Stránky

pátek 25. září 2015

Proč jsem vděčná za všechny životní lekce a probdělé noci

Sedím úplně vyčerpaná po celodenním focením v Litoměřicích. Pravá mozková hemisféra - ta kreativní - je z toho vyčerpání trochu zastydlá a můj úsměv jakbysmet. Sedím tu doma. Sama. Napůl vybalená taška z tréninku na jedné straně, pořád ještě nevybalené kufry z Norska (Fakt!) na straně druhé a Johni v letadle do Norska. V tom intimním přítmí tu voní jen čerstvě zalité instatní nudle, které jsou to jediné, co jsem vedle pohankové kaše a dvou rybízových marmelád v šuplíku našla. Byl to skvělej den. Co den. Celý týden se nesl v tom duchu košatých historek, adrenalinových telefonátů, nových nápadů, projektů, lidí a milých kávových posezeních. Až mi z toho všeho jde hlava kolem a moje svědomí mě asi pomalu sežere za živa. Takové zážitky a já nemám čas vám o nich napsat. Oči se mi klíží. Svaly bolí z celého dne skákání, běhání, jógových póz a především úsměvů. A já? Já se v půlce článku rozhodnu začíst do mých článků z minulého roku... Proč? Ani nevím.  



 
Vrátím se do našeho minibytu v Oslo. Sedím na rozvrzané židli. Padá na mě pocit, že jsem k ničemu, v ničem nejsem dobrá, neumím dost dobře norsky, jak jsem mohla být tak naivní a myslet si, že tohle vyjde. Úplně si vybavuju ty pocity bezmoci. Ty večery, kdy mám na práci JENOM psaní článku a žehlení. Je mi na nic. Moje sebevědomí padá k zemi s každým dnem. Až se ozve rána jako z děla. To když spadne na naprosté dno. A to je vždycky ten moment, kdy se začnou panečku dít věci. Něco se ve mně přepne a vzniká článek Jak být šťastní, i když nám štěští nepřeje. A všechno to nějak do sebe zase klikne.

O rok později sedím v pronajatém bytě v Praze. Každý den ulehám do postele s tím nádherným pocitem, že to vyšlo, že jsem to dokázala. Že to ale trvalo, a že se vlastně celý můj život přetočil o 180 stupňů. To, kdyby by někdo býval před tím rokem řekl, mohla bych si ušetřit ty uplakané nateklé oči po probdělých nocích. Jsem vděčná. Moc. Za všechny ty životní lekce. Za všechnu tu podporu. Za ty nekonečné noci, které mi drásaly svědomí. A snažím se to předat dál. Nejsou to životní moudra. Je to jen příběh jedné normální holky, která chtěla a teď tu je. 

Chci s vámi sdílet momenty minulých dní. Ty, ve kterých jsem se na chvíli zastavila a imaginárně si sama se sebou plácla. Ne za to, že byly nějak ohromující. Ne za to, že byly převratné pro naši budoucnoust. Zkrátka a dobře jen proto, že jsem byla šťastná. A jak. A o tom to je, nebo ne? 

Tak tady jsou. Nejdou chronologicky. Jdou tak, jak mě zrovna napadnou.

ÚTERÝ
Popíjím vynikající kávu a několik hodin vyprávíme o tom, kam se naše životy s mojí Šárkou posunuly. Obě jsme měly obrovský sen a obě jsme byly posedlé Skandinávií. Ona teď bydlí se svým milovaným Finem v útulném finském městečku a je tak mile seversky spokojená. Miluju tyhle chvíle. Miluju, když jsou moji přátelé spokojení.


STŘEDA
Nervózně přešlapuju na parketách v tělocvičně. Sleduju každý pohyb. Po pár minutách zazní poslední tón hudby. Holky dýchaj, co jím plíce stačí a já mermomocí zamačkávám slzy. Mám to vždycky, když poprvé dojedeme celou závodní choreografii. Jsem na ně hrdá.

SOBOTA
Vlasy nám vlají ve větru pár z nás se neudrží a vykřikne napůl nadšením, napůl zděšením. Svištíme po Dunaji, adrenalin nám pumpuje v žilách a my sebe s těmi rozcuchanými vlasy šibalsky mrkáme a všechno fotíme. Jak jinak. Víkend s blogerkama má grády.


PONDĚLÍ
A v tom si všimnu, že mám vedle sebe Saturnina. Beru ožmoulanou a jemně nažloutlou knihu do ruky a začítám se do prvních stránek. Po nějaké chvíli mě probere email. To byla nádhera. Naprosto jsme se ponořila do příběhu zábavně podivného sluhy Saturnina. Jako bych stála vedle té kašny, kam Saturnin hodil dámu a po té prkenně prohlásil, že je prostřeno. 
Víc takových zasněných momentů, prosím. 

ČTVRTEK
Vybíháme schody, držíme se za ruce, na sobě máme jednu z mých nejoblíbenějších značek z Norska Kari Traa a v těch nádherných barvách se culíme do foťáků. Nikdy by mě nenapadlo, že já, ta kulatá, s krátkýma nohama, budu někdy pózovat pro značku, kterou znají všichni Norové. 

Fotka jen pro ilustraci z Karitraa.com
.
SOBOTA
Mačkáme se s blogerkama na gaučících pokoje 526 v Bratislavě. Všechny do jedné jsme plné dojmů z celého našeho víkendu a Johni má své beatbox představení s názvem "Pštros". To je hit každého večírku. Miluju ho. 

ÚTERÝ
Tulíme se k sobě a šermujeme hůlkama. To když si vzájemně ochutnáváme thajské nudle z krabiček. Johni na mě kouká a ptá se, jestli už může. Kývám a pouštíme nový díl Big Bang Theory, na který jsme se těšili celé léto. Náš večer je tady.


Těch momentů, které bych s vámi chtěla sdílet je tolik, že jsem si dala   podzimní předsevzetí. Najdu si na články a FRESH NEWS víc času :)

Nádherný den vám přeji!
Vaše neuvěřitelně vděčná

TerezaInOslo

7 komentářů:

  1. Také si v poslední době čím dál tím víc uvědomuji, že nebýt všech těch špatných věcí, co se udály, nebyla bych teď tak šťastná, jak jsem. A je krásné číst Tvůj článek a přesně vědět/cítit o čem mluvíš. :) Celý ten týden vypadá skvěle, tak jen přeji, ať vše pokračuje tak, jak má a chvil štěstí je co nejvíce (a článků také)! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Na váš blog jsem narazila teprve nedávno a naprosto mě zaujal :) !
    Nádherný článek a fotky !


    runeatandtravel.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  3. To předsevzetí se mi moc líbí, už mi to moc chybělo :)

    OdpovědětVymazat
  4. Pamatuji si přesně na článek, kde jsi psala o tom, jak jsi dostala práci snů.. pak to nedopadlo ale ty jsi byla i přes to všechno hrozně silná.. a teď jen vidím, jak žiješ to, co píšeš.. jak sis tu svou práci snů vytvořila sama a jak neuvěřitelně dobrá v tom jsi - ještě, že to tenkrát nedopadlo! Přeji ti jen víc takhle krásných dní a sobě víc tvých článků.

    OdpovědětVymazat
  5. Sice tě nečtu dlouho (a dost toho lituji), ale spoustu tvých článků jsem si přečetla zpětně a teď, když je mi ouzko, jdu automaticky sem. Je to takový únik do světa jiných a přitom stejných myšlenek, které mám já. Dnešek není žádnou výjimkou a zase jsi mi moc zlepšila náladu. :) Je radost číst tvůj blog. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělý článek :) Takové ty momenty uvědomění si, jak je přítomný okamžik skvělý, mám vážně ráda :)

    OdpovědětVymazat
  7. Krásný článek :) Zrovna včera večer jsem psala článek o tom, jak jsem si poslední rok víc a víc začala všímat všech těchto drobností a snažím se žít víc v přítomnosti .. Tyhle momenty jsou prostě na životě to nejlepší <3

    Me Adelaida

    OdpovědětVymazat