Stránky

pátek 1. května 2015

První máj, lásky čas... aneb proč Norky nehledají rozkvetlé třešně

(Článek z roku 2013) 

Je brzo ráno, čerstvý vzduch nám buší na okna, abychom ho alespoň na chvilku pustili dovnitř, tajně se vypařím z postele a malou škvírou pouštím ten nádherný jarní prvomájový vzduch dovnitř. Kručení v břiše mě donutí vytáhnout poslední plechovku fazolí v rajské omáčce, které měly být na anglickou snídani. Ujídám pár a představuju si, jaké to bude v Africe jíst fazole denno-denně. Jako z filmu Lvice Elsa, který se mi zaryl od ranného dštsví do paměti tak hluboce, že moje láska k Africe se proměnila ve studijní specializaci. Ale o tom někdy jindy...

Je první máj a v Praze nám pobíhají zamilovaní po Petříně a perou se o tu nejukrytější třešeň s nejromantičtějším výhledem na Prahu. Tady na severu nikdo nepobíhá. Někdo by mohl namítnout, že nejspíš proto, že tu nejsou ještě rozkvetlé třešně, nebo nejspíš proto, že tu neslaví první máj tak jako my, chyba lávky. Romantika tady moc nejede a na lásku nemají ženy, ano slyšíte správně, ženy! čas.




Odkud pochází ženská emancipace?

Ženská emancipace je tady na severu každodenním tématem a pro feminismus i další emancipační hnutí je Norsko ornou půdou už od konce 2. světové války. Čím to? Jedna z teorií je ta, že první matriarchální tendence se vyvinuly v době, kdy muži odcházeli na dlouhý čas rybařit a lovit. Ženy zůstávaly po dlouhou dobu samy a braly opratě do svých rukou. 

Motiv ženy jako hrdinky je zakořeněný v literatuře již od 18. století, kdy v románech vystupují muži jako citově nevyrovnaní, nejistí jedinci, pochybující o své identitě. Naopak žena zde vystupuje jako cílevědomá a vzdělaná, na druhou stranu zákeřná, sebestředná a sobecká. Ostatně, kdyby jste si nějakou takovou knihu chtěli přečíst - hledejte díla od Erlenda Loea nebo Pera Pettersona.

Norské vikigské geny

Vrátíme-li se do dnešní doby, první co vás tady v Norsku zarazí je asi ta celková průbojnost žen, kdekoliv a kdykoliv. Například při dobíhání tramvaje, kdy Norky opravdu neznají slovo "Promiňte!" a razí si cestu za svým cílem zuby, nehty, loktama i kabelou. Autobus už je napolo rozjetý, ale norská vikingka má cíl, který splní. Neuvěřitelný. Říkáte si, že Češi jsou nevychovaní, ale norské ženy se v určitých situacích opravdu dají přirovnat k rozjetým buldozerům. Že vám to nějak nesedí k těm plavovlasým upraveným kráskám? Geny jsou geny.

Ženy vládnou severu

Od prvního momentu na severu mi některé životní situace prostě nedávaly smysl. Než jsem pochopila, že severská žena severu vládne! Vidíte to všude, dokonce i v průvodci vám radí, abyste raději ženám v Norsku ze slušnosti neotevírali dveře, protože by to některé mohlo i urazit. Ženy jsou přeci natolik soběstačné si ty dveře otevřít samy. 

Tak vám tady pak život naservívuje situaci, že čekáte s notebookem, plnou náručí knih, obrovskou taškou a kafem sakra dlouho, než se najde nějaká mužská výjimka, která vám pomůže.




Tady v Oslu je snad víc řidiček autobusů, profesorek i předních političek, než těch mužských. Ti jsou naopak na mateřských dovolených (poměr mužů a žen s kočárky je tu 1:1) nebo je vidíte jako mužské "učitelky" ve školkách. Trend společného nesezdaného žití a vychovávání rodiny v nemanželském stavu je dokonce tak běžný, že pro něj existuje oficiální výraz "samboer" (v překladu "spolubydlící").  

V norské televizi běžně vidíte pořady o tom, jak ženy vládnou světu a před pár lety dokonce deník The Economist označil "ženskou sílu" za hnací motor světové ekonomiky. 


Je ženská emancipace důsledkem degenerace mužů nebo jen přirozeným sociálním vývoje?


K tomu, aby mohla žena propojit rodinný i profesní život potřebuje určité zázemí. Tady na severu je běžné být na mateřské dovolené jeden rok, pak dáte dítě do školky a můžete se "spokojeně" vrátit na vaší pracovní pozici. Po celý rok mateřské dovolené dostáváte plat (80-100% vašeho platu, záleží, zda-li se rozhodnete jít na 10 měsíců a mít 100% platu, či 12 měsíců a mít 80% platu) a otec dítěte by měl zůstat doma s dítětěm tři měsíce. Záleží to na společné domluvě. Ženu tedy mateřství nijak "neomezuje" v jejím kariérním vývoji. 

Proměna ženské postavy

Dalším velice viditelným jevem je tu ženská postava. Nikomu se tu nelíbí vyhublé a pohublé modelkovské postavy. To už je dávno passé. Jako symbol krásy je tu na severu svalnatá zdravá postava, nejlépe ve sportovním oblečení. Každý den tu na ulici potkáte tisíce žen v joggingových teniskách a Nike legínách třeba i v kombinaci s koženou bundičkou a kabelkou. Dokonce i figuríny ve výlohách mají vyrýsované svaly a dámské šatny v posilovnách praskají ve švech, zatímco ty pánské zejí mnohdy prázdnotou.



Single mothers on purpose

Jako přitažené za vlasy vnímám trend severských žen, které samy dobrovolně nevyhledávají muže, ale pouze dárce spermatu. Trend ženské liberalizace, ekonomické zajištění a profese jim dovoluje vychovávat vlastní dítě bez jakékoliv pomoci muže. Tento trend se v severských zemích stává běžnou záležitostí a mně jen vstávají vlasy na hlavě hrůzou, že děti za pár let nebudou ani vědět, co slovo otec znamená. 


Tak co na to říkáte? Je to jen přirozený vývoj, nebo je to přitažené za vlasy? 
Já vám přeji krásný první máj a trochu té romantiky...

Vaše TerezaInOslo

5 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. To tedy, ale někdy je nutné to brát s rezervou :)

      Vymazat
  2. tak kromě posledního odstavce (který je možná trochu extrém, ale na druhou je spousta "nedobrovolných" single matek, a jaký je v tom rozdíl) mi všechno přijde naopak sympatické. U nás je feminismus pomalu sprosté slovo a myslím, že jsme v opravdové rovnosti mezi pohlavími pořád trochu pozadu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pekne napsany a zajimavy clanek. Diky a krasny den, Iveta

    OdpovědětVymazat