Stránky

neděle 26. srpna 2012

Mela festival, aneb oslava multikulturalismu v Oslu



Je sobota. Venku krásně. Po práci potkávám kamarádku a vyrážíme na kafe. Sedíme na hlavní třídě v takový útulný zahradní kavárně pod korunama stromů. Neviděly jsme se skoro celé léto, tak jsou na řadě pikantní letní historky, kterých je víc než dost. Dožahneme poslední kapku našich drinků a vydáváme se směrem k přístavu, kde se má konat jakýsi multikulturní festival. V mžiku si připadáme, jako by nás někdo uspal a unesl do Indie. Probouzíme se uprostřed jásajícího a skandujícího davu vymóděných Indů. Na vybízení údajně velice slavného indického rappera "Maaaaake someeee noiiiiise!" vyšňořené Indky v sárích kříčí a hopsaj radostí. My nechápeme. Loktama se prodereme do míst, kde se můžeme alespoň trochu nadechnout a naskytne se nám pohled desítek ministánků nabízejících speciality nejrůznějších regionů světa. Od karibských přes indické, íránské, pákistánské, až po turecké speciality. Neváháme ani vteřinu a už stojíme v té nejdelší frontě. Po 30 minutách (a to nepřeháním!) stojíme před otázkou, co si objednat. Nabídce naškrábané na cáru papíru nerozumíme, tak ukazujeme a vybíráme podle nálady a vzezření. Inu, nevím, jestli jsme měly víc štěstí než rozumu, ale jídlo bylo geniální. Těžko říct, co to bylo. Možná kuře s rýží a spoustou různých omáček a zeleniny, pak nějaké osmažené zeleninové cosi, k tomu superpálivá chili omáčka, pak mango-jogurtovo-medový nápoj a ještě na závěr burger z jakýchsi bobů. Vskutku gurmánský zážitek a nálada, jako bychom byly na druhé straně světa. Úplně nás to vcuclo do víru Indie. Chyběli už jenom opravdoví sloni. Ty organizátoři vyměnily za zelené nafukovací, ozdobené všelijakými dekami s flitrami a korálky. Honosně pak zdobily vstupní bránu festivalu. 

pátek 24. srpna 2012

Kdo si počká, ten se dočká, aneb jaké jsou benefity studia po roční pauze


Pomalu se procházím s plnou náručí knih a compendií po kampusu university. Obklopená všelijakými architektonickými skvosty univerzitních budov se vznáším ve vysněném světě. Jako dnes si pamatuju, jak přišel hezký podzim a já se vydala do informačního centra univerzity zeptat na první otázky ohledně studia. Nikdy nezapomenu na ten první dojem. Nádherné podzimní sluníčko ohřívalo zeleně zelenou trávu a prosvítalo nažloutlými listy v korunách mohutných stromů. Studenti se balili do dlouhých šál a v rukách třímali kafe z místní kantiny. Všechno na mě působilo tak důležitě a monumentálně, že jsem se tehdy rozhodla, že udělám cokoliv, jen abych mohla být něčeho tak inspirujícího součástí. V tu dobu jsem ani netušila, že v univerzitním kampusu je pošta, pekárna, nejrůznější kantiny od vegetariánské, přes asijskou až po BIO, hned několik útulných barů s živými kapelami, vlastní pekárna, která každé ráno areál provoní, obrovský bazén, tělocvičny s tanečními i yoga hodinami, univerzitní klinika, ale i kadeřniství. A to vše za studentské slevy. Hlavou mi právě prolítla myšlenka, že bych se možná měla zapsat do nějakého univerzitního teamu. Že by akvabely? :)

středa 22. srpna 2012

První den na Univerzitě

Univerzitn9 knihovna, kde pravděpodobně strávím příští 2 roky

Budík mě vytrhne z pohádkového snění a já rozlepuju oči. Srdce se mi rozbušší, když si uvědomím, co je to vlastně dneska za den. Jdu do školy! A je to tady zase. Těch prvních školních dnů máme za život jen pár, že bychom je spočítaly na prstech jedné ruky. Proto jsou tak jedinečné. Pamatuju si každičký. Ať už jsem žmoulala v jedný ruce mámy ruku a v druhý kytku pro paní učitelku, nebo mě táta objal a popřál hodně štěstí, když jsem šla pyšně na gymnázium Jana Keplera a myslela si, že mi patří svět. Na vejšku jsem se belhala o berlích s výronem kotníku. Aspoň jsem si ale na každé přeplněné přednášce sedla. A dneska se píše rok 2012 a já prožívám to stejné tetelení v břiše, když odpočítávám zastávky metra v Oslu. Mám podpatky a velkou kabelu plnou důležitých věcí. Vlasy volně rozpuštěný. Sáčko a výraz sebevědomé studentky. Jediné co vím je, že nás vzali jen 20 ze 450 a že mám ohromnou radost. Sen o norské univerzitě jsem držela zuby nehty při každodenní rutinní práci v kavárně celý dlouhý rok.

úterý 21. srpna 2012

Vážení čtenáři, 

pro ty nejčerstvější informace o blogování vřele doporučuji kliknout na: 

     http://www.facebook.com/TerezaInOslo


Budete tak mít jedinečný servis a informace, co se právě na blogu děje! 

Přeji krásné odpoledne a těšte se na dnešní večerní šťavnatou porci mé univerzitní nálady a perličky z prvních dojmů na magisterském studiu na University in Oslo. 

Vaše TerezaInOslo

pondělí 20. srpna 2012

Na nedělním výletě u dětí z Bullerbynu



Drøbak

Nádherná neděle. Sluníčko se snaží zuby nehty ohřát zmrzlé Nory po propršené sobotě. Nám to nedává a jedeme na výlet. Daleko. Skrz pole a lesy, kolem jezer a moře. V autobuse je vedro k padnutí a my odpočítáváme minuty dojezdu. V tom se nám otevře nádherný výhled na roztomilé městečku na samém konci Oslo fjordu Drøbak. Bílé, ale i různobarevné domečky s otevřenými okny dokořán, zahrádami s jahodama a rybízem, kolem dokola se prohánějí děti na koloběžkách a ti menší kolem pobíhaj se zmrzlinou v sevřené dlani i na triku. Většina z nich míří na místní pláž, odkud se line veselý dětský smích a šplouchání vody. Úplně mám pocit, jako kdyby se za rohem měla vyloupnout Lisa, Lasse, Bosse, Anna, Britta, Ole a Kerstin. V ruce by měli velký piknikový košík, co jim připravily maminky a v něm zázvorovou limonádu, máslové sušenky a čerstvé jahody ze zahrady. Šli by se schovat do tajného domku v koruně stromu a cestou by vymysleli nějakou pořádnou lumpárnu. Bullerbyn jak vyšitý a mně se vrací vzpomínky na 2. třídu základní školy, kde už možná začala klíčit moje láska k severu. 

pondělí 13. srpna 2012

Láska k jídlu, nebo láska v jídle?

Náš stůl
Na popud pár spřízněných duší jsem se rozhodla věnovat po dlouhé době blogování jídlu. Je to téma velice vděčné a na všechny strany oblíbené. 

sobota 11. srpna 2012

Je sobota ráno, ptáci si mohou "hlasivky" vyzpívat a Slunko svítí o 106

Všichni pryč, nikdo nikde. Tuším, že většina obyvatelů zeleného domu v Arups Gate jemně oddechují výpary ze včerejších bujarých oslav pátku. Hned v nedalekém parku, kam běžně chodím běhat se poslední 3 dny odehrává jeden z největších norských festivalů. Není špatné dát si skleničku vína a poslouchat z obýváku Björk, The Stone Roses, nebo mojí nejoblíbenější Florence + The Machine. Dělám si ovocnou snídani s bílým jogurtem, kafí a přemýšlím, jaký typ sobotních rán mám nejraději.



pátek 10. srpna 2012

Jak kupujeme byt: kapitola druhá

Takový adrenalin při koupi nemovitosti je vskutku jedinečný. Inu, v Norsku je to tak, že 12 hodin po oficiální prohlídce bytu začíná aukce. Musíte se doslova o tu nemovitost poprat s pár soky, kteří už rovněž naplánovali, jak se budou v létě slunit na sluneční terase s dlouhým lávovým grilem



Inu, trochu vám přiblížím, co se vlastně dělo. Já v zadní místnosti v práci, Johni v zadní místnosti v práci, můj táta v práci, Johniho mamka v práci, všichni jsme svíjeli naše telefony pevně v rukách a srdce nám bušilo při každém zavibrování. Začátek šel hladce. Nahodili jsme už v předvečer naší vyvolávající cenu výrazně pod představou majitele. 

pondělí 6. srpna 2012

Jak kupujeme byt: kapitola první

To byl on, náš favorit

Déšť bubnuje na okno. To je teda léto. Letní počasí si z nás tady v Norsku tak trochu dělá dobrý den. Ale tak zase máme losy a lososy. Taky dobrý. Pracovní víkend utekl jako voda. Neděle se ale proměnila v adrenalinový lov za bytem. Šli jsme na naše první prohlídky bytů. Jako vážní zájemci jsme se vyfikli, nasadili sluneční brýle a profesionální výrazy. Důkladně jsme si připravili otázky a vyrazili na naši premiéru. Bez předsudků a s chtíčem balkónu a velký koupelny jsme otevřeli první dveře už na pohled ošklivého komplexu. Zvědaví zájemci se tam střídali jak svatí na Orloji a my se proplétali mezi nimi. Během vteřiny jsme měli jasno a už jsme seděli v metru a klimbali se 25 minut směrem Oslo.

sobota 4. srpna 2012

Páteční večer v obklopení punkerek


Pátek večer. Jdu domu z práce a cestou nakoupím v takovým malinkým a mým nejoblíbenějším květinářství nádherný pokojový květiny. Hortenzii s růžovo-žlutýma kvítkama a ještě jeden skvost neznámého jména, ale úžasného vzezření. Nikam se mi nechce. Chci si na chvilku zalézt na pohovkou a brouzdat se po bytech a vybírat. Včera jsme totiž dostali oficiální potvrzení o úvěru na byt. Jupiii jeej! Nechce se mi tomu věřit, ale motýli v břiše bláznivě lítaj sem a tam. Ale. Nevím, jestli jsem ještě nezmínila naší summer spolubydlící Šárku, která mi mimojiné zalejvala kytky, když jsme objevovaly krásy Prahy, Varšavy a Stavangeru. Zalejvala tak poctivě, že i pomalu ty umělé rostlinky vyhnaly opravdové kořínky. Inu, Šárka se fakt ničeho nebojí. Od té doby, co jsme se vrátily, byla doma zřídka a zná už téměř všechny obyvatele norského hlavního města i okolí. Neznámo jak se na ní lepí mladí, staří, bohatí, chudí, Norové, Norky, Švédové, Islanďanky, gayové, lesbičky, blondatí, plešatí. Není divu, že Šárky heslo je "Lovu zdar". Objevila se jak na veganský party na farmě 4 hodiny od Osla, tak v jednom z nejdražších klubů na starém známém Aker Brygge. 

čtvrtek 2. srpna 2012

Olympijské hry aneb sen každé malé gymnastky

USA gymnastics GOLD team 2012
Sobota odpoledne. Máme po tréninku a naše tradiční sobotní odpolední zábava je tu. Ještě se ani nepřevlíkneme ze sametových dresíků neonových barev a bereme schody po dvou. Jakmile zabouchneme dveře, dětský pokojík plný plyšáků a gymnastických plakátů na skříních a zdech se promění v obrovskou sportovní halu plnou nadšených diváků. Zajíkáme se smíchem a dětskými fórky a stavíme stupně vítězů ze židlí. Z lampičky sundáme pár medailí a nosíme je na polštářích. Lezeme na židle, a z pozadí se překřikujem. "Hlavně bradu nahoru!". "Usmívej se do kamery!" "Stiskni tu ruku, pořádně!" Jedna chytřejší, než druhá. Tak award ceremonii bychom zvládly levou zadní. Nacvičily jsme ji snad víc než tisíkrát. Gymnastika byla pro nás vším. Snad od rána do večera jsme žily tím, kdy zas pojedeme na závody a jestli bude v sobotu náš oblíbený dvoufázový trénink, který jsme zbožňovaly. Mohly jsme totiž o přestávce jíst banán a corny. Byly jsme k sežrání. Nejlepší kamarádky. Na závodech jsme obrečely každý zranění a neúspěch a po výhře jsme oslavovaly v autobuse do aleluja.