Stránky

pondělí 13. října 2014

Jak mě email rozplakal v autobuse a já si uvědomila, jak neuvěřitelně miluju ten pocit někoho inspirovat

Ležím zabalená v dekách na kanapi a krájím den. Večer se s Johnim vydáváme na Stand-Up show, na kterou jsem dostala k narozeninám lístky a mně je dneska špatně. Jako by mi došly baterky... tak je pomalu a jistě nabíjím. Třeba takovým chlebem s Nutellou :)) A konečně mám trochu času prohrabat se emaily od vás... bulím jako malá holka... vlastně i radostí... všechno ve mně bublá... moje obrovská touha vás "pošťouchnout" do věcí, do kterých chcete být pošťouchnutí, dodat vám odvahu a někdy utěšit slovy: "to bude zas dobrý". 


A proto jsem se dneska rozhodla sdílet článek, na který jste reagovali asi ze všeho nejvíc a já ho miluju... 

(článek z 13.10.2014) 

Nastoupíme do autobusu a cinkne mi email. Zvuk emailu mi vždycky málem přivodí infarkt, protože vím, že je to něco důležitého. Otevřu ho a pousměju se... miluju emaily od vás. Zpravidla je ale čtu přes víkendy. Tenhle jsem ale zahlédla jen letmo a nemohla jsem se odtrhnout. Až jsem se přistihla, že mi po tváři tečou slzy a pár lidí na mě ustaraně kouká. Usměju se a mé rty zamumlají na vysvětlenou: "To nic není, to jsem jen jednomu člověku právě změnila život!" 




Tak prosím, tady je:

"Ahoj Terezko,
ani nevím, kde začít, protože jsem plná euforie a tak neuvěřitelně šťastná. :-) Pokusím se tedy začít od začátku.
 
Tvůj blog čtu již minimálně rok. Pročetla jsem podrobně každý Tvůj článek a ve zkratce - tvůj blog prostě miluju! Nejsem typ člověka, co denně sedí u internetu, brouzdá po sociálních sítích atp. Skoro žádný profil na sociální nemám, nečtu žádné diskuze na internetu, nekomentuji žádné články, zkrátka a dobře na internetu si udělám svou práci a tím to končí. Když jsem však objevila Tvůj blok, můj rituál se změnil: udělám si svou práci, přečtu Tvůj blog a ten mě vždycky nakopne k dalším činnostem (a je jedno jestli to je samostudium angličtiny nebo jestli to byla v létě Tvá challenge "Doběhni a ukousni si své štěstí", díky které jsem začala milovat běh, i když jsem ho do té doby nenáviděla). :-)

Od začátku jsem měla tak trochu pocit, že jsme si velmi podobné. Jsme přibližně stejně staré (mladé :-) ), máme starší sestru, milujeme jídlo, Tebe opustila máma a mě nečekaně zemřel můj partner. Zhruba v této jsem začala číst Tvůj blog a když jsem viděla, že i přes obrovskou ztrátu kterou jsi utrpěla "jdeš dál", neuvěřitelně mě to motivovalo. Vždy, když mi bylo nejhůř, vzpomněla jsem si na Tebe a věděla jsem, že musím jít dál taky. :-)

Když jsi začala psát své články o hledání práce, velmi mne to zasáhlo. Svou práci jsem měla a milovala jsem ji, přesto jsem věděla, že nějaká změna by mi hrozně pomohla. Po smrti přítele jsem se k práci vyloženě upnula, pracovala od rána do večera a děkovala za to, že mám takovou možnost, protože jinak bych jen seděla doma a utápěla se v tom, co se stalo. I když na to, co se stalo nikdy nezapomenu, to nejhorší je již za mnou a já věděla, že nelze celý život jen pracovat od rána do večera. Tvé články mě nakoply k tomu, abych se taky pokusila najít si něco nového a méně časově náročného. :-) Jelikož jsem z Ostravy (práce tady bohužel moc není), stále jsem však to hledání oddalovala. 

Zlom přišel s článkem "Jak být šťastní, i když nám zrovna štěstí nepřeje...". Tento článek mne tak nakopnul, že hned po přečtení jsem otevřela portál s nabídkami práce a začala hledat. Jak jsem již zmínila, v Ostravě práce není mnoho a ze všech inzerátů mne zaujal pouze jeden. Ale ten byl to "pravé ořechové". Kdyby mi někdo řekl, ať napíšu inzerát pro svůj dreamjob, vypadal by přesně takhle! Nebýt Tebe a Tvého článku, asi bych na inzerát neodpověděla (už jen proto, že např. nemám vysokoškolské vzdělání, které požadovali, ani jsem neměla tři roky praxe v oboru, které rovněž požadovali), ale díky pozitivní energii z Tvého článku jsem to udělala a po třech kolech přijímacího řízení, po x probdělých nocích, kdy jsem po večerech studovala veškeré informace týkající se nové firmy, po stých úvahách, jestli jsem se přeci jen trochu nezbláznila, když jsem do toho šla, mi dnes bylo oznámeno, že jsem byla vybrána právě já. :-) 

Neumím popsat, ten pocit štěstí, který teď zažívám, neumím ani vyjádřit to, jak moc Ti chci poděkovat. Nebýt Tebe, kdo ví, kdy bych (a jestli vůbec) tento pocit štěstí zažila. DĚKUJI TI STRAŠNĚ MOC! Zároveň Ti z celého srdce přeji, aby se podařilo i Tobě získat svou vysněnou práci. 

Terezko, zůstaň taková jaká jsi, protože jsi prostě ÚŽASNÁ!

Měj se krásně M.

PS: Článek "Jak být šťastní, i když nám zrovna štěstí nepřeje..." mám vytištěný a nosím jej u sebe v diáři - prostě proto, protože je to ten nejlepší článek, jaký jsem kdy četla (a to už jsem ho četla asi milionkrát)!

PS2: Ať už vyhraješ nebo ne, pro mne si Blogerka Roku jednoznačně Ty (můj hlas už máš). :-)"

Asi poprvé v životě nedokážu slovy vyjádřit to, co bych chtěla... Ale neuvěřitelně za tenhle email děkuju! 
poděkování vám...
 
Miluju vás, kteří sem každý den příjdete - ne koukat se na líbivé fotky a naaranžované jídlo (to je jen taková ta třešeň na dortu :), ale hledat inspiraci, sílu a odhodlání. Nejste ti, kteří na lidi koukají srkz prsty. Nejste ti, kteří se sem chodí akorát tak "vytočit". Jste moje "krevní skupina". A já mám velkou radost, že tu tak pospolu jako velká komunita virtuálně sdílíme něco, co vlastně ani neumím pojmenovat.

Troufám si říct, že vy všichni do jednoho jste natolik vnímaví, že víte, že u nás doma to není jenom o vystylovaných kaších s čerstvým ovocem, nádherných fotkách, čerstvých květinách a usmívajících se fotografiích. O tom vám tu jenom někdy píšu, kdyby náhodou někdo zapomněl, že já žiju úplně stejný život jako vy. Jen ho ráda fotím v těch nejlepších momentech. A taková mozaika pak může někomu pěkně zamotat hlavu... Ráno se mi taky nechce vstávat, někdy najdu ve skříni jenom každou ponožku jinou a jindy zase zkyslé mléko v lednici... to, co byste si ale z mého blogu měli odnést doopravdy, že i to zkyslé mléko v našem životě hraje nemalou roli a je jen a jen na vás, jestli to v něm najdete. A já vidím, že stále víc a víc z vás to už nachází.

Nádherný den, vážení,
ať je váš :) 

Vaše TerezaInOslo

4 komentáře:

  1. Ahoj krásny článok aj blog :) Chceš sa navzájom sledovať ? → http://zivotpubertiacok.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  2. Mám z tohto článku zimomriavky, slečne moc držím palce aby bola v živote už len šťastná a tebe aby si robila svet krajším aj naďalej :)
    Ajush

    OdpovědětVymazat