Stránky

středa 13. srpna 2014

Škola snů aneb jaký byl můj život na dánské Idrætshøjskole Gerlev v polích


Budík zuřivě poskakuje a zvoní na celý pokoj, jako kdyby se na mě zlobil, že se mi ještě nechce vylézt. Otevírám jedno oko, protahuju se a cítím každý sval na těle, i ty nejzastrčenější svaly, o kterých jsem ani nevěděla, že mám, bolí. Nádherné jarní sluníčko se dere do malé místnosti, kde jsou dvě postele, umyvadlo se zrcadlem, jedna velká skříň a spoustu tréninkového oblečení, které je rozvěšené doslova všude. 

“God morgen” - “God morgen”  se navzájem pozdravíme se svoji dánskou spolubydlící Nannou a za hlasitého křupání se obě dvě snažíme na sebe naházet co nejrychleji cokoliv, co je, nebo alespoň vypadá jako sportovní oblečení a poklusem už se dereme do jídelny. Tradiční vůně vajíčkové omelety a čerstvě pečeného (místního) chleba se mísí s jarním a trochu štiplavě studeným severským vzduchem. Blonďatí studenti, především dánské národnosti, se už hladově ládují, mažou si marmeládu na plátkový sýr a zapíjejí to několika sklenicemi mléka.  Vypadají spokojeně a zároveň trochu unaveně – není se čemu divit – jsou to studenti sportovní školy Gerlev Idrætshøjskole v Dánsku, která leží v polích, daleko od veškeré cvilizace.

Tuhle mikinu s dánskou vlajkou jsem jen tak nesundala
.
Takhle podobně začínalo každé moje ráno po dobu jednoho semestru na škole snů v Dánsku. A protože to pro mě byl jedno z nejkrásnějších životních období a dá se říct, že taková první zkušenost na severu, chtěla bych vám celé to dobrodružství v pár řádcích přiblížit... tak prosím:

Začalo to dávno v Itálii...

Kdysi dávno jsme s holkama na jednom gymnastickém festivalu v italském Cessenaticu potkaly kupu gymnastů z Dánského národního gymnastického teamu (National Danish Performance Team - NDPT) a oni nás vytáhli na naši životní party v baru Zanzibar. Bylo to pár let zpátky, my se vyřádili, vyměnili emaily a nám kromě těch bláznivých fotek zbylo i pár nesmrtelných historek, kterým se budeme smát vždycky - a čím jsme starší, tím nám kupodivu přijdou vtipnější.

Když mě tehdy vyhodili z bakalářských státnic, jako by se mi zhroutil svět. Byla jsem neskutečně naštvaná na všechny a na všechno a uplně nejvíc na sebe (a taky na Českou politickou historii) . Pár dní mi trvalo, než jsem si na ten neúspěch zvykla a začala hledat klady tohoto nadmíru nepříjemného životního zlomu. Hlavou mi začaly ulétávat myšlenky, kam bych se tedy vydala. Bylo jasné, že ta situace si přímo říká o cestu daleko od tepla domova. Na mém pomyslném menu, které jsem si psala  za pochodu v hlavě byl: studijní jazykový pobyt, brigáda v zahraničí, bezmyšlenkovité cestování stopem po východní Evropě, a nebo... najednou jsem si po těch letech vzpomněla na ty dánské gymnasty a především na jednoho, který mi pořád valil klíny do hlavy o nějaké sportovní škole, že je to ”Heaven on Earth” a že až jednou nebudu mít do čeho rýpnout – měla bych přijet a určitě ho mám kontaktovat.  V hlavě jsem se tehdy smála, že já přece vždycky budu mít do čeho rýpnout...

Tak jsem odkudsi ze starého diáře vylovila ten zmuchlaný ubrousek ze Zanzibaru, vůbec nerozumím tomu, že jsem ho vážně našla!! a v oparu nadšení sepsala email. To, že byl chaotický, plný anglických kostrbatých vět, jsem tak nějak neřešila. Důležité bylo jednat rychle! A to se vyplatilo... Odpověď mi dolétla až z Dánska o pár hodin později. Jestli vám už někdy nějaký Dán napsal, víte, jak to asi vypadalo. Ve zkratce – nic není problém, se vším pomůžu a už se na tebe těšim + pár rad k nezaplacení, jak napsat motivační dopis. 

Když jsem pak na A4 sesmolila moji motivaci, proč zrovna já bych měla dostat to full stipendium a proč zrovna já bych měla dostat tu životní příležitost – tak nějak jsem si oddychla, že teď už je rozhodnutí v jiných, doufejme v těch dobrých, rukou. Tak a bylo to, naši klasicky kroutili hlavou a mysleli si, že to je zase další ”úlet”, jak rádi komentovali v mládežnickém duchu, a že to nemyslím vážně. Denně jsem pak chodila kolem počítače jako tygr v kleci. To ještě nebylo běžné mít internet v telefonu. A pak jednoho naprosto normálního dne jsem se probudila a srdce mi málem vyskočilo z těla. Cítila jsem, že to je ten email, který to všechno rozsekne. A povedlo se! Tetelila jsem se na židli štěstím a ve mně samotné střídavě bouchaly oslavné ohňostroje.

A tuhle gerlevskou vlastně taky ne
 
Plán byl jasný, jede se po druhém pokusu státnic, nejdřív se ta zatracená Česká politická historie musí pokořit. To, že jsem se dozvěděla, že celý jarní semestr  je v dánštině jsem doma komentovala jen slovy, no tak, aspoň mám důvod naučit se dánsky. Přihlásila jsem se na tříměsíční kurs dánštiny a naivně (jako obvykle!) jsem si myslela, že to bude stačit!

Příjezd do Bradavic, tedy Gerlev Idrætshøjskole

A je to. Najednou stojím sama na autobusové zastávce kdesi v dánských polích. Nikde nikdo, autobus, ze kterého mi mává Johni, tenkrát se mnou absolvoval (díky za to!) tu nekonečnou cestu z Kodaně až do Slagelse, potažmo Gerlev  Idrætshøjskolle, pomalu odjíždí... Já tam stojím jak hromádka neštěstí a hlavou buším o imaginární zeď. Mám dva obrovské kufry, které zkrátka a dobře najednou neutáhnu. Když jeden nechávám zastrčený za autobusovou zastávkou, utěšuju se slovy - jsme přece v Dánsku – tady se nekrade. 

Z hluboka se nadechnu a udělám ten první krok. Když stojím před dveřma nádherné cihlové budovy a vážně už nemám jinou lepší možnost, než je otevřít – nadechnu se znovu a ”hodím se do vody”. Při představě, že bych se tu někde v těch rozlehlých polích ukryla a tančila si jako polní víla, se vysměju sama sobě a beru za kliku. Bylo to tenkrát jako otevřít do nekonečného světa smíchu a rozverného žvatlání, kterému jsme za nic na světě nerozuměla. Vír studentů mě do sebe přímo vtáhnul a v tu ránu mi někdo vrazil kolíček se jménem, posadil na židli, řekl ”Cheese” a vyfotil. V tom mě už někdo soukal do školní bundy s velkým nápisem – DanseSpeciallet (taneční specializace). V tom víru studentů jsem se tam točila jak dřevěná káča až mě z něho najednou vysvobodil samotný Brumbál dotazem: ”Aren’t you the gymnast girl from Czech?” Odpověď: ”Yes, I am” byla asi natolik dobrá, že jsem si vysloužila vřelé obejmutí od samotného školního principála, který nejen, že vypadal (tak trochu) jako Brumbál, on se i tak trochu choval. 
.
Naše taneční specializace

Co je (Idræts)højskole?

V přesném překladu by se to dalo přeložit sportovní (Idræts) střední škola (højskolle) / (highschool). To ale není úplně tak pravda. Højskole je dánský typ volnočasové školy, kam se jezdí Dánové (a pár mezinárodních studentů) vyřádit, ať už sportovně, či jakkoliv jinak – existují i Musikhøjskole (hudební), Arthøjskole (umělecká), Filmhøjskole (filmová) ... na rovinu, jakkýkoliv koníček máte – v Dánsku určitě nějakou højskole, na která se tomu můžete věnovat, najdete. Tradice dánských Idrætshøjskole sahá až na začátek 20. století a Dánové jsou na to patřičně hrdí. Více o højskole v Dánsku TADY seznam dánských højskole TADY.
.
Jo, měla jsem ofinu a "hrála" jsem na bicí

Co pokrývá stipendium a pro koho je?

Různé školy nabízejí různá stipendia, některé (jako ta moje: Gerlev Idrætshøjskole) pokrývají veškeré náklady na ubytování v krásných kolejích hned ve škole, stravu (vynikající a zdravé jídlo 5x denně), instruktory (špičkoví instruktoři, někteří pozvaní i ze zahraničí), veškeré sportovní vyžití (vnitřní bazén, sauny, parkour park, hudební studium, zapůjčení veškerého sportovního vybavení: kajáků, windsurfů, ... , atd.  Dostanete-li full stipendium, musíte doplatit pouze vlastní náklady na dopravu do školy + cca 3000DKK (pod 10 000CZK)  studijní poplatek + dobrovolné výlety. Já bohužel ten náš s taneční specializací do NYC musela odřeknout kvůli mistrovství Norska, kde jsem závodila.

Jak se příhlásit?

Víceméně stačí, když se:

  • odvážíte
  • vyberete školu, která vás nejvíc zaujme
  • pročtete si webové stránky
  • kontaktujete je a poptáte se na možnosti
  • zašlete motivační dopis
  • a pak už jen čekáte na odpověď
Na jak dlouho?

Gerlev Idrætshøjskole má rozdělené semestry po 6 týdnech a vy si můžete vybrat, jestli chcete jet na 2 semestry (srpen – listopad) + (listopad - leden) nebo rovnou 4 (srpen - květen). Každá škola má rovněž rozdělené semestry jinak, některé dělí celý rok na 2 dlouhé semestry – zimní a letní, jiné na řadu menších. Když už se ale někam vydáte – doporučovala bych jet minimálně na 3 – 4 měsíce, jen tak můžete ze školy vymáčknout co se dá. Zimní semestry jsou zpravidla v anglickém jazyce a je v nich logicky více mezinárodních studentů. Záleží, jaký obor vyberete, a jak moc se bojíte, nebojíte, nového jazyka.

Co musím umět?

NIC! Dánské højskole jsou naprosto geniální v tom, že jestliže se rozhodnete přihlásit se na gymnastickou specializaci a zvládnete kotrmelec, můžete začít, nebo chcete začít zpívat v kapele a nikdy jste to nezkusili – nevadí! Ba právě naopak. Pamatuju si to jako dneska, když jsem si zapisovala jako jeden z volitelných předmětů Band (kapelu), (rovněž jsem volila masérský kurs a extra taneční hodiny House dance), musela jsem sama sebe sakra přemlouvat, abych se zapsala na klávesy (na klavír hraju od 6 let). Na první hodinu kapely se pak dostavili lidé, kteří se zapsali na bicí, a nebo kytaru, kterou za svůj celý život viděli jen z rychlíku. Dánové jsou v tomhle naprosto úchvatní. Nebojí se nových věcí a celý koncept školy je velice precizně promyšlen, že se i ti začátečníci uchytí. Ještě víc fascinující byl fakt, že jsme na závěrečné párty měli vystoupení, kde tito Dánové na hudební nástroje, které drželi v ruce teprve pár měsíců, vyloženě excelovali. Můj vrchol kariéery v dánské školní kapele pak bylo sólo v dánštině - mých 30 vteřin slávy, při kterých jsem si málem překousla jazyk, ale za ten pocit a aplaus to stálo! Dánové vás totiž nějakým zvláštním způsobem naučí jednat sebevědomě a po té je i váš výsledek mnohem víc ohromující! A nejen tohle se na dánské Idrætshøjskole naučíte...

Ollerup - gymnastická hala
Můj nový dánský team

Jaká jsou negativa?

Inu, taková negativa je těžké najít. Když potkáte těch pár šťastných Čechů, kteří měli tu čest absolvovat podobnou zkušenost na dánské škole, budou chvíli přemýšlet a stejně nic moc nevymyslí.  Já si ty dva semestry na sportovní škole s taneční specializací užila na sto procent. Škola byla snová, bylo tam všechno.  Studenti trávili veškerý čas v campusu školy, jen zřídkakdy se zašlo/zajelo na kole na výlet do města. Nikomu totiž ve škole nic nechybělo. Protože nás bylo pouze 9 mezinárodních studentů,  občas jsme cítili (někteří více, někteří méně), že je (nás) tak trochu dánští studenti přehlížejí. Já už mám Dány, Nory i Švédy v tomhle prokouknuté (všichni jsou jako přes kopírák, co se týká navazování nových vztahů) a vím jak na ně. Musíte to být vy, kdo prolomí ledy. A nestačí jen jednou, u seveřanů je to běh na dlouhou trať. Pro ty, kteří nemají tak ostré lokty, bych pak doporučovala volit zimní semestry v angličtině. Tam je tradičně mnohem více cizinců a počty dánských a mezinárodních studentů jsou vyrovnané. U nás to bylo 100 Dánů na 9 cizinců a pro některé to byl trochu boj.

Všude samé pole
Snídaně

Jaký je věk studentů?

Nejideálnější je jet, když máte po střední škole, nebo bakalářském studiu. Nemusíte tedy přerušovat studium na střední, ani vysoké škole. Věkové rozmezí bylo na naší škole (Gerlev) 20-23 let. Mně bylo 23 a jako stará bačkora jsem si nepřipadala.  měli jsme i pár studentů, kteří měli přes 30 let a neměli problém se zařadit. Záleží, jakou máte náturu. Musíte ale vzít v úvahu, že tito lidé se přijeli na školu nejen něco nového naučit, ale i se pořádně bavit. Součástí školního programu jsou školou organizované párty (ve velkých tělocvičnách, venku, ve stáji, ...). Ty mají různá témata a studenti se mohou vyřádit na převlecích, dekoracích, vystoupeních, atd. Ve škole se prodává i dánské pivo (taková spíš limonáda) a víno, nikoliv však tvrdý alkohol, který je zakázán na pozemku školu befelem a jeho nalezení u vás v pokoji může být podnětem k vašemu okamžitému vyloučení. 


Party time


Jakou Idrætshøjskole zvolit?


Já mám osobní zkušenosti se dvěma Idrætshøjskole. Jedna se jmenuje GERLEV Idrætshøjskole, ta druhá OLLERUP Idrætshøjskole. Obě jsou skvělé. Ollerup je trochu starší, za to větší a více specializovaná na Teamgym (gymnastiku). Gerlev má skvělé taneční instruktory a protančíte se od Baletu, přes Modernu, Jazz až k House, nebo Locking.  Jedna z mých kamarádek volila školu Viborg, a byla rovněž ohromně nadšená. Takže víceméně – nemůžete vybrat špatně.

A na závěr už jen – jestli můžete a chcete – jeďte! A jestli máte neteř, nebo synovce,  nebo proste někoho, komu by se na takové dánské Idrætshøjskole mohlo líbit – navnaďte je! Nebudou litovat, stejně jako pár českých studentů, kteří na své týdny v Dánsku ohromně rádi vzpomínají.

A co tomu říkáte vy? Jeli byste?
Vaše TerezaInOslo

8 komentářů:

  1. Ahoj, hlásím se jako nová čtenářka a chtěla bych se zeptat na dánštinu - jak to šlo po třech měsících kurzu, byl kurz k něčemu a jak moc ti přišla dánština těžká? Jinak obdivuju tvoji odvahu, já jsem na podobný akce hroznej srab a jak tak koukám na tehle blog, ve srovnání s tebou vedu velmi, velmi nudný život... no, možná mě to tu k nějakým (aspoň malým) změnám nakopne! :) Lucie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Lucie,

      dánština je zapeklitá a po 3 měsíčním kurzu jsem se jen tak tak chytala na základní konverzaci. Určitě mi to ale pomohlo, bez kurzu bych asi byla ztracená úplně! :) Dánština je jednoduchá, co se týče gramatiky a porozumění textu, když pak ale dojde na konverzaci - je velice těžké Dánům rozumět. A ještě nutno zmínit, že Dánové mají (stejně jako Norové) mnoho dialektů, které se ohromně liší. Někteří Dánové si dokonce nerozumí ani navzájem :)

      Jinak, určitě nežiješ nudný život - tím jsem si jistá! :) Ale jestli Tě tenhle blog, jak říkám, "nakopne", tak budu ohromně ráda!

      Měj se krásně.
      TerezaInOslo

      Vymazat
  2. Teri, já jsem zmatená :D Chápu to dobře? Tobě bylo 24 a v té době jsi měla lámanou angličtinu, po bakaláři jsi odjela za Johnim, rok pracovala a pak jsi podala přihlášku na VŠ a vystudovala ji v AJ? Takže je ti 27? Já v tom mám už guláš :D
    Evča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Evi,

      Tak nějak :) Angličitna mi dala na magisterským dost zabrat. Akademická angličtina nebyla zrovna můj šálek čaje :) A teď mi je 27.

      Hezká den :)

      Vymazat
  3. Ahoj Terko, nechtěla jsem tě nějak urazit tím mým předchozím komentářem. Jenom jsem se v tom chtěla zorientovat, protože pokud to tak je, tak mi přijdeš ještě více inspirativní než předtím. Protože pokud jsi cítila, že tvoje angličtina není ve 24 nějak super a pak jsi šla za chvíli studovat na výšku a všechno to zvládla, je to naprosto obdivuhodné. A to jsou právě ty příběhy, který čtenáře zajímají, který jsou sice velmi osobní, ale přesto jsou inspirací pro nás všechny, kteří třeba máme už pocit, že když už je nám tolik, tak nic přece nemůžeme zvládnout, je pozdě. Není! Díky! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To vůbec, Evi. Já jsem jenom ty komentáře asi nějak přehlédla :) Moc děkuju za milý komentář a ano - všechno se dá zvládnout, když se trochu zakousneme :)

      Držím palce na všechno :)
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  4. Terezko, moc děkuji za tento článek. Už dlouho se mi v hlavě běhají myšlenky o studiu v zahraničí. A tohle se mi opravdu zamlouvá. :) Částečně se mi nepodařila jedna zkouška na škole a tak budu muset o půl roku prodlužovat :) tak aspoň vím co podniknout. :)
    Děkuji :* :* :*

    OdpovědětVymazat
  5. ahoj, tak nejak procitam tvuj blog a hle, objevila jsem, ze jsem chodila na stejnou skolu Gerlev v Dansku, take obor tanec (ja v roce 2013, ale byla jsem uz take starsi 24). A musim souhlasit byla to pecka a jedno z nejlepsich obdobi, co jsem kdy zazila. K celemu pobytu mam takovy zvlastni vztah, kdykoliv si na to vzpomenu nebo vidim nejakou fotku, citim obrovskou lasku, protoze tam byli vsichni hodni, ochotni a snazili se vzdy pomoci a zaroven jsme se spolu desne nasmali. Vim, ze se chci na to misto jednou vratit a pripomenout si vsechno to skvele.

    OdpovědětVymazat