Stránky

úterý 18. září 2012

Romantici vymírají aneb měla jste i Vy štěstí a lapila endemita?


Metro se pomalu kolíbá ze strany na stranu. Nevím, jestli mi dělá větší potíže udržet v ruce tumbler plný horkého čaje s pořádnou porcí domácího medu a citrónu, a nebo víčka, která mi těžknou víc a víc a namalované řasy jakoby je táhly ke dnu. Za těch pár dní, co jsme náš život okořenili nádherným životním slibem, jsem toho moc nenaspala. Obrovské množství nádherných emocí spojených s tak krásným životním obdobím musí ale vždycky doprovázet nečekaný životní kopanec. O tom, ale dnešní příspěvek nebude.
.
Už jako malá holka jsem snila o životě jako z pohádky. Když jsem dostala svoje první bolavý kopačky, ségra mě vytáhla ubrečenou z postele, objala mě a řekla památnou větu, že na mě někde čeká opravdový princ. Takový, který mě bude na rukou nosit. Já tomu tehdy naivně uvěřila a po letech ho opravdu našla. To, že bude ze severního království jsme ani jedna v té době netušila. 

Video ze zásnub, pro ty, kteří ještě neviděli


.
Fascinuje mě, kolik nádherných zpráv a telefonátů nás během posledního týdne přímo zavalilo. Zpravidla hýřily adjektivy typu "nádherné", "romantické", "pohádkové", "neuvěřitelné", "awesome" a prostě vůbec né "běžné". Ženská část publika se se slzami v očích rozplývala nad romantickým scénářem zásnub, ta mužská občas (pozn. zdaleka ne vždy!) klopila oči v sloup s úštěpačnou poznámkou "Když má čas na takový blbosti!". Na otázku, kde jsem ještě v dnešní době dokázala najít tak romantickýho chlapa odpovídám: "Dalo to zabrat, ale na světě jich ještě pár je!" Holky nebojte, přivezu Vám je ze severu na naší svatbu do Prahy! 


.
Doba romantismu je ta tam, ale romantika je v dnešním světě potřeba víc než kdy jindy. My ženy prostě romantiku ke štěstí potřebujeme. Říkejte si co chcete. Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela a na otázku, zda-li jsem romantická jsem vždycky nesměle přikývla a něco zamumlala. V poslední době mě ale překvapilo kolik mých kamarádek se pozastavilo nad tím, kdy vlastně ony zažily něco romantického a zřídkakdy na něco přišly... Reakce typu "To ten můj by v životě nevymyslel, požádal mě o ruku doma v kuchyni, řekl: "Tady si sedni!", polknul a následovalo: "Vezmeš si mě?". 

Ať už to jsou pro někoho voňavé svíčky, třpytivé víno, praskající dřevo v krbu, zapadající Slunce na pláži, pastelové krajky, čerstvé květiny, nebo delikatestní jídlo, to všechno nás naplňuje něčím, čemu já říkám "půvab romantiky". A ten bychom si za žádnou cenu neměly nechat vzít. Žijeme v době uspěchané, kde lidé nemají čas na to krásné a už vůbec ne jeden na druhého. Je to tak dobře? Není to náš smysl života? Vždyť naše děti budou od první chvíle vnímat a cítit to kouzlo vyrovnaného, láskyplného a spokojeného tepla domova. 


Krásné úterní odpoledne! 
Vaše TerezaInOslo

P.S. Vypadá to, že jsem za těch pár dní nějak zmoudřela, nebojte, ono mě to zase přejde :)

TIP: Jeden zajímavý pohled na romantiku od blogerky idnes.cz Dany Žaludové: Romantika podle Dany Žaludové

2 komentáře:

  1. To video mi připomíná spíš pseudoamerický kýč béčkových filmů než skutečnou romantiku:-)

    OdpovědětVymazat