Stránky

středa 11. listopadu 2015

Na skok na severu a moje rozjímání nad uplynulými čtyřmi měsíci

Tak tenhle článek píšu už asi napopáté. Vždycky ho buď nestihnu dopsat, nebo u něj usnu, nebo se rozsvítí signál "připoutejte se", protože přistáváme, nebo mě vytáhne moje svědomí, že psát budu moct doma až do aleluja - užívat norské pohody, rodiny, sladkých boller, šmejdení po Aker Brygge, praskání krbu, procházek po pláži, ňuchňání neteřinky, focení nekonečně nádherné krajiny, hraní domina a karet s Johniho babičkou, která už byla v Praze asi sedmkrát a pamatuje si úplně všechny kostely a mosty, ... ťeď už jsem zapomněla začátek té věty... jo, to všechno nebudu moct. 




Přistáli jsme v Oslo a já pořád čekám, jak to se mnou pohne. Když vycházíme z letiště na rychlovlak do centra, kterým jsem už jela tisíckrát (no, tisíckrát asi ne :), sedám do prvního vagónu a všechno je tak automatické a přirozené. 

Jako kdyby ty čtyři měsíce vůbec nebyly. Jako kdyby náš nový život v Praze byl jen sen!


.
Nechávám se unášet a rozjímám. Moje myšlenky mě protáhnou posledníma čtyřma rokama. Každé dobrodružství vždycky začíná a končí v rychlovlaku na letiště (téměř každé :) Vidím se, jak táhnu ty dva obrovské narvané kufry, když se stěhuju na sever - plná odhodlání a velkých očekávání. Vidím se, jak jedu domů vystrojená na Vánoce a jak nemůžu už ve vlaku na letiště sedět chvíli v klidu, jak se těšim! Nebo jak načítám informace o Lyngen Alps, kam jedu na první opravdový business trip a celou cestu mám neúnavně otravný motýly v břiše. No a takhle bych mohla pokračovat až do nevidím. 

Zkrátka a dobře - miluju ty chvilky, kdy mám čas rozjímat a uvědomit si, kam mě život zavál. A představte si, že jsem na to úplně zapomněla. 


Poslední dobou mi přijde, že můj život je jako jízda v rychlovlaku. Že se toho kolem mě děje tolik a já si to ani nestihnu užit. Že pukám únavou, stydím se za svoje kruhy pod očima, jedu od rána do noci a proč to vlastně všechno dělám, když ani nemám čas si to sama v sobě užít a prožít. ch životních příležitostí najednou bylo tolik, že bych byla úplně blbá, kdybych řekla: "Ne, děkuji, já radši budu doma odpočívat". No uznejte sami, že to prostě po těch letech klidu na severu prostě nešlo. 

Za ty čtyři měsíce v Praze mi přijde, že  jsem toho prožila jako skoro za ty poslední čtyři roky ... a tak nějak jsem si to v té rychlosti ani nestihla užít. A musela jsem doletět až do Norska, abych pochopila, co mi tak chybělo. Klid. Jenže, někdy se prostě ocitnete v životní fázi, kdy musíte jet es 100%. Dobrá zpráva je ta, že to nemusí trvat věčně. 

Takže já se rozhodla svůj život zase vybalancovat na stupnici "tak trochu norská pohoda". Ono vést firmu stylem "norská pohoda" taky úplně nejde :))



Ani nevíte, jak já se bála, že přistanu v Oslo a bodne mě to u srdce a moje svědomí se mi bude posmívat: "Ty náno blbá, to byla ale konina se přestěhovat do Prahy". Nebodlo. Nebudu vám tady kecat, že se mi po Norsku nestejská, protože stejská. A to někdy až moc. A asi tak stejně jako se mi v Norsku stejskalo po Praze. Ale ten nádherný pocit, že to všechno stálo za to, se dostavil, když jsem ty čtyři měsíce ve zkratce převyprávěla mým nejbližším nad několika šálky kafe.  

Ono je vlastně úplně jedno, kde na světe žijete, když děláte to, co vás naplňuje, milujete a stihnete k tomu občas i rozjímat. 

.
V Oslo jsem zůstala před víkend, zatímco Johni Erik letěl hned v pátek domů do Stavangeru. Prošla jsem všechny moje srdcovky (rozuměj místa, kammě táhlo srdce :), nafotila milión fotek, snědla několik boller (moje oblíbené sladké buchty), vypila několik hrnků kávy, potkala se s těmi, po kterých se mi stýskalo, nakoupila pár drobností do našeho bytu, aby nám připomínal sever a všechno si v hlavě srovnala.

I to, že na naší práci miluju ten fakt, že můžeme mít home-office i u krbu v Norsku :)) 


.
A teď už musím říct "Ha det!" a letět na návštěvy :) 
Mějte se nádherně, 

Vaše TerezaInKleppe

12 komentářů:

  1. Krasne rozjimani, Terezko! Ja se pozitri vracim do SF, i kdyz take jen na chvili, nektere pocity mam podobne ... Taky miluju ty chvile, kdy si uvedomim, kam me zivot zaval a jakato dobrodruzstvi me cekaji :-) Uzivej!

    OdpovědětVymazat
  2. Jen dotaz... Proc nesklonujes Oslo?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože:
      https://www.youtube.com/watch?v=xWJBi0K1z6Y

      Vymazat
    2. Protože: https://www.youtube.com/watch?v=xWJBi0K1z6Y

      Vymazat
  3. Krásný článek Teri. Poslední dobou přemýšlím, proč my Češi jsme tak vystresovaní, proč žijeme tak hektické životy a neumíme se zastavit (protože já toto poslední měsíce krásně splňuji a šílím z toho :)). Když si dříve psala o norské pohodě a užívání si okamžiku, tiše jsem tento klid, který pro norský život tak charakteristický, záviděla. Dodnes si to snad ani neumím představit, ale chtěla bych se tě zeptat, jak to, že je to pro tebe těžké tu pohodu udržet tady v ČR, konkrétně v Praze? Já si vždy bláhově myslela, že jakmile člověk pozná cizí styl života, který mu naprosto sedne, že si jej prostě přiveze v kufru zpátky domů :)) Čím myslíš, když jsi zakusila dalo by se říci dva protipóly, že to (v nás) je, že tu u nás život plyne tak rychle a navíc ve stresovém proudu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. protoze jsou cesi porad v necem nespokojeni

      Vymazat
    2. To ano, viz. např. anonymní komentář výše :))

      Vymazat
  4. Miluju norskou pohodu! Fotky úžasné, zachycují tu norskou atmosféru. =)

    OdpovědětVymazat
  5. Tvuj blog je opravdu krasny, fotky, články, design, no prostě všechno, moc se mi tu líbí.
    www.pimpleworld.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Měsíci jak stroji, ne měsícemi :). Jinak moc pěkný článek a krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
  7. Nikdy člověk neví, kam ho život nasměruje a jaká dobrodružství zažije, ale věřím že co se má stát to se stane!

    WORLDNEEDSWOMEN

    OdpovědětVymazat