Stránky

sobota 22. února 2014

"Laughter is the best medicine, unless you have broken ribs"

Je sobotní odpoledne, tenhle den jsem odpočítávala posledních čtrnáct dní, dneska odesílám další kapitolu diplomky, na které jsem usilovně pracovala poslední měsíc. Dneska to mělo všechno začít a já konečně zas měla začít pořádně žít a ne jen chodit z knihovny domů a zase do knihovny. Avšak život Vám občas dokáže nastolit překvapivé okamžiky, obzvlášť, když Vám diaknostikují zlomené žebro, o kterém jste ani nevěděla...

Jak to všechno bylo?

Je čtvrtek večer a já cuknu bolestí, když si po 10 hodinách psaní sednu na gauč. Kontroluju údajnou modřinu, která ale zdaleka není modřinou, nýbrž vystouplým levým žebrem, které hmatatelně i viditelně není na svém místě. Ničemu nerozumím a bolest se s vědomostí, že něco není dobře přirozeně stupňuje. Ráno moudřejší večera, tak bolest zaspávám. Poslední den před odesláním práce je vždycky hektický a potřebuje nejvíc soustředěnosti. Já si hrabu na dno a zatínám bolest zuby nehty, až se to nedá a jdu k doktorovi. Nemocnice, asi jako každý, nemám vůbec ráda a třikrát se obrátím směrem domů, když mě John Erik vezme za ruku a postrčí tím správným směrem. 


Norské nemocnice

V Norsku jsou nemocnice a lékařská centra vážně krásná, jesti se to tak vůbec o takovém místě dá říct. Je to zpravidla architektonický prosklený skvost s čistě a světle upraveným interiérem, který na Vás nepůsobí nijak depresivně, nýbrž Vám dodává naději, že na tak krásném místě tihle andělé s nažehlenými plášti a pestrobarevnými Nike teniskami, spraví všechno, co není ve Vašem těle v pořádku. Nebojíte se, že tu ještě chytíte něco navíc, ani že tu strávíte věky. 


čtvrtek 6. února 2014

Jakou sílu má v rukou naše generace a jak mi česká topmodelka sekla poklonu, na kterou se nezapomíná


Po přečtení pár řádků českého vydání časopisu Forbes s názvem MLADOČEŠI mi srdce buší rozrušením a jakousi nadějí, že se blýská na lepší časy. 

Podle šéfredaktora Šimůnka má ta dnešní generace, která neviděla viset obraz Gustava Husáka ve školních třídách, možnost dodat České republice koule a já se na to nesmírně těším!

Poprvé úplně na hnědo