Stránky

pátek 20. července 2012

"Přátelství moře přenáší"


Pózovací
Tramvaj číslo 18 si to líně šine ze zastávky Vozovna Vokovice. My sedíme na nepohodlných sedačkách, protože nás ukrutně bolí stehna z tréninku. Píše se rok 2002 a nám je 14. Mezi naše největší starosti patří, kdy už nám konečně sundají rovnátka a jak si musíme od rodičů vyškemrat peníze na batoh přes rameno. Za těch pár minut jízdy tramvají si povídám s novou holkou, která k nám přišla na trénink. Vypadá tak trochu potrhle. Na sobě má vlastnoručně ušitou sukni, k tomu tričko naruby, náramky z brček a říká tomu styl. Já jsem byla i v ranném věku trochu konzerva a nezapadá to do stylu mých Nike bledě modrých vymydlených bot. Inu, ona mi povídá, jak zrovna byla před týdnem se školou v Dánsku a jak tam všichni chodí krásně oblečení a jak je tam všechno nádherný, ale hrozně drahý. Já se spíš vyptávám na ty dokonalý gymnastický tělocvičny a tak nějak během toho rozhovoru úplně zapomeneme na čas. Vystupuju z tramvaje a řikám si, že už jsem dlouho nepotkala někoho, kdo má takovou pozitivní energii a nadšení v jednom a že chci s touhle Novákovou mít co dočinění. 
Píše se rok 2012. Tramvaje mají pořád ty samé nepohodlné sedačky a moje Nike boty jsou křiklavě růžovo-oranžové. Tuhle Novákovou musím vidět pokaždý, když se do Prahy dostanu. Jako vždy odhazujeme téměř veškerou etiketu a hlasitě si vyprávíme, co se nám zas za tu dobu, co jsme se neviděly, stalo. Naše výbuchy smíchu evidentně rozčilují businessmany u sousedních stolků rolujících na iPadech a nám je to ale úplně jedno. Monika mi vypráví o své nové kolekci dinousauřích bot a já zas, jak jde trénink v norským teamu. Vidíte tu paralelu? Je nám hej. Jako za starých let. Naše konto s názvem "Neuvěřitelné příběhy" se za ta léta naplnilo až až. Jak jsem jednou utíkaly, když jsme omylem cikánům ukradly kolo. A nebo jsme taky utíkaly před úchylným fotografem z dublinského hotelového pokoje, kde byla uprostřed vana obložená růžemi. Jednou jsme taky utíkaly do moře, ukázat dánskému národnímu teamu, jak umíme udělat stojku ve 2 hodiny ráno mírně ovíněné. Naše tradiční "Vyšlechtěné večery" měly  vždycky grády, a to bez výjimky. A takové tradice je nutné si udržet. 

Mějte se krásně a držte si ty Vaše nejmilejší!
Vaše TerezaInOslo

TIP: Staňte se fanouškem Moniky a Lucky nové kolekce Awkward Collection na Facebooku! Začínají to rozjíždět holky ve velkým, tak nebuďte poslední, komu se to bude líbit!


Žádné komentáře:

Okomentovat