Stránky

čtvrtek 18. prosince 2014

Jak jsem se dozvěděla bolavý verdikt a co mi to dalo...

Horký kakao s kouskama čokolády a horou šlehačky mi hřeje rozmrzlé prsty a hladí bříško. Podle růžových tvářích byste poznali, že už v Oslu přituhlo a co především: konečně i nasněžilo. Šla jsem na procházku do toho pohádkového zasněženého počasí. Sama. Na dlouho. Proč? 


Takové to milé ráno se proměnilo ...


Dojídáme snídani, udělala jsem omeletu a měla jsem takovou tu dětskou radost, že se mi jí podařilo obrátit, aniž by se pochroumala. Byla vynikající. Johni mě popichuje s tím, že jsem ta nejlepší housewife na světě... takové další milé společné ráno. A v tom to přijde. Přijde mi email. Telefony jsou při jídle tabu, je to pro nás jen ten náš čas. Kouknu na Johniho a ten přikývne. Oba víme, na jaký email už od pondělí čekám. Třesou se mi ruce a email se načítá zatraceně pomalu. Čtu první větu a kdybych stála, podlomily by se mi kolena... Takhle jen spouštím obličej do dlaní a do té snídaňové omelety se koulejí slzy jako hrachy. Scénář 2. se právě odehrával... Nečekala jsem to... když už jsem se dostala tak moc daleko. Prošla jsem úspěšně pět kol... Z toho jednu prezentaci a jeden online assessment. A dali přednost kandidátovi, který měl větší zkušenosti v oboru a mluvil lépe dalším cizím jazykem... moje francouzština stojí za houby... tentokrát jim nestačila ani angličtina, ani norština...

Jako kdyby mi někdo přestal mačkat to srdce, které mačkal od pondělí. Jako kdyby se mi konečně ulevilo. Je to vyřešený. Bolí to hodně, ale jinak. Johni nemluví, jen mě pevně svírá v náručí a nepustí, dokud nevidí, že to zvládám. Pořád mi opakuje, že tohle zvládneme. Zvládli jsme už tolik věcí. Inu, pohádkové konce se ději, ale předchází jim pěkná dřina. Ta moje asi ještě není u konce...  

Johni odchází do práce a rozkazy zní jasně: 1) zabalit se do deky, 2) odpočívat, 3) jíst dobrůtky a 4) neplakat. Neposlouchám ho. Tohle potřebuje akci. Po pár hodinách, co vygruntuju celej byt a především místa, které mě doslova rozčilovala a strašně dlouho se mi do nich nechtělo, se blýskají čistotou a prázdnotou. Vyhazuju spoustu věcí, tedy lépe řečeno, dávám je do kontejneru pro charitu. Potřebuju se nadechnout. Potřebuju pročistit byt a tím i hlavu. Jdu si zaposilovat a pak na dlouhou procházku... tam se mi v hlavě rodí nový plán, jak na to...

 

Silnější než předtím...

She was unstoppable, 
not because she did not have 
failures or doubts, 
but because she continued 
on despite them. 

(Beau Taplin)

Byla jsem už vážně jenom krůček. Ale teď jsem silnější jako nikdy předtím. Mám ten správný elán! Nebojím se! Jdu do toho na plno a teď už to prostě vyjde! Tohle je už je v pořadí třetí práce, kde jsem došla tak daleko a nakonec to nevyšlo... Z každé jsem se poučila, z každé zkušenosti jsem si něco odnesla a teď vím, že na to mám. Jen prostě ještě nebyla ta pravá doba! Čekám na tu svojí snovou pozici.

Uf. Začátek roku bude těžkej... především finančně. Ale my to zvládneme... V takových situacích si uvědomíte, jak ohromně moc potřebujete vedle sebe někoho, o koho se můžete opřít. A já mám to obrovský štěstí, že Johni je ten, o kterého se opírá nejlíp na světě...


MAKE A WISH

Včera jsem na Facebook stránce uveřejnila jeden vánoční projekt "Make a wish" - splň si svoje přání s TerezaInOslo. A protože se od včerejška tak trochu změnila situace, budu si já s váma to velké přání plnit taky!

Vím, že velká spousta z vás má svoje tajná přání a kdy jindy, než o Vánocích by se měla přání plnit, nebo alespoň se k jejich splnění přiblížit. Mám pro vás jeden moc krásný projekt, který mně už dlouho ležel v hlavě. Vaší iniciativu nechám zcela jen na vás...

PRVNÍ KROK

Napište svoje přání... jedno... to veliké... to, o kterém sníte... dejte si záležet, neukvapte se, sedněte si s hrnkem čaje, a přemýšlejte, co je to ono velké přání a věřte, nebo ne... já vám ho pomohu splnit. Jen musíte do toho se mnou jít na plno... žádné... tak já to zkusím... Chci slyšet - "JDU DO TOHO!"

Jdete? Napište ho do komentáře, nebo klidně i na kousek papíru, ale prosím, dejte si na něm záležet, to vám kladu na srdce, jako že se Tereza jmenuju...
A po dnešním dni si i já na papírek píšu svoje velké tajné přání. Vy se můžete těšit na další instrukce v dalším článku. 

Krásný zbytek večera a obrovské díky vám všem za nádherné zprávy a emaily. Pomáháte... :) 

Vaše TerezaInOslo

32 komentářů:

  1. Tak to mi je moc luto, presla som si po odstahovanim do zahranicia niecim podobnym ale raz sa to podarilo :-)Tak sa to podari i tebe! Inak, neprezradis teraz ked je uz potom, co to bolo za poziciu (aspon priblizne)? Som zvedava o co mas cca zajem + nikdy nevies, kto cita tento blog.. :-) Mozno niekto z oboru!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Vím, že lidé, kteří si prošli něčím podobným ví přesně, jak se cítím. Podaří se to! Ano, jednou ano :)

      Nejraději bych dělala v nějaké NGO, která spolupracuje s rozvojovými zeměmi. Mám slabost pro Afriku a ráda bych se angažovala jako koordinátor rozvojových projektů. Je to neuvěřitelně žádaný obor v Norsku a konkurence je obrovská. Tato pozice, o kterou jsem teď žádala byla z trochu jiného oboru - Marketing pro studijní obory na univerzitách po celém světě. Znělo to skvěle, ale tak nějak jsem trochu tušila, že mě srdce táhne trochu jinam.

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    2. haha tak to je vtipne, ja (anonym ktory sa pytal otazku) totiz v jednej rozvojovke pracujem :-) Bohuzial nie v Norsku, ale tiez v zahranici. Najprv spm sa hlasila na Program officer a podobne pozicie, az som pochopila, ze pokial naozaj chcem pracovat v tomto obore a hlavne is chcem cim skor najst pracu, musim trochu polavit z narokov a zacala som sa hlasit i na asistentske pozicie v ramci NGOs. A sup, behom mesiaca mam pracu v jednej z najvacsich EU based development NGOs zameranej na Fair Economic Development :-) Tak moja rada znie - pokial vies ze chces robit v nejakom urcitom obore ale nedari sa ti nic najst, skus sa vramci oboru poobzerat po nizsich poziciach. Porasties potom v ramci organizacie lebo sikovni ludia ako ty rastu co by dup!

      Vela stastia!

      Vymazat
  2. Já se vůbec nedivím žes tě nevzali, takové typy co se až moc snaží většinou nechtějí a upředeností lidi, kteří jsou víc v pohodě....teď samozřejmě můžeš říkat že to nebyla tvá vysněná práce a blá blá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. lol ty si asi este nebol na pohovore, ze, anonym :D

      Vymazat
    2. Vážně, milý anonym? Že já jsem se nezeptala raději vás, jestli mám vůbec šanci :))) Musíte to mít v životě těžké, když si myslíte, že v kariéře uspějí lidi, kteří jsou v pohodě...

      Držím vám palce, a přeji jen to nejlepší.
      TerezaInOslo

      Vymazat
  3. zaciatky su vzdy tazke..ale to prejde! cim viac pohovorov absolvujes, tym viac budes vytrenovana a tym skor ziskas pracu :) zaverecne kola su aj tak len o sympatiach ..
    Nabuduce to vyjde ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuju :) Pevně věřím, že to jednou vyjde :) Troufám i říct, že sympatie byly, jen další kandidát měl podle rozhodnutí větší zkušenosti z oboru a větši jazykovou vybavenost.

      S pozdravem
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  4. Sto lidí - sto chutí. Sto šéfů - milión požadavků. Anonym by možná nechtěl snaživku, ale já osobně věřím, že snaha se vyplatí!
    a jinak, dneska se mi mooc z tvého příspěvku líbí toto:
    "A já mám to obrovský štěstí, že Johni je ten, o kterého se opírá nejlíp na světě..." - moc ti to přeju, každý by měl mít takovou polovičku!! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano! kazdy mame narok si vybrat svoji polovicku a kdyz neni nase opora rychle pryc! :) xxx

      Vymazat
    2. Děkuju, Evo.

      Moc zdravíme z Osla,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  5. Úžasný článek, všechno to prožívám s tebou, jen nejsem tak hrozně silná jako ty! Je nádherný jak si vše uvědomuješ a do všeho jdeš na plno! Jsi mou úžasnou inspirací.. píšu si na papírek svůj obrovský sen a doufám.. přeji nádherné vánoce, vy dva zvládnete všechno na světě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuju, Anie.

      Mám radost, i za inspiraci a obrovský sen. Splníme ho :)

      Krásné Vánoce i Vám,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  6. Terezko to mě mrzí, nezoufej, jednou to vyjde a budeš hvězda!!! Dávám si za tebe horké kakao na pohlazení mysli =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Jé, to je milé! Kakao je vždycky dobrý nápad :)

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  7. Děkuju :) Jé, to je milé! Kakao je vždycky dobrý nápad :)

    Vaše TerezaInOslo

    OdpovědětVymazat
  8. Terezko,jednou to přijde uvidiš.Jste skvěly par,držim Vam palce.
    Přeji krasne vanoce.
    Atka

    OdpovědětVymazat
  9. Asi před půl hodinou jsem si přečetla článek, že to nevyšlo, a až teď článek o čekání, skákání na posteli a jejím křupání. Nejdřív se mi nechtělo komentovat, ale teď mi to nedá.

    Obecně vzato se mi v životě moc nedaří, někdy mou vinou, někdy shodou okolností, které se sejdou kolem. Třeba teď naposledy - v jeden den (čirou náhodou na moje narozeniny) to vypadalo, že se mi zlomí život k lepšímu, vyřešily se nějaké věci doma, bylo mi řečeno, že jdu hned druhý den na dvě výběrová řízení (jednu z těch prací teď mám a myslím, že bych dostala i tu druhou, kdybych ji při řešení praktických otázek s potenciálním nadřízeným asi 4 hodiny po pohovoru neodmítla, protože už jsem kývla na tu první). Prostě to vypadalo skvěle. Jenže tu práci jsem získala v rámci projektu na pracáku a kvůli jejich nařízením a rozmarům jsem mohla nedřív začít až o 2,5 měsíce déle, než bylo potřeba. Ze dvou měsíců byly z ničeho nic tři...prostě spiknutí sil kolem mě, aniž bych se to pokusila sabotovat sama od sebe. Jasně, zdálo se to nepřekonatelné, ale vyřešilo se. A i tak na mě počkali, nechali mě se zaučovat a já teď začínám pěkně čerstvě se smlouvou tam, kde jsem spokojená, i když to asi není práce mých dřívějších snů.


    No a teď k tomu, co jsem vlastně chtěla, tohle bylo jen pro ilustraci, že ne vždycky si to kazím sama :). V létě jsem byla na výběrku do "práce snů" - projektový manažer v Chefstarteru. Nevyšlo to (tentokrát jsem si to pokazila sama stresem, blbýma dotazama, těkáním očima a tak), ale kromě toho, že jsem si to pokazila, to nevyšlo taky proto, že jsem si ÚPLNĚ přesně představovala, jaký to bude, až tu práci mít budu, jak budu dojíždět 100km do práce nebo bydlet v Karlíně, jak to oslavím, jak mi to všichni budou přát. A proto to nevyšlo, nenechala jsem tomu volnej průběh a moc tlačila na pilu osudu. (a ten to vzdal přesně stejně, jako to vzdávám já, když někdo tlačí na mě). Připadá mi, že osud je pěkná potvora, když nedovoluje lidem prožít si to dobrý, co si vymalovali do detailu. Ale na druhou stranu jim časem připraví něco vhodnějšího k dané situaci - to, kde můžou růst plynule a ne ve skocích, to kde čas po práci tráví klidem a ne cestováním a tak. A takhle postupně je dovede k tomu ideálu a snu, který už ale nemá nic společného se snem původním, protože až pak to bude ten pravý a nejlepší sen, který se splní.

    Tím vším chci jen říct, že si s tebou osud trochu pohrává na základě představy radosti ze získání ideální práce. Jenže to se prostě jen nudí, ale časem pomůže a najde ti něco. NĚCO.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak za tohle diky, Kacko :)
      Yvet

      Vymazat
  10. Ja som sa strašne túžila dostať na vysokú školu žurnalistiky a šup! Na prvýkrát to vyšlo! Jasala som radosťou, uživala si tri roky a zrazu konec. Na štátniciach som vyhorela. Svojou vinou, to sa priznávam. Tešila som sa, že to prišlo, ale výsledne som vlastne stratila tri roky... (mnoho mi dali, ale predsa...) a dodnes je to taká časť môjho zlomeného srdiečka. Ale verím tomu, že aj zlé veci sa dejú pre niečo, majú svoj skrytý dôvod a aj ty zistíš, prečo to takto dopadlo a budeš si klopať na čelo - aháááá tak pretoto sa to všetko dialo, no super že to takto dopadlo!!
    Verím tomu :) Hlavu hore, si očividne silná a každý kto padá a padá a vie zase vstať sa dostáva na oveľa vyšší level.
    Veľa síl ti prajem

    OdpovědětVymazat
  11. Nádherný fotky!

    A s tou prací držím palce, ať to vyjde!

    OdpovědětVymazat
  12. Sem na tebe pyšná, jak si to vzala a nabrala druhý dech, Terezko. Z anonyma číslo 2 si nic nedělej, vůbec neví, co mluví. Jasně, na pohovoru vyberou toho, komu je všechno jedno a ani se moc nesnaží...

    Teď už víš, že si fakt dobrá, když ses dostala takhle daleko, takže příště už půjdeš s větším sebevědomím, že na to máš a ta pravá práce se najde sama! Tahle prostě nebyla ta pravá pro tebe :-)

    Hlavu vzhůru a poslouchej Johniho, udělej si něčím radost :-)

    OdpovědětVymazat
  13. A mně se líbí ta zmínka o společném stolování. Společná večeře každý den, bez televize, bez mobilů, to jsem měla na své norské rodině moc ráda. :) L.

    OdpovědětVymazat
  14. Od určité doby si už přeji jen, ať se děje to nejlepší pro mě, pro nás všechny. Fantazie života je mnohem barevnější než ta moje. Před sedmi lety jsem si neskutečně moc přála, aby Ten svalnatý, nádherný chlap se mnou zůstal do konce života. Bože, stačil jeden pohled a byla jsem v nebi. Odešel a nechal mě s labradorem samotnou. Byla jsem na dně. Když zabouchnul dveře, začali z rádia hrát Beatless, Let it be, neskutečná vesmírná zpráva. Za rok jsem potkala mého manžela. Máme spolu tři děti, labrador je šťastný jako nikdy a svalnatý chlap se rozvedl již podruhé, má pár dětí bokem a já děkuji Vesmíru, že se o mě tak hezky postaral. Jak řekl Bůh v knížce Chatrč, celý problém tvých problémů je ten, že mi nedůvěřuješ. Důvěřuj Vesmíru, Bohu, čemukoliv, že tě vede po té nejlepší cestě. Jsi skvělá a večer při kojení čtu s radostí tvoje články. Neskutečně mi to zvedá náladu.Čeká na Tebe lepší práce, lepší, než si teď umíš představit:)

    OdpovědětVymazat
  15. Vždycky když čtu, jak tě svíral v náručí, poskočí mi srdce. Vím, že jsi tohle moc chtěla, ale ty už v postatě máš úplně všechno :-) a nejkrásnější na tom je, jak si toho sama strašně vážíš :-). Projela jsem celý archiv, a omlouvám se jestli jsem úplně blbá a slepá, ale je tady někde článek o tom, jak jste se vlastně poznali?
    Miluju vás oba, jste lepší jak pohádka. An.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja to vse take procetla :-) pochopila jsem ze se poznali pres sport ... pak tam byl e-mail po case ... a stehovani cestovani ... ale je fakt ze detaily poznavani a uvedomeni si vaznosti vztahu a jeho popis UZ SPOLU CHODIME :-) jsem nenasla :-) :-) :-) az pak zasnuby a svatba .... tak mozna to jednou prijde a nebo ne, vsak netreba vse vypsat kazdemu ;-) vsem :-)

      Vymazat
  16. Terezko, vsechno se děje tak jak se dít má. I kdyz te to stalo určitě moc energie, tak to proste nebyla ta prava práce pro tebe. Az to vyjde, tak to bude to prave ořechové, které te bude posouvat dal a dal. Držím moc palce a tesim se na dalsi počteníčko. A hlavne se tesim na tvou novou praci, protože jsem desne zvedava, kam te Vesmír nakonec usadí. Krasne Vanoce vám oběma. Ali

    OdpovědětVymazat
  17. Mrzí mě to Terezko, já vždycky říkám, že se všechno děje z nějakého důvodu. Obdivuji tě, seš taková bojovnice, já bych nejspíš zůstala brečet v posteli, ale ty ne, dáš se do úklidu jdeš na procházku. Já věřím, že to svoje vysněné místo jednou dostaneš, a jak říkáš, sny se plní, ale předchází jim velká dřina. :)
    xx

    OdpovědětVymazat
  18. Milá Teri, je mi to líto, že práce nedopada. Ale všechno zlé je pro něco dobré, určitě se na obzoru objeví nová výzva, která může člověka posunout dál. Držím moc pěsti a přeji krásné a poklidné Vánoce! Tereza

    OdpovědětVymazat
  19. Zdravím Vás,

    občas čtu Vaš blog. Všechno, co se děje v životě má svůj smysl.Pozitivní i negativní. Hlavu vzhůru! Jednou to vyjde! Jste zdravá a ne sama!!!!

    OdpovědětVymazat
  20. Obdivuju tě, jak to zvládáš. Samozřejmě teď už vím, že jsi nakonec své vysněné místo dostala. Jak jinak také, že? Vím, že máš pravdu v tom jak to funguje a když člověk chce, nakonec prostě dostane přesně to, po čem touží. Jen musí chtít hodně, chtít dlouho a nikdy to nevzdat. Jen mě se to teď snáz říká, než dělá. Měla jsem šanci na vysněné místo, splňovala jsem všechny požadavky a byla jsem si jistá, že mě pozvou alespoň na pohovor. No, bohužel se nakonec ani nenamáhali mi napsat, že o mě nestojí. Musela jsem jim sama zavolat zjistit si, jak se situace má.

    Mám plán, vím co budu dělat teď a snad se časem zadaří. Jen teď nějak nemám tu motivaci, ten elán a chuť. Vím, že to co budu dělat mě bude bavit, ale že to není to vysněné ani vlastně příbuzné k oboru. Budu jen dělat to, co umím... Chci ale víc, ale trošku mi teď chybí ta síla si za tím jít. A hlavně naděje a víra, že to opravdu pujde.

    OdpovědětVymazat
  21. Ahoj.. posledni komentar je z 2.brezna a clanek jeste mnohem dele, takze si sem asi kriknu do prazdna.. a mozna to bude sobecke, nebo hloupe. Sama ted stojim pred velkym bojem, ktery se snazim vyvalcit a porad to nejde a nejde. Hodne me tento zavazny ukol brzdi v rozletu a ne mesic, ani tyden, ale jiz druhym rokem. Prala bych si byt uplne jinde, ukojit alespon jednu touhu po cestovani a poznani novych veci. Jsem pozehnana uzasnou rodinou, ktera mi stoji za zady. Je samotne tenhle muj "valecny stav" poznamenava neméně. A stejne nezbyva nic jineho, nez zatnout a jet dal.. ale strasne touzim po stastnem konci, strasne moc.. jen mi uz chybi sily.
    Nikdy bychom nemeli zapominat na to, co nam prijde "samozrejme", protoze v tu chvili se to muze zbortit a nebude to ani vzacne..
    At se Vam dari a vse vychazi! .. s laskou jse vse lepe:)) Dekuju za Vasi "praci", kterou tady odvadite, K

    OdpovědětVymazat