Stránky

středa 3. července 2013

Proč je dobré někdy úplně vypnout a srovnat si ten bordel v hlavě!

Jak to dneska začalo...

Klepou se mi kolena, v krku sucho a nechápu, jak se kamínky na žlutých balerínkách můžou jen tak bezstarostně blýskat. Bytí v  normálním světě mi zvyšuje tepovou frekvenci a já bych se nejradší otočila a štrádovala domů do postele, kde jsem strávila pár posledních dní. Nervózně usrkávám domácí zázvorový čaj s hordou medu a pořádnou dávkou citrónu a přemýšlím, proč že jsem se nepřipravila líp! 10 minut před meetingem uvažuji o napsání omluvného emailu a chci to zabalit. Není mi dobře, skoro nemluvím a ještě ke všemu si už vůbec nejsem jistá, co jsem do té první kapitoly diplomky napsala... Poslední měsíc byl superhektický, finišování posledních zkoušek a dopisování projektů, práce a veškerá organizace léta a září. Kousnu se a jde se dovnitř! Jeden z dalších meetingů s mým supervisorem začíná...

Giraffe Manor Hotel in Kenya

 ...o pár minut později

Kdybyste mě někdo viděl na živo šourat se do té kanceláře, se sklopenou hlavou, skleslýma ramenama a naprosto negativní energií, neuvěřili byste, kdo po 90 minutách vychází ven! Naprosto nadšená, plná energie a chtíče letět do Keni rovnou! Neuvěřitelný, jakou pozitivní energii vám mohou předat někteří jedinci na této planetě! Dan Banik, můj supervisor, jakoby mě už po několikáté okouzlil a vlil do krve pocit, že dokážu všechno na světě! Nevěřícně koukám na jeho telefonní číslo v mobilu a nedokážu si představit, až budu přes FaceTime z Keni do Stanfordu komunikovat strasti a slasti výzkumu v Keni. Takhle obrovskou úctu, pokoru a uznání mám jen k pár lidem na světě a Dan je mezi nimi. Poslední třešní na dortu bylo vřelé objetí a já vybíhám z budovy školy jako malá holka, která dostala první vysvědčení! 

Ve srubu



A teď to všechno teprve začíná! Normální život bude až v prosinci! Do té doby stihneme měsíc v Čechách, srub, svatbu, líbánky a Keňu. Ale v klidu, známe se, protože mi ze všeho toho plánování, organizování, práce a stresu v polovině června řeklo tělo i mozek: "A dost!". 

Štěstí, že jsme měli zrovna na hlídání pejska a k němu i auto, tak se rozhodlo a z minuty na minutu jsme jeli do srubu u fjordu. Jakoby Matička Země vytušila situaci a na nebi vymodelovala ty nejnádhernější mraky, které doplňovaly naprosto boží a klidnou atmosféru pozdního rána. Kouzelná snídaně na terase, čerstvě natrhané luční kvítí a křupavé palačinky nás hladily v břiše i na duši. 

Zase jsme si uvědomila, že stres je dobrý v určité porci, nikoliv však "all you can eat"! Takové tři dny plné procházek, válení se na terase, grilování a nádherných dlouhých večerů s vínem uklidili v hlavě ten bordel. Už nebylo tak strašně důležité, jestli bude papír a mašle svatebního programu ladit s pozvánkami, nebo lucerny v kostele svítit žlutě, ani to, jestli bungalovy na líbánkách budou all-inclusive, nebo ne, a už vůbec ne, jestli letenky z Osla do Keni bude od KLM nebo Kenyan Airlines. 

Inu, bylo toho hodně, ale ono se všechno vždycky nějak vyřeší tak trochu samo!



Takže jedna rada pro Vás, vážení čtenáři, odpočiňte si, vypněte a uvidíte, že všechno do sebe zapadne tak, jak má. 

Mějte nádherné léto a já slibuju, že na vás budu myslet a sem tam i trochu blogovat :)

Vaše TerezaInOslo