Stránky

pondělí 6. dubna 2015

Pár dní a pár momentů v detailech... o Norsku, o srubu, o rodině.

Už jsme doma! Najedení, vyslunění, vypovídaní...  Dala jsem svoje první Velikonoce jen v norštině a jsem z toho úplně vyčerpaná, ale šťastná :). Ne, že by to zrovna bylo na jedničku dvakrát podtrženou, některé přeřeky byly nadmíru vtipné, některé vůbec. Inu, v mém dream plánu o životě ve Skandinávii jsem tak trochu poomněla fakt, že jazyková bariéra se možná dá snadno překonat ve vztahu, když se rozhodnete mluvit spolu třeba anglicky, situace je pak poněkud jiná v rodinném kruhu. 

To jsem si poprvé uvědomila při prvních Velikonocích v Norsku, když jsem byla úplně mimo snídaňovou (nejenom tu snídaňovou) konverzaci. Ze začátku se sice mluvilo tak napůl anglicky, po pár letech ale přišel zlom a věta "Nå må du snakke norsk, Tereza!" (Teď musíš mluvit norsky...!) mi lezla ušima. A já se vždycky pomalu sesunula pod židli... 




Jak je těžká Norština?

Nikdy by mě nenapadlo, že mi dá norština tak zabrat. Možná to je i tím, že Johniho rodina pochází z jihozápadu Norska a jejich dialekt se řadí k těm nejobtížnějším (pozn. V Norsku je několik stovek dialektů, některé se od sebe liší natolik, že si ani samotní Norové navzájem nerozumí). Pro představu věta: "Já nevím" - "Jeg vet ikke" v Oslu běžně uslyšíte výslovnost: [jaj vét ike], což je jednoduchý jako facka a i vy byste to napoprvé vyslovili bravurně. Jenže, vydáte-li se pak na jihozápad do rodného města Johna Erika - uslyšíte v jærsk dialektu: [ég vetše] a budete na ně koulet očima stejně jako oni na vás. 

Tak to jen krátká lingvistická vsuvka. To abyste si zapamatovali, že předtím, než se dáte dohromady s tím vaším norským princem, nejdřív se ho zeptejte odkud pochází. Tip dne: dialekty z východní části Norska jsou jedny z těch nejlehčích :) 


Detaily

Johni se učí na svojí poslední a asi největší zkoušku a já dělám asi deset věcí najednou: brouzdám fotkama z Velikonoc, peru, připravuju si plán na zítra do práce, uklízím a vymýšlím, co s načatým dnem. Venku je nádherně. Teplo a sluníčko, takže jedno je zcela jasné - dneska se jde běhat - musím protáhnout to vyžrané tělo a ukázat mu, že Velikonoční hody jsou over! :)

A protože se mě spoustu z vás ptalo, že byste chtěli vidět interiér srubu, nafotila jsem pro vás takovou sérii detailů. Některé jste už viděli ... jiné na vás teprve čekají ... tak prosím ...


Vejce naměkko, ze kterých byli všichni naměkko 

Nejlepší na vztahu s cizincem je vzájemné objevování kulturních tradic. Norská rodina už ví, co děláme za podivnosti v České republice na Velikonoce a možná si už po těch letech zvykli, že máme pro ně poněkud zvláštní zvyky. Když jsem pak první rok dělala norské rodině svoji premiérovou snídani a z netrpělivosti nedovařila vajíčka, vytvořila jsem z toho taky takový malý český zvyk, že takhle se to prostě u nás doma vaří a jí. Úplně syrové a tečavé. "Tak to máme rádi!" zvolala jsem a šoupla si bílou vaječnou vodu do pusy. Norská rodina dlabala se mnou v domnění, že mi lichotí, když to jí tzv. "počesku". Až letos jsem se jim odvážila přiznat, že jsem ta vajíčka prostě nedovařila... :) Možná to bylo tím, že jsem to řekla norsky a u toho ještě zakoulela očima. Heh, a jsme pořád svoji.


Česká versus norská rodina

Jestli jsem někdy měla v životě štěstí, tak to bylo tehdy, když jsem poznala do jaké rodiny jsem se přivdala. Johniho rodina mě přijala s otevřenou náručí a drží mě v ní dodnes. Když se odstěhujete do cizí země, vaše rodina vám chybí jako nikdy předtím a uvědomíte si, jak cenné rodinné vztahy jsou. Mít skvělou rodinu, která vás miluje a hýčká je k nezaplacení. Když si pak ještě padne do oka s tou vaší českou - máte vyhráno na plné čáře. Pak už vás trápí jen ta vzdálenost. V Oslu žádnou rodinu nemáme, když chceme mít rodinný dýchánek, musíme buď letět do Prahy, či do Stavangeru.


 Tak to by stačilo, abych vám tu neprozradila ale úplně všechno! :) 

Doufám, že jste si užili Veikonoce podle vašeho gusta. Odpočali jste si a snědli pár chutných dovařených vajec :)

Veselé Velikonoce, 
Vaše TerezaInOslo

14 komentářů:

  1. Mě neustále překvapuje a asi nikdy nepřestane, jaký mají všichni norové vkus co se týče bydlení, ale i oblékání. Vypadá to skoro, jakoby nemohli šlápnout vedle! Srub vypadá nádherně :) A už si rodina a Johni zvykli na to, že všechno fotíš? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si to říkám taky a mám hypotézu - nic ošklivýho se tam neprodává!:)

      Vymazat
    2. To mě asi taky nikdy nepřestane udivovat, Baru a Luci.

      Moje hypotéza je taková, že Norové tráví ve svých domovech mnohem víc času, než ostatní národy. Tohle mají seveřani společné. Tak se za ta léta naučili zvelebovat své byty a domy vkusně, protože to je to, co jim tu místní trh nabízí. A tak trochu je i pravda, že se tu nic ošklivýho neprodává :)

      A Baru, norská rodina si zvykla už dávno, já už všechno fotila a to jsem ještě neměla žádný blog :) Takže tak mě poznali.

      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  3. Před nedávnem jsem se začala učit norštinu v domnění, že to nebude nic složitého vzhledem k tomu, že už se několik let učím dva germásnké jazyky - angličtinu a němčinu. Tak teď ale nevím, nevím :D Moc se mi líbí ten zvyk slavení Velikonoc ve srubu, není nad sváteční rodinnou pohodu :)
    A little time with Zettie blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To půjde :) Chce to čas a píli. Mrkni se na článek, který jsem psala o tom, jak se naučit jazyk :) Snad pomůže a nakopne!

      Velikonoce v Norsku mají něco do sebe :)
      Krásný den,

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  4. "Ze začátku se sice mluvilo tak napůl anglicky, po pár letech ale přišel zlom a věta "Nå må du snakke norsk, Tereza!" (Teď musíš mluvit norsky...!) mi lezla ušima." Haha, tak tomuhle moc dobře rozumím - jen v Itálii se (kromě manžela) s tou angličtinou nikdo moc nepáral :D takže po pár měsících jsem se naučila jim rozumět, ovšem mluvit se mi nějak nechtělo, takže většinou jsem se jen usmívala a přikyvovala :)) Problém vidím hlavně v tom, že když je člověk zvyklý na určitou úroveň vyjadřování v rodném jazyce, při omezené komunikaci v tom cizím si permanentně připadá jako idiot, nemluvě o komplikovaném vyjadřování emocí, srandiček, slovních hříček a tak podobně... pevně doufám, že naše děti to jednou budou mít mnohem jednodušší, když pochytí oba jazyky hned od začátku :)

    OdpovědětVymazat
  5. Přesně vím, jak se cítíte. Každopádně pokud jste ze začátku mluvili anglicky, měla jste štěstí (nebo smůlu? Třeba by se ta norština učila rychleji :-)). Já se odstěhovala do Francie bez znalosti francouzštiny a hned v prvních pár dnech mi bylo oznámeno, že žiju ve Francii a chci mluvit francouzsky, takže žádná angličtina a francouzsky hned od začátku. Ze začátku se mi každý večer chtělo brečet... Ale zvládla jsem to a po roce života zvládám francouzsky už i vtipkovat :-)
    Každopádně přeju hodně síly, dokážu si skutečně velmi živě představit, jaké to je! :-)

    Tereza

    OdpovědětVymazat
  6. OK, takže Nora kdyžtak z Východu... Moment, už jsem vdaná:-D. Super článek a máš můj obdiv!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe :) Tak odkud je ten Tvůj? :)

      Moc děkuju! A krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  7. Moc hezký článek, přesně takové Tvému blogu nejvíc sluší!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju :)

      Tak tedy víc takových!
      Krásný den přeji

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  8. Parádní článek, vypadá to, že všichni seveřani to mají doma prostě krásné...Stejně jako když jsme byli v Kodani, všechny byty, co jsem zahlédla byly neskutečně vkusné :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máš recht :)

      Oni to prostě umí!
      Krásný den,

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat