Stránky

úterý 31. července 2012

Varšava, nezkrotná, horká, nádherná i tajemná































Když se zeptáte lidí na Varšavu, většina z nich vám odpoví, že je to taková menší Praha, ti vzdělanější, že tam nic není, protože byla ve druhé světové válce téměř celá vybombardovaná. Zničeno bylo 85% města, včetně historického Starého města a Královského hradu. O několik desítek let později bylo však Staré město znovu postaveno a zapsáno do památky UNESCO. A je o co stát. Na detail přesné kopie starých budov na vás dýchají drsnou historíí. Sálá z nich horko i vzpomínky drsných časů.

pondělí 30. července 2012

Norská svatba, aneb svatební maraton letošního léta u konce


 
Je brzo ráno. Probudí mě sprcha z vedlejší koupelny. Zalepený oči by potřebovaly nějakou porci čerstvě vymačkanýho okurkovo - limetkovýho koktelju. Není čas. Ploužím se do koupelny a zakopávám o lososový botky s 12centimetrovým podpatkem. Možná, že to nebyl ten nejlepší nápad, ale co, pro krásu se občas musí trpět. Do ložnice se prodíraj paprsky sluníčka a já mám radost, že nevěstě nezmokne účes. Je brzo ráno. Na plánu je návštěva kadeřnického studia, kde mají všichni účastníci dnešní velké svatby návštěvu zdarma. Vypadá to, jakoby se všichni připravovali spíš na předávání Oscarů! Žehličky a kulmy jedou na plný motor, k tomu okolo pobíhájí servírky se šampaňským, nervózní smích nevěsty zabalené v obrovském třímetrovém závoji mě štípne v uších. Kolem hlavy mi lítají bublinky malé Lotty-Lisy (úplně jak z Bullerbynu :). Ta klidně sedí na kadeřnickým křesle a nechává si vlnit jemňoučké vlásky nazrzavělé barvy. Je k sežrání. 

sobota 28. července 2012

Jak se jedno už tak speciální ráno, proměnilo ještě ve speciálnější

Bouřlivá a přitom tak horká Varšava, domácí ledový čaj a geniální gastronomický zážitek v klidném Penzionu V polích, přehřátý lední medvěd v pražské ZOO, dechberoucí zahájení Olympijských her v Londýně, ale tohle všechno je takhle malinký v porovnání se zprávou, kterou jsem dostala dneska ráno. Přijali mě dodatečně na magisterský program na Univerzitu v Oslu!!! Jak já to ráno před měsícem oplakala. Už jsem si říkala, že o to vlastně nestojím a proč se trápit. Vymyslela náhradní plán B a zahodila kariéru Political Science z okna tátovýho bytu na Hanspaulce. K tomu ještě ten výron. Jak geniální kombinace zahájení mých tří týdnů dovolené. Bylo mi pod psa. O měsíc později, když se mám líčit a česat na svatbu, běhám tady v Norsku po bytě v pyžamu a skáču radostí. Usmívám se od ucha k uchu a nějaký šaty, na který jsem ještě včera koukala s obrovskou láskou, jsou mi ukradený. 

University in Oslo

Varšavské dobrodružství vám přiblížím zítra. Upřímně řečeno, mám trochu naspěch. Za pár minut mám být skoro ready na svatbu. 

Krásný den vám všem! 

Předávám trochu té pozitivní energie, která ze mě teč čiší. Zase se mi splnilo, že nic není nemožné. 

"DREAMS COME TRUE!"

úterý 24. července 2012

"Po 17 letech zpět ve světě českého show businessu"

Bylo mi sedm. Klasické pondělní odpoledne. Po škole mě mamí vyzvedla a jedeme na hodinu houslí do lidové školy na Petřinách. Držím housle pod krkem a paní učitelka Kovárnová se mě zvídavě ptá, co jsem prý měla k obědu. Ostatně jako každou hodinu. Teprve po pár letech jsem pochopila, že opravdu neměla žádnou úchylku ptát se mě každý den, co zase bylo ve školní jídelně za blemc, nýbrž, že všechen ten zájem o jídlo byl ve znamení dobré učitelské lsti, jak housle nedržet křečovitě bradou s jazykem za zuby. V tom se ale ozvalo tiché zaklepání. V půlce nedořečené věty o tom, jak čočka s párkem plavala v másle, vkročila do učebny hnědovlasá paní s milým výrazem.

Momentka z focení

neděle 22. července 2012

Film nekončí titulkami, mnozí se právě dveřmi z kinosálu dostanou do jeho dění a to je to, co mám na chození do kina nejradši!



Oklepávám šunkovo-sýrový popcorn z klína, dneska prapodivně zalezl i pod tričko. Romanticky se usmívám a v hlavě si hraju s myšlenkou, že bychom měli večer udělat domácí italské těstoviny, zapít je dobrým vínem a možná, že bych se rovnou měla zapsat na kurs italštiny. Holka jedna bláznivá. A to se mi stává vždycky. Vycházím z kina a žiju si ve filmu, který jsem právě shlédla. Někdy kolem mě tančí upíří, jindy zase hledám bizarnosti světa ve zcela všedních věcech, mladý klučina za pokladnou má nevinný výraz hrdiny, který za chvíli zachrání svět a eskalátory pohání tisíce miniaturních skřítků. Všichni lidé kolem mě jsou filmoví herci s dokonalým make-upem, stylující je právě do jejich životní role. Revizor v noční tramvaji má být nevrlý a drzý a bouračka, kterou vidíme z autobusu nám jen příjezd domů dělá děsivější a diváky napíná. Všechno se kolem nás sbíhá přesně podle scénáře. I náš víkend se zdá tak trochu být filmový. Tenis na nádherné letní farmě, geniální lýčka během příjemného brunche, odpalování golfových míčků vedle vyšňořených golfových magnátů. Občas mi připadá, že můj životní příběh je jako z nějakého filmového scénáře. Některé příběhy by ale jeden nevymyslel. 

pátek 20. července 2012

"Přátelství moře přenáší"


Pózovací
Tramvaj číslo 18 si to líně šine ze zastávky Vozovna Vokovice. My sedíme na nepohodlných sedačkách, protože nás ukrutně bolí stehna z tréninku. Píše se rok 2002 a nám je 14. Mezi naše největší starosti patří, kdy už nám konečně sundají rovnátka a jak si musíme od rodičů vyškemrat peníze na batoh přes rameno. Za těch pár minut jízdy tramvají si povídám s novou holkou, která k nám přišla na trénink. Vypadá tak trochu potrhle. Na sobě má vlastnoručně ušitou sukni, k tomu tričko naruby, náramky z brček a říká tomu styl. Já jsem byla i v ranném věku trochu konzerva a nezapadá to do stylu mých Nike bledě modrých vymydlených bot. Inu, ona mi povídá, jak zrovna byla před týdnem se školou v Dánsku a jak tam všichni chodí krásně oblečení a jak je tam všechno nádherný, ale hrozně drahý. Já se spíš vyptávám na ty dokonalý gymnastický tělocvičny a tak nějak během toho rozhovoru úplně zapomeneme na čas. Vystupuju z tramvaje a řikám si, že už jsem dlouho nepotkala někoho, kdo má takovou pozitivní energii a nadšení v jednom a že chci s touhle Novákovou mít co dočinění. 
Píše se rok 2012. Tramvaje mají pořád ty samé nepohodlné sedačky a moje Nike boty jsou křiklavě růžovo-oranžové. Tuhle Novákovou musím vidět pokaždý, když se do Prahy dostanu. Jako vždy odhazujeme téměř veškerou etiketu a hlasitě si vyprávíme, co se nám zas za tu dobu, co jsme se neviděly, stalo. Naše výbuchy smíchu evidentně rozčilují businessmany u sousedních stolků rolujících na iPadech a nám je to ale úplně jedno. Monika mi vypráví o své nové kolekci dinousauřích bot a já zas, jak jde trénink v norským teamu. Vidíte tu paralelu? Je nám hej. Jako za starých let. Naše konto s názvem "Neuvěřitelné příběhy" se za ta léta naplnilo až až. Jak jsem jednou utíkaly, když jsme omylem cikánům ukradly kolo. A nebo jsme taky utíkaly před úchylným fotografem z dublinského hotelového pokoje, kde byla uprostřed vana obložená růžemi. Jednou jsme taky utíkaly do moře, ukázat dánskému národnímu teamu, jak umíme udělat stojku ve 2 hodiny ráno mírně ovíněné. Naše tradiční "Vyšlechtěné večery" měly  vždycky grády, a to bez výjimky. A takové tradice je nutné si udržet. 

Mějte se krásně a držte si ty Vaše nejmilejší!
Vaše TerezaInOslo

TIP: Staňte se fanouškem Moniky a Lucky nové kolekce Awkward Collection na Facebooku! Začínají to rozjíždět holky ve velkým, tak nebuďte poslední, komu se to bude líbit!


čtvrtek 19. července 2012

Jak jedno normální ráno příválo vlnu energie

Takové normální ráno. Usedám se zalepenýma očima k počítači a píšu o babičkách a švestkových zavařeninách. Přemýšlím, jestli si dát do černého čaje víc citrónu a proč jednou za pár let vždycky zkusím jahodový jogurt, abych se poněkolikáté ujistila, že v něm opravdu nenajdu celé jahody. Počítač mě už pálí do stehen a tak ho šoupnu na stůl. Evidentně tím zapříčiním změnu uspořádání jeho pořádku. Kelímek od jogurtu se zakolíbá, prostírání se shrne a na druhé straně vyklouzne časopis. Když se ho snažím sebrat, přistane mi na hlavě ještě jeden. Fatalistka zrovna nejsem, ale vnukne mi to myšlenku napsat do pár redakcí prestižních časopisů, že chci pro ně psát. 
 
Šlapadla v Praze

úterý 17. července 2012

Jak ten čas letí, aneb jak se nedá stihnout letní bloggování kvůli trhání malin ze zahrady, letním bouřkám, opékanému praseti, výletům harrypotterovským vlakem, brouzdáním po Praze a fotogafováním mraků

Za těchle pár dní jsme opravdu byli v jednom kole. Inu, není se čemu divit, že jsou prázdniny tak únavné. Zřídkakdy se zastavíte v tom tornádu návštěv u babiček, které do vás sypou kynuté knedlíky jako předkrm a koprovku se šesti jako hlavní jídlo. Když už se pomalu sesouváte do polstrované židle, babi už se na Vás usmívá z kuchyňských dveří a v náručí nese bublaninu. Váš výraz se však podobá utrápenému králíkovi, kterého pořád někdo cpe pampeliškovými listy. Teplá ručka s vyrýsovanými vráskami Vám v mžiku stiskne tvář, až Vám z toho škubne v oku, a dodatek "Vždyť se na sebe podivej, dyť si vyhublá", Vám ale místo v břiše raz dva neudělá. Inu, babičky jsou bytosti k zamilování. Ty jejich bylinky a ovoce, zavařeniny a staré křížovky. 



pátek 13. července 2012

Na pár dní princeznou na Chateu Mcely

Chateau Mcely

Brouzdáme se po malých silničkách, které se kroutí nádherným hlubokým lesem. Jsme natěšení. Jedeme do Chateau Mcely. Slyšeli jsme ze všech stran, jak neskutečně nádherné a romantické místo to je. Po pár minutách, kdy ani nedutáme, přijíždíme k zámecké obrovské bráně. Znervózníme. Začne se pomalu otevírat a mystická atmosféra super luxusu na nás doléha už v prvních vteřinách. Projížídme pomalu. Vychutnáváme si každý kousek nádherného parku. Po trávníku se líně plazí automatická sekačka a kličkuje mezi kamennými sochami bílých ovcí. Jen co vystoupíme z auta, cítíme nádhernou atmosféru klidného zámeckého parku. Ptáci prozpěvují, Vzduch voní. Sluníčko nám olizuje tváře. Otevíráme velké těžké dveře a už máme v ruce welcome drink z devatera kvítí místního lesa a horký ručník na osvěžení. Slečna nás provádí nádherným chateau a my jsme jak v tom nejkrásnějším snu. Všechno je prostě dokonalost sama. Ať už nádherný park, bylinková zahrádka, přírodní jezírka, sauna, whirpool, pokoj, sochy koní. Je to prostě ráj na zemi. Všichni se na vás usmívají, nechávají vám soukromí, ale přesto se pořád starají, zda-li máte všechno. Neuvěřitelný gurmánský zážitek v podobě tříchodové večeře se Sůkalovým Ryzlinkem šedým doplňoval nepopsatelná atmosféra večerního chateu. Neopovrhli jsme ani posezením ve vinném sklepě Alchymista ze 17. století s originálním jukeboxem z rodinného sídla v Kalifornii. Když jsme se odebrali do pokoje, byl připravený k ulehnutí. Rozestlaná postel, bačkůrky na každé straně postele, voda na nočním stolku, místní legenda na krásné sny a malé perníčky na polštářích, zatažené rolety a romantická hudba. Naše úsměvy ypovídaly o všem. A Johniho památná věta: "This is just training for the rest of our life!" :) No není tu roztomilý? 

středa 11. července 2012

Všechno špatné je k něčemu dobré, aneb jak se mi rozplynul plán A

Místo: Ségry obrovský gauč, spící pes na mém klíně
Hudba: Jason Mraz
Snack: Žlutý meloun & prosciutto


Vždycky si říkáte, tak a teď všecho klape podle plánu. Máte před dovolenou, pracovali jste až až a zasloužíte si utéct do nějaké vzdálené oázy klidu. Já už v té své vysněné oáze jsem, ale  začátek mojí dovolené nebyl jako z filmu, možná nějaké hloupé  komedie. Nejdřív výron a pak zpráva, která se řadí do těch hodně špatných... Inu, každá blbá zpráva s sebou nese i něco dobrého. To se přeci říká, konejším se. Zatím hledám, jak z toho vybruslím a kam mě to posune. Říkáte si, že je to konec světa, ale časem, zpravidla několik měsíců až let, vám něco rozloupne oči a vy si uvědomíte, jak to vlastně pro vás bylo tak dobré. 
.

pondělí 9. července 2012

Bez práce nejsou koláče

Je krásný ráno, máme otevřený dveře na terasu a vítr profukuje pokojem. Otočím se na bok a zjišťuju, že naše provizorní postel, nafukovací matrace, je napolo vypuštěná. Jsem zmatená. Vidím červánky. Slyším bzučet komára, pohnu nohou a cuknu bolestí. Pomalu mi všechno dochází. Jsme konečně na prázdninách. 
.
Poslední dny byly velice hektický a já nenašla ani chvilku na to, abych psala. Bylo mi to vážně líto, ale říkám si, že místo psaní rychlých vzkazů si raději dám záležet. A tak vám přináším zkrácený soupis všeho, co se za poslední tři dny událo. Vesměs jsem doslova po kolenou lezla do práce a z ní se plazila. Každý den byl doslova utrpení a já počítala každou hodinu. A tak jsem se rozhodla, že rozhodně nikdy nemůžu mít stereotypní práci. Prostě ne. A to, i kdybych měla obětovat cokoliv, chci být kreativní a přinášet myšlenky a sebe zdokonalovat se. Mít práci, která mě baví a chodím tam ráda. To se zapsalo do mého seznamu životních bodů. 

The 4th of July

V pátek jsme byli pozvaní na oslavu Dne nezávislosti s pár Američany a my český holky jsme se trochu rozjely. Už nás tak trochu přestala bavit ta ohromná norská slušnost a to, že si tu opravdu z nikoho nemůžete moc dělat srandu, jako jsme zvyklí a tak jsme to tam střílely. Ze začátku česky, pak už nám alkohol odboural jazykové bariéry a my se neskutečně bavily. Večer to byl vskutku povedený. Inu, další bod do mého životního listu, český humor se dá dělat opravdu jenom s Čechama a mně tu celkem chybí. 

Ale tak co, můžu se vybouřit na dovolené! :)

středa 4. července 2012

Inpirativní lidé na každém rohu, jen se zeptat


Kolik lidí projde kolem vás po ulici a vy je už od pohledu odsoudíte a hodíte do pytle se značkou: "Nezajimavý". Ve většině přápadů jste ale úplně mimo. My všichni máme ve svých duších ukryté zajímavé příběhy a životní cesty. Dnešní svět ale nasadil sedmimílové boty a nikdo nemá čas na vyprávění. Všichni někam spěchají a v tom lepším případě běží s jedním latte v ruce. Dneska jsem žasla i já nad příběhy obyčejných lidí, kteří se z minuty na minutu proměnili v zajímavé lidské exempláře. Začnu v Asii. Taková malá roztomilá milá Asiatka, co se pořád uculuje a mluví legračně anglicky mi jen tak mimo řečí sdělila, že kreslí animované asijské filmy, a že jí z toho prý dost bolí oči. V tu ránu se tahle dívčina chicotající se při výslovnosti Raspberry Mousse proměnila v asijskou ikonu animovaných filmů. A nebo jeden  umolousaný chlápek v otrhaných jeanách, který se proměnil v podmořského výzkumníka z Reunionu (mini ostrov v Africe, vedle Madagaskaru a Mauriciu). No nepřipadá vám to úžasně exotický? Zkoumat žraloky a delfíny, želvy a velryby, mořský koníky a šneky. Jedno mu ale na Noraku vadí. Je mu tady zima! No kdo by to byl řekl? :)

úterý 3. července 2012

Za týden už v Praze, borůvky, grilování, víno, teplo, šlapadla, nádhera ...

To máte tak. Když někde žijete, pořád vidíte tu sousedovic trávu zelenější, a když pak jste na tý sousedovic zahradě, chybí vám to vaše. Takové odstěhování se na sever ve mně rozproudilo hormony lásky ke všemu českému a především pražskému. Praha je dokonalost sama. Vltava uprostřed města, nekonečné procházky v teplých letních večerech, vysedávání na terase s vínem, nikdy nekončící objevování nádherných míst se zvláštní atmosférou, kterou nedokážete popsat. 

neděle 1. července 2012

Projedený víkend, aneb jak je občas dobré podráždit chuťové buňky



Ležíme uprostřed obýváku na kopě polštářů a sledujeme fotbal. Já tedy jen po očku. Baví mě jenom ty momenty, když se něco opravdu děje a těch tam zase tolik není. Ani nevím, komu bych to víc přála. Mám ráda jak paellu, tak pizzu a tiramisu. Dneska mám už od rána pěkně rozmlsaný jazýček. To máte tak, když se probudíte a nemůžete se dočkat snídaně. A to už jsem dělala volský oka na minipánvičce, slaninka nám voněla po celým bytě, k tomu na rychlo osmahlé fazolky, a křupavé cherry rajčátka na salátovém hnízdečku. Na toastíku se roztejkalo máslíko a už stačilo jenom posypat čerstvě namletým pepřem a pokapat olivovým olejem.