Stránky

úterý 31. prosince 2013

Zapomeňte na novoroční předsevzetí, raději si vzpomeňte na ty nádherné okamžiky uplynulého roku!

Píše se rok 1998, ve vlasech mám napletené vánoční ozdoby, obličej pomalovaný zelenou barvou, v ruce mačkám krabici jablečného džusu a s trochou nervozity se nesu v mém outfitu vánočního stromečku do sousední chalupy. Velká chata praská ve švech, je plná rozřáděných dětí, které se těší až prdnou Rychlé špunty a na řadu dojde hra na sardele. Poslední rok v roce jsme pravidelně trávili na naší chalupě v Krušných horách a milovali jsme to...  


čtvrtek 26. prosince 2013

Vyčerpání se stalo symbolem společenského postavení, neměli bychom se na chvíli zastavit nejen o Vánocích?

Krb a pohoda

Sedíme na gauči, Johni a jeho táta uskrkávají z plechovek Tuborg a sledují prý jeden z nejdůležitějších zápasů Premier League. Já popíjím vánoční jablečný cider u krbu, mám nové papuče od babičky a plná emocí prožívám jedny z nejzvláštnějších a zároveň nejkrásnějších Vánoc. Štedrý den jsem proplakala u české Popelky s norským dabingem, protože se mi stýskalo po těch mých nejbližších. Pak přišla na řadu návstěva Johniho devadesátileté babičky, která byla naprosto úchvatně nádherná a milá a hodně nemocná. Při objetí se mi koulely po tvářích slzy podobné těm jejím nádherným perlám. Ruth bydlí v malém bytečku, který je součástí domovu pro staré a nemocné, kde má 24hodinový lékařský dohled a maximální péči. Její byt je vyzdobený spousty nádhernými starými obrazy, lampami, květinami od jejích nejbližších, kterých je podle počtu obrovských květinových košů a řezaných kytic víc než dost. Ten byteček je roztomile útulný a příjemný. Inu, zestárnout se v Norsku vyplatí. Na takový byt mají nárok všichni, poplatek pak záleží na tom, jakou máte penzi, ze které vám ještě zbyde na vaše osobní potřeby. Když nemáte nic, neplatíte nic. Poslední slzy se koulely před chvílí - při loučení s Johniho mamí, Anitou, kterou už letos neuvidíme. Inu, nová norská rodina je prostě jedním slovem boží... a nebojte, některé ty slzy byli i slzy štěstí a uvedomění si, do jak skvělé rodiny jsem se vdala.

neděle 22. prosince 2013

Proč zabalit dárky s láskou, aneb co víc už můžeme k Vánocům darovat?


Klasickou předvánoční otázku: "A co si přeješ k Vánocům ty?" jsme nejspíš všichni slyšeli už milionkrát. Letošní rok se tu na severu rozšířila žhavá diskuze, že už si nikdo nic k Vánocům nepřeje a nejčastější odpověď je: "Já nevím, já už přece všechno mám a to, co nemám si můžu koupit". Norové dospěli do stádia, že neví, co komu koupit a čím své blízké obdarovat. Ale vážení, tohle není jen tak, je to velice diskutované téma tady na severu... 

Já Vánoce miluju, především proto, že vždycky v naší rodině byli Vánoce něčím svatým, nadpřirozeným a plné radosti. Když jsem byla malá, vždycky náš stromek byl zavalený dárkama, rodiče byli štědří až moc a naše rozbalování dárků vždycky trvalo hodiny. Milovali jsme to. Především, to, jak mamí vždycky každý dárek zabalila s láskou a kreativitou. Každý jednotlivý dárek byl skvost. I ty nejmenší a nejlevnější. Ve mně ta vzpomínka zanechala určitou zodpovědnost, a od té doby nikdy nedávám vánoční dárky zabalené ladem skladem do ocumlaného papíru z minulého roku s pomuchlanou mašlí. Balení dárků je pro mě součástí toho rituálu, kdy s předáním dárku především předáte i kus sebe. Váš drahocenný čas, kterého máme každý málo, kdy myslíte na osobu, které dárek předáváte... 

pátek 20. prosince 2013

Vánoce jsou tou nejkrásnější dobou na snění, aneb vykouzlete si svůj sen!



Gate 18, letiště Gardemoen v Oslo, z reproduktorů se ozývají vánoční hity, spoustu lidí ve vánočních převlecích vám přejí "God Jul", a když na ně hodíte pohled zvednuté obočí, popřejí trochu stydlivě "Merry Christmas". Všichni mají ten stejný zasněný úsměv alias za chvíli jsou Vánoce a celková nálada je nádherně uvolněná. Pár lidí, kteří přeplnili kufry vánočními dárky přebalují, protože limit 20 kg je v době vánoční vskutku nereálný pro mnoho z nás. My taky přebalujeme... kolem vypadávají vánočně zabalené dárky a já pozoruju ten nádherný mumraj kolem nás. Opodál si pečlivě kontrolují pasy vitální stařík s nádhernou babi, oba vyšňoření do exotických outfitů, které doplňují klasické slamáky. Jsou k sežrání. Tipuju to na vánoční výlet na Floridu, nebo Hawaii. Vedle nich severská rodina se třemi nádhernými plavovlasými dětmi. Všechny stylově oblečené do kabátků a čepic, každý drží svého vymazleného méďu a pozorují kolmejdoucí, stejně jako já. Když se naše pohledy střetnou, vykouzlí ta plavovlasá princezna s lokýnkama nádherný dětský úsměv. A já se zasním... 

neděle 8. prosince 2013

Recept na nádherný víkend, aneb jak musí být všechno do puntíku

Je sobota večer... upíjím piva z lahve, sedím v našem bytě plným svíček a za mnou se občas ozve cinknutí, to jak manžel míchá v hrnci. Dnešní večer je ve znamení cozy večera se stolními hry a norského tradičního jídla "Fiskeboller" v přesném překladu: "rybí koule" :) Ty se servírují s vařeným bramborem, mrkví a vynikající bílou omáčkou. Je to jedno z mála jídel, do kterého si Johni nenechá ode mě kecat. Tak si tu tak sedím a píšu Vám jaký to je mít manžela slaďocha. Ten mě čas od času obejme a zašeptá, kolik ještě minut do finálního servírování... Jednou jsem se Vás ptala, který kout mého života byste chtěli tady na bloggu poodkrýt. Většina z Vás mi jednoznačně nasolila, že mám prozradit trik, jak být šťastná. Někdo se ptal, jak najít toho pana dokonalého, jiný zas, jak žít šťastný život. Inu, recept na elixír lásky bohužel nemám, jinak bych Vám ho prozradila. Jen vím, že na každého ten jeden čeká a přijde, až to budete nejmíň čekat. A šťastný život? Otázka je, co je to šťastný život. Každý má své představy a touhy po dokonalém dni. Moje rada je dělat každý den něco, z čeho máte radost, co vám dodá ten pocit, že ten den stál za to. A jestli to má být lenošení v posteli, které nesmírně potřebujete, nebo den naplánovaný z minuty na minutu od rána do večera, to už záleží na každé z Vás. Pro mě je to většinou varianta druhá...šeptá dvě minuty, tak Vám ten víkend musím dovyprávět zítra...

pátek 6. prosince 2013

Jak si Norové užívají vánoční čas a co bychom se od nich měli naučit


Je krásné zimní ráno bez sněhu. Sníh do Osla ještě nedorazil, ale všichni už jsou na zimu vyzbrojení. Slečny i paní nosí kabáty s kožíškem, hnědé kozačky zastrčené do černých upnutých kalhot a kolem krku mají omotané dlouhatánské šály neutrálních barev. Je potřeba nějaký pořádný balzám na rty, který vám dodá ten správný look k narůžovělým tvářím a hurá užívat vánoční atmosféry.

Probouzím se po zazvonění budíku a venku je pořád tma. Tma v Oslu je v zimě po ránu tou jedinou nepříjemnou věcí na nádherných zimních dnech. Slunce tu po ránu vstává stejně pozdě, jako většina lenochů. Kolem půl deváté začíná svítat a kolem půl čtvrté se už zase chystá na kutě. Norové ale zimu milují a užívají se ji se vším všudy. Nakupují svíčky a svícny ve velkém a byty a domy jim zpříjemňují útulné lampy s teplými barvami. Skoro bych si troufla říct, že už to někdy přehánějí. Ale já to chytla taky. Spotřeba svíček v naší domácnosti je vskutku ohromná, nepočítaje polodlouhé krbové sirky v designových krabičkách. Ty miluju.