Stránky

pátek 9. října 2015

Květinové snění a jak jsem se stala na jedno odpoledne květinářkou

Leje jako z konve. Já dosrknu kafe a odcházím s milým úsměvem na rtech. Ten mi zmrzne, až si v taxiku uvědomím, že jsem (klasicky) zapomněla v kavárně deštník. Byl vcelku nevzhledný, s leopardím vzorem a takový vratký, ale neměla jsem jinou šanci. Musela jsem ho koupit. A vydržel mi zhruba jeden den. S těma deštníkama je to stejně prazvláštní. Jak ve společnosti kolují. Kolik my máme doma úplně cizích deštníků, které pak taky někde zapomeneme. John Erik se domnívá, že by se už deštníky neměly vůbec vyrábět. Že jich po světě koluje tak akorát a měly by se vzájemně sdílet. 

Hraju si s myšlenkou, že na téma "Deštníky kolující společností" napíšu nějakou hravou glosu.

Přijíždím na místo činu. Zapadlé. Skromné. Útulné. S nádhernou tak trochu i tajuplnou atmosférou. Místo v Šáreckém údolí. Konkrétně velký dům nesoucí jméno Villa Milada. Ze zimní zahrady se už na mě usmívají dvě milé tváře - Marcela a Klára. Vstupuju dovnitř. Úplně nejdřív mě ohromí ta nádherná a ohromující vůně. Jdu do kolen. "To jste všechno přichystaly jen pro mě?" Mermomocí tlačím slzu, která už se klasicky dere na svět. Jak já jsem na vás všechny v tu chvíli myslela. Kdybych mohla, jednu po druhé bych vás tam s sebou vtáhla. Já se nemohla vynadívat. Taková nádhera... Pomalu jsem si ani nevšimla, že na stole bylo přichystané občerstvení. Taky vůbec nebylo k zahození. Já ale měla oči jen pro ty nádherné skvostné květiny. 

 


Chtěla jsem vědět všechno. Byla jsem jako malá holka. Hltala jsem každou novou informaci a nemohla jsem se té nádhery nabažit. Začaly jsme od úplného začátku. Přesně tak, jak to v květinářství chodí od momentu, kdy čerstvé květiny z Holandska dovezou. Nejdřív jsme květiny vybalily, očistily takovými zvláštními nůžko-kleštěmi - ty se používají na spodní listy a trny (když jsou). Listy totiž ve vodě časem zahnívají. Stonek květiny se musí vždycky upravit - nejlépe seříznout hodně šikmo (u růží tedy, u některých spíš vláčnějších stačí zalomit nad "kolénkem"), aby květiny dostaly veškeré možné živiny. Převáží se v nízké teplotě, ve které tzv. usnou a pletiva se jim zatáhnou. Čištění mi celkem šlo - na seříznutí jsem byla levá.

První puget

Květiny jsme měly očištěné a připravené a každá jsme se vrhly na první puget podzimních barev. Když vážete kytici je důležité udržovat "spirálu". To znamená, že květiny pořád skládáte spirálovitě na sebe, aby vedle sebe úhledně zapadly. Vybíráte ty, které se vám líbí nejvíc. Na krásu prý není žádný návod a prý se u toho nemá moc přemýšlet. Spíš jednat tak, jak vám vaše intuice, srdce a nálada napovídá. Tak to mi, přátelé, velice šlo. Puget začíná být poměrně těžký a já rozvášněně přidávám - nádherné bílé růže doplňuju tmavými listy dubu, přidávám eukalyptus a myslím, že takhle je to přesně podle mého gusta. U toho čas od času zvolám, že tohle je práce snů, a že jednou v tom květinářství stejně budu pracovat. 
A Marcela na to: "Tak jo, Terezko, my vás berem!" :)

.
Pod vousama si šeptám, že po pugetu už nemůže přijít nic lepšího. To ještě netuším, že budeme vyrábět podzimní věnec z živých květin. Marcela začíná kouzlit. Základ tvoří drátek, kterým vždycky dvakrát obmotáte slaměný věnec. Tvoříte si takové malinkaté svazečky kytiček a ty postupně přidáváte na věnec po celém obvodu. Aby byl věnec neošizený, musí se to dělat celkem důkladně. Mně takový věnec zabral dobrou třičtvrtě hodinu. Přidávaly jsme moje milované hortensie, břečťan, dubové listy, jeřabinky, vřes a pár dalších nádherných kvítků.




A tady je: podzimní věnec, který prý bude vypadat nádherně, i když uschne.




Jednu dýni, prosím!

A pak přišla na řadu dýně. Nejsem moc příznivec oranžové barvy, tak jsme zvolily neotřelou bílou. Aranžovací hmotu jsme namočily do vody, dýni vykuchaly (Marcela vykuchala, já se tou dobou ještě "prala" s věncem :), a vyplnila i dýni celofánem. To proto, aby okraje časem nezahnívaly. Začínáme zase břečťanovými listy a pak už je to prý na mně. Vybírám Jiřiny. Mají nádhernou světlou barvy a uprostřed oranžovo-narůžovělou barvu. K tomu volím drobné fialové kvítky, zamotané fialové listy dubu a finishujeme drobným dřevem.



Jsem zamilovaná. Práce z květinama je něco tak ohromně nabíjejícícho, kreativního a nádherného. Nechce se mi domů. John Erik mě vyzvedne Miníkem, protože si můžu všechnu tu nádheru odnést domů. Na cestě domů se ještě úplnou náhodou potkáváme s Barunkou a mně to nedá - dávám ji tu nádhernou dýni...  

Jedno božské odpoledne v ráji za mnou

Z celého srdce moc děkuju Marcele a Kláře a květinářství Metamorphosis, že jste pro mě přichystali tak nádherné odpoledne, ze kterého budu ještě několik dní čerpat energii. A pro vás, milí čtenáři, mám jednu skvělou zprávu. Právě Klára s Marcelou teď plánují další workshopy, které budou i pro veřejnost. Já jsem prý byla takový pokusný králík, jestli se vám to bude líbit :) A jak vás znám - BUDE! Já už se dalšího nemůžu dočkat! Aby vám něco neuteklo - sledujte Metamorphosis Faceboook, kde budou aktualizované info.

Kdybych už nemusela letět, tak bych vám o tom psala až do aleluja. Všechny ty nádherné skvosty mám doma, tak se určitě ještě tyhle nádhery tady objeví. 

Vaše TerezaInOslo

11 komentářů:

  1. Krásný Terez! Vypadáš moc spokojeně. Moje mamka bývala květinářka, ale já ji nikdy v práci neviděla! Krásné kytice ale obdivuji, člověk musí mít kreativní cit a fantazii, aby to vypadalo! Tvoje podzimní kytice je úžasná :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Baru :) Jé, to je paráda :) Moc ji ode mě pozdravuj. Už není květinářka?

      Zdravím na sever :)

      Vymazat
  2. Úžasné, nádherné, skvěléééééé!! No, usmívám se tady na zemi na polštáři jak trubka, když to čtu:)) Moc Ti přeju víc takových dní!:) A potichu závidím, já chci takyyyyy:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Juhuu, mám radost, Maru :) Moc děkuju a třeba jednou to vyjde a potkáme se tam spolu :)

      Krásnou sobotu,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  3. Úchvatné, nádhera, hotový ráj :-)
    Taždý tvůj článek mě Terezko nabije takovou obrovskou energií, vždy hltám každé slovo. Jsem ráda, jak si jdeš za svými sny, které se plní, jak se optimisticky díváš na svět a rozdáváš tu kupu pozitivní energie, jaká jsi úžasná bloggerka. Jen tak dál. Kéž bych alespoň z poloviny uměla být jako ty, a nesedět vždy jen v ústraní a čekat co se vyvrbí :-)
    Děkuji za to, že Tě můžeme číst :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z celého srdce děkuju, Lucko :)

      Miluju takové komentáře a miluju takové čtenáře, kteří si z blogu odnáší dobrou náladu :) Všechno chce svůj čas a jednou to bude. Já taky seděla několik let v ústraní na severu :)

      Krásnou sobotu,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  4. Nádherné ,božské,skvělé ! tiše závidím..
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, Petro, Kdybych mohla - vzala bych Tě tam hned s sebou :)

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  5. To musel být krásný den! Fotky vypadají nádherně a ta dýně je opravdu překrásná! =)

    WORLDNEEDSWOMEN

    OdpovědětVymazat
  6. Terezko, je to vážně nádhera:) Mám takové tušení, že brzy neodolám a nějakého workshopu se zúčastním. Doteď jsem byla věrná květinářství My Living My Garden, ale s Metamorphosis začínám vážně koketovat:)

    www.stylishcoffee.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Podle mě příliš nápadně reklamní článek, (opakovaná reklama na květinářství, jeho produkty a akce), ale květinová dílka jsou opravdu povedená a vkusná :-)

    OdpovědětVymazat