snídáme. Projít snídaňový bufet vydá skoro jako jedna tréninková procházka :) Jako první nakládám ovoce. Toho bych mohla jíst až do aleluja. Sedáme k našemu nejioblíbenějšímu stolu s nádherným výhledem a já mám radost, že už je Johnimu líp. Za pár chvil se totiž vydáváme objevovat taje Palerma na Sicílii.


neděle 5. července 2015

FRESH NEWS: Opulentní snídaně a ta nejlepší terasa na světě – našli jsme ráj na zemi

Krásné dobré ráno, kde jinde, než tady v téhle obrovské posteli by se mělo přemýšlet o námětech a mou knihu?

A pak mě napadlo, že bych se vlastně mohla zeptat i vás... tak se ptám: "Jak byste si ji třeba představovali vy?" 
.


pátek 3. července 2015

Den druhý - JANOV - ryby, zmrzliny a čarovné rybářské městečko

Dlouhá a vydatná snídaně v hotelu se vším, na co si jen můžete vzpomenout. Hotelové snídaně mě mnohdy uvádí do rozpaků... Vždycky chci vyzkoušet všechno, sladké, slané, všechny druhy sýrů a ovocných pájů... takže z toho ve finále vznikne několik talířů, které mnohdy reprezentují, kolik toho sním za celý týden.

 

Den první - JANOV - aneb naše malé velké cestovní dobrodužství právě začíná

Je pět hodin ráno... oči se nám zavírají, ale klasická  letištní atmosféra naplněná očekáváním a těšením se nás šťouchá do žeber, abychom neusnuli při nastupování do letadla. "Ladies and gentlemen, welcome to Milano." Konečně můžeme vydechnout... jsme přestěhovaní, náš byt je naklizený a přichystaný k pronájmu, v Praze jsme se stihli potkat s milým párem, který doteď bydlel v Kataru a zkusí štěstí na severu (my jim ohromně držíme palce :), stihli jsme i ze sedmi kufrů vyčarovat dva, které nám budou stačit na naše malé dobrodružství, dokonce jsme ani po dvou hodinách spánku nezaspali letadlo a navíc máme jeden druhého. Tak co si víc přát?

Nejpohodlnější outfit na cestování. Boty a mikina PUMA, sukně Bik Bok.