Stránky

neděle 11. ledna 2015

Proč se mi v posledních dnech nechtělo vůbec psát, jak se peru s lednem a jak v Oslu nepřetržitě sněží

Každý má v sobě něco jedinečného. Vaše životní cesta je o tom, zda-li to něco jedinečného najdete a dokážete to proměnit ve váš benefit, v tom nejlepším možném případě - ve vaše živobytí. Já jsem teď přesně na takové cestě...  

Někteří hledají celý život, jiní se do toho narodí. Můžete se narodit do muzikantské rodiny a tak trochu vědět, přestože možná v začátcích vašeho života, to moc vidět nechcete, že vaším posláním je dělat muziku. Občas si říkám, že by bylo skvělé se do nějaké takové rodiny narodit. Vědět, že budu doktorkou, architektkou, či bioložkou, protože zkrátka a dobře na to u nás v rodině máme geny. Možná je ale ještě lepší se narodit s čistým lejstrem a moct si svobodně vybrat. V takovém případě totiž nemusíte nikomu sáhodlouze vysvětlovat, že vás prostě právničina neláká a nebudete tou černou ovcí právnické rodiny. 

Jak ale poznáme, že tohle je to, co chceme dělat? Źe tohle je ta naše přednost? Kdo nám řekne, že jsme na správné cestě? Nikdo. My sami na to musíme přijít. Cestou dostaneme pár nápověd a občas se vrhneme do něčeho, o čem si myslíme, že to je to pravé ořechové. Pak ale přijde moment, kdy nás něco opravdu silně cvrnkne do nosu, jako ty tři ořechy, a my se probudíme z toho nesmyslného bdění či snění. Třeba jako mě na konci třetího ročníku na gymplu. Stála jsem tam před tabulí a snažila se na deskriptivní geometrii natočit krychli a protnout ji podle nákresu dlouhou stříbrnou jehlou, která se mi škodolibě posmívala na celé kolo. Po té hodině, kdy mi tekly slzy jako hrachy, jsem si uvědomila, že architektura zkrátka a dobře pro mě není. Vyškrtala jsem se z předvolených předmětů, které mě měly připravit na přijímací zkoušky architektury, otočila o 180 stupňů a vydala se zcela jiným směrem – humanitní vědy, ten poslední rok mě stál neuvěřitelně úsilí, ale nakonec se povedlo – Politologie na Filozofické fakultě UK. Jestli to byla dobrá volba? Možná.

Je mi šestadvacet, mám život před sebou a mám rovněž před sebou tu neuvěřitelnou svobodu výběru. Výběru své životní profese.  A stále a ještě pořád přemýšlím, co je to “ONO”. Ta životní příležitost na kterou čekám, a která ne a ne přijít.


Zasněžené Oslo

Our Little Manhattan in Oslo

Vždycky jsem obdivovala ty, kteří měli ty “koule” na to dát výpověď ze své práce, kterou nenáviděli, která pro ně ale znamenala jakousi stabilitu a životní jistotu. Jednou to ale udělali a pak o nich čtete v úvodech knih a potutelně se usmíváte, že tohle by se vám taky líbilo. Nejdřív vypadat před příbuznými jako kus blázna, pak být ale za hrdinu. Pak vás na cestě na eskalátorech přepadne ze zadu myšlenka, kolik bylo asi těch, kteří to nezvládli. Kolik bylo těch, kteří se nedostali k té vysněné práci, kterým firma zbankrotovala, kolik bylo těch, kteří se ani o píď nepřiblížili svému snu, natož aby přemýšleli nad tím, jaký dechberoucí text napsat do úvodu své knihy, kuchařky či jiné objevné knihy s návodem na šťastný život. 

A to je přesně ten moment, dámy a pánové, kdy se rozsekne, jestli jste ti, kteří svůj sen dotáhnou až do konce, nebo ti, které zastraší malá nerovnost na cestě, kamínek v botě, či z povzdálí štěkající pes, který by se nedej bože mohl přiblížit a třeba nás i kousnout.

Nad těmi ohranými příklady kolikrát J. K. Rowling byla odmítnutá s motivem Harryho Pottera, či kolikrát byl zamítnut návrh Walta Disneyho o postavení Disneylandu... jen kroutíme hlavou a říkáme si, sakra, ti museli být vytrvalí. A možná, že čím větší dřina to je, a čím vytrvalejší jsme, tím větší ovoce to přinese. Máme ale tu trpělivost, máme tu vůli a chceme vůbec? 
 
Po domácku vyrobený vanilkový extrakt od Terezky, která taky bydlí v Oslu
a taky píše blog: Sweet Melange - o jídle a vynikajících receptech TADY
Sobotní pocukrované vanilkové palačinky



Domácí pohoda, mrkvový koláč v troubě, manžel vedle mě, klasická nedělní idylka



Nesmí chybět medová maska na obličeji, kterou bych nejradši snědla...



Proč jsem nemohla psát?

V posledních dnech jsem nemohla psát. Vůbec jsem nevěděla, jak začít. Co psát? Johni vůbec nechodil kolem horký kaše a na rovinu se mě zeptal, co je to se mnou... “Psaní přece miluješ a vždycky víš, co psát. Jen si k tomu sedni, přijde to samo.” Nešlo to. Zkoušela jsem to. Pořád jsme v hlavě měla vás, kteří netrpělivě čekáte na další článek, moudra, inspiraci, motivaci. Pořád jsem přemýšlela, co asi chcete slyšet, co by vás mohlo zajímat. Já ale teď v hlavě nemám žádný inspirativní článek, brodím se svým vlastním obdobím, kdy bych potřebovala tak trochu “nakopnout”. Ehm, tak trochu???

Nebudu vám tady nalhávat, že to je procházka růžovou zahradou. To možná byla prvních pár měsíců. Pořád posílám. CV už mám vyblískané a motivační dopisy píšu bravůrně. Jsem ale na pokraji sil. Každý nový den se probouzím a snažím se vymyslet novou variantu, jak se dostat tam, kam chci. Ano, mohla bych se zabalit do deky a brečet Johnimu na rameni, že to prostě nejde, a že to vzdávám, ne, že by se to nestávalo, ale pak si utřu slzy a jdu zase. Kolikrát si říkám, že už to bylo i horší, že to nakonec bude všechno dávat smysl. Musím vydržet. Jenže jak dlouho? 


V Oslu už nám sněží nepřetržitě třetí den


Naše ranní...


Vaše sebevědomí vám začne hrát na nervy, že možná na to nemáte, že možná byste měli vzít do zaječích, že možná jste vedle, jak ta jedle.

Vaše sebevědomí a především vy sami jste vašimi největšími soupeři v životě. To ale pro většinu z vás není žádná novinka. A já jsem sakra těžkým soupeřem. Vždycky jsem na sebe byla fakt tvrdá. Byla jsem tak vychovaná a nemám to se sebou vůbec jednoduché. Co by jiní mohli považovat za svůj vrchol úspěchu, já můžu srazit na zem jednou nepatrnou myšlenkou. Co by ostatní oslavovali šampaňským, já pominu a jenom mávnu rukou. Měla bych být na sebe mírnější? Co myslíte? A jde to vůbec? Záleží.

Občas závidím lidem, kteří na sebe mají malé nároky. Kteří se radují sami ze sebe, že upekli dort, že se jim něco povedlo, že hrají třetí housle, že udělali zkoušku za tři, že prošli kurzem. Moje radost začíná až tehdy, když to tedy přeženu, když ten dort vyhraje první cenu v soutěži “Hele Norge Baker” (v překladu “Celé Norsko peče”), že hraju první housle, že jsem prospěla s vyznamenáním, že jsem byla v kurzu nejlepší. 

Možná můj život pro někoho může vypadat jako klišé, klišé, za kterým ale stojí neuvěřitelně moc tvrdé dřiny, odříkání a sebemotivace. To už moc lidí ale nevidí. A věřte mi, někdy bych si opravdu přála, aby ty moje nároky na sebe samou byly mnohem mnohem menší. Všechno by pak bylo mnohem jednodušší a možná bych už tu práci dávno měla. Jenže to bych to nebyla já.

A že moje nároky jsou obrovské uvidíte na seznamu, který jsem si sepsala, jak by ideálně mohla vypadat moje práce. A tohle je, dámy a pánové, klišé, takže to, prosím, berte s rezervou, přestože vím, že většina z vás, už sama cítí, co s rezervou brát a co je “celá Terez” :)


Zkuste někdy namazat chleba mazacm sýrem, lípnout na něj volské oko 
a lupnout to na pár minut do trouby - budete se olizovat až za ušima


Chtěla bych:
 .
  • BÝT KREATIVNÍ


  • MOTIVOVAT


  • ABY MOJE PRÁCE DÁVALA SMYSL


  • SE SETKÁVAT SE S LIDMI


  • MÍT PESTROST PRÁCE


  • NEMÍT FIXNÍ PRACOVNÍ DOBU


  • BÝT DOBŘE PLATOVĚ OHODNOCENÁ


  • CESTOVAT


  • MÍT VOLNOST 


Večer s křížovkou, babička by měla radost :)


Večerní procházka (s) romantickým Oslem

Tak třeba budu jednou taky psát dechberoucí úvod v knize, třeba ale taky ne.  Jo, a kdybyste někdo z vás o nějaké práci, která splňuje má kritéria, věděl, dejte mi vědět. Nejlépe co nejrychleji. Budu vám vděčná :))

Nádherný večer a krásně se na ten nový týden vyspěte. A komentujte, sdílejte, radujte se a mějte se rádi. Obzvláště ty milé komentáře přijdou v tuhle doby vhod, ty nemilé raději spolkněte.

Vaše TerezaInOslo

43 komentářů:

  1. MIlá Terezko!

    Bude to znít možná jako klišé, ale tak ráda čtu tvoje příběhy o hledání práce a sama sebe! Prostě se v tom vidím, jsem v tolik podobné situaci jako ty, že je to až k nevíře :) Pracovala jsem na svém snu tvrdě od střední školy a splnila si ho, stala se ze mně novinářka v novinách, které jsem si na střední vymyslela. WOW.

    A najednou jsem tam byla a zjistila, že tohle vlastně vůbec nechci, že jsem si myslela, že to bude takové a makové a ono je to prostě úplně jiné. Zkusila jsem změnit noviny, změnit médium, ale nefungovalo to. Změnila jsem práci a na chvíli byla spokojená, ale už to nebylo ono. Zasekla jsem se. A teď se hledám. Snažila jsem se uklidnit, více relaxovat, trávit čas s mým milovaným, sama se sebou a tak nějak se přesvědčit, že to ještě není konec, že jen musím najt to ONO. My to najdeme! Neboj se, je to tam, někde. Držím palce! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za nádherný komentář :)

      Tak ať také najdeš tu pravou, která na nás někde čeká!

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  2. začalo se mi to tvých článcích stýskat, ale opravdu. Je super, že jsi si sedla k ntb a napsala pár řádek, tvůj blog mě zaujal už na podzim a tvuj článek na konci roku byl pro mě nejvice inspirujicí. Jsem si vědoma, že občas přijdou špatná období, nebe plné šedých mraků kdy má člověk pocit, že před tím vším nečasem musim někam utéci, ale myslím, že pokud chceme v životě vidět duhu a nechat sluneční paprsky dotýkat se našich tváří musíme ten nečas vydržet at je jakkoliv dlouhý... mraky přejdou již brzy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Veru,

      mně už taky :) Děkuju moc za krásnou podporu, vážím si toho!

      Krásný večer,
      VAše TerezaInOslo

      Vymazat
  3. Zrovna jsem byla na telefonu s maminkou a brečela jí že nevím co a jak dál. Že šjkola co studuji, je možná až moc na mě. Že nevím jestli chci kariéru nebo rodinu co nejdřív. Že prostě nevím co chci od života a hlavně od sebe samé.
    Kritéria na "ONU PRÁCI" mám stejné, tak pokuď nejaký šťastlivec, co zná odpověď na tuhle životní otázku, předá myšlenku, radu , tip. Neučiní šťastným jen jednoho člověka, ale rovnou dva a více :)
    Cant wait!
    A posílám trochu podpory do Osla.
    Geminis always win .. alespon jsem to někde četla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně? Mamky vždycky umí pomoct :)

      Tak držím palce ať to vyjde :) "Gemini always win!"

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  4. Ono to príde. Vtedy, keď už fakt budeš mať vnútorný pocit, že už máš toho ale fakt dosť, že si spravila maximum, keď už to bude fakt na nevydržanie. Ja som to mala podobne, už som fakt aj prestala veriť, hľadala som prácu pol roka. Nikto ma nechcel zamestnat, lebo som mamina. Samoživiteľka. Tiež som si urobila podobný zoznam ako Ty. A veľa z tých bodov v zozname v mojej práci sa skutočne naplnili, Nevzdávaj to, go girl! Už je to veľmi blízko... a keď nie je, tak sa to deje z nejakého dovodu... Držím palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za krásný komentář :) A i Vám držím palce! Vím, že to jednou přijde, jen to chce čas!

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  5. Napiš knížku... :) Já už jsem v procesu psaní. Mým snem je dokončit ji a publikovat. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud jde o mé hledání... Zkusila jsem celkem dvě různé vysoké školy (vždy se celkem bez problémů dostala do 4. semestru), pak to zabalila, nebylo to ono. Nikdo to do teď nechápe, proč, když mi to tolik šlo, jsem jednu z nich nedokončila a měla aspoň titul. Na co titul z něčeho, co mě nebaví a čím se živit nebudu? Teď pracuji, práce mě baví, ale nejde v ní být několik let, je to příliš náročné, dojíždění a směny. Tak si prostě píšu, jako ty... Od ledna nastupuji na Miniakademii tvůrčího psaní, což je vznešený název pro kurzy. :D Chystám se na literární festival a od září na vysokou školu, která mě skutečně bude bavit a naplňovat, na Literární akademii. :) Ale v hlavě mám stejně chaos, jsem ve věku, kdy si lidé berou hypotéky a zakládají rodiny, já vše posouvám, snad toho nebudu litovat... Tobě, Terezko, přeji ať najdeš svou práci snů, jsem si 100% jistá, že tady za pár dní/týdnů budu číst článek o tom, jak jsi šťastná, spokojená a děláš, co tě baví. :) Hlavu vzhůru a buď silná! Posílám svou oblíbenou na povzbuzení. :) https://www.youtube.com/watch?v=CAC8hnePoMI

      Vymazat
    2. Děkuju za milý komentář i písničku, kterou jsem poslouchala :)

      O knize přemýšlím již dlouho, dokonce jsem už byla i oslovena. Ještě tomu ale nechávám čas, chci ještě trochu dozrát :) Ale jednou bude a už se na ní nesmírně těším!

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  6. a inak z tych bodov co si si napisala o dream jobe mi vychadza, ze mas na to ludi pozitivne motivovat, prednasat, koucovat, pritom mozes cestovat, byt kreativna, byt neustale s ludmi, pomahat a povedat si za vsetko cenu, aku povazujes Ty za adekvatnu... .-)

    OdpovědětVymazat
  7. ...Terezo moje životní zkušenost- taková "práce"se nehledá, ta se samovytváří:) takovou ti nikdo nedá, protože ty budeš tou "prací", ..a sama za sebe:) a už to vlastně se děje- jsi kreativní v tom, jak motivuješ, to jak motivuješ dává smysl a setkáváš se přitom s lidmi, které kreativně motivuješ i když zatím převážně přes net, být sama sebou a inspirovat tím, je ta nejpestřejší činnost, kterou znám a darem je volnost a svoboda času i pohybu...otázka je vždy jak si za čas tomu věnovaný "účtovat" odměnu...já to mám tak, že motivovat a mít vliv na změny mi jde od vždy samovolně, nemusela jsem se k tomu nic učit, jen pochopit ten dar a sbírat životní zkušenosti a protože je to jakýsi dar mám potíž se tím "živit"...máme programy, že přeci musíme něco nastudovat a tím se pak živit...nějak se to co nabízíme musí jmenovat...ale jen tak být a mít vliv už jen tím samotným ??? je to práce?...nespěchej, Vesmír ti dáva možnost se bez tlaku nutnosti vyvíjet a zrát a být tou, která nabízí sebe jako inspiraci a hledá i pro druhé...a to je maximální, když už v té kategorii potřebuješ dosahovat:):)...krásné dny a děkuju za tvoje psaní:)Káťa

    OdpovědětVymazat
  8. To s těmi nároky naprosto chápu, jsem taky taková. Někdy mě až štve, jak jsem na sebe náročná, sebekritická a neumím se radovat z maličkostí. Přesně jak jsi psala, jsou lidi, kteří se radují z každé "blbosti" (není to myšleno negativní), a já jim to prostě závidím :-( Když neudělám něco dokonale a podle svých kritérií, mám pocit, že to byla zbytečná práce a nemusela jsem se vůbec namáhat. Pak to často dopadá tak, že se na větší věci vykašlu, protože mám strach, že to zase nedopadne perfektně a já selžu. Makám na sobě už 2 roky a snažím se tohle odstranit, protože mi to fakt komplikuje život, i ve vztazích, ale je to sakra těžký.

    Držím palce, ať svou vysněnou práci najdeš, Terezko ♥ A nádherné fotky :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Terez, ty jsi prostě úžasná!! Já si zas říkám, že bych se chtěla takhle umět vypsat. V hlavě mi toho běhá spousta, ale jakmile sednu k blogu, neuměla bych to takhle krásně nikdy napsat!! Každý zkrátka máme něco, proto taky vedu fashion blog a ne lifestyle ;)))).
    Taky si často říkám, že proč jsem nestrávila ve svých milovaných severských zemích někdy delší čas, proč tam nebydlím. Pak si ale vždycky uvědomím to, že věci by teď nebyly tak, jak jsou. Mám nejlepšího snoubence, mám skvělou práci, jsem šťastná, takže proč řešit co by, kdyby :).
    Každopádně jsem ti chtěla napsat, co se týče té práce, že si jednoduše myslím, že tvůj věk je na tyhle stavy přesně ten pravý. Jen málokdo v 26 je usazený v nějaké zaběhlé práci, kde ho to baví a naplňuje (kdo jo, ten má velké štěstí), jen málokdo v 26 ví, co přesně chce dělat a je vlastně naprosto přirozené, že jsi teď takhle rozpolcená.
    Já jsem ve 22 letech udělala bakaláře, půl roční zoufalé hledání práce mě demotivovalo a říkala jsem si, k čemu nějaká škola je, když každého zajímá praxe, ale kde jí má člověk nabrat, když ho k ničemu nepustí? :) Začarovaný kruh. Trpělivost se ale vyplácí a průbojná osobnost je žádoucí. Na "drzáka" jsem pak posílala motivační dopisy i tam, kde neměli vypsané žádné výběrové řízení a ono to klaplo. Vzali mě do televize a neuvěřitelných štěstím jsem se dostala hned ke skvělé pozici, protože jim jedna slečna dala výpověď a tak se šiklo, že tam jsem, vzala jsem to za ní. Půl roku jsem se "plácala" v neznámém prostředí, dalo mi to hrozně moc a byla to skvělá zkušenost. Ta mě posunula do další práce, kde jsem kupodivu byla 4 a půl roku. A když mi udeřilo 28 byla jsem přesně ve stavu, že jsem si říkala: chci dělat tuhle práci? baví mě ještě? není čas něco změnit? Zkrátka jakmile přišly tyhle otázky, zpozorněla jsem a řekla jsem si, že musím něco změnit a nejen snít o tom, co bych jednou chtěla, ale svým snům se přiblížit a měnit je v realitu. Takže já jsem ten typ, co po 4 a půl letech dala výpověď z jistoty, z práce, kde mi bylo fajn a měla jsem fajn ohodnocení a vrhla se do nového světa. Všechno se začalo tak nějak "samo" hýbat a teď je mi 29 a můžu říct, že poslední rok byl ten nejlepší v mém životě. Ale nic z toho by nebylo, kdybych za sebou neměla to, co mám. Zkrátka správné načasování, a to je důležité.
    Ty jsi neuvěřitelně pozitivní člověk a věřím, že se ti všechno začne hýbat, tak jak má. Pak se sama nad tímhle pousměješ a vzpomeneš si na svou dobu, kdy ti bylo 26 a "plácala" jsi se v tom, čím jednou budeš. Moc ti držím palce, ať se ti všechno daří a ať to nikdy nevzdáš. :). Jednou budeš nejlepší v tom, co budeš dělat. Teď jsi už nejlepší v lifestyle blogování a to je co říct, takže si každý den opakuj to, co už jsi teď dokázala a uvidíš, co všechno ještě dokážeš.

    P.S.: jo a naprosto chápu to, že kéž bych na sebe nebyla tak přísná atd. Přesně to si říkám třeba s oblékáním. A jak píšu i módní policii pro nějaké časopisy, tak jsem vážně deformovaná, takže jakmile jsem někde ve společnosti, říkám si: ,,Kéž by mi bylo jedno, co má kdo na sobě. Kéž bych někdy neřešila to, co si já sama oblékám. Kéž bych neviděla ty módní přestupky, kterých se někteří dopouštějí." :DD ale prostě, když už jednou takový člověk je, už to nezmění. A je dobře, že jsme náročné!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ejvi, tímhle komentářem jsi mě velmi mile překvapila. Moc hezky napsáno a zvlášť se mi líbí ten poslední odstavec :)

      Vymazat
  10. To, že nevieš čo chceš, robiť, je normálne a prirodzené. Je to práveže pozitívne, že sa nad tým vôbec pozastavuješ. Toľko ľudí sa vrhá do práce z odboru, ktorý vyštudovali a vôbec sa nezamyslia nad tým, či je to skutočne ono, čo naozaj chcem? V podstate je to aj "diagnóza" dnešnej doby - máme viac možností, než mali generácie pred nami. Môžeme robiť čokoľvek. Ale čo z toho si vybrať, keď je toľko možností?

    Tiež mám pocit, že som v taktomto medziobdobí, robím čo chcem a robím z domu, no neviem ktorým smerom v rámci toho sa pohnúť. Ale nie je to úplne to isté.

    Ja ťa síce nepoznám a tvoj blog som objavila len nedávno, ale mám dojem, že si veľmi šikovná, schopná, inteligentná a kreatívna osoba, máš všetky predpoklady na to uspieť. Nebude to hneď, ale príde to. Ja viem, že asi sa ti bude zdať na hlavu to, čo teraz poviem: toto obdobie si užívaj. Nie si definovaná prácou, hľadáš sa, tvaruješ svoju budúcnosť práve teraz.

    Máš 2 možnosti:
    - buď vezmeš akúkoľvek prácu, aj keď nebude spĺňať kritériá, a popri nej sa budeš snažiť zistiť čo je to, čo naozaj chceš. Získaš nejaké tie skúsenosti a budeš mať plat.
    - alebo to nebudeš náhliť a toto obdobie využiješ na odštartovanie niečoho nového.

    Myslím, že by sa na teba hodilo byť koučka, brand ambassador, podnikateľka (v čomkoľvek! je to kreatívne, sebavyjadrujúce, ťažké a oslobodzujúce zároveň), blogger na plný úväzok, food styling ti ide výborne, spisovateľka. Ale je to ťažké ti poradiť, keď ťa nepoznám.

    Vieš čo, napíš si životopis sama pre seba. Nepíš tam len všetky tie tvoje oficiálne schopnosti, no aj tie úplne bežné každodenné veci ktoré rada robíš a ktoré robíš dobre. Možno to pomôže.

    Presne ako v komentári napísala Káťa: svoju prácu si môžeš vytvoriť sama. Túto radu nájdeš aj v podnikateľských príbehoch: "ak pre váš produkt neexistuje trh, vytvorte si ho". A funguje to.

    OdpovědětVymazat
  11. Terezka, napis knizku! ;)

    OdpovědětVymazat
  12. Terez, vim, ze je to dlouhé, ale vydrž to. Vydrž se vyplatí;) Jsem na tom podobně, take nechci jit dělat už jen tak něco. Take občas propadam beznadeji, ale to je jen zkouška. To je zkouška, jestli vydrzis. A my vydrzíme!!!! Stojí to za to;) Drz se. Jo neprestavej psát, take mi to chybělo:) K fotkám uz se netřeba vyjadřovat..balzam na duši jako vždy!!!

    OdpovědětVymazat
  13. Milá Terezko,

    netrap se tolik :( Tvoje situace je podle mě dnes naprosto běžná. Dnešní svět přináší spoustu svobody a spoustu možností. Má to svoje výhody, ale i nevýhody. Život nám nabízí tolik možností, že kolikrát nevíme, kterou si zvolit a kterou cestou se vydat. Není to jak kdysi, když rodiče dali syna na tu a tu školu, vyučil se to a to řemeslo a nebyl čas přemýšlet nad tím, jestli je to správná cesta. Těch možností nebylo tolik a život byl svým způsobem jednodušší. Nenutil nás dělat těžká rozhodnutí.
    Problém dnešních vysokých škol je, že je tu sice spousta krásných oborů, ale spousta z nich je v praxi naprosto k ničemu. Ty jsi ještě mlaďoučká, čeká tě první pracovní zkušenost. Zkus trochu slevit ze svých nároků nejen na sebe, ale i na svoji vysněnou práci. Pokud stále nevíš, co bys ráda, hledej jakoukoliv práci a přestaň se tím trápit. Ono to přijde. Málokdo si najde hned po VŠ svoji vysněnou práci, k tomu ještě dobře zaplacenou. Ber cokoliv a sbírej zkušenosti. Rozšiřuj si obzory. A pak budeš ta, která dá výpověď a konečně si najde vysněnou práci. Protože už budeš mít zkušenosti a třeba na to konečně přijdeš, co bys ráda. Zkus se poohlédnout i po nějakém trainee programu. Tučnou výplatu sice nedostaneš, ale podle mě stojí za to třeba rok obětovat a vyzkoušet si v rámci kolečka několik pozic a zjistit tak, co by tě mohlo bavit. Nebo můžeš zkusit hledat práci i v zahraničí. Spousta pozic nabízí home office.
    Držím ti palce a přestaň se prosím trápit. Tvoje situace je v tomhle věku naprosto normální. Já i mé okolí si prošlo něčím podobným. Spousta z nás tu svou vysněnou práci ještě nemá, ale jsme na dobré cestě. Pracovat budeš ještě minimálně 40 let, to je dost času na to si najít vysněnou práci, nemyslíš? :)

    OdpovědětVymazat
  14. Do Vašeho seznamu bych přidala.... být pokorná a nechtít všechno hned :-). Nemyslím to vůbec zle, Váš blog čtu, protože se mi líbí fotky a sever mě inspiruje, ale je vidět, že jste ještě hodně mladá a Vaše motivační články pro někoho (kdo je řekněme o deset let starší) postrádají smysl. Já sama jsem dosáhla toho co jsem chtěla a můžu dnes opravdu říct, že jsem šťastná a na svém životě bych nic neměnila, ale bylo to tím, že jsem nechtěla všechno hned a nechtěla jsem se za každou cenu "blejskout". Vaše vysněná práce nemusí nakonec být to v čem budete šťastná, pokud k ní nedojdete na základě zkušeností... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Velmi povedený příspěvek, tleskám. Petra Hronová.

      Vymazat
  15. Ahoj Terezo, v mnohém v Tvém textu se poznávám a taky máme prakticky podobné výchozí pozice. Taky je mi 26, mám hotovou školu v humanitním směru (ale byla jsem v tomto směru praktičtější, abych měla co nejširší uplatnění, takže politologii ani jiný teoretický jednoobor bych z principu nevolila). V tuto chvíli ale mám práci, která mi dává volnost, pracuji s lidmi, mám pestrou náplň, skvělý kolektiv, baví mě a také mi umožňuje cestovat.... Vím ale od začátku, že ji nechci dělat navždy a tak se plácám v plánech, snech a úvahách, co by pro mě bylo to pravé. Práci v oboru bych mohla naštěstí asi najít vždycky, ale popravdě mě na ní neláká finanční ohodnocení, takže ji mám jenom jako takovou zálohu. Takže se vlastně narozdíl od Tebe vlastně strašně rouhám a když vidím své nezaměstnané (nebo v pro ně podřadné práci) přátele, tak se za ty své kacířské myšlenky i stydím... Mám ale velké ambice, podobně jako Ty. Dost se mi líbí i příspěvek nade mnou o pokoře a o tom, že jsme mladé a zbytečně plašíme s věcmi, které přijdou se zkušenostmi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "nebo v pro ně podřadné práci" Holka, přeji ti, ať někdy spadneš pěkně na pusinu. Vyrosteš a bude z tebe lepší člověk. Podřadná práce není žádná, pokud je poctivá. Hodně štěstí.

      Vymazat
    2. Tohle je opravdu nabubřelý příspěvěk slečno a takové jako jste vy na tu pusinku dřív nebo později spadnou. Ne že bych vám to přála, ale život je naštěstí neúprosnĕ spravedlivý.
      Terezko, chce to jen víru, že vše se děje tak, jak má. V životě se mi mockrát potvrdilo, že kolikrát jsme schopni vidět až s odstupem času, že vše má svůj čas. Buď pokornější a trpělivĕjší. První práce je jen rozjezd. Je mi 40 a svou práci snů jsem našla až před 5 lety a když jsem do ní nastupovala, ani jsem nevěděla, že to je ona. Držím palce. Darina

      Vymazat
    3. Nevíte o mě vůbec nic, abyste mohli říkat, že se vyjadřuju nabubřele. Celé studium jsem strávila po různých brigádách, v několika fabrikách jsem stála u pásu, v několika hypermarketech a obchodech stála za kasou, takže se žádné práce neštítím. Byla to ale ta nejlepší motivace ke studiu, právě proto, abych měla lepší možnost dělat právě to, po čem toužím.
      A když moje kamarádky s vysokoškolským vzděláním dělají z nouze o práci v KFC, tak to pro ně opravdu podřadné je, to se na mě nezlobte.

      Vymazat
    4. Proč by o tobě někdo nemohl napsat, že se vyjadřuješ nabubřele, když tomu tak jest? Holka, musíš počítat s tím, že když někde něco napíšeš, holt se může objevit někdo, kdo tě zkritizuje. To je internet.

      To, že se vyjadřuješ poněkud zpupně, dokládá již věta "ale byla jsem v tomto směru praktičtější, abych měla co nejširší uplatnění, takže politologii ani jiný teoretický jednoobor bych z principu nevolila" - no jo, tak jsi prostě praktičtější než Terka, chápeme ;)

      A zkus lépe argumentovat - to že jsi strávila brigády po nějakých supermarkech, je v tuto chvíli irelevantní. Tady je podstatný fakt, že dělíš práci na podřadnou a nepodřadnou a je třeba, aby sis uvědomila (snad někdy), že pokud člověk dělá poctivou práci - nekrade, nikomu nezpůsobuje nějakou újmu etc. - tak to není podřadná práce. Podřadná práce neexistuje, všichni jsme části určité skládanky a vzájemně se potřebujeme. To je celé oč tu běží.

      A k poslední větě - je třeba se probrat do reality (aneb je třeba sledovat statistiky) - mít VŠ už nějaký ten pátek automaticky neznamená zaručení zisku místa na trhu práce. Vysokoškoláků je hodně, nyní už nezáleží, že někdo má VŠ ale záleží na tom, jakou VŠ má a na jiných faktorech a vzhledem k nezaměstnanosti jsou někteří rádi, že mají vůbec nějakou práci. A pokud je pracovní trh vysokoškoláky přesycen, pak logicky co? Někteří končí i tam, kde při nástupu na VŠ být pravděpodobně nechtěli, ale "podřadná" a "nepodřadná" práce? Really holka? Trochu pokory k lidem, ke světu, k sobě.

      Přeji Ti ať se daří a plní se Tvé sny.





      Vymazat
    5. Já rozumím tomu, o co jde, že Ti přijde, že urážím poctivou práci, kterou stejně vždycky někdo dělat musí, ale tak to není, měla jsem ten výraz dát do uvozovek nebo ho vyjádřit úplně jinak, protože je mi jasné, že takový příměr není adekvátní.
      V Terezině článku jde o to, že hledá tu vysněnou úžasnou práci, ne že má rodina nouzi o chleba.
      A že vám přijde nabubřelé, že si "gratuluju" (zase to není úplně adekvátní) ke svému výběru školy/práce? Být ambiciózní a chtít víc přeci není trestné, naopak to, že se nad tím někdo pozastavuje a vnímá to negativně, vnímám jako pozůstatek socialismu, kdy se vyčnívat z davu moc nenosilo.
      Přála bych všem, aby se jim naskytla příležitost dělat přesně to, po čem touží.

      Vymazat
    6. Já si myslím, že ty paní jasně vyjádřily o co jde a nepsaly nic o tom, že je trestný být ambiciózní. Hele mám takovej dojem, že máš problém s chápání textu a hlavně vyjadřováním se a pak plácáš něco mimo. Ale v pohodě, nic ve zlým :-)
      A pokud jsi vystudovala Karlovku, Masárnu, Palackou nebo zahraniční univerzitu tak jo, gratuluj si. A jo je to super, bravo! v ostatním případě to ale nestojí ani trochu za řeč.

      Jinak Terezko, seš úžasná! S holkama ve škole vždycky čteme tvůj blog o přestávkách a moc ti fandíme ve všem! A zdravíme Johniho! :-)

      Vymazat
  16. Ahoj Terko,

    ja taky vim, jak se citis... Az na to, ze me je ted +6 let a vsichni kolem maji deti a vdavaj se, a kdyz s nekym zacnu mluvit o tom, ze si pripadam nejak "stuck", tak mi vsichni reknou, ze bych mela otehotnet. Mno... :)

    Ja patrim taky k tem lidem, co jsou prilis sebe-prisny. Znamena to, ze proste vsechno vic prozivame, bojujeme vic nez ostatni a padame na dno taky vic nez ostatni. Na druhou stranu ale, kdyz neco delame, tak jsme v tom proste dobri. Mam dny, kdy sama sebe fakt stvu, ale nemenila bych.

    Neboj, neco se najde. Ono to totiz vzdycky vsechno nejak dopadne. A dobre!

    Ja jsem ted taky bez prace a zadnou novou nemam a mam pocit, ze uz nechci delat, to, co delam poslednich 10 let a v cem jsem dobra... a tak se ted proste tak trochu poflakuju. Jestli (az) mi dojdou penize, tak vezmu nejakou praci, abych proste nejakou mela... a ted se proste budu klidne rok flakat a premyslet co dal. Takze, jak psal nekdo o dva komentare, zkus nejaky trainee programy nebo placeny internships a uvidis, jak se to vsechno rozvine.

    A protoze jsi holka sikovna, tak ono to proste nejak dopadne. A dobre!

    Pusu z Berlina, B.

    OdpovědětVymazat
  17. Práci se stejnými body bych brala taky, ale v nás dvou bude asi velký rozdíl. Já jsem ten člověk, co má radost, že upekl dort, že udělal zkoušku za tři a celkově mé okolí mi říká, že jsem prostě ze všecho happy. Což je pravda a musím uznat, že je to fakt skvělý! Možná bych na sebe měla být tvrdší, to je možná pravda, ale já jsem fakt šťastná a to že nikdy nebudu mít všechno je přece super :) mám čeho ještě dosáhnout. Přeju ti ať ti hledání tvé práce vyjde, možná bude někde, kde bys ji nečekala :)

    OdpovědětVymazat
  18. Mila Terezko!
    Dekuju za tento clanek, ani nevis jak mi pomohl.
    Jsem ve ctvrtaku na stredni a tak nejak hledam svou budouci cestu a premyslim, co bude dal. Diky Tobe jsem si zase par veci uvedomila a posunula se dal. Dekuju! :-)
    Tvuj seznam se mi moc libi a preju Ti, aby jsi jednou svou vysnenou praci nasla. Ver, ze na tebe nekde ceka a prijde, kdy ji budes nejmin cekat.
    Hodne stesti a mej se krasne!
    Eliska

    OdpovědětVymazat
  19. Neda má to, a musím zde (snad poprvé) něco napsat :)
    Nedávno jsem byla ve stejné situaci. V červnu jsem dokončila školu, stala se paní inženýrkou v oboru chemie a hledala jsem práci. Přes léto jsem sice byla na brigádě v laborce, ale to byla jen brigáda. Chtěla jsem už práci, moc a moc, abych konečně mohla začít žít, ale nedařilo. Stále jsem posílala CV, ale někdy se ozvali, že ne, někde se neozvali vůbec. Už jsem byla zoufalá. Jediný, kdo mě stále utěšovala a věřil, že bude lépe, byl můj muž. Prožíval to se mnou, ačkoli jsme se přes týden neviděli, protože on byl ve škole. Připadala jsem si už zoufalá a říkala si, že snad skončím někde za pokladnou :(
    Nakonec jsem poslala CV do firmy, o kterých jsem si předtím říkala, že tam bych šla až jako poslední možnost. Ozvali se, pozvali mě na pohovor a já během týdne měla práci. Všechno šlo tak rychle, že jsem přítelovi a nejlepší kamarádce brečela do telefonu. Nejvíc vyklepaná. Hned druhý den po nástupu do práce jsem navíc jela na školení. Pro mě úplně nové pojmy a dojmy. Úplný nováček.
    Tím jsem i tedka, po dvou měsících. Jsem ráda, že mám konečně práci. Ale není to moje vysněná práce. Není to ta laboratoř, kde bych dělala s chemikáliemi a mikroskopem. Bojím se toho, až slečna, co mě zaučuje, odejde na konci ledna na mateřskou a já tam zůstanu sama. Mám strach z toho, že to nebudu dávat. Vlastně to asi nedávám ani teď. Nevím, bojím se vlastního selhání. Na druhou stranu si říkám, že bych tam mohla vydržet aspon rok, abych měla praxi a mohla se hnout dál. Ale jestli zkusím s tím hnout už ted, když jsem na zkušební době, to netuším :(

    OdpovědětVymazat
  20. tento clanok ako keby absolutne presne vystihoval mna a moje myslienky. taktiez mam 26, a som po skole niekolko mesiacov nezamestnana. taktiez ani poriadne neviem, co by som chcela robit. tiez sa zamyslam nad tym, ci nemaju vyhodu ti, ktori boli doma odmalicka vedeni k tomu, ze budu lekarmi, pravnikmi atd. ano, mas pravdu, ze to maju asi tazke, ak usudia, ze tymi lekarmi, pravnikmi byt nechcu. ale maju to znacne jednoduchsie ak nevedia. citim sa uz celkom depresivne a frustrovane, ked mam zivotopis aj motivacne listy skonzultovane s personalistami, pracovnikmi uradu prace, kamaratmi. mam nastudovane ako sa spravat na pohovore, ako sa obliect a mam dojem, ze uz neviem ako by som to mohla vylepsit. pomaly uz zacinam ja (s mgr. titulom z vysokej skoly) rozmyslat, ze pojdem pracovat ako predavacka do obchodu, pretoze uz som unavena z tych mailov "vybrali sme ineho uchadzaca". byvam s rodicmi a kazdy den mi vycitaju, ze nemam pracu, ze ma musia zivit a robia si zo mna domaceho skriatka. rozkazuju mi a ja musim ich rozkazy vyplnat, lebo nemam na vyber. ale co ine ako skusat, posielat a chodit na pohovory mozem robit? vzdy si hovorim, ze kym edison vynasiel ziarovku mal 6 tisic neuspesnych pokusov. asi to fakt bude o tej vytrvalosti. verim tomu, ze je na svete niekto, kto uz napisal nieco lepsie ako harry pottera. ale verim, ze ta kniha nikdy nevysla prave preto, ze to dotycny skratka po par neuspesnych pokusoch vzdal. taktiez mi vsetci vravia, ze "raz sa to podari". ale kedy??? ja nechcem marnit svoj zivot upratovanim, vysavanim a vybavovanim uradov pre ostatnych clenov rodiny. len za jedlo a strechu nad hlavou. tak isto ako ty chcem cestovat a robit nieco co ma zmysel. mimochodom... ja vidim v com si dobra ty. naozaj VELMI DOBRE pises a fotis NADHERNE FOTKY. si blogerka roku a mas cez 3,5 tisic fanusikov na fb. preco si sem nedas adsense reklamy a nezarabas na tom? stavim sa, ze mas dost vysoku navstevnost, takze nejaky ten reklamny banner by ti mohol priniest peniaze. plne sa tym asi neuzivis, ale nejake prilepsenie by sa hodilo, nie? neviem, ci si proti tomu, alebo len nevies ako na to. ak budes chciet poradit, kludne sa mi ozvi :)

    OdpovědětVymazat
  21. Ahoj Terko, na tvůj blog jsem narazila nedávno a moc mě zaujal... Miluji sever, hlavně Norsko a konečně si letos splním sen a taky se do Norska podívám... ALE! Tímto článkem jsi mne fakt posadila na zadek, cítím se totiž úplně stejně... Akorát já pochybuji "již" ve 23 letech, kdy mám před sebou ještě rok a půl školy. Kromě školy pracuji, moje práce mi dává volnost, nemám pevnou pracovní dobu, ale není to vůbec nic kreativního a těch peněz za to taky není tolik, kolik bych si představovala... Poslední dobou se cítím, že místo pohybu vpřed jen stojím na místě a naprázdno přešlapuji. Stále se ale snažím věřit, že to bude dobré, že najdu lepší práci, líp placenou (abych měla na to cestování, víc nepotřebuji :) ) Tak můžeme věřit spolu... A zlomíme to ;) ........Zuzka

    OdpovědětVymazat
  22. pěkný článek. a paradoxně pro mě jeden z nejvíce inspirujících, a to v tom smyslu, že vidím, že i "superžena", samostatná, cílevědomá, v mnoha směrech nadprůměrná, sportovkyně, krásná, má podobné pochybnosti o sobě, o náplni své životní cesty... díky za sdílení :) osobně si myslím, že příliš velké pochyby a podhodnocování se člověku svazuje ruce a doslova ho zmrazí, takže se k vysněnému cíli nedokáže přiblížit, neboť ani nevykročí na cestu. To je asi můj případ.

    OdpovědětVymazat
  23. Zajimavy clanek a myslim, ze jsi promluvila za celou generaci. Souhlasim s nazorem vyse, ze podobnou praci nenajdes, ale musis si ji vytvorit. A myslim, ze po skole je hlavne dobre zacit. Tj. bud vzit neco, co neni uplne prace snu, a behem toho sbirat praxi, ujasnovat si, co chces, dodelat si par kurzu...dle potreby. A nebo, pokud chces byt zamestnana, pouvazovat, ve ktere firme by jsi chtela pracovat. A pak si zazadat treba o praktikum.
    Kazdopadne drzim pesti!
    Jeste k tomu hledani idealni prace...Nekdy si rikam, ze driv, kdyz lidem slo jen o to, prezit a ne se seberealizovat, ze to meli jednodussi. Stejne bych nemenila.
    A jeste jeden poznatek. Nekdy, kdyz clovek najde a dostane tu "vysnenou praci", zjisti, ze mu nevyhovuje. Nebo ze treba po peti letech to neni ono. Asi jen minimum lidi zacne hned v profesi, ktera je bavi, vetsina lidi ji meni vickrat za zivot...Je to zrejme nikdy nekoncici proces:)..J.

    OdpovědětVymazat
  24. Taky tě chápu, je mi sice 23 a ještě studuji, ale stejně není den, kdy bych nepřemýšlela o budoucí práci. O tom, jakou bych si přála, jestli vůbec něco pořádného seženu, a pořád se toho bojím...

    Ale jak píšou i ostatní nade mnou - podle bodů, které jsi vyjmenovala, ti nezbude nic jiného, než si takovou práci vytvořit a být sama svým šéfem, v žádné firmě tohle všechno pohromadě neseženeš, nějaké body společně ano, ale ne všechny.

    Já bych ale na tvém místě (a na svém vlastně taky:) nebyla AŽ TAK náročná. Tím nemyslím nemít ambice a nesnažit se, ale spíš tak, že si nedávat nereálné cíle. Jednou třeba takovou práci přesně podle představ seženeš, ale k tomu je dlouhá cesta, která bez pořádné zkušeností bude mnohem těžší.
    Snažila bych se najít nějakou práci, která by byla fajn a bavila mě, i přesto, že by to nebylo přesně podle těch bodů, vždyť si je nemusíš plnit jen prací, ale i koníčky - můžeš dělat práci, která má smysl, díky které si vyděláš na to zmíněné cestování, a inspirovat můžeš zase jinak, třeba psaním, mimo práci :) A i díky takové "ne uplně snové" práci můžeš získat cenné kontakty a zkušenosti, které se později budou mnohem hodit. Nikdy nevíš, s kým se díky takové práci setkáš, a s čím ti může v budoucnu pomoct...:)
    Rozhodně bude lepší mít alespoň nějakou práci, vydělávat si na koníčky a radosti, než se jen plácat v tom, že nemáš přesně to, co bys chtěla :)

    OdpovědětVymazat
  25. Kazdy den pozeram tvoj blog, ci pridas nejaky clanok o tom, ze sa konecne zadarilo! Velmi velmi velmi ti to prajem, viem, co vsetko pre to robis, aby si pracu ziskala. Ak by som bola zamestnavatel, hned by som ta zamestnala, si sikovna mlada zena. Velmi rada by som ta nejako nakopla, sama viem, ake to je hladat pracu, trvalo mi rok, kym som sa zamestnala a aj to som vzala pracu, ktora nie je moja salka kavy, pretoze na moju vysnenu poziciu ma ani nezavolali na pohovor, nedali mi ani len sancu. A to vo vsetkych firmach, nic nula, ani sa neozvali :-( Ale nevadi, ja sa o tom este raz pokusim. Pamatam si, ze ma nedokazalo nakopnut a upokojit nic :-( Treba to len preckat.

    Takze hlavu hore, ono to je ako s laskou, praca pride, ked ju najmenej cakas. Zatial si uzivaj si, co ti zivot dava, ja by som dala napriklad vsetko za to, aby som mohla navstivit Norsko...Taky moj sen a vidis, ty si ho zijes :-) A ja tam nemam s kym ist:-( Takisto by som mala rada take krasne manzelstvo ako mate vy s Johnim, tes sa z neho, lebo to je to najdolezitejsie, nic nie je viac! Praca ta caka a uvidis, ze uz ju mas za rohom.
    A v com ta vidim ja? Urcite ako novinarku! Robit interviews, pisat clanky, splna to vsetky tvoje kriteria:-) Aj ked neviem, aky level norciny mas...
    A ruku na srdce, vybrala by si si este aj teraz studium politologie? Myslim, ze to je momentalne dost neuplatnitelny odbor ..Ale chapem, je to narocne, 18 rocny clovek este fakt nevie, co bude chciet robit...
    Budem ti moc drzat palce aj nadalej

    Katka

    OdpovědětVymazat
  26. Terez, jak já ti rozumím... Npíšu snad časem do mailu

    OdpovědětVymazat
  27. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  28. Každý někdy potřebuje úspěch. Důležité je vytrvat ale nebo také cestu opustit a vydat se po jiné. Po jaké nám napoví okolí a naše povědomí. Každopádně ty nejdůležitější věci v životě se jen tak stanou ( cvrknou nás do nosu jako 3 oříšky pro Popelku ) takže nemá cenu lámat věci urputně přes koleno. Tolik moje zkušenost. ..☺

    OdpovědětVymazat