Stránky

sobota 6. prosince 2014

Máte něco na srdci, ale neumíte to říct? Článek vás snad postrčí a možná i na skvělé představení LOSER(S)!

Je brzké pražské ráno, ospalé a uloudané. Ze stanice Smíchovské nádraží se kolíbám směrem na Palmovku. Nejezdí tramvaje, ve městě je chaos a náhradní doprava nefunguje tak, jak bychom si to my, normální smrtelníci představovali. Pozoruju lidi kolem sebe, ostatně jako vždycky, a pohled mi uvízne na jedné mladé slečně. Je vysoká asi metr osmdesát, má zářivě červenou sportovní bundu s bílými zipy, havraní vlasy a přísně zastřiženou ofinu. Tuším, že má i velice tmavé oči. Pozoruji ji, jak si nervózně upravuje čepici. Co pět, sedm sekund si dlouhými prsty posouvá čepici sem a tam a natáčí hlavu, aby se v odraze oken ujistila, že jí sedí jako poklička na hrnci. V duchu si říkám, že ta čepice zcela jistě musí být nová, protože svou bílo-krémovou barvou září na celé metro. A v tom to uvidím. Pod její skvostnou bambulí se zatrpkle kření ten umělohmotný do nebe volající háček, kterého si asi ze samotného nadšení zbrusu nová majitelka čepice nevšimla. A je to tady. jsem jediná v celém metru, kdo může tuto mladou dámu zachránit od úsměvné až trapné situace. Jenže, jak to udělat. Mám se k ní přes všechny ty lidi prodrat a se soucitným úsměvem ji zašeptat: "Máte novou čepici? Je skvělá, ale má to háček!". Nebo to mám raději na ní přes celé metro zakřičet?

V tu ránu jsem postavená do situace, kdy něco vím a je jen na mně, jestli s tím něco udělám. Cítím tu zodpovědnost, která se mi z ničeho nic oprskle usadila na bedrech. Všech těch pět nekonečných zastávek metra tuto slečnu hypnotizuu pohledem a ona se pořád tetelí před tím falešným zrcadlem a zkouší úsměvné grimasy. To je konec. Musím něco udělat. Na jedné zastávce, ze samého rozrušení ani nevím, která to byla, vystoupí celkem dost lidí a my zasedáme pár vteřin uvolněné lavice. Mezi mě a slečnu s čepicí a háčkem si sedá stará paní. Jsem tomu ještě blíž. Musím začít jednat. Za boha nemůžu dát dohromady větu, která by dávala smysl a slečnu upozornila na to, že má na hlavě plastový problém. Pak se všechno seběhne už pěkně rychle. Ani nemkrnu a slečna se zvedá na své dlouhé nohy a prodírá si cestu skrz masu lidí. Metro zrychluje a já už jenom vidím ten plastový háček, který se kolíbá na stanici Invalidovna vzhůru k eskalátorům a vzhůru k nové oběti oprsklé zodpovědnosti ...

Neudělala jsem nic. Zhola nic. Mám špatné svědomí. Ani nevím, proč. Vždyť je to jen jeden blbej umělohmotnej háček. Vzpomenu si, kolikrát jsem v životě chtěla něco říct a neřekla. Jen protože jsem se styděla, neuměla jsem to vhodně zformulovat, nebo prostě mi to nešlo z pusy ven. Kolik věcí jsem mohla změnit a kolik lidí potěšit, kolik lidí vytáhnou z maléru, nebo uklidnit. A zařekla jsem se, dneska budu říkat všechno co chci říct. Žádné takové ty přetřásané věty: "Ale to se přece nehodí", "Co by na to řekla", nebo "Řeknu to jindy". Protože přesně takové nevyřčené věty mohou způsobit pěknou neplechu...

Kdybych tenkrát nic neřekla, třeba bysme tu dneska neseděli...

Večer jsme s holkama šly na vystoupení LOSER(S) do vyhřívaného šapitó postaveného na Výstavišti v Holešovicích. Těšila jsem se jako malá holka. Příchod poněkud dramatický, dvě z naší klasické pětky tradičně na poslední chvíli a s jazykem na vestě. Bojíme se, jestli jsou tam záchody a teplo. Všechno bylo a jako třešeň na dortu i dobrý a horký svařák. Nakupujeme zásoby, olíbáváme Matyho, hlavního hrdinu, který nás prý rád vidí a zasedáme místa a necháváme se unášet s našim Boarding Passem do nebes. 



Jsem unešená, dojatá, nadšená. Nadskakujeme s holkama nadšeně ze židlí a tleskáme o stošest. Čas od času si vyměňujeme vyděšené pohledy, to když drobounká dívčína lítá po šapitó sem a tam a stíhá do toho ještě několik vrutů a salt. A občas se na sebe jen tak obdivně podíváme při tanečně-akrobatické kreaci a do jedné jsme pyšné na ty naše kluky. Říkám na ty naše kluky, protože se dvěma hlavními tanečníky jsme strávili pár let života. Začalo to na naší první "taneční" přehlídce pro Nike. Byli jsme drobci, choreografii jsme plácali z toho, co jsme okoukali v televizi a styděli jsme se na celý kolo. Od té doby už jsme spolu tak nějak drželi. To bylo tréninků, to bylo povedených večerů, Silvestrů, lyžování, výletů, závodů po Evropě, zklamání, snů a v neposlední řadě - přátelství, na které se jen tak nezapomíná. 

Foto: Petr Novotný
Foto: Petr Novotný
Foto: Petr Novotný

Mám slzy v očích, to když mi Matyho maminka podává ruku a z celého srdce mi děkuje, že sem mu tehdy prý řekla, že to prostě musí zkusit. A on to dokázal... oba to dokázali. Oba měli obrovský sen být tanečníky, vystupovat, dělat, co je baví nejvíc. A ani nevíte, jak ohromně pyšná jsem. Jsem cíťa, já vim, ale až uvidíte tohle představení a snad i trochu si k tomu přidáte špetku toho mého příběhu - pochopíte. 

OFICIÁLNÍ TRAILER, stojí za to - TADY!

Plastový háček vem čert, jsou jiné důležitější věci, které lidem musíte říct. Říkejte je - máte v rukou ohromnou sílu někomu změnit život. A jestli si pamatujete, v jednom ze článků jsem vám psala o tom, jak Maty tenkrát nejspíš změnil život zase mě... takže jsme si fifty-fifty. 

Foto: Petr Novotný
Foto: Petr Novotný

SOUTĚŽ O 4 LÍSTKY NA PŘEDSTAVENÍ LOSER(S)

A protože mé nadšení ani za těch pár dní neopadlo - rohodla jsem se pozvat čtyři šťastlivce na představení LOSER(S)! :) Napište mi do komentáře, jaký nejtěžší gymnastický prvek jste v životě zvládli + váš email do půlnoci druhé adventní neděle. Psát můžete in Facebook stránce či Instragramu. Dva z vás vylosuji a daruji dva lístky na představení LOSER(S) ve Vámi vybraném termínu (do konce roku 2014). 

Ohromně se těším, co na to budete říkat. A když nevyhrajete, určitě se vydejte na LOSER(S). Vřele doporučuju tenhle nádherný zážitek a dávám ruku do ohně za to, že se vám to bude líbit. Kombinace divadla, tance, akrobacie a na místě namixované originální hudby je prostě shrnuto, podtrženo: BOMBA. Nehledě na to, že je to i skvělý tip na vánoční dárek. Termíny představení: KLIK

Foto: Petr Novotný 

Krásný víkend a těším se na vaše odpovědi.
Vaše TerezaInOslo

36 komentářů:

  1. stojka :D barborato@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  2. vymyk na hrazde :] vavrovaeliska@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Jako nejtěžší gymnastický prvek jsem zvládla salto... ovšem, na trampolíně!
    moprik@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  4. asi paterák (na trampolíně)
    aljanska@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Není to ani tak gymnastický prvek, ale nejtěžší,co jsem po dlouhém tréninku zvládla byla vysoká zvedačka:)- takováto: http://bit.ly/1s5aY3d
    michaalkaa@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  6. Ja asi jenom vymyk na hrazde! Nebo stojku? Každopádně představení vypadá super (-: klarrrka@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  7. Moje noční můra - výmyk na hrazdě :))) stejně mi ale vždycky museli pomáhat popostrčením zadku :))
    sabera@hotmail.cz

    OdpovědětVymazat
  8. ...přeskok přes kozu na prvním stupni ZŠ (pokud se to dá vůbec nazvat gymnastickým prvkem :o))..od té doby se gymnastice vyhýbám.. :oD
    kala.kalamajka@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  9. asi provaz a stojku:) claue@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Ve škole klasicky koza, přeskoky..Ale teď u mě věde slackline, na lajně dělám různé jógové pozice a moc chci chodit highline + naučit se parádní handstand bez opory.
    kklara.jelinkova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  11. Po zlomené ruce opět zvládnu stojku a most, mám z toho ohromnou radost ;-)

    kanjitoshite@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  12. nejspíš nějaký obyčejný toč na hrazdě :) vypadá to famózně!

    ver.vranova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj Terezko, na představení jsi mě úplně nalákala, já si tam snad ty lístky koupím:) Jinak mi tvá příhoda z metra připomněla i tu mou, bohužel já byla ta v opačné roli, bylo léto, jela jsem metrem na pohovor v nové košili a bohužel dva prostřední knoflíčky se mi otevřely, takže mi byla vidět podprsenka.. cítila jsem, že na mě lidé civí, normálně pozornost nepoutám, tak jsem si říkala, co je špatně..až když jsem vystupovala z metra, všimla jsem si ve sklech dveřích té pohromy a byla rudá až na zadku..Měj se krásně dtereza6@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  14. úplně jsem zapomněla dodat, že u mě to byl asi výmyk:) Tereza

    OdpovědětVymazat
  15. Představení vypadá úžasně! Můj cvik - nevím, jestli to má nějaký název, ale prostě ze stojky jsem překlopila nohy do mostu a pak do stoje :-D mail: enitor@centrum.cz
    A držím pěsti, ať to klapne s novou prací (a určitě to vyjde, moje babička totiž říká, kolik pěstí, tolik štěstí a takové milé osůbce jako jsi Ty je drží spoustu lidí ;))

    OdpovědětVymazat
  16. Dobry den, ja jsem po roce na gymnastice cvicila na skolni besidce;). Tim jsem s gymnastikou skoncila, trenerum se nelibila ma detska tlustost a neprilis souteziva povaha, ale na pohyb, hlavne tanecni,jsem rozhodne nezanevrela (a na stredni jsem pak musela spoluzackam predvadet ukazkove kotouly letmo, haha, neco ve mne preci jen zustalo)! Iwuska.s@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  17. Když jsem byla malá, dělala jsem třeba 200 kotoulů za sebou a babička musela počítat:)

    OdpovědětVymazat
  18. Já se přihlašuju k těm úspěšným, co jsou rádi, že dali stojku :-) O to raději se podívám někoho, komu to fakt gmail.comjde :-)

    eliska.tesinova@

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oprava nějak mi to tam špatně skočilo: email je: eliska.tesinova@gmail.com

      Vymazat
  19. Nooo je to uz docela dávno, ale myslím, že to byl kotrmelec na kladině vpřed i vzad bez jištění. A pak salto do vody :) alicacek@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  20. Nebo se to jmenovalo kotoul? :)

    OdpovědětVymazat
  21. vypadá to moc hezky!

    OdpovědětVymazat
  22. No těžko říct, jaký nejtěžší gymnastický cvik jsem doposavad zvládla :D Jsem totiž od mala atletka a gymnastice jsem se vždycky poměrně velkým obloukem vyhýbala. Ovšem přijala jsem letos v září novou výzvu a zapsala jsem si na celý semestr jógu. Když jsem minulý týden dokázala tzv. pozici vrány, myslela jsem, že se radostí pominu:D Je to vážně super sledovat ten progress vašeho těla a vidět, že i takový dřevo, který bylo schopný možná tak udělat stojku o zeď, teď dokáže něco takovýho:D Je to maličkost, ale pro mne znamená hodně:) Takže bůh ví, kam mě tenhle můj pocit nadšení zavane příště:) Třeba právě na LOSER(S) :)) Přeju hezkou neděli:) domi.zav@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  23. Můj gymnastický prvek? Přestože mám gymnastické předpoklady v rodině, tak u mě to byl asi rovný kotoul vzad :o)?
    Ne :-), asi to bude stojka, která mi jako jedna z mála věcí z gymnastiky nikdy nevadila a šla :o). (merrybea@seznam.cz)

    OdpovědětVymazat
  24. Pro mne byl vždy nejhorší výmyk na hrazdě, ale pamatuji si na to, jak jsem ho poprvé a naposledy zvládla.
    jana.lunakova@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  25. největší pecka byla když jsem konečně dotočila toč jízdmo - naprostá euforie! :)))
    annier@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  26. Zdravím Terez, představení muselo být senzační. A co se týká gymnastiky u mě... žádná sláva, výmik - ani náhodou, myslím, že mám těžký zadek, kruhy - z těch jsem málem slítla, přeskok přes kozu nebo bednu - moc dlouhé :-) takže maximálně kotoul a stojka s držením. Ale zase takové kopyto nejsem - doufám...
    Přeji krásnou a klidnou druhou adventní neděli.
    Anet (patikova.aneta@seznam.cz)

    OdpovědětVymazat
  27. Pro mě to byla klasická "hvězda" - celý gympl jsem k tomu byla neúspěšně nucená a o pár let později jsem začala s capoeirou a najednou to šlo samo:) kteraleta@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  28. Já gymnastiku měla zakázanou od 5. třídy, ale vím, že jsem jako malá uměla udělat salto do duchny :D :D To asi každý!
    martina.pochmanova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  29. hvězda....nemám žádný balanc...jphager2@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  30. Ahoj Terezko, gymnastika mi ve škole nikdy nešla, ale měla jsem obrovskou radost, když se mi podařilo udělat stojku :) Přeji Ti krásný adventní čas :) simkova.vera@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  31. Myslim, ze nejvetsiho gymnastickeho prvku jsem dosahla pri seskoku z hrazdy (viset za nohy hlavou dolu, rozhoupat se a skoncit na zem, pokud mozno do stoje), ale to uz je tak davno ... :-D

    OdpovědětVymazat
  32. Ahoj Teri, nejtěžší věc, co jsem zvládla byla hvězda a trvalo to dlouho :D loleswen@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  33. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  34. cokoliv jsem zvládla a zvládám je těžké...díky těžkému zadku ;) teď trénuju most na 1 ruce a 1 noze.. takže až se to podaří, tak to bude pro tu chvíli ten pomyslný TOP :)

    OdpovědětVymazat