Stránky

neděle 24. srpna 2014

Roadtrip po Norsku část 1. - TROLLTUNGA

Je líná neděle a já se od rána procházím fotkama z našeho roadtripu. Jsem trochu společensky unavená, protože jsme měli poněkud náročný, ale nádherný víkend a já utíkám od reality do nádherné norské přírody. Náš roadtrip byla taková tečka za mými posledními studentskými prázdninami, které jsem doslova natahovala jako kšandy... ostatně proč ne? Když jsou to TY poslední! Jakmile jsme dostali jakoukoliv příležitost sbalit saky a paky a někam odjet - využili jsme toho a tak jsme se i octli meteleskum bleskum na našem roadtripu. Dnešní neděle je zasvěcená psaní motivačních dopisů v norštině, protože teď už vážení jde do tuhého a já jsem v procesu hledání té opravdové práce! A protože se mi do toho zatím moc nechce, tak se mnou ještě na chvili utečte od reality do světa nádherné norské přírody a nekonečných panoramat. 

Na cestě do Odda, no nezastavili byste taky?

Voilà!

Stále ještě plná dojmů z našeho spontánního 6-denního roadtripu po Norsku jsem se s vámi rozhodla sdílet naši první zastávku - Trolltunga - v doslovném překladu "trolí jazyk". A přestože jste asi nikdy v životě, ostatně jako většina nás smrtelníků, trolí jazyk neviděli - při pohledu na některé fotografie asi i pokývnete hlavou a pod vousy si zašeptnete, že to vážně tak trochu jako trolí jazyk vypadá!


Tenhle neuvěřitelný přírodní skvost, který ční 700 metrů nad jezerem Ringedalsvatnet kousek od nádherného městečka Odda, ale nedostanete jen tak zadarmo. Jsme totiž v Norsku. Jako dneska si pamatuju, jak jsem se vydala poprvé na "procházku" (ano, opravdu tomu říkali procházka) s Johniho maminkou Anitou. Vypadalo to asi následovně - řekli mi, že se mám pohodlně obléknout jako na procházku do lesa, sbalili kakao do termosky a pár sušenek, jeli jsme pár minut autem, pak trajektem, pak jsme dojeli na parkoviště a pak mi to došlo, co taková norská procházka znamená. Po 2 hodinách náročné chůze přes balvany, kolem sněhových závějích jsme došli až na Preikestolen. Takže od té doby jsem poučená a připravená na ty "norské procházky" jak se patří!
 
Jestliže se vydáte hledat trolí jazyk - připravte se na 22 kilometrovou túru vašeho života, při které v prvních dvou kilometrech prudkého stoupání přes obrovské balvany a potoky málem vypustíte duši a 7krát se rozhodnete to otočit zpátky. Na všechny ty těžké chvíle, puchýře a bolavá záda ale zapomenete, jakmile se vyškrábete a trolí jazyk se vám předvede v celé své kráse!
 
Takový výlet není ale jen tak, je nutné ho nepodcenit, pořádně naplánovat a já mám pro vás pár tipů, které vám zážitek zpříjemní! 

Norské ňamky - Makrely v rajčatové omáčce, Leverpostei - norská paštika, 
Kvikk Lunsj - sušenka v čokoládě, norská čokoláda Freia (jedna z nejlepších na světě!)
a Lefse (na ty nedám dopustit, měkkoučké a se skořicí - co dodat!
Kdyby tuhle lanovku nezavřely, mohli by si všichi odpustit ty supernáročné dva kilometry

A jak jsme to udělali my?

Johni nikdy nenechá něco jen tak náhodě, takže po důkladném prostudování nejrůznějších cestovatelských blogů o výšlapu na Trollltunga jsme věděli, pár důležitých věci: 

  • že parkoviště stojí 100NOK a zaplatit ho můžete v automatu kartou, nebo mincemi 
  • že nesmíme jít o víkendu, protože jinak riskujeme, že bychom prý šli v dlouhé koloně lidí a na fotografii na jazyku bychom si prý počkali více než jednu hodinu a to by ale dost pokazilo ten unikátní zážitek
  • že si můžeme napustit vodu z horských potůčků a nemusíme tedy tahat těžké lahve plné vody (ta voda chutná naprosto neuvěřitelně!)  
  • že se vyplatí nahoře přespat ve stanu, protože jedině tak si ukousnete kousek té nádhery jen sami pro sebe
  •  že tam nahoře není signál
  •  že se dá jít na Trolltunga v období od května do září, jinak je místo zasněžené a velice nebezpečné

Vyrazili jsme kolem půl páté (původní plán byl kolem 2 hodiny odpolední), ale znáte to: z nějakého nepochopitelného důvodu se nám foťák místo nabíjení celou noc vybíjel a my museli shánět USB nabíječku do auta a navíc jsem já pořád chtěla zastavovat a fotit ta panoramata! 

Po nekonečném šplhání jsme zdolali 8 kilometrů. Počasí se umoudřilo a po pár deštivých minutách nás uštědřilo nádherného měkkého večerního sluníčka. Byli jsme tam nahoře úplně sami, protože ti, kteří tento trip ušli v jeden den už byli dávno dole a my byli mezi posledními "blázny", kteří se vydali nahoru tak pozdě. My jsme si užívali každý okamžik, připadali jsme si jako na konci světa, kde se zastavil čas, žádný signál, žádní lidé, auta, rámus velkoměsta, jen ticho, sluneční paprsky a nádherná příroda. V ten moment jsem si uvědomila, že tohle je jeden z těch životních výletů! 

Vybrat místo na stanování nebylo ale vůbec těžké!

Vybrali jsme to místo i kvůli takové nádherné koupelně
A večer nám k tomu ještě dolétly i červánky

Bylo něco málo po půl desáté večer a my jsme se rozhodli utábořit. Nikde nikdo, jen v dálce jsme viděli pár malinkých mravenečků u červeného stanu. Trolí jazyk jsme zatím neviděli...  uvařili jsme vynikající večeři z pytlíku.

Těstoviny a rýže v pytlíku pro horolezce - Johni měl na menu Pastu Provence 
a já Rýži s bazalkou - vynikající, taky za tu cenu, 
jeden balíček stál 89NOK (cca 300CZK)
Ráno...
Dobré ráno ze stanu

Druhý den ráno jsme se probudili do nádherného dne. Sluníčko svítilo ostošest a my udělali čaj do tumbleru, vychutnali si lehkou snídani s nejkrásnějším výhledem na světě a konečně se vydali hledat ten trolí jazyk. V lehounkých botkách, bez těžkých batohů a stanu, jsme docupitali 3 kilometry a tajil se nám dech, když si ten německý mladík sedal na okraj jazyku...

Dva němečtí tůristi odešli po pár minutách a my zůstali s jazykem na pár minut sami. Nádhera! Neuvěřitelné! Nemohli jsme se toho výhledu nabažit. Když na jazyku konečně stojíte - nezdá se vám to tak strašidelné jako těm, kteří na vás zdálky koukají. Takže jsme se oba odhodali a sedli na kraj, skočili pár skoků, udělali pár stojek a Johni i pět salt - protože se povedlo vyfotit až to poslední :) Klasika!


Pak už následovalo jen sbalit saky paky a vydat se na dlouhou túru zpátky. Po pár hodinách jsme teprve začali potkávat první horaly, kteří se museli zezdola vydat už kolem 6 hodiny ranní.


Neuvěřitelně ledová voda!
Já se čas od času vykoupala, dojedli jsme poslední zásoby všeho dobrého a poprali se s tím posledním náročným srázem dolů. Na rovinu, měli jsme toho plné kecky - ale stálo to za to! 

A co vy? Navnadilo vás to na podobný výlet? Nebo už jste byli? 

20 komentářů:

  1. Nádhera!!! My letos dali jen Preikestollen, taky nám vyšlo krásné počasí :-) Příště snad taky bude jazyk :-) Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Radko! Preikestollen je taky nádherný zážitek! Těšim se, až to jednou dáme znovu :)

      Krásný den, TerezaInOslo

      Vymazat
  2. Jedním slovem: nádhera!

    OdpovědětVymazat
  3. To je nádhera, značím si do itineráře na příští rok :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, tak jede se? :)

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  4. Příští rok mám v plánu Norsko, ale asi ne na vlastní pěst, protože nejsem plánovací typ :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paráda :) Tak jak jste to naplánovali?

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  5. Nádherné :) blog čtu už dlouho, ale tohle je můj první komentář.. byla jsem tam předminulé léto a byl to neskutečný zážitek, chci se tam vrátit, ještě teď si pamatuji, jak bylo vedro a přitom jsme se při cestě nahoru koulovali :) Krásné fotky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju :) První komentáře jsou skvělé! A doufám, že nebyl ani poslední :)

      Nádherný večer,
      přeje Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  6. Krásné. My byli letos v Norsku podruhé (loni poprvé), a jak to tak vidím, tak asi ne naposled. Trolltungu jsem do plánu pro náročnost nezařadil, hlavně kvůli holkám (manželka a dcera). I já bych toho měl plný brejle, ale pořád mě to láká. Dobrý nápad s tím přenocováním. Letos to byl roadtrip přes Pobaltí, Finsko, Švédsko, Norsko. V Norsku jsme začali na Lofotech (nádhera) a pak pomalu dolů k jihu. Krásná příroda, je to úplně jiný svět. Z hiků jsme dali Skagefla nad Geirangerem, Besseggen ridge a Preikestolen. První dva nádhera a krásné počasí, ale Preikestolen smůla. Mlha a deštivo, nahoře jsme nic neviděli.
    Super blog, jsi skvělá, plná energie, kterou umíš předávat i virtuálně. Fandím ti a budu číst dál.
    Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, Pavle, za milý komentář! Trip zní skvěle, Lofoty jsou můj sen! :)

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  7. Terezko, mohu se zeptat jaký máte typ foťáku? Fotky jsou velmi pěkné, děkuji za odpověď :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju :) V tuhle domu jsem fotila Nikonem Coolpix, teď fotím Olympus PEN E-PL7. Kdyžtak napiš na email terezainoslo@gmail.com a moc ráda poradím :)

      Krásný večer a omiouvám se za pozdní odpověď.

      Vymazat
  8. To je neuvěřitelný, koukám na ty fotky a mám takovou divnou náladu že u nich z tý vší krásy brečím a chci tam být také. Připisuju na seznam míst, který prostě potřebuju navštívit a hrozně, od srdce, závidím. Mimochodem nejlepší český blog, který znám! Tolik inspirace, motivace, nádherných fotek a bohatých článků jsem už hodně dlouho neviděla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mnohokrát děkuji za nádherný komentář :) Moc si toho vážím a doufám, že se pořád líbí :)

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  9. Tak jsem včera šla s mamkou do města na nákupy a mamka si ze mě dělala srandu, že bude počítat ženské, které mají podpatky     No a pak jsme v obchodě a ke mně přijdou dvě slečny a říkají, že mám úžasné boty, kde jsem je koupila       Já jsem prostě podpatková lady, ať se děje, co se děje  

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Terezko,

    mohla bys srovnat náročnost výstupu Trolího jazyka s Preikestolen nebo Kjeragem? Preikestolen jsem vyšla v pohodě, i když mě ted bolí celé tělo, protože nejsem žádný velký sportovec. Ale třeba Kjerag byl pro mě až příliš příkrý a měla jsem takový strach, že jsem se musela vrátit. Proto by mě zajímalo, jestli to můžeš srovnat. Jde mi o ten terén. Děkuji moc!!

    Měj se krásně,
    Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Majko,

      Trolltunga je dost náročná. Obzvlášť první dva kilometry, které jsou hodně strmé a plné velkých balvanů. My to ještě navíc šli s těžkými batohy, kde jsme měli stan a spacáky. Možná, když půjdete nalehko, bude to pro vás mnohem jednodušší. Každopádně to stojí za to. Je to jeden z nejkrásnějších tripů, který jsem kdy zažila!

      Hezký den a budu se těšit na Vaše zážitky :)
      Vaše TerezaInoslo

      Vymazat
  11. Ahoj Terezo

    co si myslíš o výšlapu nahoru s desetiletým klukem? Prý je tam i nějaká chata, kde se dá přespat, abychom nemuseli tahat stan. Jedeme za deset dní

    Díky za odpověď
    Michal

    OdpovědětVymazat