Stránky

pátek 21. listopadu 2014

Proč jsem se fotila s Václavem Havlem na zahajovacím konzertě Pražského Jara a kdo je "holčička z plakátu"?

Bylo mi osm. Klasické pondělní odpoledne. Po škole mě mamí vyzvedla a jedeme na hodinu houslí do lidové školy na Petřinách. Tisknu housle pod krkem, ruce mám podél těla a paní učitelka Kovárnová (ta nejtrpělivější paní učitelka na světě) se mě zvídavě ptá, co jsem prý měla k obědu. Ostatně jako každou hodinu. Teprve po pár letech jsem pochopila, že opravdu neměla žádný velký zájem o detailní popis jídla ve školní jídelně nýbrž, že všechen ten zájem o jídlo byl ve znamení dobré učitelské lsti, jak housle nedržet křečovitě pod bradou s jazykem za zuby. V tom se ale ozvalo tiché zaklepání... V půlce nedořečené věty o tom, jak čočka s párkem plavala v másle, vkročila do učebny hnědovlasá paní s milým výrazem. Chvíli si něco s paní učitelkou šeptaly a už už mě "vláčely" do velkého sálu v přízemí hudební školy. Paní učitelka se na mě šibalsky usmívala a pomrkávala a já v bačkůrkách s houslema musela brát schody po dvou, abych těm dvěma, mně zatím z neznámého důvodů nadšeným paním, vůbec stačila. Během chvíle stojím uprostřed sálu a hraju "Kočka leze dírou". Kdo by tenkrát tušil, že je v této triviální melodii ukrytá Smetanova Vltava? Mamí je trochu skeptická, pamatuju si jen, že říká "Nechci, aby moje dcera hrála v nějaké reklamě na králíčka Azuritka..." Paní z agentury ale velice hbitě osvětlí situaci a idea zahajování Pražského jara v Obecním domě se zdá být velice lákavá. Od tohoto momentu se mi tak trochu změnil život... 


Během jednoho týdne jsem se dostala do velkého finále v boji o hlavní roli v reklamě Komerční Banky na Pražské jaro a vedle běžných hodin (3-4x týdně) trávila veškeré volné soboty, někdy i neděle cvičením s paní učitelkou od sedmi hodin od rána. To bylo něco. Byla jsem z domova ale pěkně vycepovaná, tak jsem ani necekla, možná jsem se jen trochu po ránu šklebila.
Potkávala jsem významné lidi, kteří se rozplývali nad mými bílými vlasy a prý nevázaným humorem. Na velké poradě, kde se tenkrát mělo rozhodovat, kdo hlavní roli dostane, sedělo dvanáct pánů, kteří chtěli, abych jim v lepším případě říkala "strejdo", v tom horším mě chtěli houpat na koleni a být oslovováni "dědo".  Stála jsem tam před těma všema strejdama a dědama a myslela na to, kdy už konečně dostanu tu slibovanou zmrzlinu. Netušila jsem, že přede mnou sedí nejvyšší rada významných mužů z Komerční Banky, kteří budou mít to poslední slovo. Chtěli po mě, abych hrála se zavřenýma očima a točila se dokola (dodnes nerozumím tomu, čemu to mělo pomoct) a stříleli na mě jednu otázku za druhou. Já se prý slušně usmívala, odpovídala a mrkala. Pak přiletěla ta zásadní: "Terezko, ty jsi vždycky chtěla hrát na housle, nebo tě přihlásila maminka?" Nehlídaně mi z pusy vytryskla odpověď, že to teda můj nápad nebyl, protože já přece vždycky chtěla hrát na buben, ale mamka o tom nechtěla ani slyšet. A bylo vymalováno. Odzbrojovací odpověď mi zajistila peprný celý následující rok a další dotáčky rok po té, uznalé pokývnutí od Václava Havla a Dagmar na zahajovacím konzertu Pražského jara, pár článků v novinách a časopisech, a billboardy po celé Praze.

Bylo mi obrovskou ctí

Tenkrát jsem moc nevěděla, která bije. Chodila jsem nakupovat se stylistama, a každý den natáčení mně někdo dělal krásný lokýnky. Líbilo se mi to, hlavně to jídlo. Pořád se mě někdo ptal, jestli nemám hlad, nebo nejsem unavená. V tom druhém případě toho moc nezmohli, dotáčky v Obecním domě byly od půlnoci do čtyř do rána a já se tam tak klimbala a dělala, že mě opravdu baví hrát s tím obrovským orchestrem a italským dirigentem Gaetanem Delogu. To jméno se mi vrylo do paměti, stejně jako jméno režiséra reklamy Věrčáka, který těsně před zahajujícím konzertem Pražského jara vrazil do skleněných dveří bytu a dorazil s velkým spožděním, celý pořezaný. 

Vedle vydřených hodin cvíčení na housle mi dala tahle zkušenost nádhernou příležitost zahrát přímo Václavu Havlovi a ten se na mě přívětivě usmál a pokývnul hlavou. Podepsal mi noty a naši se tetelili pýchou a říkali, že to je zážitek na celý život. Já byla drobek. Za vydělané peníze jsem chtěla zařídit pokojíček, ve kterém jsme pak bydleli se ségrou až do mých 21. A dnes? Dnes jsem neuvěřitelně vděčná za tak nádherné zážitky, obrovskou čest potkat se s Václavem Havlem a bílé šatičky, které jsem měla na sobě i dětské osminkové housličky mám schované pro svoji dceru. 




A mohlo to být klidně i tenkrát, kdy jsem si poprvé uvědomila, že když do něčeho vložíte ohromné množství energie a výsledek zatím nevidíte, jednou přijde. Po těch pro mě nekonečných hodinách trpělivého cvičení na housle jsem dostala příležitost, které se ne neříká a dodnes si jí ohromně vážím. Byla to obrovská dřina, ale pro mě je to dnes zkušenost k nezaplacení. 

Tak i přestože zatím nevidíte ten přínos a výsledek vašeho snažení, nevzdávejte to, přijde. Musíme ale být trpěliví a nepřestávat bojovat! Takže já jdu na další motivační dopisy... 

Po napsání článku mi ty vzpomínky nenechaly jen tak zapomenout. Vím, že tu reklamu máme někde schovanou na půdě na VHS kazetě. Kousla jsem se a řekla, že ji najdu. Po hodinách strávenýh v reklamních archivech mě napado kontaktovat přímo reklamní agenturu T.T.V. Ani jsem nevěřila, že ještě pořád existuje. Je neuvěřitelné, jak dnes můžete někomu napsat email z druhé strany Evropy a za pár dní vám přijde odpověď a s reklamou a pozdravem od samotného režiséra Věrčáka. 

Jsem dojatá... a neuvěřitelně vděčná, že jsou na světě lidé, kteří vám odpoví i na zcela nepodstatný email...  

Voilá... reklama z roku 1997

video
Krásný zbytek Vašeho dne, 
Vaše TerezaInOslo

20 komentářů:

  1. Páni, gratuluji :) moc ti to slušelo. Úspěchy často přicházejí, když to nečekáme a to větší radost z nich pak je. Budu ti držet palce ať už to s tou vysněnou prací vyjde. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Teda Terko, todle je absolutní pecka! To máš vzpomínku jako nikdo jiný:) nádherný příběh! ! Na příští schůzce mi musíš zahrát, prosim; )

    OdpovědětVymazat
  3. Panejo! To je něco :) To budou jednou vaše děti a vnoučata koukat, až jim budeš své vzpomínky vyprávět, budou na Tebe pyšné. Nalila jsi mi novou krev do žil, jdu se vrhnout na plnění svých snů, snad se jim zase o něco málo přiblížím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mnohokrát děkuji,

      novou krev do žil nalejvám ale úplně nejradši :) Dej mi vědět, až některý z nich vyjde! Těším a moc držím palce.

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  4. Jéj, ty jsi byla moc roztomilá :) chtěla bych se zeptat, to jsi ještě při tom stíhala gymnastiku?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Rozálie,

      ano, stíhala, tréninky jsem měla 3-4x týdně a gymnastiku jsem milovala. Vždycky jsem nosila housle s sebou :)

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  5. Milá Terko,
    před několika týdny jsem objevila tvůj blog a velmi mi pomáhá zvyknou si na život v cizí zemi, nestrácet inspiraci a naději a hlavně mě motivuje. Před 3 měsíci jsem se přestěhovala do Skotska abych tady studovala, napsala jsem první článek na blog, ale chybí mi nějaká větší motivace. Snad to nějak napravím a zlepším se v psaní:)
    Hodně štěstí v Norsku, pokračuj se svým blogem jako doposud, je skvělý! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Fuuha! To je natom najkrajšie, že si vtedy ešte nevedela o čo vôbec ide a bola si také malé dievčatko, ktoré hovorilo presne to čo si myslí! :) a bola si strašne krásna a tie vlasy ♥
    Dijoun&Klaudi

    OdpovědětVymazat
  7. Tybrďo!
    Neskutečný příběh :)

    OdpovědětVymazat
  8. Mazec, tu reklamu si pamatuju... holt uz jsem stara vetev:). V zivote by me nenapadlo, ze se po x leetch dozvim pribeh, co se k ni vaze:).
    Taky by me zajimalo, jak jsi to stihala s gymnastikou, evidentne jsi byla superzena uz tenkrat:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně si ji pamatujes? :)

      Byla to makačka, ale šlo to :) Pamatuju si jen, že jsem pokaždý nosila housle na tréninky. Musela jsem ale mít housle vždycky před gymnastikou, abych byla ještě uvolněná :)

      Vymazat
  9. To je krásne! Musím povedať, že tvoj blog som objavila asi pred 3 týždňami a prečítala som spätne takmer všetky články...píšeš krásne

    OdpovědětVymazat
  10. Neskutečné...obdivuji Tvoji výdrž, tak malá a dá se říci "bojovná"... Vzpomínka na celý život :o) Krásný den, Štěpka

    OdpovědětVymazat
  11. To je krásný!! :) fakt vzpomínka na celý život :)

    OdpovědětVymazat
  12. Muj tata pracoval v kb jako reitel a to Cd jsme meli doma! Asi ho i nekde porad mame.. Svet je maly:)

    OdpovědětVymazat
  13. Teprve nedavno jsem objevila tvuj blog a dnes jsem narazila na tento clanek. Nejlepsi je, ze i po x letech se ta reklama jevi jako vtipna, napadita a snadno zapamatovatelna. :-) Preji ti hodne stesti a uz se tesim, az si tvuj blog proctu vic! Petra

    OdpovědětVymazat
  14. Týjo, v té době jsem sice byla nemluvně, ale reklamu znám ze starých VHS, kde měli rodiče nahrané filmy :) Každopádně ti velice závidím setkání s Václavem Havlem, protože pro mě je jedním z největších Čechů!

    OdpovědětVymazat
  15. Jé, Terezko, dnes mám krásný den! Před 1,5 rokem jsem po patnácti letech vytáhla z futrálu housle a začala hrát s kamarády. Dnes jsem začala googlit - původ svých houslí (od evidentně dobrého houslaře, až je jich pro mne škoda) a následně i profesorku Kovárnovou, která nás učila obě....no a najednou mi vyskočil tvůj blog. Pamatuju si tě, ty vlasy jsem ti tehdy záviděla:-D Dokonce jsem byla i jednou z "rivalek", které stály před těmi pány z KB a moje maminka byla strašně zklamaná. Já ani ne, ten nápor bych nezvládla. Myslím, že si vybrali skvěle!:-)) Terka H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezko, to je skvělej komentář :) Já si Tě pamatuju moc dobře! :) Bylas paní učitelky zlatíčko. Jak se Ti daří? Ten svěj je najednou malinkej. Měj se krásně a třeba nás život ještě nějak svede dohromady. Moc pozdravuj doma :) A napiš, jak se Ti daří. Terez

      Vymazat