Stránky

pátek 16. října 2015

ABOUT ME vol. 1

Cpu se makaronkama, mám na sobě moje oblíbené norské termoprádlo s vločkama, venku leje jako z konve a já se ponořuju do mého dětství. Jakobych se hodila do myslánky...



Už mám pro vás první část mého životního příběhu. Jsou to takové střípky a momenty, které si z mého života vybavím. Některé jsou stěžejní, jiné naprosto banální, ale všechny mě tvoří osobou, která s vámi sdílí svůj životní příběh. 

Miluju ten pocit, že se nakazíte mou vášní snít a sny si plnit. Děkuju!



1988
Narodila jsem se rok před revolucí nad ránem jednoho květnového dne do spokojené rodiny a domu vyzdobeného šeříky (prý :)

1993
Protože se mnou šijou všichni čerti a mamku donekonečna přemlouvám,  konečně mě bere spolu se ségrou na gymnastiku. Z tělocvičny se už nehnu a přemety metám u nás na zahradě než samou únavou padnu. Článek o mém nejoblíbenějším sportu na světě TADY.

1993
Domů si přivážíme Athinku. To nejroztomilejší štěnátko Německého Ovčáka. Milujeme jí.  

1994
Naši kupují s rodinými známými rozpadlou chalupu v Abertamech v Krušných horách. Od té doby tam trávíme každé jarní, letní, podzimní a zimní prázdniny. Milujeme to tam! Do sklepa tam v lahvi spouštíme vzkaz pro budoucí generace. Pořád tam je.

1994
Jdu do první třídy. Mám květovaný šaty s perlovými knoflíky. Létem vyšisované vlasy jsou stříbrné a natočené z napletených copánků. Moje nejlepší kamarádka Verča, kterou jsem znala ze školky, byla nejvyšší ze třídy. Já jsem byla nejmenší. A to mi už zůstalo.

1994
Mám první koncert. Brnkám na housle, protože to se smyčcem ještě neumím. Paní učitelka tomu říká večírek a já vůbec nevím, co se bude dít. Dopadlo to dobře a mamka měla po koncertu rozmazaný oči. Prý protože jí něco vlétlo do oka.

1996
Společně se sborem jedeme vystupovat do Řecka. Náš sbor je takový průměrný školní sbor. Vrcholem našeho vystoupení je výstup v místní restauraci, při kterém jedna ze členek sboru Karolína šlápne do kýble, kam se hází příbory. Na konci zájezdu se koná Miss, ve které vyhrávám druhé místo a jako volnou disciplínu hraju scénku Donutila s klíčema. 

1997
Začínám se učit Německy. Nejde mi to a ani mě to moc nebaví.

1997
Z jedné hodiny housliček mě vytáhne milá paní z agentury T.T.V. a pár dní na to se stávám maskotem Pražského Jara. Hraju pro Václava Havla a táta mi řekne památnou větu: "Počkej, za tenhle okamžik budeš jednou moc vděčná." Článek a celá story TADY

1998
Pro velký úspěch dotáčíme a objevují se billboardy po celé Praze. Nemusím chodit do školy, protože chodím na focení, do rádia, televize a všichni mi pořád natáčí lokny a slibují zmrzlinu, když ještě chvilku vydržím. 

1998
Nedostávám se na svoji vysněnou školu Gymnázium Jana Keplera a "boří se mi svět". Nikdo to nečekal. Mamka mi dělá na zahnání smutku knedlo, zelo, vepřo a mně ani nejde spolknout knedlík, jaký mám knedlík v krku. Celou noc bulim do polštáře a ráno se zařeknu, že se tam jednou dostanu. 

1999
Jedeme na naše první mezinárodní závody do Berlína. Jsme team snů. Vybojujeme druhé místo a slavíme celou cestu v autobuse. Gymnastika je pro mě všechno. Trénujeme čtyřikrát/pětkrát týdně, i soboty.

2000
Nepřijmou mě ani o pár míst na Hellichovku. Ani mi to nevadí. Chci na Keplera.

2002
Vzniká láska k severu. Jdeme se s holkama podívat na Národní Gymnastický Team Dánska a já si připadám, jako bych našla svoji rodinu. Vzniká hláška "Chci na sever!"

2003
Na přípravných kurzech trávím většinu svého volného času. Musím dřít a makat, jestli chci být mezi 40 přijatými na GJK. Mění se pravidla hry a deváťáci si můžou zvolit jen jednu školu. Jdu do toho. Táta mě veze na přijímačky a hodí na mě ten jeho "Ty to dokážeš" pohled. Nikdy na ten den, kdy jsem četla výsledky, nezapomenu. Jsem tam!



Pokračování příště ... v kategorii ABOUT ME se můžete za pár dní těšit na další část, nebo tam lupnout nějaké další otázky. Budu se těšit, protože mě neuvěřitelně bavíte a nabíjíte :) 

A jestli se na blog rádi vracíte a je pro vás místem, kde hledáte inspiraci a motivaci k životním rozhodnutím, udeláte mi obrovsku radost, když si najdete chviličku a podpoříte mě v dalším ročníku Blogerky Roku. Letošní rok jsem se rozhodla, že to bude Vaše ocenění, protože vy jste ti nejdůležitější, kvůli kterým téměř každý den beru počítač na klín a píšu vám své životní slasti i strasti. Vaše podpora pro mě znamená víc, než si můžete představit. A já vám za ni z celého srdce děkuju :) 

Hlasovat můžete TADY.

Vaše TerezaInOslo

20 komentářů:

  1. Terezko,
    zase jsem si početla,je to prima nápad,že tak jednoduše a mile o sobě vše shrneš :)
    Baví mě každý článek,přijdu si i tak nějak mladší a některé věci v životě řeším už
    jinak než dřív,díky Tobě a Tvým písmenkám na blogu.
    Přeji Vám hezký večer i celý víkend a těším se na pokračování.
    P.S.: šoupni mi sem vzdušnou čarou makronku :)
    Renča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak chytej, Renčo :) Házím ji teď!

      Děkuju, děkuju a ještě jednou děkuju :)
      Krásný večer všem doma,

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  2. Terezko,

    sedím tu na nemocniční posteli, svítím tu chcíplou lampičkou a culím se tu jak malé dítě :) Konečně se mi vrátil úsměv na rty a je mi hned líp! Děkuju <3

    Měj krásný víkend, posílám pozdravy k Vám do Prahy ;) Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oh, Jitko, tak za prvé posílám obrovské pozdravy, aby bylo líp a za druhé mám velkou radost, že jsem Tě trochu rozveselila :)

      Krásný večer a ať už je dobře!
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  3. ježiši, tery, to je úplně super!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to je super nápad na článok! :) Chcem pokračovanie!!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už je tam :) A mám radost, že se líbí :)

      Vymazat
  5. Krásný článek, jen ty dva konZerty bijí do očí. Terezko, prosím oprav!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Nevěřila bych, že na téhle scénce s Donutilem se ujíždělo i v jiné domácnosti, ne jen u nás. :D
    Lucka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, no nám to jelo v autě na chatu pořád dokola :)
      Tak mám radost, že nejsem sama :)

      "Hořkou?" "No snad mi koupíš dvě, neee?"

      Vymazat
  7. Ahoj Terezko,
    líbí se mi, jak se nestydíš přiznat, že tě na školu nevzali - stane se to spoustě dětem a je vidět, že není třeba propadat panice, nakonec to nějak dopadne! :)

    Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naopak, myslím, že je důležité ukázat, že jakékoliv neúspěchy se dají překonat :)

      Krásný večer, Terez,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  8. Čím víc toho o tobě vím, tím větší obdiv k tobě mám :)) A až vyjde knížka, nechám si jednu ještě za tepla poslat až sem do Texasu. Měj se krásně Terezko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee, moc děkuju :) Ono tak nějak asi zní líp, než to ve skutečnosti je, bych řekla :) Moc děkuju za důvěru, tak aspoň jednu prodanou mám jistou :))

      Pusu do Texasu posílám,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  9. Téééééda Terezko to je super nápad ohlídnout se takto do minulosti. Rok po roku... Asi si také vytáhnu papír a něco sesmolím :)

    B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, líbí? Tak to mám radost :) Tak jo! Je to skvěle inspirativní a zábavný a uvidíš, kolik si toho o sobě zapomněla.

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  10. Uzasne pojeti zivotopisu. Moc se mi libi, jak pises.
    U vety...,,Ty to dokazes,, pohled...mi dokonce vyhrkly slzy, jak me dojalo to odhodlani Tebe a vsech okolo.😊

    OdpovědětVymazat
  11. Makaronky neexistuji jsou jenom makronky nebo pak makarony :)

    OdpovědětVymazat