Stránky

neděle 16. srpna 2015

Hledání toho pocitu... toho, který tu tak dlouho nebyl

Je neděle ráno... kapky deště se nám lesknou na oknech a já jsem jim za to včerejší taneční představení tak ohromně vděčná. Najednou se ve vodou nasáklém vzduchu vznáší naděje, že se něco změní. Na tenhle článek jsem se chystala už moc dlouho. Nemohla jsem na něj ale sebrat odvahu. To je se mnou tak vždycky... vždycky, když se něčeho bojím a nechci s tím vyrukovat do světa, halím to do fotografií a poznámek vytržených z kontextu. Vím, že FRESH NEWS máte rádi, ale taky vím, že už taky dost dlouho čekáte na podobný článek, který přichází dneska. 

Jako bych něco v posledních týdnech ztratila. Mám všechno, všechno, co jsem si vždycky přála, ale přitom mi pořád něco chybí. No, není to na facku? 


Respektive chybělo. To něco, co dělá můj život výjimečným. To něco, co mi vždycky cvrkne do nosu a já si konečně uvědomím, že k tomu, abych si uvědomila, jak ohromně moc šťastná jsem, potřebuju, aby přišel ten pocit. Ten, na který jsem už tak ohromně dlouho čekala, ale neměla jsem na něj čas. Když kolem mě procházel po ulici, přehlížela jsem ho. Když se mnou chtěl naskočit do výtahu, rychle jsem zavřela dveře. Nemá barvu. Nemá tvar. Ale když přijde, víte, že vám chyběl.
 

Přišel. Je tady. Zaťukal ráno na dveře ložnice, vkradl se někam mezi mě a Johniho, když jsme do sebe byli zapletení a užívali si loudavého nedělního rána. Několik hodin. Vykašlala jsem se na moje ranní plány a nechala se unášet. Dýchali jsme křupavý vzduch, nemluvili, cítili přítomnost toho druhého. A já si ZASE a ZNOVU uvědomila, že na to, abych mohla být šťastná nepotřebuju nádherný byt, pozvání do restaurací, milujícího manžela, ale potřebuju si všechny tyhle věci uvědomit. Najít si chvíli, abych si je mohla uvědomit a ocenit. Potřebuju na to čas a pak ten pocit přijde. 


Čas

Čas je tím luxusem dnešní doby. Nikdo ho nemá, všichni o něm mluví jako o něčem, za co by platili zlatem. Je to vážně tak těžké ho pořád míjet? Jaktože v Norsku byl, ale tady neni? 

Možná, že jsem přišla na kloub toho, proč Norové jsou doopravdy tak spokojení. Mají ho. Přišli na to. Dají mu přednost před nedělními nákupy. Hýčkají si ho. A ano, můžete namítat, že Norsko je bohatý stát a můžou si to dovolit, zatímco my musíme dřít jako motorové myši, abychom se jim alespoň trochu vyrovnali. Ale něco na tom bude, nemyslíte?

Pocit

Když se tedy na chvíli zastavíme, ten pocit vycítí, že přišla jeho chvíle. U mě tenhle pocit zpravidla chodí, když jsem sama a mám chvíli, kterou prostě jen prožívám. Nic nemusím, Nikam nespěchám. Hodně často ho potkávám na letišti. Podezřívám ho, že hodně cestuje. Potkávám ho, když čekám. Tak nějak vím, že se nedá stejně nic stihnout a vlastně jsem za to tak ohromně ráda, že musím čekat. Je to pro mě vzácná chvíle. Čím míň se jí snažiím vyplňovat něčím, o čem jsem přesvědčená, že je to "užitečné". Protože to ve skutečnosti vůbec užitečné není. 

Čas od času ho potkávám i ve vylidněných kavárnách, kde je ta správná teplota a klidná atmosféra, kde se kolem čas od času mihnou lidé, kteří vypadají jak z jiného světa. Někdy si dá se mnou i kávu a zůstane dýl. 

Někdy ho cítím, i když cestujeme daleko autem. Je klid. Krajina se kolem vás míhá a vy ji donekonečna pozorujete.

Už ho poznáváte? A znáte ho vůbec?

Tak já mu jdu věnovat neděli, když už jsem ho konečně pustila k nám domů. Co vy? 

Krásnou neděli vážení a více deště pro nás! 
Vaše TerezaInOslo


42 komentářů:

  1. Nádherný článek, Terezo. Děkuju za něj, Takový jsem di přesně dneska měla přečíst.

    Lucie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, Lucie :)

      Mám radost, že jsem se trefila.
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  2. Miluju Tvoje články, Terezko!!!!!!!!!! J.

    OdpovědětVymazat
  3. O tom čase přemýšlím hodně často a stejným způsobem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší, že se nás takových našlo víc.

      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  4. Vím úplně přesně, co máš na mysli....poslední dva roky jsem tenhle pocit mívala strašně málo, ale když už byl, tak přesně v těch chvílích, kdy jsem to nejméně čekala a hlavně - kdy jsem prostě a jen byla.
    Díky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám radost, Petro! Já děkuju!

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  5. ...moje stromová vílenka mi často,když jsem jí nosila svůj smutek a únavu, že toho tolik umím dát, že umím přinášet změny do životů, přinášet "vědomí" ale že mě to vyčerpává, tak mi stále opakovala - " nic nemusíš, nikomu nic nedlužíš, jenom buď"...dlouho jsem to nechápala...teď už ano:) "JENOM BUĎ" tak těžké to pochopit a naplnit:) na planetě,kde se počítá jen "dosahovaní a výsledky" kde je to byla jediná výchova- musíš NĚČÍM být...tzn.ne sebou, to není dost dobrý,ale něčí úplně jiným, někým úplně jiným...a to je přesně to,co lidi ničí...víra,že sami o sobě nejsou dost dobří,ale musí se za něčím hnát...ale není nic nikde lepšího,než to co máme uvnitř:)...jenom si dovolit tím být...když chceš uslyšet zpívat svojí Duši, obklop se tichem...tak je skvělé, že se ti to občas daří:)....pro mě je ale Praha město,kde je to velmi nesnadné, až nemožné...přeju ti krásné dny:) Káťa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stromová vílenka zní moudře. Pozdravujte ji ode mě!

      Pravda, v Praze je to poněkud náročnějšá, ale jakmile tomu přijdete na kloub - je to paráda!
      Krásné dny i Tobě, Káťo :)

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  6. Terezko, tohle je překrásný článek a já ti za něj moc děkuju. Často tenhle pocit ztrácím, a i když ho hledám, nemá to moc cenu. Vrací se sám, nehledě na okolnosti a situace, ve kterých se právě nacházím. Hýčkej si ho a zkus si ho u sebe udržet co nejdýl - je to jako s chlapy, taky o ně musíme čas od času pečovat aby nezdrhli :D Přeji ti krásnou neděli <3 S láskou..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za nádherná slova, Anie. Hehe, s chlapy je to jednodušší :)

      Nádherný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  7. Krásně a pravdivě napsáno, Terko!

    OdpovědětVymazat
  8. Krasny clanek! Doufam, ze brzy napíšeš knihu, protoze vim, ze ji budu číst jedním dechem a vim, ze bude uzasna!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju :) Já už se taky nemůžu dočkat!

      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  9. Nádherný článek :) Taky mívám občas podobný pocit, úžasně jsi to vystihla, Terezko :)

    www.meadelaida.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, Adélo. Trvalo mi to ale! :)

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  10. Pěkný večer Terezko,
    až teď se dostávám k přečtení článku na který jsem se těšila celou dobu co jsem to
    zahlédla na Instagramu :) ale večeře doma pro hladové krky volala :)
    Někdy mi teď trošku přijde,že jsi taková posmutnělá a že i když Prahu tak miluješ,že si na život
    v ní zase tak nějak pomalu zvykáš a že občas vzpomeneš na život v Norsku.
    A tak jak se občas vkrade ta nějaká myšlenka,hned si vzpomeň na to něco a drapni to hned ráno
    za pačesy a už to nepusť :) Líbí se mi Tvé články,sama v tom často hledám inspiraci,pomoc
    v mých mizerných chvílích a takový ten restart.Moc děkuju.Pěkný večer.
    Renča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zase a mnohokrát děkuju, Renčo.

      Večeře je vždycky na prvním místě, a když se na něco těšíme, je to pak ještě mnohem lepší, než kdyby to bylo hned :)

      Je to trochu boj, je toho opravdu hodně, měli jsme poměrně dost starostí s vybíráním bytu, pak stěhování, pak jsme chvíli váhali, jestli neprodat byt v Oslu a nekoupit v Praze - s tím by bylo taky hodně vyřizování, do toho rozjíždíme firmu a vyhlídku peněz nemáme zrovna valnou. Takže ano, posmutnělá ne, jenom možná trochu unavená z toho všeho přemýšlení a plánovaání. Ale dobře to dopadne, cítíme to v kostech :) A ohromně nás to baví, i když to je dřina. Ta se ale vždycky vyplatí!

      Krásný večer a pozdravujte dome :)
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  11. Vždy si myslím, že v podstate už si v blogoch povedala vlastne všetko a potom napíšeš opäť nový článok a úplne ma dostaneš do kolien. Ani nevieš ako veľa si týmto článkom napísala, akú veľkú odpoveď si mi na život dala. Si úžasná :) Máš veľký dar :)

    A ďakujem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Ani nevíte, jakou mám radost!

      V životě snad nikdy nedojde inspirace na psaní článků, ostatně mnoho z nich píše sám život.

      Ještě jednou děkuju a moc hezký večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  12. Přesně pro tyhle chvíle a pocity si otevření tvého blogu nechávám na pohodovou chvilku s kafíčkem a huňatýma ponožkama <3 Kéž by se ten čas dal nějak zpomalit i tady za velkou louží.. Ale jaké si to člověk udělá, takové to má, proto stojí za to občas vypnout a nevnímat ten svět okolo. Posílám pozdravy z Texasu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nádhera, mám velkou radost :) Na huňatý ponožky se už nesmírně těším!

      Posíláme pozdravy do Texasu.
      Nádherný den.
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  13. Terezko mluvis mi z duse. Musela jsem odjet na druhy konec sveta (znovu :-) abych si dokazala zase uzit pritomneho okamziku, pryc od stresu a starosti, pryc od kazdodenniho spechu a honenim se za praci.
    To, ze jsem si dala 3 mesice na cestovani mi dava neuveritelny pocit svobody a luxus dostatku casu.
    Vim, ze toho chci hodne videt a zazit, ale take touzim po tom jen nekde sedet v kavarne a uzivat si kavu ci wafle, cvicit jogu kdy chci a jak dlouho se mi zlibi, a treba si i lenosit v posteli.
    Kdyz se clovek zastavi, parkrat se zhluboka nadechne a pomalu vydechne, uvedomi si, jak krasny zivot vlaste je ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám radost, Barunko :)

      Bude to nádhera! Věřím tomu, že najdeš, co hledáš - sama sebe. Každý má volbu udělat si život přesně takový, jaký chce a já obdivuji ty, kteří to dokázali.

      Myslím na Tebe.
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  14. Mluvis mi z duse Terezko, ja si tohle uvedomila ted, na cestach. Musela jsem utect kazdodennim starostem, stresu, a honenim se za praci az na druhy konec sveta a doprat si luxus 3 mesicniho cestovani, kdy jsem panem sveho casu a i kdyz toho chci videt a zazit co nejvic, uzivam si klidu a pomalejsiho tempa. Vysedavam po kavarnach, cvicim jogu, couram po ulicich Melbourne a zhluboka dycham, abych si pripomnela, ze chci zit v pritomnem okamziku. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Taky přesně vím o jakém pocitu mluvíš Terezo. A pravdou je, že když jsem minulý semestr studovala v Norsku, v malém a klidném městečku Rena, tak jsem ho prožívala velmi velmi často. Přicházel mi když jsem jen tak seděla v pokoji, poslouchala hudbu a dívala se z okna. Nebo když jsem se procházela lesem a uvědomovala si, kde právě jsem a co prožívám. Teď jsem již doma a bojím se, že ten pocit patří jen do Norska. Stále si ho snažím nějak připomenout. I tady ho někdy mám, ale je trochu jiný, než tam. Norsko je v tomto jedinečné, je tam speciální atmosféra.
    Krásný článek a jsem ráda, že zmiňuješ "ten pocit". Ať Tě navštěvuje velmi často! =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Katie. Norsko je holt klidným místem, kde se takovým pocitům nesmírně líbí :)

      Přeju,ať Ti zůstanou :) Alepoň někdy!
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  16. Takový ten pocit, kdy mi na chvili dojde, že jsem šťastná a že víc nepotřebuju? Taková ta rychlá ale intenzivní vlna euforie? Přepadne mě často, když to vůbec nečekám. Kéž by jich bylo víc a kéž by trvaly déle.

    Pěkný den!

    Janina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju Janino, přesně ten to je! Tak ať chodí často :)

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  17. Krásný článek, chodím sem už nějakou dobu a obdivuji ten způsob vyjadřování, vždycky mě vtáhne k podstatě věci, už se těším na knihu! :)

    janaintheworld.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mnohokrát děkuju :) Taky se nsmírně těším... :)))))

      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  18. Můžu se jen zeptat, odkud je ta krásná "pomačkaná" váza co máte na úvodní fotce? moc děkuji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyzjistím a napíšu :) Dostala jsem si z DejMiDarek.cz

      Vymazat
  19. Inspirativny clanok, ktory v sebe naozaj skryva kusok pravdy. Len sa treba naucit uz poznane ci nove informacie aplikovat do bezneho zivota. Mne sa velakrat stava, ked si citam o hociakej teme - ako zlepsit to ci ono v svojom zivote, ze som motivovana a chcem to tak robit, avsak pride bezny moment, a uz sa to straca v zazitom stereotype...

    OdpovědětVymazat
  20. Zažívám něco podobného ;) člověk dodělal těžkou školu a teď hledá práci. Ne vždycky je to s financemi růžové .... ale když se na to podívám z té druhé strany .... A člověk si uvědomí, že dokázal dodělat školu kde už chvilkama ani nedoufal, že to půjde ;). Že dokázal s přítelem z jedné výplaty dát už skoro celý byt dohromady .. ;) a že si tu žijeme spolu a po svém ;) tak ten pocit, který popisuješ už už ťuká na dveře a chce s námi chvilku posedět ;)
    Díky za hezký článek :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Přesně taková období jsou ta, na která budeme ještě moc rádi vzpomínat :) Všechno jde. Nakonec se člověk diví, z jakých situací se dají vykouzlit ty nejkrásnější životní momenty :)

      Držím palce a přeju krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  21. Nádherně jsi to vyjádřila. Mám to stejně. :)

    OdpovědětVymazat
  22. Máš pravdu. Všichni spěcháme a máme pocit, že nám něco chybí. A tak spěcháme víc. Přitom stačí se na chvíli zastavit.

    OdpovědětVymazat