Víkend, na který se jen tak nezapomíná aneb když má John Erik i Norsko narozeniny

Řekněme, že uplynulý víkend je jeden z těch, na který se jen tak nezapomíná. Plný rodiny a přátel, spousty jídla, vína, šampaňského, pár desítek fotek do scrapbooku, brzkého vstávání a dlouhého ponocování a proč to všechno? Vezmu to popořádku, sice nemám moc času, protože mám právě tu nejkrásnější cestovní horečku, ale na vás se nezapomíná: nejdřív jsem u nás doma pořádala party se spolužáky z norského kurzu na oslavu zakončení, ta se táhla pekvapivě do ranních hodin a jednou z největších atrakcí byl (ostatně jako vždycky) náš Light System, Phillips Hue. Už jsem vám psala o naších nových aplikacích, třeba, že se ráno světla nastaví podle počasí, které je venku? Když svítí sluníčko, jsou nádherně žlutá, když má naopak pršet a být šedo, změní barva do nudné šedo-modré, nebo že se větla rozblikají, když Liverpool dá gól? Měli jste mě vidět, jak jsem se poprvé vyděsila, co se to zase děje. A to jsem ještě ani nezmínila, že když je jeden z nás kolem 200 m od domu, světla to podle GPS rozpoznají a začnou pomalu měnit na naše oblíbené barvy. John Erik má zeleno-modrou, já růžovo-bílou. Téma světla je na blog samo o sobě, tak se na něj jednou můžete těšit. Mrkněte tady na super video: Krátké video o Hue Light System 

John Erik má narozeniny, my máme přání jediný....

Péct čokoládový dort v naprosté tajnosti a tichosti je tedy nadživotní úkol v bytě, který má pár metrů a jeden pokoj. Inu, myslím, že až na pár vypadlých hrnců a celkem hlasité "Sakra!", když jsem si rozsypala 200 gramů kakaa po celé vycíděné kuchyni, jsem to zvládla. Inu, dortové vzezření nebylo zcela podle Pinterestu, ale chuťově byl vynikající. Recept, jak jinak než od mé Terezky: Recept na ten nejlepší čokoládový dort od Sweet Melange (ale pozor, je to tedy kalorická bomba!!)

Nedělní snění aneb jak se dají udělat polozdravé palačinky 'á la co lednice dá'

Je neděle, nádherná neděle, venku si mohou ptáci vyzpívat hlasivky a já se líně převaluju v posteli. Můj životní rytmus mě nenechá spát déle než do půl osmé, tak vymýšlím, jaký bude ten dnešní náš tolik oblíbený nedělní brunch. Tady v Norsku jsou neděle svaté, téměř všechny obchody zavřené (výjimečně mají některé 'večerky'), a lidé si užívají volného dne. Město je po ránu úplně vylidněné a zdá se, že všichni dospávají spánkové deficity z týdne. Je to obrovský rozdíl oproti živé Praze, kde už od rozbřesku potkáte nadšené turisty míchající se s těmi, kteří čekali na první metro domů. Neděle je tu na severu rezervovaná rodině, výletům, kreativitě, návštěvám a klidu a já ty norské neděle miluju.

Přenáška s Dalai Lamou a jeho message pro naší generaci

Jak jen začít, když je moje hlava plná nejrůznějších myšlenek a poslání. Zkusím to utříbit a předat vám tu nádhernou message, kterou jsem zrovna spolu s 1000 dalšími studenty Oslo University vyslechla od samotného Dalai Lamy. Byla to moje poslední přednáška celého vysokoškolského vzdělání a nemohla jsem si přát lepšího přednášejícího, než samotného Dalai Lamu.

Dostat se na přednášku Dalai Lamy není jen tak, po vystání hodinové fronty na lístek v obrovském slejváku jsme byli mezi těmi šťastlivci, kteří dostali lístek zadarmo, dalších 1000 studentů nikoliv. Obrovská univerzitní aula Chateau Neuf se zaplnila jako lusknutím prstu a ohromný aplaus se strhl, jakmile samotný Dalai Lama vstoupil do auly. Opatrným krokem došel na podium a všichni plní očekávání s tisíci otázkami na jazyku sledovali každičký jeho pohyb. Nikdo ani nedutal.