Stránky

neděle 29. března 2015

Velikonoční zajíc, nebo Yoda ze Star Wars?

V Norsku už je na každém kroku cítit, že se oslavy Velikonoc blíží. Všichni sbalili saky paky, lyže a běžky, pomeranče a norský svetry vzoru Marius a vyrazili do srubů. Norové si Velikonoce užívají ve velkém. Zpravidla se nepracuje ani na Zelený čtvrtek, ani na Velký pátek, ale v praxi si Norové berou volno na celý týden. Školy jsou zavřené rovněž celý týden. Článek o tom, co dělají Norové na Velikonoce bude. Chystám se ho ale psát ze srubu, s mističkou marcipánu a čokolády přede mnou, kriminálku na stole, a vůni tradičního velikonočního jídla za mnou, aby to všechno bylo autentičtější přeci. Teď mám pro vás něco peprnějšího, nebo spíš sladšího? 

V Oslu není ani noha...

Oslo se vylidnilo a my vyrazili do města. Projít se, okouknout norskou jarní módu, a když nám vyhládlo - na naší oblíbenou pizzu do malé italské zastrčené  pizzerie, kde jsme se úplnou náhodou stali jednimi z úplně prvních zákazníků. V Mama Pizza jsme od té doby pečení vaření, asi nějaké zvláštní pouto a vždycky dostaneme vynikající espresso na účet podniku (to bude možná to pouto :). Tím si mě Italové získali a já přemlouvám Johniho očima, když vybíráme co zakousnout, když nám ve městě vyhládne. 

Ale co se dělo předtím? Co takhle jedna sobotní dlouhá velikonoční snídaně a tulipány k tomu?


neděle 22. března 2015

Zasněžené nedělní ráno se sázenými vejci a jaké jsou pravé norské zimy

Je neděle ráno, pomalu rozlepuju oko a nevěřím, co vidím. Včera jsem se ještě v jarních polobotkách procházela po centru Osla a nakupovala narcisky (v Oslu tento trs koupíte za 10 norských korun) a teď se za okny sype sníh, jako kdyby někdo přetočil stolní kalendář o pár měsíců dozadu a roztrhl o patro výš peřinu. Co peřinu, rovnou deset peřin. A máme to! Jestli jsme si všichni, kteří bydlíme na severu, mysleli, že letošní zima už zamávala na shledanou, zase jsme se sekli. Ostatně jako každý rok. Norská zima je rafinovaná a vždycky, když už všichni zastrčí teplé bundy i se zimními vzpomínkami v kapsách do sklepa, zima se jednoho dne nečekaně vrátí. Ne na dlouho, ale jako kdyby se jí ještě nechtělo pryč... My se zimním nedělním ránem tak trochu válčíme sázenými vejci (dělali jsme poprvé a dělali se nám boule za ušima, tak vynikající byly), v troubě rozpečeným olivovým chlebem, pravým černým čajem, který jsme si dovezli za pár drobáků z Keni a sójovým čokoládovým mlékem, které jsme si poslední dobou úplně zamilovali.

 

středa 18. března 2015

Tatranské dobrodružství

Klimbáme se Pendolínem ve směru Praha a jsme spokojené jako nikdy. Vyhřáté od sluníčka - naskákaly tam takové ty rošťácké pihy na nose, vykrmené do sytosi - polechtaly jsme chuťové buňky, a to hned několikrát při variacích kuchařského dua v Grand Restaurant Kempinski, vylyžované - po několika letech jsme obě stály zase na lyžích a ten smích plný euforie a adrenalinu se rozléhá Tatrama ještě teď, zrelaxované z nejkrásnějšího SPA, ve kterém jsme kdy v životě byly, vyspinkané do růžova - protože ve Vysokých Tatrách se prostě spí úplně nejlíp. Ráno trochu svádíte boj sami se sebou, protože z poza těžkých tmavých záclon vykukuje sem tam sluníčko a tahá vás za víčka ven do hor, na čerstvý vzduch, na procházku ke Štrbskému plesu, na výlet na Lomnický štít. Sluníčko ale vždycky vyhrálo na plné čáře a my podle místních chytly ty z nejnádhernějších dní, které za poslední měsíce v Tatrách byly.

Příjemné uvítání

Nikdy jsem netušila, že by se dvoudenní výlet do Tater někdy zařadil do mých TOP10 světových destinací. A stalo se! Možná to bylo i tím, že jsme si to s Barunkou (mojí sestrou) neuvěřitelně užily a konečně jsme po pár letech měly jedna pro druhou moře času na nekonečné povídání a vyprávění - o minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Nakonec jsme tento výlet vyhlásily za novou rodinnou tradici a příští rok se jede zcela určitě znovu :)


čtvrtek 12. března 2015

4xS - Snídaně, Sea Safari a Sněžnice

To probuzení na severu Norska a ten výhled je prostě neuvěřitelný. Nechce se vám ani na chvíli odtrhnou oči od těch nádherných narůžovělých hor ponořených do modrého fjordu. Nevím, kam se dřív rozhlížet a neuvěřitelně se těším, co nám další den přinese. 

Ráno v Lyngen je prostě božské. Sedíme u dlouhého stolu, rozjímáme o polární záři, jak jinak... a užíváme si TEN výhled. Vůně čerstvě upečeného chleba se mísí s vůni praskajícího krbu a k tomu vynikající  snídaně, kde lovím lososa a uzenou makrelu a kupu ovocného salátu k tomu. Prostě paráda na druhou!



sobota 7. března 2015

7 kroků, jak získat práci snů

Jen tak ze zvědavosti brouzdám tím starým článkem: "Jak se mi v posledních dnech nechtělo psát..." a sama nad sebou žasnu, kdo mě tehdy postrčil, abych se nevzdávala... Byla jsme úplně vyždímaná, už jsem nevěděla, co dál. Jak jinak. Jak dlouho to ještě bude trvat. Myslím, že jste to byli tak trochu i vy a vaše nádherné komentáře. Takže vám jedním velkým "DĚKUJU" děkuju! Teď jsem za tenhle moment naprostého vyčerpání a nulové motivace tak ohromně ráda. Od toho dna jsem se musela odrazit a musela jsem použít dost energie, abych vyplavala. Energie mi vystačila i na to, abych otevřela oponu a velké divadelní představení mohlo začít!

Klišé seznam co není až tak klišé 

Dneska jsem si celá napjatá přečetla svůj "klišé" seznam, jak bych chtěla, aby vypadala moje práce a víte co? Ono se to moc jako klišé teď nezdá, teda vlastně vůbec! Čtu jednotlivé body a v duchu si kývu "Ano" na ten první, ... druhý... , při čtvrtém se už potutelně usmívám, pátý a šestý přelítávám a nemůžu se přestat usmívat, při šestém už propadám do euforického nadšení a jen v rychlosti čtu až do toho devátého a volám Johniho, že mu něco potřebuju nutně ukázat...

čtvrtek 5. března 2015

Jak se večeřelo ve srubu a žhavé téma polární záře v Norsku

Na začátku večeře nás Maria usazuje ke stolu a Vincent, francouzský kuchař, přednáší menu dnešního večera: Zuchini Tomato Risotto with Scallops, Cod Fish with Grilled Watermelon and Aubergine Caviar, Banana Mousse jako třešeň na závěr. Hm... sbíhají se mi sliny, jen když to risotto Vinc popisuje. Jídlo ve srubu bylo naprosto famózní, dokázala bych si představit, že někteří gurmáni by do Lyngen Lodge přijeli i jen kvůli tomu gastronomickému zážitku. A to jsem vám ještě nevyprávěla o polární záři!





neděle 1. března 2015

Living my dream aneb jaký byl můj první business trip v Lyngen Lodge

Na chvíli zavřu oči a z hluboka se nadechnu, v uších mi zní bubny písničky The Hanging Tree, která mi dodává odvahu a tiše šeptám slova spolu s "Katniss". Únavou mi padají víčka, nechám je spadnout, protože bůhví, kdy na to bude během těch pár dní ještě čas. Když se pak za pár minut probudím, zmateně se rozhlížím kolem sebe. Sněhem zasypané hory, které se pyšně tyčí hned vedle modromodrého moře mi rozbuší srdce. Snažím se uklidnit mysl, ale nejde to. Rozbouřeně mi hlavou lítají veškeré možné i nemožné scénáře, jak jen těchhle pár dní bude vypadat. A ani jeden z nich nebyl ani trochu podobný tomu, co jsem prožívala... bylo to mnohem silnější, nádhernější a emotivnější.