FRESH NEWS: Ta sobotní rána a sesterská láska

Ach ta sobotní rána, kdy sama se sebou bojuju, jestli se vyhrabu z té vyhřáté postele zaklíněná do Johniho nohou a rukou, nebo tam zůstanu až do neděle... Vylezla jsem. A svoje tělo a mysl odměnila jógou.

Kdybyste mi někdo před pár lety oznámil, že mě bude bavit jóga, klepala bych si na čelo, asi stejně tak, jako kdybyste mi někdo oznámil, že se dobrovolně přestěhuju zpátky do Prahy. Ale... jisté věci se mění. My se měníme. Naše názory se mění. Rostu. Dospívám. Hledám, co v životě chci a co je pro mě důležité.

Dneska ráno jsem si uvědomila, jak neuvěřitelně moc mi chyběla ta volnost být s těmi, kteří jsou mi nejbližší. 

Neustále se mi po někom stýskalo. Neustále jsem měla výčitky, že mi něco uteče. I když jsem si namlouvala, že jsme vlastně pořád spolu. Nebyly jsme. Dneska ráno jsme byly u mojí Barunky na snídani. Jen tak. Spontánně. A já jsem cítila, jak ohromně šťastná a vděčná jsem za každou takovou chvíli. Jak mi, sice jen ta krátká vzdálenost, vryla do srdce, jak moc miluju svoje nejbližší. A jak nám máma vždycky říkala, že máme spolu neuvěřitelné sesterské pouto, které nikdo nikdy nerozdělí. 

A krásně načančaná snídaně? Tu miluju, ale vlastně čert to vem. Protože tady jsou mnohem důležitější jiný věci. Mám Tě ráda, Barunko moje!

Jsem tím celá nějaká dojatá, tak možná jen -  hýčkejte si ty vaše nejbližší ségry a bráchy. Jsou to jedni z těch lidí, kteří tu pro vás budou ať se děje, co se děje. 

Vaše TerezaInOslo