Stránky

středa 30. července 2014

Nabírá cesta taxi jen zábavně snobský rozměr?

Nabírá cesta taxi jen zábavně snobský rozměr? Nikoliv, aneb článek o tom, jak se cesta taxíkem může proměnit v retrospektivní vyprávění životního příběhu v 13 minutách a otevřít vám oči. Jak? Čtěte dál!

(2007) Na zadní sedačce žluté Škody Octavia nervózně posedává ovíněná drobná blondýnka, která se už nemůže dočkat, až konečně setřese ty nepohodlné štekle, řekne polospící mámě na gauči, že je v pořádku, a která bedlivě kontroluje závratnou rychlostí naskakující taxametr, aby při 127 korunách nevinně zalhala, že právě v tady tom baráku bydlí. V dlani totiž nervózně třímá těch posledních 127 korun, co vyhrabala z nejukrytějších kapes líbivé kabelky... 
 

úterý 15. července 2014

Poděkování vám všem! Jste neuvěřitelní!


Miluju vaše zprávy! Každá do jedné mnou pohne... Vaše neuvěřitelné životní příhody a cesty, ve kterých jsou zakomponované mé články a má, jak tomu vy říkáte, „moudra“, která jsem si dřív psala do kapsy. Vaše zprávy pro mě znamenají víc, než si myslíte... Miluju ten pocit, že můžu někomu pozitivně ovlivnit jejich životní cestu. Miluju ten pocit, že v mém psaní někdo nachází sílu učinit životní kroky, které by jinak neučinil. Miluju ten pocit, že můžu svým životním příběhem ovlivňovat druhé a tak trochu je přesdvědčit, že to jde. Miluju ten pocit, že si někdo najde čas na to, aby si článek přečetl a miluju ten pocit, když se mi protočí panenky při pohledu na číslo návštěvníků na blogu. Jste neuvěřitelní! O tolika lidech se mi na začátku ani nesnilo. Vážím si každého čtenáře a každého jednotlivého komentáře a z celého srdce vám za to děkuju! Miluju psaní a vy jste možná i jedním z těch důvodů, proč jsem se rozhodla pracovat na knize. Bude to nějaký ten pátek trvat, ale neuvěřitelně mě to baví a o tom to celé v životě je, nebo ne?  

Vašimi návrhy jste mě rovněž tak napůl přesvědčili, že bych měla udělat osobní setkání s mými čtenáři blogu, a mně se ten nápad ohromně líbí! Nebudu vás tahat za nos, že se tak trochu bojím, že zamluvím stůl pro pár lidí a budu tam usrkávat limonádu sama. Ale myslím, že bych do toho měla jít a ptám se vás tedy, jestli byste dorazili na začátku září do malé zahradní kavárny, kde asi budu nervózně vysedávat a vyhlížet pár neznámých tváří, které znají mě, ale já je ne. Přišli byste? Budu ráda, když napíšete na Facebook stránku, nebo sem do komentáře. 


Mějte nádherný den a těšte se na další pořádný článek. Mám jich v hlavě desítky, jen vybrat ten, který bych vám poslala nejdřív.

Vaše nadšená TerezaInOslo

sobota 12. července 2014

Svatební šílenství vol. 2: Jak snížit svatební budget aneb aby vám také zbylo na líbánky

Asi jako u všech, kteří plánují svatbu, tím nejnepříjemnějším rozhodnutím je kolik vlastně peněz chcete utratit. Mnoho nadšených budoucích novomanželů se tomuto tématu vyhýbají jak čert kříži, podle mě je nutné tuto poněkud klíčovou otázku zodpovědět už na začátku. Většina lidí totiž chce hodně muziky za málo peněz a to je v případě svatby tak trochu kámen úrazu. A protože článek z rubriky "Svatební šílenství" měl vělký úspěch a já si sama prošla celým procesem plánování a přehazování jedné koruny za druhou, rozhodla jsem se vám naservírovat moje tipy, na které jsem během našeho plánování narazila. Tak voilá, tady se dočtete, že se přece jenom na lecčems svatebním ušetřit dá:

Řekněte NE! svatební agentuře 

Sama jsem vždycky snila o tom, jak půjdu na první schůzku se svatební agentkou, která bude mít na sobě takový ten béžový přesně padnoucí kostýmek, upravené nehty a takové ty svatební desky, ve kterých se bude ukrývat klíč k těm nejtajnějším svatebním přáním. Ve skutečnosti to bylo tak trochu jiné kafe, a hned po první schůzce, kde mi bylo nadiktováno, co bych měla a neměla dělat, a jak bych to vlastně měla udělat, a ještě tak trochu arogantním hlasem s výrazem, holka, já přesně vím, co si představuješ a já to vím líp, než ty, jsem měla jasno. Plánujeme si svatbu sami! Bude to dost práce, ale bude to přesně tak, jak chceme my! Svatební agentury vám naslibují první poslední, slevy i speciální služby, ke kterým se podle nich běžný smrtelník nedostane, náležitě však za to zaplatíte a tuším, že jestliže máte trošilinku vyšší svatební rozpočet, stejné slevy dokážete "uhádat" i vy sami. Alespoň já to zvládla. Jestliže jste ale patříte mezi takové, kteří nemají problém zaplatit svatební agentuře 30 000Kč za tzv. svatbu na klíč, máte "vyhráno"! (Pozn. myslím, že jsem neměla zrovna štěstí na svatební agentku, i přestože jsem zvolila jednu z nejlepších agentur na českém trhu, možná, že s takovu "malou" holkou prostě nechtěla ztrácet čas a čekala na nějaké "větší" ryby) Tuším, že takové ty snové svatební agentury se třeba i jednou na českém trhu vyrojí. Kdo ví?

čtvrtek 10. července 2014

Objevila jsem gastronomický ráj na zemi - let me introduce you Mathallen in Oslo


Poslední dva dny se nesou ve znamení poněkud neposedného života, kdy telefonuju, posílám emaily, lítám po Oslu sem a tam, a do toho posílám životopisy a radostně mám zamotanou hlavu z těch všech nenadálých pracovních nabídek veškerého kreativního druhu, kterým vděčím blogem TerezaInOslo. Moje vysněná meta léta je však pracovní nabídka u některé ze známých norských mezinárodních organizací kooperujících s rozvojovými zeměmi, posílám životopisy o sto šest, ale konkurence je tu neuvěřitelná (cca 300 žadatelů na 1 takovou pozici) a navíc se v létě jakoby celé Oslo vypne, nikdo tu moc nepracuje a všichni (!) jsou na prázdninách. Je to cítit na každém kroku, lidé s příchodem vysokých teplot zpomalili jak životní tempo, tak i tempo chůze a já dneska v tom celém rozlítaném dni několikrát narazila do takových těch pohodlně loudavých pohodářů. A abych vám také vysvětlila, proč že se to já neloudám, v sobotu se totiž staví Candy Bar na svatbě jedné známé norské jazzové zpěvačky, tahle mladičká, příjemná osůbka se prostě zamilovala do makaronek i cupcakes od Candy Bar by Tereza & Tereza (náš malý business tady v Oslu), klik na naší Facebook stránku, uděláte nám radost! A všechno se teď točí kolem shánění staré rustikální komody, levandulí, rustikálních krabic Provence stylu, levandulového sirupu, nejrůznějších dekorací, atd. Už se s Terezkou nemůžeme dočkat až to celé vypukne v sobotu, svatba je ve staré továrně v nádherné části Osla jménem Grunerløkka. 

úterý 8. července 2014

Jaké byly slasti i strasti prvního roku v Norsku aneb zasloužíte si vědět ten pravý důvod, proč jsem vlastně začala psát blog


Pamatuju si to jako dneska, sleduju malinké dřevěné domky, které se sem tam objevují v hustých zelených lesích,  srdce mi poskakuje a líbí se mi naprosto všechno, co je norské, nebo norsky alespoň trochu vypadá, nesejde na tom, jestli je to čajový pytlík, nebo pohádková přírodní scenerie. Po tváři mi stéká slza, v tu chvíli se sama v sobě nedokážu rozhodnout, jestli je to slza štěstí,  těch mám hodně a mám je ráda, nebo ta smutná, těch je méně, ale jsou rovněž potřeba. Je mi to jedno, tohle je můj životní let, kteý otevírá naprosto novou kapitolu mého příběhu a já se na ní cítila zcela připravená. Můj vysněný na mě čekal v Oslu, zatímco já za sebou nechala skvělé pracovní nabídky, celou rodinu i kupu přátel.

Doma jsem sbalila, co se dalo, od oblíbených hrnků, přes zásoby českých zeleninových pytlíkových polévek na ty horší časy, kniha Norština pro samouky začínala být pomalu zaplněná barevnými poznámkami a já nedočkavě čekala, do čeho jsem se to zase po hlavě vrhla. V tu chvíli mě ani ve snu nenapadlo, jak neskutečně náročný, těžký a ohromně výživný ten první rok v Norsku bude. 

Dnešní článek, jak jste dobře pochopili, bude o tom, jak se jedna holka z Prahy vydala své štěstí hledat na sever, jestli ho tam našla, to už nechám na vás, já vím svoje, jedno vím ale jistě, že žádné začátky nejsou jednoduché, a z nějakých, mně doslova neznámých důvodů, jsem si ten vysněný život v ledové zemi musela doslova vybojovat od nuly a kus té životní cesty vám teď poodkryji. Ať už si z tohoto článku vezmete cokoliv, hlavní message vám prozradím už teď: STÁLO TO ZA TO! 
Jedna z našich prvních společných fotek v Oslu

sobota 5. července 2014

Svatební šílenství vol. 1 aneb jak si naplánovat svatbu s velkým "S" (rady,které se v časopisech nedočtete)

Dnešní rok vyhlašuji za rok svatební. Ne proto, že máme svatbu my, náš velký den byl loni v září, ale protože se letos se svatbami i zásnubami doslova roztrhl pytel. My letos zvládneme pět ze sedmi svateb, na které jsme byli pozvaní (jednu na Filipínách a v Rusku jsme prostě nezvládly a strašně mě to mrzelo!) a protože svatby a všechno kolem toho miluji a v posledním měsíci  se mi zasnoubili čtyři z blízkých kamarádek, nenechala jsem dlouho čekat na článek o jednom z nejkrásnějších dní v našich životech.

Jedna z mých oblíbených, září 2013

čtvrtek 3. července 2014

Jak si dát pozor na "potápěče snů" a pár rad, jak i ty nejniternější a nejbláznivější sny proměnit v realitu


·   Letní větřík si hraje s listama stromů, které dychtí po kapce vody a jahody se vám před očima červenají pod paprsky silného sluníčka. Je kolem půl osmé večer a slunce pálí a hřeje. je tu neuvěřitelně nádherný klid a já ne a ne se nabažit toho výhledu na jeden z norských fjordů. Sedím na terase mého nejoblíbenějšího dřevěného srubu na světě, toho, ve kterém jsem před čtyřma rokama poznala moji budoucí norskou rodinu a kde vlastně i tak trochu začala ta celá velká kapitola, která mi nádherně přetočila můj život vzhůru nohama. O životě na severu jsem prahla už od malička, inu, nejenom na severu, takové ty choutky bydlet v Paříži, číst intelektuální romány, opíjet se vínem a mluvit nádhernou francouzštinou se mě držely celou střední školu i po té, co jsem chodila na večerní kurzy francouzšitny, po kterých jsem si jednou za čas zašla na kávu a pistáciovou makaronku do místní francouzské pattiserie a snila a snila, nebo o tom, že sbalím saky paky a odstěhuju se na Hawaii, kde budu pracovat v surfařským obchodě, poznám místní cool dredaře, co mě naučí pár triků a uvelebím se v ráji v nějaké mini chýši na pláži, tahle představa mě pustila celkem rychle, když jsem si uvědomila, jak komplikované by to všechno kvůli amerických úřadům vlastně bylo, nebo představa, jak že sedím s mým manželem v nádherným dřevěným srubu, kde přes den lovíme ryby a večer po pár sklenkách vína vymýšlíme jména našich budoucích dětí a tak trochu se handrkujeme, kolik jich vlastně chceme. Podívám se doprava a ten manžel tam opravdu sedí a ten můj vnitřní hlas mi nabroukavá: “Vidiš, zase máš co chtěla!” a já se zatetelím a vlepím mu letmou pusu.

Naše snídaně na terase trvají hodiny, divíte se proč? 

úterý 1. července 2014

A na oplátku mi řekněte vy ...

První výzva pro mé čtenáře:

Už od narození jsem přespříliš zvědavá. Dneska ráno jsem se například probudila a nemohla jsem z hlavy vyhnat brouka, jak se ke mně vlastně moji čtenáři dostali. "Tak se jich jednododuše zeptej", našeptával mi hlas v hlavě. Po chvíli malé rozpravy mě tedy přesvědčil a já se zeptala na Facebook stránce TerezaInOslo. A protože se to celkem povedlo a já dostala skvělé vzkazy a propletené příběhy, jak se k blogu TerezaInOslo moji čtenáři dostali, ptám se i Vás tady na blogu! A vy máte jedinečnou šanci uhasit moji zvědavost klidně i sebestručnějším komentářem. 

Děkuju vám za to!


Druhá výzva pro mé čtenáře:

Pozměnila jsem vizáž blogu, už bylo na čase na něco, jak napsala jedna čtenářka, "svěžího". A protože jsem se do toho trochu ponořila, našla jsem nejrůznější vychytávky! Například teď se můžete v pravém horním rohu jednoduše prokliknout na sociální sítě blogu jako je Facebook, Instagram, nebo i můj tolik oblíbený Pinterest. V pravém dolním rohu jsem pak vytvořila anketu, která vyzjistí, proč vlastně blog TerezaInOslo rádi čtete. Když budu vědět, co se vám líbí nejvíc, můžu toho pak psát víc a je to win-win!

Tak se těším na vaše komentáře i hlasování a vy se zas na oplátku můžete těšit na pořádné porce blogování. Zítra se totiž jede vlakem do norského srubu, kde se bloguje, jedna radost. 

Vaše TerezaInOslo na prázdninách!